I.ÚS 2413/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti Michaela Vaška, zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. 19 EXE 9/2023-156 ze dne 28. 6. 2024, za účasti Okresního soudu Brno-venkov jako účastníka řízení a Petry Burkartové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

1. Včasnou ústavní stížností, která splňuje i ostatní procesní předpoklady řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení svých práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Obvodní soud Brno-venkov usnesením č. j. 19 EXE 9/2023-13 ze dne 9. 1. 2023 pověřil soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, k vedení exekuce proti stěžovateli (povinnému) vyklizením nemovitosti a pro náklady exekuce a náklady vedlejší účastnice (oprávněné) na základě vykonatelného exekučního titulu - usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 249/2019-706 ze dne 31. 8. 2022. Po provedení exekuce vydal soudní exekutor dne 16. 5. 2024 příkaz k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné č. j. 203 EX 33278/22-76 v celkové výši 106 117 Kč. Proti tomuto příkazu podal stěžovatel námitky, kterým soudní exekutor nevyhověl a postoupil je k rozhodnutí okresnímu soudu. Okresní soud usnesením uvedeným v záhlaví zamítl námitky stěžovatele a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto zamítavému usnesení o námitkách stěžovatel brojí ústavní stížností.

3. Stěžovatel namítá, že okresní soud nesprávně posoudil námitky proti výši nákladů exekuce, protože měly být soudním exekutorem nesprávně vypočteny. Podle stěžovatele totiž nemovitosti tvoří jeden celek a neměly být posuzovány zvlášť, jak učinil soudní exekutor. Dále stěžovatel namítá, že dotčené nemovitosti byly vyklizeny a předány oprávněné bez zásahu soudního exekutora a z toho důvodu by měla být odměna exekutora snížena na 50 %. Namítá také, že se ze strany oprávněné jednalo o šikanózní exekuční návrh, a proto by ji neměly být přiznány náklady exekučního řízení.

4. Stěžovatel poukazuje na skutkové okolnosti vzniku nákladů exekuce: mezi ním a vedlejší účastnicí, jako bývalými manželi, byl usnesením krajského soudu č. j. 13 Co 249/2019-706 schválen smír o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Vedlejší účastnice měla podle smíru stěžovateli zaplatit 5 225 000 Kč ve dvou splátkách a stěžovatel byl povinen vyklidit a předat vedlejší účastnici dotčené nemovité věci do 60 dnů od zaplacení první splátky oprávněnou ve výši 2 000 000 Kč. Tato částka byla povinnému uhrazena 3. 10. 2022. Podle stěžovatele vedlejší účastnice požadovala předání za účasti notáře v termínu 13. 12. 2022, který stěžovateli nevyhovoval. Vedlejší účastnice však na tomto termínu trvala a daného dne se do dotčené nemovitosti dostavila s notářem, který v notářském zápise zaznamenal, že na zahradě zůstaly movité věci, načež oprávněná podala dne 18. 12. 2022 návrh na exekuci.

5. Ústavní soud připomíná, že nevykonává dozor nad rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Proto mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele. Ostatní vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s výkladem podústavního práva, konkrétně s tím, je-li pro posuzování počtu pozemků rozhodné, zda fakticky tvoří funkční celek, nebo to jak jsou vedeny v katastru nemovitostí. K tomu Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem není výklad běžných zákonů ani sjednocování jejich výkladu, jelikož tento úkol primárně náleží Nejvyššímu soudu (srov. zejména § 14 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Ústavní intenzity by věc mohla dosáhnout pouze v případě, kdyby zvolený výklad a aplikace podústavního práva zasáhly do ústavně zaručených základních práv stěžovatele a jednalo by se o excesivní vybočení z dikce či smyslu aplikované zákonné normy. Nic takového Ústavní v posuzovaném případě neshledal.

7. Okresní soud v odůvodnění napadeného usnesení vyložil, že pro posuzování počtu pozemků, které má soudní exekutor vyklidit, není rozhodné, tvoří-li tyto pozemky fakticky jeden celek. Okresní soud stručně, ale výstižně a srozumitelně odůvodnil, že z právního hlediska jsou nemovitosti v katastru nemovitostí vedeny jako samostatné (srov. bod 8 usnesení uvedeného v záhlaví). Stěžovatel přitom žádnou ústavněprávně relevantní argumentaci nepřinesl.

8. Námitce stěžovatele, že exekutorovi měla být snížena odměna na 50 % z důvodu součinnosti stěžovatele, taktéž nelze přisvědčit. Stěžovatel sice odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 944/07 ze dne 16. 4. 2009, nikterak však neodůvodňuje, v jakém ohledu je na posuzovaný případ použitelný. Citovaný nález se zabývá skutkově odlišnou situací, v níž soudní exekutor stěžovatele vyzval pouze k zaplacení částky stanovené v exekučním titulu, aniž by jej vyzval k dobrovolné úhradě částky připadající na náklady exekuce. K uvedenému však v posuzovaném případě nedošlo a obecný soud odůvodnil, že vyklizení proběhlo až pod tíhou exekučního řízení, což exekutora opravňuje k nároku na plnou odměnu (srov. bod 8 usnesení okresního soudu uvedeného v záhlaví).

9. Nelze přisvědčit ani poslední námitce stěžovatele, podle které neměl soud přiznat náklady oprávněné z důvodu šikanózní povahy jejího exekučního návrhu. Stěžovatel tuto námitku dovozuje z průběhu jednání s vedlejší účastnicí o předání nemovitosti (viz výše bod 4) a argumentuje nálezem Ústavní soudu sp. zn. IV. ÚS 3216/14 ze dne 17. 12. 2015, podle kterého je "neobhajitelný návrh na nařízení exekuce podaný v době, kdy by povinný v případě poskytnutí součinnosti ze strany oprávněného finanční prostředky již s největší pravděpodobností obdržel." Citovaný nález však dopadá na situace, v nichž účastník řízení brojí proti nařízení exekuce.

10. V řízení o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce a nákladům oprávněné tyto závěry nelze automaticky použít. Obsah stěžovatelových námitek o tom, že byl připraven poskytnout vedlejší účastnici součinnost s předáním vyklizené nemovitosti, se míjí s předmětem řízení podle napadeného rozhodnutí. Stěžovatelovy námitky by mohly mít svůj význam např. v řízení o návrhu na zastavení exekuce, kterého se však stěžovatel úspěšně nedomohl. Z argumentace stěžovatele i z napadeného rozhodnutí plyne, že se stěžovatel v řízení o námitkách domáhal (měl domáhat) revize podle něj chybného výpočtu nákladů exekuce a nákladů oprávněné. Ve své příslušné stížnostní námitce však stěžovatel ve skutečnosti tvrdí, že náklady vůbec neměly vzniknout, nikoli že byly nesprávně vyčísleny. Ústavní soud nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, která nebyla ústavní stížností napadena, např. o zamítnutí návrhu na zastavení řízení. V rámci vymezeného předmětu řízení tak může toliko konstatovat, že v napadeném usnesení okresní soud své závěry řádně odůvodnil - viz zejména body 8 a 9 odůvodnění usnesení ("neposkytnutí součinnosti oprávněné nemá vliv na výši odměny soudního exekutora"). Okolnost, zda patřičné náklady vůbec měly vzniknout, je přísně vzato pro posuzovanou věc irelevantní.

11. Napadená rozhodnutí jsou založena na výkladu běžného zákona, pročež ústavní stížnost nemá ústavněprávní rozměr. Tento výklad práva je zcela v pravomoci obecných soudů a Ústavní soud do něj nemůže zasahovat.

12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2024


Jan Wintr, v. r.
předseda senátu