III.ÚS 2280/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové, o ústavní stížnosti stěžovatelky S. S., zastoupené JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 26. 6. 2024, č. j. MV-79012-3/SO-2024, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 4. 2024, č. j. MV-40828-9/VS-2023, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí

1. Stěžovatelka podala žádost o udělení státního občanství. Ministerstvo vnitra napadeným rozhodnutím tuto žádost zamítlo z důvodu uvedeného v § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky ("zákon o státním občanství"), a to na základě negativního stanoviska bezpečnostních sborů, podle kterého stěžovatelka ohrožuje bezpečnost České republiky.

2. Rozklad stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra nyní rovněž napadeným rozhodnutím. V návaznosti na její námitky ministr vnitra uvedl, že každá žádost o udělení státního občanství je posuzována individuálně a dosavadní státní občanství žadatelů není pro udělení či neudělení státního občanství České republiky rozhodující. Rovněž skutečnosti týkající se délky pobytu stěžovatelky na území České republiky a její integrace jsou bezpředmětné, neboť pokud nastane situace, kdy na základě státobezpečnostních stanovisek vyjde najevo, že žadatel o udělení státního občanství České republiky ohrožuje bezpečnost státu, nelze žádosti v takovém případě vyhovět.

3. Ke specifikům daného řízení ministr vnitra uvedl, že žadateli, který podle zjištění orgánů uvedených v § 22 odst. 3 zákona o státním občanství Česká republiky ohrožuje základní bezpečnostní zájmy státu, není dána možnost seznámit se s obsahem stanovisek bezpečnostních sborů, která obsahují utajované informace. Uvedení těchto informací souvisejících s ohrožením bezpečnosti státu, jeho svrchovanosti a územní celistvosti, demokratických základů, životů, zdraví nebo majetkových hodnot by totiž mělo za následek prozrazení utajovaných informací, což by vzhledem k ochraně základních bezpečnostních zájmů bylo krajně nežádoucí. Proto zákonná úprava zajišťuje, aby žadatel z odůvodnění napadeného rozhodnutí zjistil alespoň základní informaci o tom, co bylo důvodem zamítnutí jeho žádosti.

4. Stěžovatelce tedy nejsou známy konkrétní důvody, které k vydání záporných stanovisek bezpečnostních sborů vedly, avšak byla seznámena s tím, že zamítavé rozhodnutí je založeno na záporném stanovisku bezpečnostního sboru. Měla možnost podat proti vydanému rozhodnutí rozklad. Všechny důvody, na nichž bylo zamítavé rozhodnutí správního orgánu I. stupně založeno, byly následně ministrem vnitra přezkoumány i bez toho, že by je stěžovatelka přesně znala. Právo obhajovat svá práva a zájmy bylo tedy stěžovatelce v potřebném rozsahu zachováno, samozřejmě při respektování zvláštností dané věci (tedy dopadu na bezpečnostní zájmy státu).

5. Ministr vnitra konstatoval, že ze strany stěžovatelky nebyly v rozkladu doloženy žádné nové skutečnosti či důkazy. Nicméně v rámci řízení o rozkladu jsou vyžadována opětovná stanoviska bezpečnostních sborů, kdy za určitých okolností (odpadnutí negativního stanoviska) může dojít k přehodnocení situace účastnice řízení a ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. V případě stěžovatelky však ministr vnitra na základě takto získaných aktualizovaných podkladů dospěl k závěru, že bezpečnostní riziko v současné době stále existuje.

6. Ministr vnitra proto uzavřel, že závěr o bezpečnostním riziku stěžovatelky pro Českou republiku je založen na pečlivě ověřených poznatcích a skutečnostech a že v daném případě byl jednoznačně zjištěn stav věci, kdy kladnému vyřízení žádosti bránila překážka podle § 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky.


II.
Argumentace stěžovatelky

7. Stěžovatelka považuje závěry správních orgánů za nezákonné, neboť nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Přestože není obeznámena s důvody, pro které je její osoba hodnocena jako ohrožující bezpečnost České republiky, domnívá se, že jde o důvody nepravdivé a irelevantní pro zamítnutí podané žádosti. Stěžovatelka totiž není trestně stíhána a vede vcelku obyčejný život, přičemž si je vědoma pouze toho, že pochází ze státu, který vystupuje vůči Evropské unii nepřátelsky. Od politiky domovského státu se ale distancuje, přičemž se i obléká zcela moderně a evropsky, není věřící a nevykazuje žádné extrémistické chování.

8. Stěžovatelka žádá o přezkoumání obsahu utajované informace, a pakliže ji soud vyhodnotí jakožto nedostatečně intenzivní pro zamítnutí podané žádosti, žádá o zrušení napadených rozhodnutí.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 5/16, zejména bod 61).

10. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod (nález ze dne 2. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 39/17).

11. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 a § 54 zákona o státním občanství).

12. Podle Ústavního soudu tak není vyloučena jeho pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava"), kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.

13. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatelky Ústavní soud zjistil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno základní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu, než jakým je soud podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny. Ústavní soud tak neshledal prvky libovůle či porušení jiné složky pojmu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy.

14. K tomu jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu a jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatelka nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz § 12 a 13 zákona o státním občanství). Z podkladů předložených Ministerstvem vnitra přitom vyplývá [soudci Ústavního soudu mají podle § 58 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, přístup k utajované informaci všech stupňů], že žádost stěžovatelky byla projednána a přezkoumána v řádně vedeném správním řízení.

15. Jelikož Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2024


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu