Přehled
Text
I. Souvislosti
1. Jak je uvedeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv, rodina je základní jednotkou spo-lečnosti.1 Je sociálním a právním pojmem a v některých zemích náboženským pojmem. Je rovněž hospodářským pojmem. Na základě průzkumu týkajícího se rodiny bylo zjištěno, že rodinné struktury, dělba práce v rodině podle pohlaví a právní předpisy upravující ro-dinu mají dopad na hospodářské blaho žen, a to nikoliv v menší míře než struktury trhu práce a pracovněprávní předpisy. Ženy skutečně často nesdílejí rovným dílem hospodář-ské bohatství a zisky rodiny, obvykle nesou větší náklady spojené s rozpadem rodiny než muži a v případě, že ovdoví, mohou zůstat zcela bez prostředků, zejména pokud mají děti a obzvlášť ve státech, které mají nedostatečné hospodářské záchranné sítě nebo nemají žádné záchranné sítě.
2. Nerovnost v rodině tvoří základ všech ostatních aspektů diskriminace žen a často je ospravedlňována ideologickými důvody, tradicemi a kulturou. Přezkum zpráv států, smluvních stran, ukazuje, že v mnoha státech upravují práva a povinnosti manželů zásady občanského nebo zvykového práva, náboženské nebo zvykové předpisy a praxe nebo soubor těchto právních předpisů a praxe, které diskriminují ženy a neodpovídají zásadám uvedeným v úmluvě.
3. Mnoho států, smluvních stran, které tuto právní úpravu zachovávají, vzneslo výhrady k článkům 2 a 16 nebo jejich částem. Výbor pro odstranění diskriminace žen opakovaně se znepokojením poukázal na rozsah těchto výhrad, které považuje za neplatné, neboť jsou v rozporu s předmětem a účelem úmluvy. Neustále vyzýval tyto státy, smluvní stra-ny, aby své výhrady vzaly zpět a zajistily, že jejich právní systémy, ať již občanské, nábo-ženské, zvykové nebo etnické nebo jejich soubor, budou odpovídat úmluvě obecně, a zejména jejímu článku 16.
4. Výbor se stále více zabývá hospodářskými dopady manželství, rozvodu, odděleného žití manželů a úmrtí na ženy. Výzkum provedený v některých zemích zjistil, že zatímco u mužů dochází obvykle po rozvodu nebo rozchodu k malému, pokud ne minimálnímu, poklesu příjmů, u žen dochází ke značnému poklesu příjmů domácnosti a rostoucí závis-losti na sociálním zabezpečení, pokud takové zabezpečení vůbec existuje. Na celém světě platí, že domácnost, v jejímž čele je žena, bude pravděpodobně chudá. Na jejich postavení má nevyhnutelně dopad globální vývoj, například tržní hospodářství a krize, rostoucí po-díl žen v placených pracovních pozicích a jejich koncentrace ve špatně placených za-městnáních, přetrvávající nerovnost v příjmech mezi státy, růst rozvodovosti a rozpadu faktických svazků, reforma systémů sociálního zabezpečení nebo vytváření nových a především přetrvávající chudoba žen. Navzdory přínosu žen k hospodářskému blahu ro-diny prostupuje jejich podřadné hospodářské postavení všemi stadii rodinných vztahů, a to často i v důsledku jejich odpovědnosti za osoby, které jsou na nich závislé výživou.
5. Bez ohledu na širokou škálu hospodářského uspořádání rodiny jsou na tom ženy jak v rozvojových, tak v rozvinutých zemích v rodinných vztazích a při jejich zániku z hospodářského hlediska obecně hůře než muži. Systémy sociálního zabezpečení, které jsou nominálně nastaveny na zlepšení hospodářského postavení, mohou ženy rovněž dis-kriminovat.
II. Účel a oblast působnosti obecného doporučení
6. Článek 16 úmluvy stanoví odstranění diskriminace žen při vzniku manželství, v jeho prů-běhu a při jeho zániku rozvodem nebo smrtí. V roce 1994 přijal výbor obecné doporučení č. 21, které bylo vypracováno na základě článku 16 a jeho vztahu k článkům 9 a 15. Obecné doporučení č. 21 konstatuje, že čl. 16 odst. 1 písm. h) odkazuje na hospodářský rozměr manželství a jeho zániku. Toto obecné doporučení je založeno na zásadách vyjád-řených v obecném doporučení č. 21, dalších obecných doporučeních, například obecném doporučení č. 27, a na rozhodovací praxi výboru. Odvolává se na definici diskriminace obsaženou v článku 1 úmluvy a vyzývá státy, smluvní strany, aby přijaly právní a politic-ká opatření, jak vyžaduje článek 2 úmluvy a obecné doporučení č. 28. Rovněž odráží spo-lečenský a právní vývoj, ke kterému došlo od přijetí obecného doporučení č. 21, napří-klad přijetí právních předpisů upravujících registrované partnerství a/nebo faktické svazky ze strany některých států, smluvních stran, a zvýšení počtu párů žijících v takovém vzta-hu.
7. Právo žen na rovné postavení v rodině je všeobecně uznáváno, jak dokládají příslušné obecné komentáře jiných smluvních orgánů pro lidská práva: obecný komentář č. 28 o rovných právech mužů a žen (zejména body 23–27), obecný komentář č. 19 o ochraně rodiny, právu uzavřít manželství a rovnosti manželů, obecný komentář Výboru pro hos-podářská, sociální a kulturní práva č. 16 o rovném právu mužů a žen při požívání všech hospodářských, sociálních a kulturních práv (zejména bod 27) a obecný komentář č. 20 o zákazu diskriminace při uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv. Vý-znamné celosvětové politické dokumenty, například Pekingská akční platforma2 a rozvo-jové cíle tisíciletí rovněž odkazují na rovnost v rodině jako na základní zásadu.3
8. Výbor opakovaně dospěl k závěru, že odstranění diskriminace žen vyžaduje, aby státy, smluvní strany, zajistily jak materiální, tak formální rovnost. Formální rovnosti lze dosáh-nout přijetím právních předpisů a politik, které jsou genderově neutrální a které na první pohled zachází s ženami a muži stejně. Materiální rovnosti lze dosáhnout pouze tehdy, pokud státy, smluvní strany, přezkoumají uplatňování právních předpisů a politik a jejich účinky a zajistí, aby se rovnost uplatňovala v praxi a brala ohled na znevýhodnění nebo vyloučení žen. Pokud jde o hospodářský rozměr rodinných vztahů, musí přístup založený na materiální rovnosti řešit otázky, jakými jsou diskriminace ve vzdělávání a zaměstnání, slučitelnost pracovních požadavků a potřeb rodiny a dopad genderových stereotypů a genderových rolí na hospodářské schopnosti žen.
9. Toto obecné doporučení bude sloužit státům, smluvním stranám, jako vodítko pro dosa-žení právního a skutečného režimu rovnosti, ve kterém nesou hospodářské přínosy a ná-klady rodinných vztahů a hospodářské důsledky jejich zániku rovným dílem muži i ženy. Stanovuje normu pro hodnocení provádění Úmluvy ze strany států, smluvních stran, po-kud jde o hospodářskou rovnost v rodině.
III. Ústavní a právní rámec
10. Ústavní a právní rámce řady států, smluvních stran, stále stanoví, že ustanovení o osobním stavu (týkající se manželství, rozvodu, dělení společného majetku, dědění, opatrovnictví, adopce a obdobných záležitostí) jsou vyňaty z ústavních předpisů zakazujících diskrimi-naci nebo ponechávají otázky osobního stavu na určení etnických a náboženských komu-nit státu, smluvní strany. V těchto případech nejsou ženy chráněny ústavními přepisy o rovném zacházení a ustanoveními o zákazu diskriminace před diskriminačními účinky manželství uzavřeného podle zvyklostí a náboženského práva. Některé státy, smluvní strany, přijaly ústavní předpisy, které obsahují ustanovení o rovné ochraně a zákazu dis-kriminace, ale nerevidovaly ani nepřijaly právní předpisy tak, aby odstranily diskriminační aspekty režimů rodinného práva, ať již jsou upraveny občanských zákoníkem, nábožen-ským právem, etnickými zvyklostmi nebo souborem právních předpisů a praxe. Veškeré tyto ústavní a právní rámce jsou diskriminační a porušují článek 2 úmluvy ve spojení s jejími články 5, 15 a 16.
11. Státy, smluvní strany, by měly ve svých ústavních předpisech zaručit rovnost žen a mužů a měly by zrušit veškeré ústavní výjimky, které by soužily k obraně a zachování diskrimi-načních právních předpisů a praxe v oblasti rodinných vztahů.
Paralelní systémy rodinného práva
12. Některé státy, smluvní strany, mají paralelní právní systémy upravující osobní stav jednot-livců podle identifikačních faktorů, jakými jsou například příslušnost k etnické menšině nebo náboženství. Některé, avšak nikoliv všechny státy, smluvní strany, mají rovněž ob-čanský zákoník, který se může uplatnit za předepsaných okolností nebo podle volby stran. V některých státech však jednotlivcům nemusí být dána možnost zvolit si právo upravující jeho osobní stav.
13. Rozsah, ve kterém si mohou jednotlivci zvolit svou náboženskou příslušnost nebo zvyko-vou praxi, se liší a rovněž se liší možnost napadnout diskriminaci žen zakotvenou v právních předpisech a zvyklostech státu nebo komunity.
14. Výbor opakovaně vyjádřil znepokojení nad tím, že právní předpisy a zvyklosti upravující osobní stav vedou k přetrvávající diskriminaci žen, a nad tím, že zachování paralelních právních systémů je samo o sobě vůči ženám diskriminující. Nemožnost volby v otázce uplatňování nebo dodržování určitých právních předpisů a zvyklostí diskriminaci ještě zhoršuje.
15. Státy, smluvní strany, by měly přijmout psané zákony o rodině nebo právní předpisy upravující osobní stav, které v souladu s úmluvou nebo obecnými doporučeními výboru stanoví rovnost mezi manžely nebo partnery bez ohledu na jejich náboženskou nebo et-nickou příslušnost či komunitu. V případě neexistence jednotného rodinného práva by měl systém právních předpisů upravujících osobní stav stanovit pro jednotlivce možnost volby, pokud jde o uplatňování náboženského práva, etnických zvyklostí nebo občanské-ho práva v každém stádiu vztahu. Právní předpisy upravující osobní stav by měly zakotvit základní zásadu rovnosti žen a mužů a měly by být plně v souladu s ustanoveními úmluvy tak, aby odstranily veškerou diskriminaci žen ve všech záležitostech týkajících se manžel-ství a rodinných vztahů.
IV. Různé podoby rodiny
16. V bodě 13 obecného doporučení č. 21 výbor potvrzuje, že rodina může mít mnoho po-dob, a zdůrazňuje povinnost rovnosti v rodině ve všech systémech „jak dle práva, tak v praxi“.
17. Prohlášení jiných subjektů systému Organizace spojených národů potvrzují, že „pojem rodiny je třeba chápat v širokém smyslu“.4 Výbor pro lidská práva v bodě 27 obecného komentáře č. 28 potvrzuje existenci „různých podob rodiny“. Ve zprávě o průběhu Mezi-národního roku rodiny Generální tajemník potvrzuje, že „v různých zemích a v jejich rámci existují rodiny v různých podobách a mají různé funkce“.5
18. Státy, smluvní strany, jsou povinny řešit aspekty diskriminace na základě pohlaví a gende-ru všech rozličných podob rodiny a rodinných vztahů. Pokud jde o diskriminaci žen, musí se zabývat patriarchálními tradicemi a postoji a podrobit rodinné právo a politiku stejnému přezkumu, kterému podléhají „veřejné“ aspekty života jednotlivce a komunitního života.
19. Manželství může vzniknout na základě řady zvyklostí, obřadů a rituálů, které mohou státy uzákonit. Uzavření civilního sňatku potvrzuje a registruje pouze stát. K uzavření církevní-ho (náboženského) sňatku dojde provedením obřadu/obřadů podle církevního (nábožen-ského) práva. K uzavření sňatku podle zvykového práva dojde provedením obřa-du/obřadů podle zvyklostí komunity manželů.
20. Některé státy, smluvní strany, nevyžadují pro platné uzavření manželství registraci církev-ních (náboženských) sňatků a sňatků uzavřených podle zvykového práva. Neregistrované sňatky mohou být osvědčeny uzavřením manželské smlouvy, případně prohlášením svěd-ků o provedení příslušných obřadů nebo na základě jiných skutečností.
21. Některé státy, smluvní strany, které podle náboženského práva nebo podle zvyklostí uznávají polygamní sňatky, rovněž upravují civilní sňatky, které jsou podle jejich definice monogamní. Pokud není upraven civilním sňatek, může dojít k tomu, že ženy z komunit, které praktikují polygamii, nemají jinou volbu než vstoupit do manželství, které je přinej-menším potenciálně polygamní, pokud již není polygamní při uzavření sňatku, bez ohledu na jejich přání. Výbor ve svém obecném doporučení č. 21 dospěl k závěru, že polygamie odporuje úmluvě a musí jí být bráněno a musí být zakázána.
22. V některých státech, smluvních stranách, právní předpisy upravují rovněž registrovaná partnerství a práva a povinnosti partnerů. Státy mohou rozšířit sociální a daňové výhody v různém rozsahu i na registrovaná partnerství.
23. Faktické svazky nejsou registrovány a často nezakládají žádná práva. Některé státy, smluvní strany, však uznávají faktické svazky a přiznávají jejich účastníkům rovná práva a povinnosti, jejichž rozsah a stupeň se mohou lišit.
24. Některé podoby vztahů (konkrétně vztahy mezi osobami stejného pohlaví) nejsou ve značné řadě států, smluvních stran, z právního hlediska uznávány nebo nejsou přijímány společností či kulturou. Pokud však uznávány jsou, ať již jako faktické svazky nebo regis-trovaná partnerství a manželství, měly by státy, smluvní strany, zajistit ochranu hospodář-ských práv žen v těchto vztazích.
Manželství uzavřená podle zvykového a náboženského (církevního) práva a neregis-trovaná manželství
25. Registrace manželství chrání práva manželů, pokud jde o majetkové otázky při zániku manželství smrtí nebo rozvodem. Úmluva ukládá státům, smluvním stranám, aby zavedly a plně uplatňovaly systém registrace manželství. Mnoha státům, smluvním stranám, však buď chybí právní požadavek na registraci manželství, nebo nejsou stávající požadavky uplatňovány, a v těchto případech by jednotlivci neměli být za neregistrování sankciono-váni, a to včetně případů, kdy chybějící vzdělání a infrastruktura registraci ztěžují.
26. Státy, smluvní strany, by měly zavést právní požadavek na registraci manželství a vést za tímto účelem účinnou osvětu. Musí zajistit uplatňování tohoto požadavku prostřednictvím vzdělávání a poskytnout infrastrukturu, která všem osobám v jejich jurisdikci registraci zpřístupní. Státy, smluvní strany, by měly stanovit možnost doložení uzavření sňatku i ji-nými prostředky než jeho registrací, pokud to okolnosti dovolují. Stát musí chránit práva žen v manželství bez ohledu na to, zda došlo k jeho registraci.
Polygamní sňatky
27. Výbor znovu odkazuje na bod 14 svého obecného doporučení č. 21, které uvádí, že „po-lygamní sňatek je v rozporu s právem ženy na rovné postavení s muži a může mít pro že-nu a osoby, kterým poskytuje výživu, závažné citové a finanční dopady, proto by těmto sňatkům mělo být bráněno a měly by být zakázány“. Od přijetí tohoto obecného doporu-čení výbor opakovaně se znepokojením poukazoval na přetrvávající polygamní sňatky v mnoha státech, smluvních stranách. Ve svých závěrečných zjištěních výbor opakovaně poukazoval na závažné důsledky polygamie pro lidská práva a hospodářské blaho žen a jejich dětí a opakovaně vyzýval k jejímu zrušení.
28. Státy, smluvní strany, by měly přijmout veškerá legislativní a politická opatření, která jsou nezbytná pro zrušení polygamních sňatků. Jak však výbor uvedl ve svém obecném dopo-ručení č. 27, „v mnoha státech, smluvních stranách, je však polygamie stále praktikována a mnoho žen žije v polygamních svazcích“. Pokud jde o ženy žijící ve stávajících poly-gamních manželstvích, měly by tudíž státy, smluvní strany, přijmout nezbytná opatření, která zajistí ochranu hospodářských práv žen.
Registrovaná partnerství
29. Státy, smluvní strany, které upravují registrované partnerství, musí v příslušných právních předpisech zajistit pro partnery rovná práva, povinnosti a zacházení v hospodářských vě-cech. Doporučení uvedená níže se přiměřeně vztahují na státy, smluvní strany, které ve svých právních řádech uznávají registrované partnerství.
Faktické svazky
30. Ženy vstupují do faktických svazků z řady důvodů. V některých státech existuje právní rámec pro uznání faktických svazků v určitém okamžiku, například v případě úmrtí part-nera nebo zániku vztahu. Tam, kde takový právní rámec neexistuje, mohou ženy čelit hospodářskému riziku, pokud soužití skončí, a to i v případě, kdy přispívaly na chod do-mácnosti a zasloužily se o nabytí majetku.
31. Výbor ve svém obecném doporučení č. 21 stanovil, že odstranění diskriminace žen ve faktických svazcích patří mezi povinnosti států, smluvních stran, podle čl. 16 odst. 1. V případě států, smluvních stran, kde tyto svazky existují, pokud jde o vztahy, ve kterých žádný partner nežije v manželství s jinou osobou ani v registrovaném partnerství s jinou osobou, Výbor doporučuje, aby státy, smluvní strany, zohlednily situaci žen v těchto svazcích a dětí narozených v těchto svazcích a přijaly nezbytná opatření, aby zajistily ochranu jejich hospodářských práv. V zemích, kde jsou faktické svazky uznány právními předpisy, se přiměřeně uplatní doporučení uvedená níže.
V. Hospodářské aspekty založení rodiny
32. Státy, smluvní strany, by měly poskytnout osobám vstupujícím do manželství informace o hospodářských důsledcích manželského vztahu a o jeho možném zániku rozvodem ne-bo smrtí. Pokud státy, smluvní strany, upravují registrované partnerství, měly by být stejné informace poskytnuty i partnerům.
Sjednaní sňatku za peníze nebo za účelem zlepšení postavení jako předpoklad pro uza-vření sňatku
33. V bodě 16 obecného doporučení č. 21 výbor konstatuje, že některé státy, smluvní strany, „umožňují, aby byl sňatek ženy sjednán za peníze nebo za účelem zlepšení postavení“, což je porušením práva ženy zvolit si svobodně manžela. „Sjednání sňatku za peníze nebo za účelem zlepšení postavení“ představuje transakci, kdy ženich nebo jeho rodina poskyt-ne peníze, zboží nebo hospodářská zvířata nevěstě nebo její rodině nebo kdy je poskytnu-ta obdobná platba nevěstou nebo její rodinou ženichovi nebo jeho rodině. Tato praxe by v žádném případě neměla být vyžadována pro platnost manželství a tyto smlouvy by měly státy, smluvní strany, považovat za nevymahatelné.
Smlouvy: předmanželské a manželské smlouvy
34. V některých systémech lze manželství nebo jinou uznanou formu svazku uzavřít pouze písemnou smlouvou. Některé systémy umožňují upravit si smluvně majetkové vztahy před uzavřením sňatku nebo v průběhu manželství. Státy musí zajistit, aby ženám nebyla poskytována menší podpora, než na jakou by měly nárok podle obecných ustanovení o manželství, v důsledku hrubé nerovnosti ve vyjednávací síle.
35. Pokud státy, smluvní strany, umožňují smluvní úpravy společného a jiného majetku po zániku manželství, měly by přijmout opatření, která zajistí nediskriminaci, dodržování ve-řejného pořádku, zabránění zneužití nerovné vyjednávací síly a ochranu obou manželů před zneužitím vyjednávací síly při uzavírání těchto smluv. Tato ochranná opatření mohou zahrnovat požadavek na to, aby byly tyto smlouvy uzavřeny písemně nebo se na ně vzta-hovaly jiné formální požadavky, a pokud je smlouva uznána za nekorektní, aby byla od počátku neplatná nebo zakládala finanční nebo jiné nároky.
VI. Hospodářské aspekty vztahu
36. Řada států, smluvních stran, udržuje v platnosti diskriminační systémy správy majetku během manželství. Některé státy udržují v platnosti právní předpisy, které stanoví, že muž je hlavou domácnosti, a přiznávají mu tak rovněž úlohu jediného živitele.
37. Pokud je běžný režim společného majetku, který stanoví, že nominálně patří polovina společného majetku ženě, nemusí mít ženy právo tento majetek spravovat. V mnoha právních systémech si mohou ženy ponechat právo spravovat svůj výlučný majetek a mo-hou v průběhu manželství nabývat a spravovat svůj další výlučný majetek. Avšak majetek nabytý hospodářskou činností ženy může být považován za společný majetek manželů a ženám nemusí být přiznáno právo jej spravovat. To může platit i v případě mzdy ženy.
38. Státy, smluvní strany, by měly stanovit rovný přístup obou manželů ke společnému ma-jetku a rovné právo jej spravovat. Měly by zajistit, aby právo ženy vlastnit, nabývat, spra-vovat, požívat výlučný a společný majetek bylo rovné právu mužů.
VII. Hospodářské a finanční důsledky zániku vztahu
Důvody rozvodu a jeho finanční důsledky
39. Některé právní systémy přímo spojují důvody k rozvodu s jeho finančními důsledky. Re-žimy rozvodu založeného na zavinění mohou podmiňovat finanční práva absencí zavině-ní. Manželé je mohou zneužívat k tomu, aby vyloučili veškeré finanční povinnosti vůči své manželce. V mnoha právních systémech není přiznávána žádná finanční podpora manželkám, jejichž zavinění bylo shledáno jako příčina rozvodu. Režimy rozvodu zalo-ženého na zavinění mohou obsahovat různé důvody zavinění pro manželky a manžely, například vyžadování důkazu o větší nevěře ze strany manžela než ze strany ženy jako důvodu k rozvodu. Hospodářské rámce založené na zavinění často působí v neprospěch manželky, která je obvykle finančně závislá na manželovi.
40. Státy, smluvní strany, by měly:
- zrevidovat ustanovení spojující důvody k rozvodu s jeho finančními důsled-ky, aby tak vyloučily, že manželé budou mít příležitost zneužít tato ustanove-ní, a vyhnout se tak finančním povinnostem vůči svým manželkám,
- zrevidovat ustanovení týkající se rozvodu založeného na zavinění, aby byl vyvážen přínos manželky k hospodářskému blahu rodiny v průběhu manžel-ství,
- odstranit rozdíly v normách upravujících zavinění manželek a manželů, napří-klad vyžadování důkazu o větší nevěře ze strany manžela než ze strany ženy jako důvodu k rozvodu.
41. Některé právní režimy vyžadují, aby manželka nebo její rodina vrátily manželovi nebo jeho rodině veškeré hospodářské výhody v podobě plateb nebo zlepšení postavení nebo jiné platby, které byly součástí dohody o sňatku, ale neukládají stejnou hospodářskou po-vinnost rozvádějícímu se manželovi. Státy, smluvní strany, by měly zrušit veškeré proces-ní požadavky na poplatky za rozvod, které se nevztahují stejně na muže a ženy.
42. Státy, smluvní strany, by měly stanovit samostatné zásady a řízení vztahující se na zánik manželského vztahu a samostatné zásady a řízení týkající se hospodářských hledisek zá-niku manželství. Ženám, které nemají dostatečné prostředky pro hrazení soudních nákladů a nákladů advokáta, by měla být poskytnuta bezplatná právní pomoc tak, aby bylo zajiš-těno, že žádná žena nebude nucena se vzdát svých hospodářských práv, aby dosáhla roz-vodu.
Zánik manželství v důsledku rozluky a rozvodu
43. Většinu právních předpisů, zvyklostí a praxe týkajících se finančních důsledků zániku manželství lze rozdělit zhruba do dvou kategorií: rozdělení majetku a výživné po rozvodu nebo rozluce. Režimy rozdělení majetku a výživné po zániku vztahu často zvýhodňují manžela bez ohledu na to, zda se právní předpisy jeví neutrálními, a to v důsledku gende-rově podmíněných předpokladů týkajících se kategorizace majetku manželů, který je předmětem rozdělení, nedostatečného uznání nefinančních přínosů, absence právní způ-sobilosti žen spravovat majetek a genderových úloh v rodině. Kromě toho mají právní předpisy, zvyklosti a praxe týkající se užívání bydlení a majetku rodiny po zániku vztahu zřejmý dopad na hospodářské postavení ženy.
44. Ženám může být bráněno v uplatňování majetkových práv z důvodu neuznání způsobilos-ti vlastnit nebo spravovat majetek nebo majetkové režimy nemusí uznávat majetek nabytý v průběhu manželství za majetek, který je předmětem rozdělení. Přerušení vzdělávání a zaměstnání a odpovědnost za péči o děti často brání ženám nalézt cestu k placenému za-městnání (náklady ušlých příležitostí), které by jí v dostatečné míře umožňovalo živit po zániku vztahu rodinu. Tyto sociální a hospodářské faktory rovněž brání ženám, na které se vztahuje režim odděleného majetku, v tom, aby v průběhu manželství svůj majetek roz-šířily.
45. Hlavní zásadou by mělo být, že hospodářské výhody a nevýhody vztahu a jeho zániku by měli nést partneři rovným dílem. Rozdělení úloh a funkcí v průběhu manželského soužití by nemělo vést k hospodářským důsledkům, které jsou pro jednu ze stran nevýhodné.
46. Státy, smluvní strany, jsou povinny v případě rozvodu/rozluky zajistit rovnost stran při dělení veškerého majetku nabytého v průběhu manželství. Pokud jde o nabytí majetku v průběhu manželství, měly by státy, smluvní strany, uznat hodnotu nepřímých přínosů, včetně přínosů jiných než finančních.
47. Státy, smluvní strany, by měly zajistit stejnou formální i skutečnou právní způsobilost vlastnit a spravovat majetek. K tomu, aby státy, smluvní strany, dosáhly formální i materi-ální rovnosti, pokud jde o majetková práva při zániku manželství, jsou důrazně vyzývány, aby:
- uznaly užívací právo k majetku týkající se základních životních potřeb nebo náhrad, a zajistily tak základní životní potřeby spojené s majetkem,
- zajistily přiměřené bydlení nahrazující rodinné bydlení,
- zajistily v majetkových režimech vztahujících se na páry (režim společného majetku, režim odděleného majetku, smíšený režim) právo volby majetkového režimu a pochopení důsledků jednotlivých režimů,
- zahrnuly do majetku manželů, který je předmětem rozdělení, odložené náhra-dy, důchody nebo jiné platby po zániku vztahu vyplývající z příspěvků hra-zených v průběhu manželství, například životní pojistky, přepočtené na sou-časnou hodnotu,
- ocenily nefinanční přínos k majetku manželů, který je předmětem rozdělení, včetně péče o domácnost a rodinu, ušlých hospodářských příležitostí a hmot-ného a nehmotného přínosu pro pracovní život druhého manžela, a další hos-podářské činnosti a rozvoj lidského kapitálu,
- zohlednily platby mezi manžely po zániku vztahu jako způsob zajištění rov-nosti finančního vyrovnání.
48. Státy, smluvní strany, by měly provést výzkum a vypracovat politické studie týkající se hospodářského postavení žen v rodině a při zániku rodinných vztahů a zveřejnit jejich vý-sledky v přístupné podobě.
Majetková práva po smrti
49. Pokud jde o dědění, mnoho států, smluvních stran, odpírá na základě právních předpisů nebo zvyklostí vdovám rovné postavení s vdovci, což je činí v případě úmrtí manžela hospodářsky zranitelnými. Některé právní systémy formálně poskytují vdovám jiné pro-středky sociálního zabezpečení, například vyplácení podpory ze strany mužských příbuz-ných nebo z výnosů majetku zemřelého manžela. V praxi jsou však tyto povinnosti ne-vymahatelné.
50. Podle zvyklostí vztahujících se na vlastnictví půdy, které mohou omezovat její koupi nebo převod ze strany jednotlivců, a podle kterých se na ženu může v případě smrti manžela vztahovat pouze právo užívání, může být od manželky nebo manželek požadováno, aby půdu opustily nebo se vdaly za bratra zemřelého, aby jim mohla půda zůstat. Existence nebo absence dětí může být hlavním faktorem takových manželských požadavků. V některých státech, smluvních stranách, dochází u vdov k „vyvlastnění“ nebo „záboru“ majetku, kdy příbuzní zemřelého manžela s odkazem na zvyková práva odeberou vdově a jejím dětem majetek nabytý v průběhu manželství, včetně majetku, který není podle zvyk-lostí v jejím vlastnictví. Vyženou vdovu z domova, požadují veškerý movitý majetek a následně nedbají na svou současnou povinnost živit vdovu a děti. V některých státech, smluvních stranách, jsou vdovy marginalizovány nebo vyháněny do jiné komunity.
51. Právo pozůstalých na vyplácení dávek sociálního zabezpečení (důchodu a dávek v invaliditě) a práva v příspěvkových důchodových systémech hrají velkou úlohu ve stá-tech, smluvních stranách, ve kterých páry přispívají do těchto systémů v průběhu vztahu značnými částkami. Státy, smluvní strany, jsou povinny zajistit rovnost mužů a žen, po-kud jde o dávky ze systémů sociálního zabezpečení a důchodových systémů určené pozů-stalým.
52. Právní předpisy a praxe některých států, smluvních stran, omezují využívání závěti k překonání diskriminačních právních předpisů a praxe a zvýšení podílu žen na pozůsta-losti. Státy, smluvní strany, jsou povinny přijmout právní předpisy upravující pořizování závěti, které stanoví rovná práva žen i mužů jako pořizovatelů závěti, dědiců a oprávně-ných osob.
53. Státy, smluvní strany, jsou povinny přijmout právní předpisy o dědění ze zákona, které budou v souladu se zásadami úmluvy. Tyto právní předpisy by měly zajistit:
- rovné zacházení s pozůstalými ženami i muži,
- aby zvyková posloupnost v případě užívacích nebo vlastnických práv k půdě nemohla být podmiňována nuceným sňatkem s bratrem zemřelého manžela (levirátní sňatek) nebo s jinou osobou nebo existencí nebo absencí nezletilých dětí narozených v manželství,
- aby bylo zakázáno vydědění pozůstalého manžela,
- aby bylo trestáno „vyvlastnění/zábor“ majetku a jejich pachatelé byli řádně potrestáni.
VIII. Výhrady
54. Ve svém prohlášení k výhradám k úmluvě z roku 19986 vyslovil výbor znepokojení nad počtem a povahou výhrad. V bodě 6 výslovně uvedl, že:
Výbor považuje články 2 a 16 za klíčová ustanovení úmluvy. Přestože některé státy, smluvní strany, své výhrady k těmto článkům vzaly zpět, je výbor obzvlášť znepokojen počtem a rozsahem výhrad učiněných k těmto článkům.
Pokud jde o článek 16, výbor v bodě 17 konkrétně uvedl, že:
ani tradiční, náboženská nebo kulturní praxe, ani neslučitelné vnitrostátní právní předpisy a politiky nemohou ospravedlnit porušování úmluvy. Výbor je rovněž nadále přesvědčen, že výhrady k článku 16, ať již jsou učiněny z národních, tradičních, náboženských nebo kulturních důvodů, jsou neslučitelné s úmluvou, a proto jsou nepřípustné a měly by být zrevidovány a změněny nebo vzaty zpět.
55. Pokud jde o výhrady týkající se náboženského práva a praxe, výbor uznává, že od roku 1998 řada států, smluvních stran, své právní předpisy změnila, aby zajistila rovnost ale-spoň v některých ohledech rodinných vztahů. Nadále doporučuje, aby státy, smluvní stra-ny, za účelem zpětvzetí výhrad „zohlednily zkušenosti zemí s obdobnou náboženskou historií a právním systémem, které úspěšně přizpůsobily své vnitrostátní právní předpisy závazkům vyplývajícím z právně závazných mezinárodních nástrojů“.7
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.