III.ÚS 1135/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Jenerála, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem, sídlem Čéčova 689/11, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. března 2025 č. j. 4 Ads 4/2025-27, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2024 č. j. 21 Ad 20/2024-27, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 25. ledna 2024 č. j. R-25.1.2024-427/440 914 450, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a České správy sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 - Smíchov, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4 Ústavy, čl. 1, čl. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 5, čl. 26 odst. 1, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 1, 2, čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 1, čl. 9, čl. 11 odst. 11, čl. 16, čl. 26, čl. 30 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, čl. 14, čl. 17, čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 30 Úmluvy o diskriminaci (zaměstnání a povolání) (č. 111). Stěžovatel podal návrh na zrušení § 67d, 67e, 67f a 67g zákona č. 455/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění podle § 74 zákona o Ústavním soudu.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") vyplývá, že Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 25. 1. 2024 č. j. X (dále jen "prvostupňové rozhodnutí") snížila stěžovateli procentní výměru starobního důchodu podle § 67f zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen "zákon č. 155/1995 Sb."). Stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí dne 6. 3. 2024 námitky, které Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen "odvolací orgán") rozhodnutím ze dne 27. 5. 2024 zamítla jako opožděné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

3. Městský soud žalobu stěžovatele proti rozhodnutí odvolacího orgánu zamítl, přičemž na základě podkladů ve správním spise aproboval rozhodnutí odvolacího orgánu o opožděnosti námitek. Městský soud, stejně jako odvolací orgán, z důvodu opožděnosti námitek neposuzoval důvodnost žalobních tvrzení stěžovatele vztahujících se k započítání doby pojištění, rozporu prvostupňového rozhodnutí s mezinárodními závazky České republiky, nepříslušnosti Ústavu pro studium totalitních režimů k vydávání podkladů pro rozhodnutí a souladu zákona č. 455/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. (dále jen "novela"), s ústavním pořádkem. Nejvyšší správní soud aproboval rozhodnutí městského soudu a kasační stížnost stěžovatele zamítl.

II.
Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že odvolací orgán ani správní soudy neprokázaly, že námitky podal stěžovatel opožděně, neboť neprokázaly převzetí prvostupňového rozhodnutí stěžovatelem dne 31. 1. 2024. Stěžovatel také tvrdí, že městský soud rozhodl bez jednání, přestože k takovému postupu stěžovatel ani jeho právní zástupce nedali souhlas, čímž byl zkrácen na svých procesních právech. Dopisem ze dne 28. 8. 2024 byl sice stěžovatel vyzván městským soudem k replice, avšak v přípisu nebyl identifikován rozhodující samosoudce, kterému byla věc přidělena. Stěžovatel tedy očekával doplnění údaje ze strany městského soudu a možnost vyjádřit se k podmínkám řízení a případně podat námitku podjatosti, což se nestalo a městský soud rozhodl bez nařízeného jednání. Stěžovatel tak neměl možnost rozporovat tvrzení odvolacího orgánu, z kterého vychází soudy, tj. kdy zásilku převzal a že brojil proti prvostupňovému rozhodnutí včas a řádně.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti podává argumentaci proti prvostupňovému rozhodnutí týkající se nezapočtení 3 144 dnů doby pojištění, rozporu s mezinárodními závazky České republiky, nepříslušnosti Ústavu pro studium totalitních režimů k vydávání podkladů pro rozhodnutí a souladu novely s ústavním pořádkem.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Takové porušení v posuzované věci Ústavní soud nezjistil.

8. Obsah ústavní stížnosti stěžovatele představuje pouhou polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných a odůvodněných soudy. Správní soudy na základě podkladů ve správním spise řádně ověřily, že stěžovatel osobně převzal prvostupňové rozhodnutí dne 31. 1. 2024, což stvrdil svým podpisem na doručence. Lhůta pro podání námitek proti prvostupňovému rozhodnutí podle § 88 odst. 1 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tak uplynula dne 1. 3. 2024. Stěžovatel, řádně poučen v rozhodnutí ze dne 25. 1. 2024, podal námitky osobně až dne 6. 3. 2024, jak sám potvrdil i v ústavní stížnosti. Postup odvolacího orgánu, který námitky proti prvostupňovému rozhodnutí podané stěžovatelem dne 6. 3. 2024 zamítl jako opožděné podle § 92 odst. 1 správního řádu, aprobovaný správními soudy, neshledává Ústavní soud protiústavní.

9. Stěžovatel namítá, že odvolací orgán i správní soudy řádně neprokázaly, že podal námitky opožděně, neboť on sám neměl možnost tuto skutečnost rozporovat z důvodu nesprávného procesního postupu městského soudu (viz bod 5 usnesení). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu má účastník řízení před soudy právo se ve své věci řízení osobně účastnit, zpravidla bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesení rozhodnutí. Jestliže soud přítomnost účastníkům řízení neumožní, lze v jeho postupu spatřovat porušení ústavního práva účastníka řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny [srov. např. nález ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. I. ÚS 560/03 (N 92/37 SbNU 261)]. Ústavní soud však takové porušení v posuzované věci neshledal, neboť stěžovatel ve své argumentaci opomíjí, že městský soud postupoval v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního. Stěžovatel, ač řádně poučen, svého práva na veřejné projednání věci ve své přítomnosti nevyužil, neboť na výzvu městského soudu nevyslovil nesouhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání.

10. V dané procesní situaci Ústavní soud aprobuje závěry odvolacího orgánu i správních soudů o tom, že z důvodu nesprávného procesního postupu stěžovatele, se námitkami proti prvostupňovému rozhodnutí nemohly zabývat pro jejich opožděnost. Z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti není přezkum námitek stěžovatele směřujících proti prvostupňovému rozhodnutí (viz bod 6 usnesení) Ústavním soudem přípustný, neboť námitky nebyly věcně přezkoumány správními soudy.

11. Na řádně odůvodněných závěrech správních soudů neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.

12. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrh stěžovatele na zrušení § 67d, 67e, 67f, 67g zákona č. 155/1995 Sb., jakožto návrh akcesorický, sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 13. srpna 2025

Milan Hulmák v. r.
předseda senátu