Přehled
Text
Obecné doporučení č. 37
o rovnosti a osvobození od rasové diskriminace při výkonu práva na zdraví*
I. Úvod
1. Realizace práva na rovné zacházení a práva nebýt diskriminován je nezbytným předpokladem pro účinné uplatňování práva na nejvýše dosažitelnou úroveň fyzického a duševního zdraví. Tato práva jsou zakotvena v mnoha mezinárodních dokumentech o lidských právech[1] a zdraví všech lidí bylo uznáno jako „základní podmínka pro dosažení světového míru a bezpečnosti“.[2] Závazek zajistit zdravý život pro všechny v jakémkoli věku a snížit nerovnost uvnitř zemí i mezi nimi byl obnoven v Agendě pro udržitelný rozvoj 2030, konkrétně v Cílech udržitelného rozvoje 3 a 10. Rovnost je zakotvena v přístupu Jedno zdraví, jehož cílem je dosažení udržitelné rovnováhy a optimálního zdraví lidí, zvířat a životního prostředí[3] v zájmu celosvětové zdravotní bezpečnosti.
2. Na zdraví a blaho člověka mají významný dopad faktory jako zaměstnání, vzdělávání, vystavení fyzickému světu, pracovní rizika, bydlení, chemické látky, kvalita ovzduší a vody, sanitární podmínky a hygiena, klimatická změna a hospodářské, sociální a rozvojové programy, neboť ovlivňují přístup ke zdrojům, příležitostem a kvalitě života. Největší vliv na vzorce nerovnosti v oblasti zdraví mají strukturální determinanty.[4] Mezi strukturální determinanty zdraví patří rasismus, třídní diskriminace, sexismus, diskriminace zdravotně postižených, xenofobie, homofobie a transfobie.[5]
3. Znevýhodněné skupiny obyvatel jsou více vystaveny zdravotním rizikům a vyšší úmrtnosti,[6] přičemž odepření přístupu k základním lékům, vakcínám a jiným zdravotnickým prostředkům vytváří nebo udržuje diskriminaci a prohlubuje existující nerovnosti při uplatňování práva na zdraví,[7] včetně duševního zdraví. Stále přetrvává dědictví kolonialismu, otroctví a apartheidu[8] a smluvní státy ve svých politikách a opatřeních jen váhavě uznávají nepříznivé dopady, které i nadále znevýhodňují lidi afrického původu[9] a další příslušníky rasových a etnických skupin.
4. Důkazy potvrzují, že snižování nerovností a odstraňování rasové diskriminace při uplatňování práva na zdraví má pozitivní vliv na výsledky v oblasti zdraví.[10] To přispívá k budování zdravější společnosti, v níž je respektováno, chráněno a naplňováno právo na zdraví každého jednotlivce. Tímto obecným doporučením Výbor reaguje na naléhavé výzvy k akci a usiluje o lepší koordinaci v rámci smluvních států i mezi nimi s cílem upřesnit opatření, jež jsou podle Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (dále jen „Úmluva“) nezbytná k odstranění rasové diskriminace a zaručení rovného přístupu k právu na zdraví.[11]
II. Normativní rámec
A. PRÁVO NA ROVNÉ ZACHÁZENÍ A PRÁVO NEBÝT RASOVĚ DISKRIMINOVÁN PŘI VÝKONU PRÁVA NA ZDRAVÍ
5. Ustanovení čl. 1 odst. 1 a čl. 5 písm. e) bod iv) Úmluvy poskytují každému právo nebýt vystaven jakýmkoli formám rasové diskriminace a právo na rovné zacházení při výkonu práva na ochranu zdraví, léčebnou péči, sociální zabezpečení a sociální služby. Všechny osoby,[12] včetně těch náležejících k etnickým skupinám a menšinám, jako jsou Romové, kočovníci, příslušníci domorodých národů, příslušníci kast, lidé afrického původu, lidé asijského původu, migranti, žadatelé o azyl, uprchlíci, osoby bez státní příslušnosti nebo osoby diskriminované na základě barvy pleti, včetně osob s albinismem,[13] mají právo na zdraví bez ohledu na věk, náboženství a víru, zdravotní stav, zdravotní postižení, migrační status, třídu, socioekonomický status, pohlaví, sexuální orientaci, genderovou identitu, genderový projev, pohlavní znaky nebo užívání návykových látek.[14]
6. Podle Úmluvy je zdraví vykládáno ve světle čl. 12 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, konkrétně jako „nejvýše dosažitelná úroveň fyzického a duševního zdraví“, na kterou se stále více pohlíží optikou ekocentrismu. Tento pohled souzní s prvky definic zdraví domorodých národů, které zahrnují individuální i kolektivní rozměr a spojují spiritualitu, tradiční medicínu, biodiverzitu a propojení.[15] Tyto definice jsou úzce spjaty s právem na sebeurčení a jsou podporovány zásadami Deklarace OSN o právech původních obyvatel. Právo na zdraví zahrnuje „nejen včasnou a odpovídající zdravotní péči, ale také základní determinanty zdraví, jako je přístup k nezávadné pitné vodě a dostatečné hygieně, odpovídající stravě a výživě, odpovídajícímu bydlení, bezpečným a zdravým pracovním podmínkám a prostředí, vzdělání a informacím v oblasti zdraví, včetně sexuálního a reprodukčního. Dalším důležitým aspektem je účast obyvatel na veškerých rozhodovacích procesech týkajících se zdraví na komunitní, národní i mezinárodní úrovni.“[16] Tento celostní přístup je v souladu se zněním čl. 5 písm. e) bod iv) Úmluvy. Ochrana zdraví se zaměřuje na prevenci a kontrolu nemocí a úrazů, zlepšování základních determinantů zdraví a kvalitu interakcí mezi úřady, pracovníky ve zdravotnictví a obyvatelstvem. Léčebná péče zahrnuje právo na včasné a odpovídající zdravotnické prostředky a služby, včetně paliativní, léčebné a rehabilitační péče. Sociální zabezpečení a sociální služby, nedílně spjaté se společenským úsilím zlepšit determinanty zdraví,[17] jsou strategickými právy při odstraňování rasové diskriminace v oblasti zdraví.[18]
1. Zákaz všech forem rasové diskriminace
Přímá, nepřímá a strukturální rasová diskriminace
7. Úmluva zakazuje přímou i nepřímou diskriminaci.[19] Zákaz se vztahuje na opatření přijatá na základě zákonů, politik nebo postupů, které jednáním či opomenutím nerovnoměrně znevýhodňují rasové nebo etnické skupiny, které na ně mají neodůvodněný rozdílný dopad[20] nebo které nezajišťují znevýhodněným rasovým nebo etnickým skupinám přiměřený rozvoj tak, aby bylo zabezpečeno rovné užívání práv (čl. 1 odst. 4). Obecný zákaz rasové diskriminace v mezinárodním právu[21] vyžaduje zavedení standardu přísné kontroly při posuzování přiměřenosti dopadu[22] jakéhokoli rozlišování, vylučování či omezování při výkonu práva na zdraví. Rozlišování založené na základě rasy, barvy pleti, rodového, národnostního či etnického původu, které znemožňuje, ať už právně nebo prakticky, výkon práva na zdraví, je nepřiměřené jakémukoli legitimnímu cíli a představuje porušení Úmluvy.
8. Při rozhodování se stále uplatňují diskriminační kritéria založená např. stereotypizace nemocí na základě rasy, i když nejsou výslovně uvedena v právním řádu. Jednotlivci nebo skupiny chráněné Úmluvou jsou znevýhodňovány diskriminačními postupy založenými např. na zkreslování tradičních zdravotních praktik.
9. Diskriminační jednání se může uplatňovat individuálně, například jako nedostatečný přístup ke kvalitní porodnické péči,[23] nebo ve vztahu k celé skupině, jako je například zeměpisná nebo rezidenční segregace bez přístupu k zařízením zdravotní péče.[24] Diskriminační opomenutí mohou působit individuálně, jako např. nenabídnutí léčby kvůli rasové zaujatosti ohledně zdravotního stavu dané osoby, nebo mohou být vztažena ke skupině, jako je nepřijetí opatření proti rasismu, včetně stigmatizace, nálepkování nebo označování za viníka, což často vede k diskriminačnímu jednání a dokonce násilí proti skupinám a menšinám.[25]
10. K rasové diskriminaci dochází rovněž na strukturální úrovni, zejména v souvislosti s nedostatkem vhodných politik řešících dlouhodobé nerovnosti v oblasti zdraví a vysokou míru chudoby a sociálního vyloučení,[26] a projevuje se nízkou mírou účasti a zastoupení osob chráněných Úmluvou na politických a institucionálních rozhodovacích procesech a zastoupení v nich, omezeným společenským uznáním a oceňováním etnické a kulturní rozmanitosti, disproporčním zastoupením osob chráněných Úmluvou ve věznicích[27] nebo nedobrovolnou hospitalizací v psychiatrických léčebnách, která neúměrně postihuje osoby chráněné Úmluvou.
11. Strukturální nerovnosti se prohloubily během pandemie koronaviru (COVID-19), která prohloubila zranitelnost spojenou s přetrvávajícími praktikami diskriminace a vyloučení.[28] Nerovnoměrný dopad pandemie na jednotlivce a skupiny chráněné Úmluvou vyplynul z kombinace více faktorů.[29] Vyšší míra chudoby a omezený přístup k sociálním determinantům zdraví bránily v dodržování opatření veřejného zdraví, jako je mytí rukou nebo fyzický odstup. Vyšší výskyt již existujících zdravotních obtíží zvýšil náchylnost k závažnému průběhu onemocnění. Nadměrný policejní dohled a disproporční uvězňování zvýšily riziko nákazy ve vazbě i úroveň stresu a úzkosti, což dále přispělo k pravděpodobnosti vážného průběhu onemocnění.
Intersekcionální diskriminace a nerovnosti
12. Zákaz rasové diskriminace zahrnuje intersekcionalitu jako „koncept a teoretický rámec usnadňující porozumění situacím, v nichž se překrývají sociální role a vytvářejí vícenásobnou diskriminaci a souběžné formy útlaku“[30] na základě rasy, barvy pleti, rodového, národnostního či etnického původu a dalších důvodů, jako je věk, náboženské vyznání a víra, zdravotní stav, zdravotní postižení, migrační status, socioekonomický status, pohlaví, sexuální orientace, genderová identita, genderový projev nebo pohlavní znaky. Například překážky v péči o reprodukční zdraví mají kumulativní dopady na domorodé ženy a dívky,[31] ženy a dívky afrického původu, ženy a dívky z etnických menšin nebo kast a genderově rozmanité osoby; zvláště postiženou skupinou jsou dospívající osoby nebo lidé socioekonomicky znevýhodnění či žijící na venkově.[32] Z důkazů vyplývá, že osoby žijící v chudobě nebo v ohrožujících podmínkách jsou častěji než osoby z vyšších socioekonomických skupin zatýkány a stíhány za trestné činy související s drogami a že míra zatčení je obzvláště vysoká u mladých lidí z řad domorodých obyvatel a mladých lidí afrického původu.[33]
Rasová předpojatost, včetně algoritmů
13. Rasové předsudky, přesvědčení a stereotypy jsou všudypřítomné a ovlivňují vnímání, rozhodování, chování a interakce jak na vědomé, tak nevědomé úrovni. Rasové předsudky, historicky spojené s nerovnoměrným rozložením moci,[34] jsou posilovány společenskými kulturními normami a osobními zkušenostmi. Zvláštní zpravodaj pro právo každého na dosažení nejvyšší dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví potvrzuje, že uvědomění si skrytých předsudků a přijetí opatření k odstranění institucionálních bariér jsou prvními kroky k odstranění přetrvávajících rasových rozdílů ve zdravotní péči a zlepšení výsledků pro pacienty.[35]
14. Zdravotnické studie ukazují, že předsudky vedou ke stereotypizaci pacientů patřících k rasovým a etnickým skupinám, k udržování sexismu a dalších mocenských hierarchií a k nedůvěře ohledně symptomů, které uvádějí, nebo v jejich schopnost činit informovaná rozhodnutí. Implicitní předsudky jsou ve zdravotnictví rozšířené a mohou vést k nepřesným diagnózám bolesti a léčebným doporučením, což v konečném důsledku ovlivňuje kvalitu poskytované péče.[36]
15. Navzdory pozitivnímu vlivu, jejž mohou mít nové technologie na kvalitu zdravotní péče a výkon práva na zdraví, může rasová diskriminace pronikat do umělé inteligence prostřednictvím elektronických zdravotních záznamů, které se dostávají do algoritmů strojového učení[37] stále častěji používaných i ve zdravotnických systémech. Klinické algoritmy reprodukují strukturální nerovnosti ve výsledcích v nemocnicích tak, že je převádějí na zdravotní ukazatele nebo nehodnotí kombinované účinky psychosociálních, genetických a environmentálních faktorů. Nedostatečná transparentnost brání poskytovatelům zdravotní péče upravovat algoritmy v praxi.
2. Rozsah rovnosti
16. Zásada rovnosti, kterou Úmluva prosazuje, spojuje formální rovnost před zákonem s rovnou ochranou zákona, přičemž cílem je materiální rovnost v užívání práva na zdraví.[38] Pro dosažení formální rovnosti musí vnitrostátní legislativa rasovou diskriminaci při výkonu práva na zdraví zakázat. Zákon by měl platit pro všechny stejně, bez rasové diskriminace, a každý by měl mít stejné právo na nápravu rasové diskriminace. Dosažení skutečné či faktické rovnosti vyžaduje aktivní úsilí o řešení přetrvávajících strukturálních rozdílů a stávajících nerovností. Cílem takového úsilí je dosáhnout u znevýhodněných skupin „přiměřeného pokroku“, zajistit jim plné a rovné užívání práva na zdraví s přihlédnutím ke konkrétním potřebám různých skupin nebo jednotlivců dotčených rasovou diskriminací.[39]
17. V souladu s Úmluvou by smluvní státy měly: uznat a napravit dopady rasových předsudků a stigmatizace (čl. 2 odst. 1 písm. d) a článek 4),[40] napravit znevýhodnění chráněných osob a skupin prováděním pozitivních a zvláštních opatření (čl. 2 odst. 2), zajistit aktivní účast nedostatečně zastoupených skupin (čl. 2 odst. 1 písm. e))[41] a podporovat strukturální změny (čl. 2 odst. 1).[42]
3. Prevence, autonomie a zdravotní péče podle Úmluvy
18. Rasová diskriminace je samostatným zdravotním rizikem a strukturálním sociálním determinantem zdraví. Vytváří a zvýrazňuje nerovnosti v oblasti zdraví, což vede k výskytu nebo větší četnosti nemocí a úmrtí, jimž lze předcházet. Právo na rovné zacházení a právo nebýt rasově diskriminován při výkonu práva na zdraví zahrnuje: právo na předcházení zdraví škodlivým podmínkám, nemocem a úrazům, a to i v mimořádných situacích, právo na tělesnou autonomii a integritu, včetně práva na informovaný souhlas, právo na rovný a neomezený přístup k informacím a kulturně vhodným, genderově senzitivním a kontextově responzivním zdravotnickým zařízením, zboží a službám a právo na soukromí a důvěrnost informací v tomto kontextu, právo být chráněn před praktikami soukromých subjektů, které poškozují zdraví, právo účasti na rozhodování v oblasti zdraví na komunitní, národní a mezinárodní úrovni a právo na účinnou nápravu a odškodnění za veškerou újmu utrpěnou v důsledku rasové diskriminace.
B. PREVENCE A OCHRANA PŘED OHROŽUJÍCÍMI PODMÍNKAMI A NEROVNOSTMI U HLAVNÍCH DETERMINANTŮ ZDRAVÍ
19. Právo nebýt vystaven rasové diskriminaci a strukturálním nerovnostem v hlavních determinantech zdraví zahrnuje právo nebýt nepřiměřeně vystaven ohrožujícím a zdraví škodlivým podmínkám, právo na rovnou ochranu nezbytných materiálních a psychosociálních podmínek, právo být rovným způsobem chráněn před praktikami soukromých subjektů, které způsobují špatné zdraví a právo na zmírnění a nápravu újmy. Děti a dospívající, senioři, osoby se zdravotním postižením, ženy a genderově rozmanité osoby mají právo na preventivní a ochranná opatření citlivá k jejich konkrétní situaci, jež jsou zaměřená na boj proti strukturální a intersekcionální diskriminaci.
1. Nezávadná pitná voda, odpovídající hygiena, bezpečné potraviny a bydlení
20. V souladu s výše uvedeným se ustanovení čl. 5 písm. e) bod iv) chápe tak, že zakotvuje právo na dostatečné množství přijatelné a nezávadné pitné vody, odpovídající hygienické podmínky,[43] bezpečné potraviny[44] a bydlení. Patří sem právo nebýt vystaven nedostatečně udržované vodovodní a hygienické infrastruktuře, která by přispívala ke zdravotním rizikům, jako jsou nemoci přenášené vodou nebo kontaminace životního prostředí. Rasové a etnické skupiny mají právo být chráněny před segregací v oblasti bydlení, diskriminací na soukromých trzích s nájemním bydlením, přeplněnými domácnostmi a nuceným vysídlováním. Mají nárok na opatření zaměřená na řešení například potravinových pouští, omezených ekonomických zdrojů, diskriminačních praktik v potravinářském průmyslu a dalších překážek v přístupu ke zdravým potravinám. Zranitelnost a chudoba ovlivňují jejich stravování a zdraví, což přispívá k vyšší nemocnosti v důsledku nedostatečné stravy a výživy.
2. Bezpečné a zdravé pracovní prostředí
21. Pracovníci, kteří náleží k rasovým nebo etnickým menšinám, a/nebo kteří jsou migranti, žadatelé o azyl, uprchlíci nebo osoby bez státní příslušnosti mají právo na bezpečné a zdravé pracovní prostředí[45] a na rovnost v důstojných pracovních podmínkách, spravedlivém zaměstnání a rovných příležitostech k dosažení zdraví a životního blaha. Patří sem právo nebýt vystaven vyššímu riziku úrazu na pracovišti nebo nemoci z povolání, toxinům a škodlivým látkám ani jiným fyzickým a psychosociálním rizikům, která jsou provázány s faktory, jako je profesní segregace, diskriminace při přijímání do zaměstnání a v kariérním růstu a nerovné prosazování pravidel bezpečnosti a zdraví při práci.
3. Změna klimatu a environmentální zdravotní rizika
22. Rasové a etnické skupiny mají právo na čisté a zdravé životní prostředí a na ochranu před klimatickými riziky.[46] Mají právo na ochranu před poškozováním životního prostředí a nepříznivými dopady plynoucími z vytěžování přírodních zdrojů, jaderného testování, ukládání toxického odpadu, těžby, kácení a dalších zdrojů ekologických škod[47] či násilí ze strany státních orgánů a soukromých bezpečnostních pracovníků a mají právo nebýt jim vystaveny.[48] Mají právo účastnit se a být slyšeni v rámci smysluplných konzultací zaměřených na zdraví škodlivé dopady. Domorodé národy mají právo na zachování a ochranu životního prostředí a produkčních kapacit svých pozemků nebo teritorií a zdrojů, což zahrnuje i právo na svobodný, předem udělený a informovaný souhlas.[49]
23. Rasové a etnické skupiny, z nichž některé jsou vzhledem ke své zeměpisné poloze, socioekonomické situaci, kulturním normám a vnitřním psychologickým faktorům obzvláště zranitelné vůči zdravotním dopadům změny klimatu, mají právo nebýt nepřiměřeně vystaveny zdravotním rizikům způsobeným klimatem a právo na ochranu před nimi.[50] To se týká i prevence a ochrany před nepříznivými důsledky horka, znečištění ovzduší, rostoucí četností a intenzitou extrémních klimatických událostí a přírodních katastrof nebo dopadem na sociální sítě a kulturní tradice. V tomto ohledu mají domorodé národy právo na zmírňování škod na jejich kulturní a jazykové rozmanitosti, znalostním systému, bezpečnosti potravin, zdraví a živobytí formou šetrných opatření.[51]
4. Gender
24. Ženy, dívky a genderově rozmanité osoby náležející k rasovým a etnickým skupinám jsou vystaveny nerovnoměrným zdravotním rizikům,[52] škodlivému chování a praktikám i nerovnostem ve zdravotnických systémech a zdravotní péči. Kvůli podřízenému sociálnímu postavení a vyšší úrovni zranitelnosti jsou často vystaveny zvýšenému riziku násilí, včetně femicid,[53] nucených sňatků nebo podvodů (přeshraniční migrace za účelem sňatku), obchodování s lidmi, zneužívání a vykořisťování. Muži náležející k některým rasovým a etnickým skupinám jsou rovněž neúměrně vystaveni zdravotním rizikům kvůli násilí páchanému střelnými zbraněmi[54] nebo stereotypům o jejich schopnosti snášet extrémní pracovní podmínky nebo jejich vystavení ozbrojenému násilí.
25. Sexuální nátlak, nucené sňatky a ekonomická závislost přispívají rovněž k neúměrně vysokému výskytu sexuálně přenosných infekčních chorob. Co se HIV týče, nerovnost a násilí na ženách a dívkách, odpírání práva na sexuální a reprodukční zdraví, zneužívání trestního práva, represivní přístupy[55] a povinné testování patří k hlavním překážkám účinné reakce. Ženy a dívky mají právo nebýt podrobeny škodlivým praktikám, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM) nebo ukuthwala, které mají závažné zdravotní následky.[56] Ženy z dotčených komunit, včetně komunity migrantů, musí být přímo zapojeny do navrhování a zavádění politik zaměřených na ochranu žen a dívek před škodlivými tradičními praktikami a k prevenci všech forem rasové diskriminace v tomto kontextu.[57]
5. Migrační status
26. Ustanovení čl. 5 písm. e) bod iv) Úmluvy se uplatňuje bez ohledu na migrační status osoby. Migranti, uprchlíci, žadatelé o azyl a osoby bez státní příslušnosti mají právo nebýt vystaveni zdravotním rizikům spojeným se špatnými životními podmínkami, zabavování pasů a jiných osobních dokladů, zdraví škodlivému pracovnímu prostředí a vyloučení z programů sociálního zabezpečení. Cizí státní příslušníci mají právo na zapojení do místních systémů zdravotní péče, včetně zdravotního pojištění a rovného nároku na sociální zabezpečení bez diskriminace.[58] Mají právo nebýt vystaveni zdraví škodlivým podmínkám, jako je povinnost bydlet v místě, či fyzickému nebo psychickému násilí.[59] Zajištění přístupu k preventivní a primární péči pro všechny migranty, včetně těch bez dokladů, i nad rámec neodkladné péče, snižuje náklady na zdravotní péči a zajišťuje ochranu migrantů před rasovou diskriminací.
6. Zbavení svobody
27. Příslušníci rasových a etnických skupin mají právo nebýt podrobeni disproporčnímu uvězňování,[60] jež je vystavuje nedostatečné zdravotní péči, násilí, psychickým problémům a překážkám při opětovném zařazení do společnosti, což upevňuje stávající rozdíly v přístupu ke zdraví. Migranti, žadatelé o azyl a osoby bez státní příslušnosti mají právo nebýt vystaveni zdraví škodlivým podmínkám při zadržení či zajištění v imigračních nebo jiných detenčních centrech. Ženy a děti mají právo nebýt vystaveny zvýšeným rizikům vykořisťování, zneužívání a genderově podmíněného násilí v těchto zařízeních. Osoby se zdravotním postižením čelí v detenčních zařízeních ještě dalším překážkám v přístupu ke zdravotní péči a podpůrným službám. Odstranění rasové diskriminace spojené s nepřiměřeným uvězněním vyžaduje poskytnutí alternativ k zadržení a zajištění humánních podmínek tam, kde je zadržení nezbytně nutné, včetně přístupu ke zdravotní péči, právní pomoci a podpoře pro zranitelné osoby, jako jsou děti, těhotné ženy a přeživší mučení nebo traumatu.
7. Humanitární krize, ozbrojené konflikty a jednostranná donucovací opatření
28. Kde je rasismus a rasová diskriminace mezi hlavními příčinami mezinárodních i vnitrostátních ozbrojených konfliktů, osoby chráněné Úmluvou mohou být vystaveny disproporčnímu zabíjení, mrzačení a jinému násilí, včetně mučení a sexuálního násilí, nucenému vysídlování a diskriminaci při užívání práva na zdraví a jeho klíčových determinantů. Smrtící autonomní zbraňové systémy[61] zvyšují riziko systematizace rasových předsudků a dehumanizace cílů. Úmluva se uplatní i v těchto ozbrojených konfliktech. Všechny osoby mají právo nebýt vystaveny násilí a traumatu, jež mohou vést ke stavům jako posttraumatická stresová porucha, deprese a úzkost, a rovněž mají právo na rovné užívání práva na zdraví, a na rovný přístup k humanitární pomoci, ochraně a příležitostem pro zotavení a obnovu.
29. Rasové a etnické skupiny mají právo být chráněny před nepřiměřenými dopady a nadměrnou regulací jednostranných donucovacích opatření. Účinné systémy humanitárních výjimek ze sankcí[62] musí být implementovány k zajištění dodávek zdravotnického vybavení a léků, potravin, humanitární pomoci a jiné podpory pro kritickou infrastrukturu a služby, jako je voda, hygiena a elektřina.
8. Právo na tělesnou autonomii a integritu
30. Jednotlivci a skupiny chránění Úmluvou mají právo na tělesnou autonomii a integritu. To zahrnuje právo na souhlas s lékařským ošetřením, na přístup ke službám reprodukční zdravotní péče, včetně léků a zdravotnických prostředků, a právo nebýt vystaven násilí, nátlaku nebo nuceným zákrokům.[63] Toto právo znamená plné respektování zásad důstojnosti, autonomie a sebeurčení. Povinné testování na HIV/AIDS omezené na cizí státní příslušníky nebo založené na rase, barvě pleti, rodovém, národnostním či etnickém původu pro účely zaměstnání, vstupu, pobytu nebo bydlení je pro účely ochrany veřejného zdraví neúčinné a diskriminační.[64]
Nedobrovolná institucionalizace, izolace a léčba
31. Rasové předsudky mohou vést k nadměrnému diagnostikování duševních nemocí a disproporčnímu používání donucovacích postupů v oblasti duševního zdraví, včetně nedobrovolné hospitalizace a léčby, izolace a omezování pohybu. Právo na rovné zacházení a právo nebýt rasově diskriminován zahrnuje prevenci a ochranu před nedobrovolným přijímáním do institucí a nedobrovolnou léčbou osob chráněných Úmluvou, jakož i jejich izolací a omezováním pohybu v psychiatrických zařízeních i běžné komunitě.[65]
Nucená sterilizace
32. Domorodé národy, ženy afrického původu, romské ženy a ženy náležející k dalším etnickým skupinám a kastám byly cílovými skupinami praktik na regulaci populace, včetně těch, které vedly k nuceným sterilizacím,[66] a postupů pro potlačení HIV a jiných infekčních nemocí. V rámci těchto skupin byly ženy s mentálním či psychosociálním postižením zbavovány svéprávnosti a v důsledku toho i svého práva na udělení souhlasu. Nucené sterilizace jsou porušením Úmluvy; porušují práva na reprodukční autonomii, přístup k informacím, osobní integritu a soukromí, jakož i práva nebýt vystaven rasovému a genderově podmíněnému násilí a diskriminaci.[67]
Kriminalizace a nebezpečné interrupce
33. Zákonný a účinný přístup k bezpečným interrupcím je součástí práva na rozhodování o svém zdraví a těle a práva na život osob chráněných Úmluvou.[68] Domorodé ženy, genderově rozmanité osoby a ženy z rasových a etnických menšin jsou často vystaveny vyššímu riziku nechtěného těhotenství, neboť často nemají prostředky k překonání socioekonomických a jiných překážek v přístupu k moderním antikoncepčním metodám a možnostem bezpečné interrupce. Jak je podrobně popsáno v pokynu Světové zdravotnické organizace o péči při interrupcích, zákaz interrupcí má závažný nerovný dopad a je v rozporu se zákazem retrogrese při poskytování přístupu k bezpečným, legálním a účinným interrupcím.[69]
34. Paušální kriminalizace interrupcí představuje nepřímou formu souběžné rasové a genderové diskriminace, neboť má větší dopad na domorodé ženy a ženy afrického původu, zejména ty nízkopříjmové,[70] vystavuje je ohrožení života a představuje porušení zákazu retrogrese. Kriminalizace potratů dále zhoršuje nedostatečné vykazování důležitých zdravotních ukazatelů a narušuje monitorování rasových nerovností.[71] Nerespektování dopadů rasově motivovaného sexuálního násilí, bránění přístupu k informacím a programům o moderní antikoncepci a bezpečné péči při interrupcích a kriminalizace a trestání interrupcí představuje řetězec sčítajících se faktorů diskriminačního působení zdraví škodlivých podmínek, a každý tento akt nebo opomenutí představuje porušení čl. 5 písm. e) bod iv).
C. PRÁVO NA SYSTÉM OCHRANY ZDRAVÍ, VČETNĚ NÁROKU NA VEŘEJNÉ ZDRAVÍ A ZDRAVOTNICKÁ ZAŘÍZENÍ, ZBOŽÍ A SLUŽBY
35. Právo zakotvené v čl. 5 písm. e) bod iv) zahrnuje právo na inkluzivní zdravotnictví, rovný a neomezený přístup ke kvalitním zdravotnickým zařízením, zboží a službám, jež jsou kulturně vhodné, zohledňují genderové hledisko a odpovídají kontextu, včetně práva na soukromí, důvěrnost informací a participaci. Právo nebýt vystaven rasové diskriminaci a nárok na faktickou rovnost se uplatňuje ve všech čtyřech základních prvcích práva na zdraví[72] popsaných níže.
1. Dostupnost
36. Rasové a etnické skupiny mají právo na faktickou rovnost spočívající v odpovídajícím počtu funkčních zdravotnických zařízení a zboží, služeb a programů, a tradiční i medicinální léčbu v přiměřeném zeměpisném dosahu.[73] V tomto ohledu je nutné zohlednit preexistující nerovnosti, vysokou úroveň zranitelnosti a dlouhodobé rozdíly ve výsledcích v oblasti zdraví s cílem zajistit faktickou rovnost při distribuci školeného zdravotnického a odborného personálu a základních léků, vakcín, testů a dalších preventivních prostředků a služeb[74] a zabývat se příčinami úmrtnosti a nemocnosti, které disproporčně postihují skupiny v působnosti Úmluvy,[75] včetně opomíjených tropických nemocí. Mikroagrese, trestné činy spojené s rasovou nenávistí, nenávistné projevy a z nich plynoucí stres jsou spojeny s celou řadou nepříznivých zdravotních následků, včetně depresí, úzkostí a fyzických zdravotních problémů, jako je hypertenze nebo kardiovaskulární onemocnění.[76] Rasové a etnické skupiny mají právo na služby, které poskytují podporu osobám s psychosociálními problémy nebo nepřenosnými onemocněními.
2. Fyzická, ekonomická (cenová) a digitální dostupnost, přístup k informacím
37. Jednotlivci a skupiny chráněné Úmluvou mají právo na rovnou a neomezenou dostupnost zahrnující fyzickou, ekonomickou (cenovou), informační a digitální dostupnost ke zdravotnickým zařízením, zboží, službám a programům, včetně tradičních léků a postupů.[77] Rovnost v dostupnosti znamená i ochranu před obtěžováním a násilím vůči osobám, které se snaží získat přístup ke službám,[78] včetně služeb souvisejících se sexuálním a reprodukčním zdravím, zejména interrupcím.[79] Toto právo zahrnuje všeobecný a nediskriminační přístup ke zdravotnickým zařízením, zboží a službám pro všechny; je nutné přihlédnout k intersekcionální diskriminaci při zmírňování a nápravě znevýhodnění, vylučování a marginalizace. Rovnost v dostupnosti lze posílit digitálními formami zdravotní péče, jako je telemedicína, za předpokladu, že záruky rovnosti a nediskriminace zajistí zákaz rasové diskriminace a rovnou ochranu citlivých osobních údajů a že takové formy zdravotní péče neprohloubí digitální propasti vznikající při používání digitálních nástrojů a online prostoru.[80]
38. Fyzická dostupnost by měla být zajištěna pro všechny osoby náležející k rasovým a etnickým skupinám, včetně osob žijících ve venkovských a odlehlých oblastech, osob se zdravotním postižením, uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, osob bez státní příslušnosti a osob v detenci. K faktické rovnosti patří i nárok na pozitivní opatření, jako jsou ta, která zajišťují fyzickou a cenovou dostupnost komunikace a dopravy k takovým službám.
39. Rovný přístup k cenově dostupným základním zdravotním službám vyžaduje, aby zdravotní služby byly dostupné všem a nevedly k finančním obtížím;[81] zdravotní služby by měly být v místě péče bezplatné. Smluvní státy by měly odstraňovat finanční překážky v přístupu ke zdravotní péči tím, že budou směřovat k všeobecnému zdravotnímu pojištění a zajistí, aby systémy zdravotního pojištění, ať již veřejné či soukromé, nikoho nediskriminovaly, včetně osob spadajících do působnosti Úmluvy.[82]
40. Dostupnost informací zahrnuje právo osob náležejících k rasovým a etnickým skupinám na vzdělávání v oblasti zdraví a na informace založené na důkazech, které vyžadují, aby se mohly aktivně podílet na péči o své zdraví a zasazovat se za své potřeby v oblasti zdraví.[83] To zahrnuje právo na zdravotní gramotnost, které obsahuje právo na: přístup ke spolehlivým a relevantním zdravotním informacím; porozumění zdravotním informacím; vyhodnocování důvěryhodnosti, přesnosti a relevantnosti zdravotních informací pro přijímání informovaných rozhodnutí; užívání informací o zdraví k rozhodování o zdravotní péči, preventivních opatřeních a volbě životního stylu, které podporují životní blaho; efektivní komunikaci s poskytovateli zdravotní péče; a pochopení toho, jak fungují systémy zdravotní péče, včetně pojištění a administrativních postupů.
3. Přijatelnost
41. Všichni poskytovatelé zdravotní péče a všechny prostředky, služby a informace musí respektovat kultury rasových a etnických skupin a domorodých národů a být citlivé k pohlaví, věku, zdravotnímu postižení, genderové a sexuální rozmanitosti a požadavkům životního cyklu. Kulturně senzitivní, kulturně přijatelné a respektující zdravotnictví a služby musí být dostupné v rozumném zeměpisném dosahu.[84] Měly by: být přizpůsobeny jazykovým specifikům příjemců; být vytvářeny společně nebo v úzké spolupráci s dotčenými komunitami; zapojit jako pracovníky ve zdravotnictví i jejich členy.[85] Zajištění rovnosti v přijatelnosti zdravotnictví zahrnuje aktivní boj proti stereotypům a dědictví teorií o rasové nadřazenosti, otroctví a kolonialismu[86] a předsudkům vůči tradičním znalostem, léčitelům a praktikám.[87] Nedostatek uznání nebo svévolné zákazy tradičních léčitelů, léků a lékopisů specifických pro určité etnické skupiny činí členy těchto skupin zranitelnými vůči nemocem.
4. Kvalita
42. Rasové a etnické skupiny mají právo na kvalitní zdravotnická zařízení, zboží, služby a informace, jež budou založené na důkazech, vědecky a medicínsky adekvátní a aktuální. To vyžaduje přístup k vyškolenému a kvalifikovanému zdravotnickému personálu i vědecky schváleným lékům (jimž neprošla trvanlivost) a vybavení. Institucionální rasová předpojatost nadále zhoršuje a omezuje přístup ke kvalitní a odpovídající zdravotní péči, zboží a službám kvůli nerovné účasti na klinickém rozhodování a normalizaci sociálních konstruktů ve zdravotnických postupech, protokolech a předpisech. Stereotypy a předsudky o nemocích v lékařských vzdělávacích přístupech a materiálech se udržují v důsledku zaměňování rasy a původu, používání termínů s rasovým podtextem a odkazování na rozdíly ve výskytu nemocí.
43. Pod vlivem historického dědictví otroctví se ženy a muži afrického původu považovali za fyzicky silnější a schopné snášet větší bolest.[88] Expertní pracovní skupina pro osoby afrického původu obdržela zprávy, které ukazují, že poskytovatelé zdravotní péče postrádají dostatečné znalosti o tom, jak se určité symptomy projevují v tělech nebo na tělech lidí černé pleti.[89] Ženy afrického původu, ženy domorodých národů a romské ženy často musejí déle čekat, než jim jsou zpřístupněny léky, [90] a to i během porodu. Skupiny osob spadající do působnosti Úmluvy bývají vyloučeny z lékařského výzkumu a studií o léčbě a lécích. Lékaři uvádějí, že kvůli předsudkům, strukturálním překážkám a neochotě ukázat flexibilitu a vstřícnost, pokud jde o integraci účastníků z řad příslušníků etnických a rasových skupin, není k situaci těchto skupin přihlíženo při testování léků a jiných prostředků a služeb.
D. SEXUÁLNÍ A REPRODUKČNÍ ZDRAVÍ
44. Právo nebýt rasově diskriminován a právo na rovné zacházení v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a porodní a poporodní péče zahrnuje i rovný přístup ke službám a stejnou kvalitu v této oblasti. To vyžaduje poskytnutí všeobecného zdravotního pojištění a komplexní zdravotní péče za účelem předcházení diskriminačním praktikám souvisejícím s porodní a poporodní péčí a snížení rizika urgentních stavů a komplikací při porodu.[91] Zajištění práva na rovné zacházení vyžaduje řešení příčin mateřské úmrtnosti, onemocnění spojených s reprodukcí a mateřstvím a souvisejících zdravotních postižení, jež nerovnoměrně dopadají na osoby spadající do působnosti Úmluvy, dále posílení zdravotnických systémů, aby byly schopné shromažďovat vysoce kvalitní data pro řešení potřeb a priorit žen, dívek a genderově rozmanitých osob, a zajištění odpovědnosti v případech porušení za účelem zlepšení kvality péče a rovnosti. Ženy a genderově rozmanité osoby chráněné Úmluvou mají právo na rovné zacházení v: dostupnosti prenatální a poporodní péče, kvalifikovaných porodních asistentek a pohotovostních porodních služeb, zákonné i faktické dostupnosti, přijatelnosti zdravotních služeb pro rodičky, které respektují jejich důstojnost a jsou citlivé k jejich potřebám a vyhlídkám, a odpovídající kvalitě zařízení, zboží, služeb a informací souvisejících se sexuálním a reprodukčním zdravím, včetně standardu, že všechny služby musí být založeny na důkazech a vědecky a lékařsky adekvátní, aktuální a kvalitní.
E. PRÁVO NA SOUKROMÍ
45. Právo na soukromí zaručuje rasovým a etnickým skupinám a domorodým národům právo na rovné zacházení a právo nebýt rasově diskriminováni, pokud jde o ochranu a užívání jejich zdravotních osobních údajů.[92] Každá osoba chráněná Úmluvou má právo na ochranu svých osobních údajů, včetně práva na transparentnost zpracování dat a práva vznést námitku proti zpracování údajů souvisejících se zdravím, práva na přístup k nim, jejich přenositelnost, opravu či výmaz a na účinné prostředky nápravy proti porušení jejich zabezpečení. Zdravotničtí profesionálové a příjemci služeb chránění Úmluvou by měli mít možnost využívat právo na soukromí bez jakékoli rasové diskriminace nebo jiných vzájemně se ovlivňujících diskriminačních důvodů uznaných v tomto obecném doporučení.
III. Závazky a doporučení
46. Ustanovení čl. 5 písm. e) bod iv) a článků 6 a 7 představují závazek zajistit: a) předcházení zdraví škodlivým podmínkám, včetně změny klimatu a environmentálních rizik, b) přístup k nezávadné pitné vodě a odpovídajícím hygienickým podmínkám, bezpečným potravinám a bydlení, bezpečným a zdravým pracovním podmínkám, c) odpovídající množství a kvalitu preventivních, léčebných a rehabilitačních zdravotních služeb, základních léků včetně tradičních léčiv a léčebných postupů v přiměřeném zeměpisném dosahu, d) přístup k informacím, technologiím a opatřením, jež překlenují digitální propast, e) odstranění rasových nerovností ve zdravotních výsledcích a zdrojích a ochranu proti ohrožení zdraví, které vznikají jednáním třetích stran, f) sběr a disagregaci aktuálních statistik a monitorování nerovností v oblasti zdraví, g) podporu informovanosti a vzdělávání veřejnosti v oblasti boje proti rasové diskriminaci při výkonu práva na zdraví, h) zajištění přímé účasti rasových a etnických skupin na rozhodování, i) přijetí a provádění národní strategie a akčního plánu veřejného zdraví a j) zajištění odpovědnosti a náhrad za újmy utrpěné v důsledku rasové diskriminace. Státy musí předcházet diskriminaci, chránit osoby před újmou a podporovat rovnost a důstojnost pro všechny členy společnosti. Boj proti strukturálním nerovnostem vyžaduje komplexní strategie, které řeší základní příčiny nerovností v oblasti zdraví a podporují sociální spravedlnost, rovnost a inkluzi. Patří sem investice do iniciativ a zdrojů vedených komunitou, podpora rozmanitosti a kulturních kompetencí ve zdravotnictví a dalších odvětvích a identifikace a řešení širších strukturálních nerovností a systémových překážek, které udržují rasové rozdíly v oblasti zdraví.
A. OBECNÉ ZÁSADY TÝKAJÍCÍ SE POVINNOSTÍ DLE ÚMLUVY
47. Článek 2 vykládaný ve spojení s čl. 5 písm. e) bod iv) zahrnuje povinnosti respektovat, chránit a naplňovat právo na rovné zacházení a právo nebýt rasově diskriminován při výkonu práva na zdraví. Smluvní státy jsou povinny provádět politiku směřující k odstranění rasové diskriminace; široká škála konkrétních opatření, včetně zvláštních opatření, musí být přijata „bez prodlení“. Povinnosti podle čl. 5 písm. e) bod iv) mají okamžitý účinek.[93] Retrogresivní opatření jsou nepřípustná.[94] Státy musí přísně prověřovat nezbytnost a přiměřenost opatření dotýkajících se rasových a etnických skupin a domorodých národů. Poznatky založené na důkazech o dopadu rasismu na zdraví ukazují, že intersekcionální protirasistická opatření by měla být upřednostněna před jinými, konkurenčními zájmy. Závazky vyplývající z Úmluvy se neuplatní pouze na území jednotlivých smluvních států, ale rovněž na dalších územích, nad nimiž smluvní státy uplatňují kontrolu, včetně ozbrojených konfliktů.[95]
B. ZÁVAZEK RESPEKTOVAT
48. Závazek respektovat právo na zdraví bez rasové diskriminace vyžaduje, aby se státy zdržely jednání či opomenutí, včetně jakékoli právní regulace, politiky či praxe, které přímo či nepřímo omezují či nerovnoměrně dopadají na výkon práva na zdraví rasovými a etnickými skupinami. Rovněž vyžaduje, aby státy k zajištění rovnosti při výkonu práva na zdraví přijaly obecná a zvláštní pozitivní opatření.
1. Ukončení diskriminačního jednání a zrušení politiky či právního předpisu, které vedou k újmě na zdraví, úmrtnosti a nemocnosti, jimž lze předcházet[96]
49. Orgány veřejné moci, včetně úředníků donucovacích složek a orgánů v sektoru zdravotnictví, jsou povinny se zdržet rasových předsudků, stigmatizace, diskriminačního jednání, násilí motivovaného předsudky a podněcování k rasové nenávisti.
50. Smluvní státy by měly zrušit:
(a) jakékoliv zákony či opatření, které nerovnoměrně omezují přístup k preventivní, léčebné či paliativní zdravotní péči, a to i pro cizí státní příslušníky;
(b) právní regulaci ukládající poskytovatelům zdravotní péče povinnost hlásit migranty bez dokladů policii.[97]
51. Smluvní státy by se měly zdržet:
(a) zákazu nebo ztěžování přístupu k tradiční medicíně a praxi;
(b) diskriminačního experimentálního výzkumu, nucené léčby a diskriminačních omezení při zvládání přenosných a nepřenosných nemocí a problémů s duševním zdravím;
(c) umisťování osob s již existujícími zranitelnostmi v oblasti zdraví do detence;
(d) přijímání disproporčních migračních zákonů a jejich vymáhání, které škodí zdraví;
(e) přijímání diskriminačních zákonů a opatření v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví; namísto toho by měly zakázat nucenou sterilizaci; dekriminalizace přístupu k interrupcím; zajistit přístup k antikoncepci a dalším zdravotnickým prostředkům;
(f) aktivit způsobujících nerovnoměrné poškození životního prostředí;
(g) podpory rezidenční segregace a umisťování rasových a etnických skupin do izolovaných oblastí bez přístupu ke zdravotní péči a dalším zařízením;[98]
(h) vyvlastňování pozemků domorodých národů a jejich vysídlování bez jejich předchozího, svobodného a informovaného souhlasu; zřizování skládek odpadu a jiných ekologických zátěží na územích domorodých národů;[99]
(i) omezování tradičních práv domorodých národů v rozporu se standardy Deklarace o právech původních obyvatel, které ohrožuje jejich sebeurčení, tradiční zdroje obživy a kulturní práva;[100]
(j) nadměrných policejních kontrol v komunitách, rasového profilování, zvýšeného dohledu a jiných forem policejní činnosti s nepříznivým dopadem na duševní zdraví a blaho osob a jejich rodin;
(k) podrobování osob chráněných podle Úmluvy nedobrovolné hospitalizaci v psychiatrických léčebnách, nedobrovolné léčbě a izolaci či omezování;
(l) umisťování do izolace a používání chemických látek, nesplňují-li přísně definované podmínky, které jsou pravidelně přezkoumávány pro případnou rasovou předpojatost;
(m) kriminalizace bezpečných tradičních zdravotních praktik a výkonu reprodukčních práv, jako je právo na interrupci;
(n) praktik vedoucích k porodnickému násilí, včetně segregačních praktik v porodnicích; smluvní státy by měly zahrnout výslovný zákaz takových praktik do své legislativy;
(o) odpírání přístupu ke zdravotní péči; včetně z důvodu přemrštěných požadavků zdravotních pojišťoven nebo kvůli kriminalizaci vstupu a pobytu migrantů bez dokladů;
(p) přijímání opatření a legislativy, které vážou dotace a finanční pomoc na bydlení na podmínky, jež nerovnoměrně dopadají na členy nízkopříjmových rodin, zejména ženy z etnických menšin;[101]
(q) implementování povinných programů správy příjmů; státy by navíc měly odstranit diskriminační podmínky v přístupu k benefitům;[102]
(r) zapojení do ozbrojených konfliktů, užívání zbraní a obchodu se zbraněmi, jež vedou u komunit spadajících do působnosti Úmluvy k újmám na zdraví;
(s) podpisu dvoustranných nebo mnohostranných dohod, které posilují zranitelnosti skupin spadajících do působnosti Úmluvy a vedou k nepříznivým zdravotním důsledkům;
(t) používání rasově zkreslených údajů a zkreslených algoritmů při tvorbě zdravotních a sociálních politik;
(u) používání rasových stereotypů a dezinformací jako základ pro rozhodování ve věcech ochrany zdraví nebo léčby;
(v) vystavení rasových a etnických skupin zdravotním rizikům v rámci systémů řízení dat.
2. Rovný přístup ke kvalitním zdravotnickým zařízením, zboží, službám, sociálním determinantům zdraví, jež jsou kulturně odpovídající, genderově senzitivní a kontextově responzivní, právo na soukromí a důvěrnost informací a participační právo
52. Státy musí přijmout opatření k podpoře a zaručení rovnosti při výkonu práva na zdraví:
(a) přijmout všeobecnou právní úpravu, jež výslovně zakotví pozitivní opatření zajišťující rovnost a mezikulturní zdraví,[103] včetně opatření chránících právo na soukromí a důvěrnost informací;
(b) spravedlivě distribuovat kvalifikované zdravotnické a odborné pracovníky a základní léky, preventivní zboží a služby, a to i prostřednictvím mobilních ordinací;[104]
(c) řešit příčiny úmrtnosti a nemocnosti formou opatření založených na důkazech, včetně komerčních determinantů zdraví, které nerovnoměrně dopadají na rasové a etnické skupiny;
(d) poskytnout přístup ke všeobecnému zdravotnímu pojištění a zajistit inkluzivní přístup podporující zdraví těch nejpotřebnějších, včetně uprchlíků, žadatelů o azyl a osob LGBTQI+;[105]
(e) zajistit poskytování služeb domorodým národům prostřednictvím dostatečného počtu zdravotnických pracovníků a stanovit kritéria pro sledování pokroku v hlavních oblastech znevýhodňování domorodých národů;[106]
(f) zajistit, aby poskytovatelé zdravotní péče: informovali každého pacienta chráněného podle Úmluvy o povaze zákroků, možnostech léčby a přiměřených alternativách, včetně možných rizik a přínosů; zvažovali potřeby jednotlivce a zajistili, že příjemci poskytnutým informacím rozumí; a zajistili, aby udělený souhlas byl svobodný a dobrovolný;
(g) zapojovat odborníky specializující se na mezikulturní péči, vedle rozšiřování mezikulturních kompetencí stávajících zaměstnanců;
(h) zajišťovat komunikaci s poskytovateli zdravotní péče a dopravu potřebnou pro přístup ke zdravotnickým zařízením, zboží a léčbě;
(i) zabezpečovat ve všech zařízeních, včetně míst, kde dochází k omezování na svobodě, odpovídající zdravotní prohlídky, péči a vedení zdravotnických, laboratorních a lékárenských záznamů;
(j) kde je to nezbytné, zajistit přístup k tlumočníkům[107] a k sociálním a zdravotním službám v odpovídajících jazycích;[108]
(k) poskytovat rovný přístup ke vzdělávání v oblasti zdraví a k informacím založeným na důkazech a odstraňovat jazykové a kulturní bariéry;[109]
(l) vést cílené osvětové kampaně informující o dostupných zdravotních službách a požadavcích na všeobecné zdravotní pojištění;[110]
(m) vytvářet společně s rasovými a etnickými skupinami a domorodými národy preventivní, léčebné a paliativní zdravotní služby, které budou kulturně přijatelné a genderově senzitivní;
(n) zajistit, aby se primární péče na místní úrovni i na úrovni specializovaných zařízení opírala o zdravotnické pracovníky, včetně lékařů, sester, porodních asistentek, pomocných a komunitních pracovníků, případně dle potřeby i tradičních léčitelů, vhodně sociálně a technicky vyškolených k tomu, aby pracovali jako zdravotnický tým a reagovali na vyjádřené zdravotní potřeby komunit;[111]
(o) zajistit preventivní, léčebné a paliativní zdravotní služby vysoké kvality bez rasových předsudků, účinné, jakož i cenově dostupné léky, včetně tradičních léčiv, vakcín, diagnostiky a dalších technologií.[112]
3. Zvláštní opatření
53. Aby státy odstranily přetrvávající rozdíly a znevýhodnění, musí v souladu s obecným doporučením č. 32 (2009) přijmout a zavést zvláštní opatření, jako jsou kvóty na pracovníky ve zdravotnictví a dostatečné zdroje a služby pro rasové a etnické skupiny.[113] Tato opatření by měla být navrhována a realizována na základě intersekcionálního přístupu, aby bylo možné identifikovat osoby, které jsou nejvíce znevýhodněny a zakoušejí situace vícenásobné diskriminace. Státy jsou zodpovědné za vytvoření rámce pro důsledné uplatňování zvláštních opatření ve všech svých částech.[114] Státy nesmějí upouštět od zvláštních opatření zaměřených konkrétně na zranitelné skupiny, aby se zabránilo prohlubování již existujících nerovností.[115] Nástrojem k financování zvláštních opatření a odstranění zdravotních rozdílů a zároveň pro podporu zdravější a soudržnější společnost by mohlo být odškodnění za otroctví a újmy způsobené kolonialismem.
C. ZÁVAZEK CHRÁNIT
54. Závazek chránit právo na rovné zacházení a právo nebýt rasově diskriminován při výkonu práva na zdraví vyžaduje od států přijetí a realizaci veškerých nezbytných opatření k zajištění toho, aby fyzické a právnické osoby nebo skupiny osob přímo ani nepřímo neznemožňovaly či nezhoršovaly užívání nebo výkon práva na zdraví jakékoli osoby na základě rasy, barvy pleti, rodového, národnostního či etnického původu. Dopad rasové diskriminace na zdraví aktivuje povinnost smluvních států: předcházet rizikům spojeným s rasovou diskriminací a podnikat ochranná operativní opatření; monitorovat a zajišťovat soulad s právním a operativním rámcem; a poskytnout účinné prostředky nápravy v případech porušení. Státy musí:
(a) zajistit rovný přístup k preventivním, léčebným a paliativním zdravotnickým prostředkům a službám poskytovaným třetími stranami, jež budou kulturně odpovídající a genderově senzitivní;
(b) zajistit, aby vakcíny, léky a jiné zdravotnické prostředky byly k dispozici a cenově dostupné pro každého, a zaměřovat se na základní sociální a ekonomické faktory, které přispívají k nerovnostem v oblasti zdraví a rasové diskriminaci;[116]
(c) zajistit, aby zvýšené zapojení soukromých subjektů do financování, poskytování nebo dodávek zdravotnických služeb, zboží a ošetření neovlivňovalo dostupnost, přístupnost, přijatelnost a kvalitu zdravotnických zařízení a potřeb, léků a dalších zdravotnických prostředků pro rasové a etnické skupiny, včetně těhotných žen a genderově rozmanitých osob bez dokladů;
(d) zajistit, aby privatizace nesnížila úroveň práva na zdraví, které dříve požívaly skupiny vystavené rasové diskriminaci;
(e) zajistit, aby preventivní politiky byly navrženy na základě nejlepších vědeckých důkazů, bez rasových předsudků a střetu zájmů;
(f) před zapojením soukromých subjektů do zdravotní péče zajistit posouzení dopadu na lidská práva; každý soukromý subjekt zapojený do zdravotní péče musí pozitivně přispívat k naplňování práva na zdraví a nebránit mu;
(g) přijetím norem a politik, monitorováním environmentálních rizik pro zdraví, prosazováním kvalitativních standardů a zajišťováním udržitelnosti při správě přírodních zdrojů zajistit, aby poškozování životního prostředí soukromými subjekty disproporčně nepoškozovalo požívání práva na zdraví členů rasových a etnických skupin;
(h) zajistit, aby škodlivé praktiky nedopadaly na přístup rasových a etnických skupin k prenatální a poporodní péči a interrupcím;
(i) zabránit donucovacím praktikám ze strany soukromých subjektů, jako je mrzačení ženských pohlavních orgánů, nucené sňatky nebo experimentální výzkum ve zdravotnictví;
(j) zajistit, aby soukromé subjekty neomezovaly přístup ke zdravotním informacím a participaci;
(k) zajistit, aby jakékoli omezení práva rasových a etnických skupin na soukromí ze strany soukromých subjektů bylo v souladu s lidskoprávní zásadou „neškodit“;
(l) zajistit prošetření a spravedlivé potrestání jakéhokoli rasově motivovaného jednání, jež cílí nebo má vliv na poškození fyzické a duševní integrity osob chráněných Úmluvou;
(m) zajistit, aby soukromé obchodní společnosti, soukromí poskytovatelé zdravotní péče a další relevantní organizace dodržovaly právo na rovnost a nediskriminaci;[117]
(n) zajistit, aby soukromé subjekty identifikovaly a vyhodnocovaly skutečné nebo potenciální nepříznivé dopady na právo na zdraví na základě rasy, barvy pleti nebo národnostního či etnického původu, jež u nich mohou vznikat vlastní činností nebo v důsledku jejich obchodních vztahů, a aby začlenily závěry ze svých hodnocení do příslušných interních funkcí a procesů a přijaly odpovídající kroky, sledovaly účinnost své reakce a podávaly zprávy o tom, jak řeší jimi způsobované dopady na lidská práva;[118]
(o) zajistit, aby obchodní společnosti věnovaly náležitou pozornost faktorům souvisejícím s daty, které mohou mít diskriminační účel nebo účinek, a aby obchodní společnosti zpřístupnily k auditům třetími stranami své systémy umělé inteligence;[119]
(p) zajistit, aby soukromé subjekty v případech, kdy je riziko diskriminace nebo jiného porušování lidských práv vyhodnoceno jako příliš vysoké nebo kde je lze obtížně zmírnit, a to i z důvodu povahy plánovaného nebo očekávaného použití ze strany státu, upustily od nasazení systémů umělé inteligence, dokud nebudou schopny zajistit reálné snížení diskriminačních výsledků. Vystavení a zranitelnost vůči zdravotním rizikům v důsledku rasové diskriminace by měly být zahrnuty do předběžných i následných hodnocení ve spolupráci s multidisciplinárním týmem a s porozuměním tomu, jak může být rasismus a rasová diskriminace pociťována dotčenými osobami;
(q) zajistit, aby soukromé subjekty v závislosti na své účasti reagovaly na újmu způsobenou ve vztahu k právu na zdraví a byly za ni zodpovědné. Pokud újmu způsobí soukromé subjekty, měly by ukončit škodlivé činnosti a újmu napravit. Pokud přispěly k újmě způsobené jinou stranou, měly by ukončit škodlivou činnost, snažit se využít nebo vybudovat vliv na protistranu s cílem zabránit nebo zmírnit riziko budoucí újmy a přispět k nápravě újmy, a to i prostřednictvím odškodnění. Jsou-li soukromé subjekty pouze spojovány s újmou, kterou nezpůsobily ani k ní nepřispěly, měly by se pokusit využít nebo vybudovat svůj vliv za účelem zabránění nebo zmírnění rizika budoucí újmy, ale neočekává se jejich přispění k odškodnění;
(r) dokumentovat případy rasové diskriminace spojené s poskytovateli zdravotní péče, včetně soukromých subjektů, jakož i související preventivní opatření, sankce a prostředky nápravy, a zahrnout informace o nich do svých zpráv pro Výbor.
D. ZÁVAZEK NAPLŇOVAT
55. Závazek naplnění výše uvedených práv vyžaduje od států, aby samostatně i prostřednictvím mezinárodní pomoci a spolupráce přijaly vhodná legislativní, administrativní, rozpočtová, soudní, propagační a jiná pozitivní opatření pro plnou realizaci práva na rovné zacházení a práva nebýt rasově diskriminován při výkonu práva na zdraví. Okamžitá účinnost závazků podle Úmluvy a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 2, odst. 1–2) vyžaduje, aby státy bez prodlení navrhly, přijaly, zavedly a pravidelně hodnotily promyšlená, konkrétní a cílená opatření s přihlédnutím k intersekcionalitě.
1. Zastoupení
56. Státy musí podporovat vícerozměrné zastoupení skupin chráněných podle Úmluvy v rámci svých vlastních kompetencí coby poskytovatelé zdravotních služeb a odborníci a na straně příjemců zdravotní péče. Konkrétní ukazatele zastoupení musí být v souladu s dalšími mezinárodními závazky v oblasti lidských práv, rovnosti a zákazu diskriminace a zároveň musí reflektovat kontext a dosah dané situace. Státy by měly ve svých politikách dodavatelského řetězce a transakcích se soukromými subjekty prosazovat, aby měřitelným ukazatelem kvality zdraví bylo zastoupení skupin spadajících do působnosti Úmluvy.
57. Státy by měly omezovat překážky v kariérním růstu a zajišťovat vzdělávání lékařů z etnických a rasových skupin, kteří zakoušejí diskriminaci, aby bylo zajištěno zastoupení napříč celou organizační hierarchií.
2. Participace, konzultace a posílení postavení
58. Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. e) upravuje závazek smluvních států podporovat tam, kde je to vhodné, integrační multirasové organizace a hnutí a jiná opatření k odstranění překážek mezi rasami a působit proti všemu, co směřuje k posilování rasových bariér. Integrační multirasové organizace a hnutí by měly být chápány jako nejzákladnější organizace komunitní občanské společnosti podporující zásady Úmluvy. Státy by měly společně s rasovými a etnickými skupinami a domorodými národy vyčlenit zdroje k vytváření mezikulturní zdravotnické strategie na komunitní, regionální nebo národní úrovni.[120] Státy by měly zapojit sdružení a komunity a jejich zástupce, včetně žen, do navrhování a uskutečňování zdravotních programů a projektů týkajících se rasových a etnických skupin.[121]
3. Monitorování rasových nerovností
59. Základním prvkem při provádění ustanovení čl. 2 odst. 2 a článku 9 Úmluvy je monitorování rasové diskriminace pomocí intersekcionálního přístupu na národní úrovni.[122] Jedním ze základních závazků vyplývajících z Úmluvy je poskytovat všem osobám právo na sebeurčení jako příslušníka takové skupiny[123] a právo být součástí statistik a sociálních výzkumů. Disagregované údaje umožňují orgánům veřejné moci sledovat sociální determinanty zdraví a identifkovat dopady rasové diskriminace, která se protíná s nerovnostmi v genderové i jiných oblastech. Tyto údaje by měly být shromažďovány dobrovolně, anonymně, na základě vlastní identifikace a v souladu s lidskoprávními standardy a zásadami, jako jsou právní normy na ochranu osobních údajů a záruky ochrany soukromí, včetně lidskoprávní zásady „neškodit“ a záruk týkajících se informovaného souhlasu. Osoby chráněné podle Úmluvy by měly mít přístup k informacím o shromažďování svých údajů, jejich užívání a výsledcích tohoto užívání.
60. Státy by měly ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací a regionálními organizacemi a agenturami disagregovat údaje a zpřístupnit anonymizované statistiky rasovým a etnickým skupinám a široké veřejnosti. Státy by také měly přijmout a realizovat národní akční plán v oblasti zdraví a s ním související politiky, zanalyzovat a řešit rasismus a vícenásobnou diskriminaci, včetně jejich základních příčin.[124] Smluvní státy by měly:
(a) vyvinout zdravotnické informační systémy, které shromažďují disagregované údaje;
(b) zajistit, aby snahy o shromáždění údajů zahrnovaly také komplexní monitoring veřejného zdraví;[125]
(c) pravidelně disagregovat údaje tak, aby byla zajištěna odpovědnost za ně;
(d) zajistit podporu ministerstva zdravotnictví a dalších ministerstev, včetně podpory ze strany agentur OSN, při rozvoji intersekcionálního pohledu na procesy podávání zpráv podle Úmluvy a dalších mezinárodních úmluv o lidských právech.
4. Přijímání a provádění národních akčních plánů v oblasti zdraví
61. Státy by měly po konzultaci s příslušnými skupinami přijmout národní zdravotní strategie a akční plány, aby identifikovaly nedostatky, stanovily jasné cíle, zajistily zvláštní opatření v souladu s čl. 2 odst. 2 a zajistily koordinaci všech příslušných orgánů a účinného rozpočtování. Měly by účinně zavádět a uskutečňovat dostatečně financované politiky, včetně zvláštních opatření, aby zlepšily socioekonomickou situaci rasových a etnických skupin a domorodých národů, včetně zvláštních programů pro ženy, děti, seniory a osoby se zdravotním postižením a řešily hluboce zakořeněnou diskriminaci.[126] Zvláštní programy zdravotní prevence by se měly zaměřovat na osoby, včetně migrantů bez dokladů, které nejsou zařazeny do systému veřejného zdravotního pojištění.[127] Pro ukončení vícenásobné a intersekcionální diskriminace, které čelí ženy náležející k domorodým národům či migrantům nebo ženy afrického původu, je zásadní zapojit genderové hledisko ve všech politikách a strategiích boje proti rasové diskriminaci.[128]
62. Státy jsou důrazně vyzvány, aby účinně koordinovaly podpůrné služby podporou modelů spolupráce mezi úřady, komunitami a organizacemi občanské společnosti, orgány pro zajištění rovnosti, vnitrostátními institucemi pro lidská práva a soukromými poskytovateli zdravotní péče. Státy by měly jako zvláštní zmírňující opatření a po konzultaci s dotčenými komunitami prozkoumat možnost poskytování podpory zdravotní péče prostřednictvím mobilních ordinací[129] a poskytováním zvláštních preventivních programů, komplexní pohotovostní péče a veškeré péče související s porodem a péčí o děti do pěti let zdarma pro všechny.
63. Státy by měly regulovat používání umělé inteligence ve všech odvětvích spojených se zdravím a zajistit dodržování zákazu rasové diskriminace. Tyto systémy by měly být zaváděny pouze s jasným cílem podpořit výkon práva na zdraví všemi lidmi bez rasové nebo jiné diskriminace. Před pořízením nebo nasazením takových systémů by státy měly přijmout vhodná legislativní, administrativní a jiná opatření, aby určily účel jejich použití, co nejpřesněji upravily parametry tohoto použití a poskytly záruky, které zabrání rasové diskriminaci a ochrání před ní. Státy by měly přijmout přístup k umělé inteligenci založený na základních lidských právech, který zahrnuje odstranění rasové diskriminace ve všech fázích a ve všech minimálních standardech.[130] Státy by měly před nasazením umělé inteligence ve zdravotnictví posoudit potenciální dopad na lidská práva a měly by zvážit, zda nezavést pilotní období pod dohledem nezávislého multidisciplinárního dohledového orgánu, jehož členy budou osoby reprezentující různorodé složení obyvatelstva.
5. Vzdělávání, školení a informovanost veřejnosti
64. V souladu s článkem 7 Úmluvy by smluvní státy měly podporovat informovanost a vzdělávání veřejnosti o zákazu rasové diskriminace a o právu na rovné zacházení při výkonu práva na zdraví. To zahrnuje vzdělávání poskytovatelů zdravotní péče, tvůrců politik a široké veřejnosti o důležitosti řešení rasových rozdílů v oblasti zdraví a zajištění rovného přístupu ke zdravotním službám pro všechny.
65. Státy by měly:
(a) rozvíjet a nabízet alespoň těm příslušníkům zdravotnického personálu, kteří jsou zapojeni do primární zdravotní péče, školení proti rasismu, diskriminaci a školení zvyšující kulturní kompetence, a to i v humanitárních centrech, na místní, regionální i národní úrovni;
(b) zajistit, aby se osoby setkávající se s různými formami diskriminace, pokud možno podílely na přípravě a realizaci výše uvedených školení. Nemocnice, centra primární zdravotní péče a sociální služby by měly zajistit, aby taková školení byla doplněna institucionálními zásahy, které omezí svévoli při rozhodování a zvýší dohled v oblastech náchylných ke stereotypům a předsudkům;
(c) zařadit vzdělávání o lidských právech jako povinný předmět do vzdělávacích plánů lékařských fakult a zajistily poskytování školení na pracovišti o mezikulturním zdraví, nerovnostech v oblasti zdraví souvisejících s diskriminací, rasismem a vyloučením a o úloze zdravotnických služeb při prohlubování a zmírňování těchto nerovností;
(d) vyzvat lékařské fakulty, aby prověřily své učební plány a ve vzdělávacích přístupech a materiálech pro lékaře identifikovaly předsudky a stereotypy;
(e) vyzvat lékařské fakulty, aby zvyšovaly rozmanitost a zastoupení domorodých národů, osob afrického původu, Romů a příslušníků dalších etnických skupin, pokud je to v národním kontextu možné;
(f) vyzvat asociace sdružující pracovníky ve zdravotnictví, aby zvážily začlenění školení o lidských právech a opatření proti diskriminaci do svých členských politik a podpořit je v této snaze;
(g) provádět cílené osvětové kampaně s cílem šířit informace o dostupných zdravotních službách a požadavcích[131] na povinné zdravotní pojištění a zabránit šíření nepravdivých nebo zavádějících informací v digitálním i fyzickém prostředí.
E. ODPOVĚDNOST
66. V souladu s článkem 6 musí státy zajistit všem osobám podléhajícím jejich jurisdikci účinnou ochranu před jakýmikoliv akty rasové diskriminace, které porušují jejich lidská práva a základní svobody, jakož i právo žádat přiměřenou náhradu za jakoukoli škodu, kterou v důsledku takové diskriminace utrpěly.
67. Státy by měly:
(a) zavést účinné a nezávislé odpovědnostní mechanismy, a to jak interní – ve zdravotnických zařízeních –, tak externí, a pro případ pochybení stanovit disciplinární opatření;
(b) provádět pravidelné audity za pomoci nezávislých odborníků s cílem identifikovat nedostatky v interních politikách a postupech. Důrazně se doporučuje transparentnost výsledků těchto postupů, protože může posílit odpovědnost a důvěru jednotlivců a komunit;
(c) zřídit nezávislé mimosoudní odpovědnostní a stížnostní mechanismy, které budou mít pravomoc zjišťovat skutečnosti a identifikovat osoby odpovědné za jednání nebo opomenutí představující rasovou diskriminaci;
(d) zavést mimosoudní prostředky nápravy navržené společně s rasovými a etnickými skupinami a domorodými národy;
(e) zajistit zapojení integračních multirasových organizací a hnutí a zahrnout do odpovědnostních a nápravných mechanismů další prostředky k odstranění překážek;
(f) přijmout komunitní přístup zaměřený na oběti a intersekcionální pohled;
(g) zajistit v případě jakéhokoli porušení Úmluvy, které mělo za následek vznik škody, plnou náhradu;[132]
(h) přijmout vedle individuální nápravy také systémová opatření;
(i) jako součást reparací zavést pozitivní opatření, jako je vzdělávání a školení, záruky týkající se participace a posílení postavení dotčené komunity, aby se zajistilo dodržování porušeného závazku.
F. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE A ROZVOJ
68. Klíčovým prvkem při prosazování rovnosti a zákazu rasové diskriminace je mezinárodní spolupráce v oblasti zdraví. Státy by měly zajistit v kontextu všech organizací, včetně mezinárodních a regionálních finančních a rozvojových institucí, soulad se svými závazky vyplývajícími z Úmluvy. Měly by zajistit účinný a nediskriminační přístup k preventivním, léčebným a rehabilitačním zdravotnickým zařízením, zboží, službám a technologiím. Za tímto účelem musí státy podporovat rozvoj založený na lidských právech.[133] Státy by neměly podporovat, schvalovat nebo udržovat opatření a postupy, které vytvářejí a posilují překážky, jimž čelí skupiny vystavené rasové diskriminaci při výkonu práva na zdraví, a které nejsou zaměřeny na jejich odstraňování.
69. V rámci boje proti celosvětovým nerovnostem v oblasti zdraví mezi státy a uvnitř nich by se smluvní státy měly řídit zásadou mezinárodní solidarity formou mezinárodní spolupráce, včetně podpory návrhů, jako je žádost o komplexní dočasnou výjimku z ustanovení Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), a přijetí veškerých dalších vnitrostátních a mnohostranných opatření, která by zmírnila rozdílný dopad těchto problémů a jejich socioekonomické důsledky na skupiny a menšiny chráněné podle Úmluvy.[134]
70. Státy se důrazně vyzývají, aby do mnohostranných a dvoustranných dohod a dalších jednání, která mají dopad na celosvětové zdraví, zahrnuly ustanovení o zákazu diskriminace, které jsou v souladu s čl. 1 odst. 1 Úmluvy a zajišťují rovnost při výkonu práva na zdraví pro všechny etnické a rasové skupiny, včetně kast.
IV. Šíření tohoto obecného doporučení
71. Státy by měly předložené obecné doporučení rozšířit mezi všechny příslušné orgány, rasové a etnické skupiny a domorodé národy v jejich jazycích a jiných formách komunikace.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.
* Přijato výborem na jeho 113. zasedání (5. až 23. srpna 2024).
[1] Viz např. článek 2 odst. 2, článek 3 a 12 Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, článek 12 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, článek 2 odst. 2 a článek 24 Úmluvy o právech dítěte, článek 25 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, články 43 a 45 Úmluvy o právech migrujících pracovníků.
[2] Ústava Světové zdravotnické organizace (WHO).
[3] WHO, Definice konceptu „Jedno zdraví“ a zásady vytvořené vysokým odborným panelem pro Jedno zdraví (2023).
[4] WHO, Operační rámec pro sledování sociálních determinant rovnosti v oblasti zdraví (2024), s. 2, viz také Komise pro sociální determinanty zdraví, Překlenutí generační propasti: rovnost v oblasti zdraví prostřednictvím opatření zaměřených na sociální determinanty zdraví (Ženeva, WHO, 2008), s. 8, a rezoluce Světového zdravotnického shromáždění 74.16.
[5] WHO, Operační rámec.
[6] WHO, Světová zdravotnická statistika 2023: monitoring zdraví pro cíle udržitelného rozvoje (2023).
[7] A/HRC/53/50, bod 8.
[8] A/HRC/54/4.
[9] Obecné doporučení č. 34 (2011).
[10] WHO (2024), Operační rámec, str. 29.
[11] Výbor uspořádal během svého sto sedmého zasedání tematickou diskuzi o rasové diskriminaci a právu na zdraví a od července 2023 do března 2024 čtyři online regionální konzultace. Smluvní státy, mezinárodní organizace a agentury, vnitrostátní instituce pro lidská práva, organizace občanské společnosti, asociace zdravotnických profesí a akademici podali své připomínky.
[12] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 1.
[13] CERD/C/SEN/CO/19–23, body 22 a 23; CERD/C/ZAF/CO/4–8, body 20 a 21.
[14] Obecné doporučení č. 32 (2009), bod 7; a A/77/197 (2022), body 3, 6.
[15] E/C.19/2023/5 a A/HRC/33/57. Viz také E/2013/43-E/C.19/2013/25, odst. 4.
[16] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 11.
[17] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 19 (2007), body 2, 29 a 30.
[18] Obecné doporučení č. 27 (2000), bod 33; a obecné doporučení č. 34 (2011), bod 55.
[19] Obecné doporučení č. 32, bod 7; L.R a ostatní proti Slovensku (CERD/C/66/D/31/2003 a CERD/C/66/D/31/2003/Corr.1), bod 10.4.
[20] Obecné doporučení č. 14, bod 2.
[21] A/77/10, s. 87.
[22] Obecné doporučení č. 30 (2004), bod 4.
[23] Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, Da Silva Pimentel proti Brazílii (2011), (CEDAW/C/49/D/17/2008), bod 7.7.
[24] Obecné doporučení č. 27 (2000), bod 31.
[25] Prohlášení č. 3 (2020) k pandemii koronavirového onemocnění (COVID–19) a jejím dopadům na Úmluvu (A/76/18, bod 18).
[26] CERD/C/MEX/CO/16–17, bod 18; CERD/C/RWA/CO/13–17, bod 14; CERD/C/SLV/CO/18–19, bod 14; a CERD/C/HUN/CO/18–25, bod 20.
[27] Obecné doporučení č. 34 (2011), body 5 a 6.
[28] Prohlášení č. 3 (2020) k pandemii koronavirového onemocnění (COVID–19).
[29] Prohlášení č. 2 (2022) k nedostatku spravedlivého a nediskriminačního přístupu k vakcínám COVID–19 (A/77/18, bod 20).
[30] Síť OSN k rasové diskriminaci a ochraně menšin. Pokyn k intersekcionalitě, rasové diskriminaci a ochraně menšin (2023), s. 11.
[31] Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, obecné doporučení č. 39 (2022), bod 51.
[32] Výbor pro odstranění diskriminace žen, obecné doporučení č. 24 (1999), bod 7.
[33] WHO, Zpráva o globálním stavu v oblasti alkoholu a zdraví a léčby poruch způsobených užíváním návykových látek (2024), s. 12.
[34] Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, Deklarace o rase a rasových předsudcích (1978), článek 2.
[35] A/77/197, bod 49.
[36] WHO, Posílení primární zdravotní péče pro boj s rasovou diskriminací, podporu mezikulturních služeb a snížení nerovností v oblasti zdraví (2022), s. 10.
[37] A/HRC/53/65, bod 82.
[38] Obecné doporučení č. 32 (2009), bod 6.
[39] Obecné doporučení č. 27 (2000), bod 33; obecné doporučení č. 32 (2009), body 11 a 14; obecné doporučení č. 34 (2011), bod 55.
[40] CERD/C/NLD/CO/22–24, bod 27–28; CERD/C/RWA/CO/13–17, bod 16.
[41] CERD/C/ USA /CO/10–12, bod 9; obecné doporučení č. 34 (2011), bod 56.
[42] CERD/C/ ARG /CO/24–26, bod 21; CERD/USA/CO/10–12, bod 36.
[43] Viz také A/62/214.
[44] A/78/185, bod 26.
[45] Viz Mezinárodní konference práce, dokument ILC.110/Resolution I.
[46] Meziamerický soud pro lidská práva, Obyvatelé La Oroya proti Peru (rozsudek, 27. listopadu 2023).
[47] CERD/C/USA/CO/10–12, bod 45–46; CERD/C/USA/CO/7–9, bod 10; CERD/C/USA/CO/6, bod 29; CERD/C/64/CO/9, bod 15; CERD/C/GUY/CO/14, bod 19; CERD/C/NGA/CO/18, bod 19; CERD/C/62/Dec/3.
[48] CERD/C/NGA/CO/18, bod 19.
[49] Článek 29 Deklarace o právech původních obyvatel; Meziamerický soud pro lidská práva, Comunidades Indígenas Miembros de la Asociación Lhaka Honhat (Nuestra Tierra) proti Argentině (rozsudek, 6. února 2020); Akční centrum pro sociální a hospodářská práva (SERAC) a Centrum pro hospodářská a sociální práva (CESR) proti Nigérii, sdělení č. 155/96), 27. říjen 2001.
[50] A/HRC/32/23.
[51] Výbor pro lidská práva, Billy a ostatní proti Austrálii (CCPR/C/135/D/3624/2019).
[52] Orielle Solar a Alec Irwin, „Koncepční rámec pro akce o sociálních determinantech zdraví, č. 2 (WHO, 2010), s. 33 a 34.
[53] CERD/C/BRA/CO/18-20, para. 16.
[54] CERD/C/USA/CO/10-12, para. 16.
[55] Společný program OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS), Cesta, která ukončí AIDS: Aktuální informace UNAIDS o celosvětové problematice AIDS 2023 (2023), s. 58 a 144.
[56] CERD/C/ZAF/CO/9–11, bod 33; CERD/C/ZMB/CO/17–19, bod 23; CERD/C/KGZ/CO/8–10, bod 15; Společné obecné doporučení č. 31 Výboru pro odstranění diskriminace žen /Obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 18 (2019) Škodlivé praktiky, bod 19.
[57] Ukončení FGM, European Network, Poziční dokument: Mrzačení ženských pohlavních orgánů, boj proti rasismu a intersekcionalita (2022), s. 17.
[58] CERD/C/KOR/CO/17–19, bod 32.
[59] CERD/C/CHN/CO/14–17, bod 30–31.
[60] CERD/C/USA/CO/10-12, para. 28.
[61] Rezoluce Valného shromáždění 78/241.
[62] A/HRC/54/23
[63] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 8; a č. 22 (2016), bod 5; a A/HRC/35/21, body 30–34.
[64] UNAIDS a Rozvojový program OSN (UNDP), „Stále nejsou vítáni – cestovní omezení související s HIV (2019); viz také CERD/C/MDA/CO/8–9, odst. 13; viz blíže L.G. proti Korejské republice (CERD/C/86/D/51/2012); smluvní strana zrušila povinné testování na HIV/AIDS a stěžovatel obdržel odškodnění.
[65] CERD/C/GBR/CO/21–23, bod 31.
[66] Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva a Světová zdravotnická organizace, Odstranění nucené, násilné a jinak nedobrovolné sterilizace: meziagenturní prohlášení (2014). Viz také Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 22 (2016), bod 30.
[67] Meziamerický soud pro lidská práva, I. V. proti Bolívii, rozsudek, 30. listopadu 2016; ESLP, A.P., Garçon a Nicot proti Francii, 6. dubna 2017, stížnosti č. 79885/12, č. 52471/13 a č. 52596/13, rozsudek,; Africká komise pro lidská práva a práva národů, obecný komentář č. 4 (2017), bod 58; Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 22 (2016), bod 30; Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, obecný komentář č. 3 (2016), bod 32; a A/HRC/31/57, bod 45.
[68] WHO, Pokyny k péči při interrupcích (2022).
[69] Internetová příloha A. Hlavní mezinárodní lidskoprávní standardy při interrupcích, dostupné z: https://iris.who.int/bitstream/handle/10665/349317/9789240039506-eng.pdf.
[70] CERD/C/SLV/CO/18–19, bod 27. Viz také CERD/C/USA/CO/10–12, bod 35; a CERD/C/BRA/CO/18–20, bod 16 odst. b).
[71] A/66/254, bod 19.
[72] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 12, a č. 22 (2016), body 12–21.
[73] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000) a č. 22 (2016). Viz také CERD/C/SLV/CO/18–19, bod 34–35.
[74] CERD/C/HUN/CO/18–25, bod 20; CERD/C/BRA/CO/18–20, bod 15; CERD/C/THA/CO/4–8, bod 37.
[75] CERD/C/CZE/CO/12–13, bod 15 odst. c); CERD/C/RUS/CO/25–26, bod 30 písm. g).
[76] A/77/197.
[77] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000).
[78] CERD/C/HUN/CO/18–25, bod 21.
[79] CERD/C/SLV/CO/18–19, bod 26 a 27.
[80] WHO Manuál: Doporučení k digitálním zásahům pro posílení zdravotního systému (2019); a A/HRC/53/65, body 31–36.
[81] WHO, „Všeobecné zdravotní pojištění (UHC)“, 5. říjen 2023, dostupné z: https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/universal-health-coverage-(uhc).
[82] CERD/C/KOR/CO/17-19, bod 32; CERD/C/CHN/CO/14-17, body 29 a 31.
[83] CERD/C/SLV/CO/18–19, body 34–35.
[84] CERD/C/MNG/CO/23–24, bod 24, odst. e); Viz také CERD/C/GTM/CO/16–17, bod 14 odst. c); Ministerstvo zdravotnictví Nového Zélandu, „Zdraví Maorů“, dostupné z: https://www.health.govt.nz/maori-health.
[85] CERD/C/ECU/CO/20–22, bod 21; CERD/C/MEX/CO/16–17, bod 19; CERD/C/COL/CO/14, bod 21; CERD/C/GTM/CO/16–17, body 33–34.
[86] A/77/197, body 47–60.
[87] WHO, Globální strategie a akční plány, jejichž platnost vyprší do jednoho roku: Strategie WHO v oblasti tradiční medicíny, 2014-2023, dokument EB152/37. Viz také Deklarace OSN o právech domorodých národů, čl. 21, 24, 29 a 31.
[88] CERD/C/CHL/CO/22–23, body 12.
[89] Podání pracovní skupiny pro den obecné diskuse Výboru o rasové diskriminaci a právu na zdraví, s. 2, k dispozici na https://www.ohchr.org/en/events/days-general-discussion-dgd/2022/thematic-discussion-racial-discrimination-and-right-health.
[90] CERD/C/CHL/CO/22–23, body 12–13.
[91] CERD/C/CZE/CO/12–13, bod 23.
[92] A/74/277, příloha I, kapitoly II a III.
[93] Viz také Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 30; a obecný komentář č. 3 (1990), bod 1.
[94] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 32.
[95] CERD/C/RUS/CO/25–26, bod 4. Viz také CERD/C/MDA/CO/8–9, bod 3.
[96] Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva, obecný komentář č. 14 (2000), bod 48–50.
[97] CERD/C/DEU/CO/23–26, bod 38 odst. b); CERD/C/CZE/CO/12–13, bod 24.
[98] Obecné doporučení č. 27 (2000), bod 31.
[99] CERD/C/CHL/CO/22–23, bod 28; CERD/C/USA/CO/7–9, bod 24.
[100] CERD/C/ZMB/CO/17–19, body 25–26; CERD/C/MNG/CO/23–24, bod 23.
[101] CERD/C/SGP/CO/1, body 17–18.
[102] CERD/C/AUS/CO/18–20, bod 24.
[103] CERD/C/SLV/CO/18–19, body 34–35.
[104] CERD/C/MNG/CO/23–24, bod 23 odst. e).
[105] CERD/C/DEU/CO/23–26, bod 38 odst. a).
[106] CERD/C/AUS/CO/14, bod 19.
[107] CERD/C/SGP/CO/1, bod 18.
[108] CERD/C/FIN/CO/20–22, bod 14.
[109] CERD/C/MEX/CO/16–17, bod 18; CERD/C/LAO/CO/16–18, bod 19.
[110] CERD/C/LTU/CO/9–10, bod 18.
[111] Almaatská deklarace.
[112] Astanská deklarace.
[113] Obecné doporučení č. 32, bod 34.
[114] CERD/C/USA/CO/10–12, bod 9.
[115] CERD/C/GBR/CO/21–23, bod 13.
[116] A/HRC/53/50, A/HRC/49/35 a A/HRC/52/56.
[117] Hlavní zásady podnikání a lidských práv, obecné zásady 1–3. Viz také obecné zásady 11 a 24.
[118] Obecné zásady 17–21; a Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva, Korporátní odpovědnost k respektu: výkladový průvodce (2012), s. 31–63.
[119] Viz Torontská deklarace o ochraně práva na rovnost a nediskriminaci v systémech strojového učení.
[120] CERD/C/ECU/CO/19, bod 20; CERD/C/GTM/CO/12–13, bod 13.
[121] Obecné doporučení č. 27, bod 34; a WHO, rezoluce WHA77.2.
[122] Durbanský akční program, body 92, 110.
[123] CERD/C/ZMB/CO/17–19, body 25–26.
[124] A/HRC/4/28, body 90–92.
[125] WHO, Světová zpráva o zdraví uprchlíků a migrantů (2022), s. 211.
[126] CERD/C/AUS/CO/18–20, bod 24; CERD/C/CHN/CO/14–17, body 28–29; CERD/C/ISR/CO/17–19, body 28–31; CERD/C/HUN/CO/18–25, bod 20; CERD/C/LTU/CO/9–10, bod 18.
[127] CERD/C/CZE/CO/12–13 odst. 24; obecné doporučení č. 30 (2004).
[128] CERD/C/GTM/CO/16–17, bod 14 odst. c), body 33–34; viz také CERD/C/ISR/CO/17–19, odst. 32–33.
[129] CERD/C/MNG/CO/23–24, bod 24 odst. e).
[130] Nezávislá skupina odborníků na vysoké úrovni pro umělou inteligenci, Hodnoticí seznam pro důvěryhodnou umělou inteligenci (ALTAI) pro sebehodnocení (2020).
[131] CERD/C/LTU/CO/9–10, bod 18 písm. d).
[132] Pérez Guartambel proti Ekvádoru (CERD/C/106/D/61/2017), bod 6.
[133] Viz A/HRC/54/50.
[134] Prohlášení č. 2 (2022) k nedostatku spravedlivého a nediskriminačního přístupu k vakcínám COVID–19 (A/77/18, bod 20).