I.ÚS 324/96

I.ÚS 324/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele ing. J.K., zastoupeného advokátem JUDr. K.P., o ústavní stížnosti proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, t a k t o :


Návrh s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Navrhovatel se svým návrhem domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, v němž by uložil ministru spravedlnosti povinnost podat stížnost pro porušení zákona v trestní věci jeho otce JUDr. V.K. na základě podnětu navrhovatele a podněty navrhovatele předat formou stížnosti pro porušení zákona příslušnému soudu. Dle názoru navrhovatele bylo postupem Ministerstva spravedlnosti ČR a Nejvyššího státního zastupitelství porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. l0 Ústavy ČR, obsažené v mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána, a to tím, že byl porušen čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv OSN, neboť navrhovatel nebyl veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, a dále byl postupem uvedených orgánů porušen i čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
1

I. ÚS 324/96


Navrhovatel opřel svoji stížnost o skutečnost, že Nejvyšší státní zastupitelství, kterému Ministerstvo spravedlnosti postoupilo jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve věci rehabilitace jeho otce JUDr. V.K., odložilo navrhovatelův podnět se závěrem, že i když v trestním řízení jeho otce došlo k určitým vadám v řízení, zejména v souvislosti s uvalením vazby, tato vada řízení se na zákonnosti samotného rozsudku ani následného usnesení krajského soudu nijak neprojevila, a proto byl podnět, který navrhovatel opakovaně podal, odložen.
Ústavní soud po přezkoumání všech listinných důkazů dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Navrhovatel se obrátil se svým podnětem ke stížnosti pro porušení zákona na ministerstvo spravedlnosti třikrát, naposled 25. 8. 1996. Jak vyplývá ze stanovisek Nejvyššího státního zastupitelství i ministerstva spravedlnosti, Nejvyšší státní zastupitelství se všemi podněty řádně zabývalo, přezkoumalo je a ve všech případech dospělo ke stejnému závěru, že nejsou dány podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona v trestní věci navrhovatelova otce, JUDr. V.K. Ve svém posledním stanovisku ze dne 27. 9. 1996, Ministerstvo navrhovateli sdělilo, že vzhledem k tomu, že Nejvyšší státní zastupitelství dospělo opakovaně k závěru, že zákonné podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona dle ust. § 266 a násl tr. řádu nejsou splněny, byl podnět odložen. Za tohoto stavu byly již vyčerpány všechny zákonné možnosti k přezkoumání trestní věci státním zastupitelstvím ve smyslu § 266 a násl tr. řádu.
Podle ustanovení § 266 trestního řádu ministr spravedlnosti může, resp. je oprávněn, podat stížnost pro porušení zákona, pokud shledá, že jsou pro to splněny zákonné podmínky, neboli pokud je podnět skutečně důvodný. Jak vyplynulo ze zpráv Nejvyššího státního zastupitelství, toto se předmětnou trestní věcí podrobně několikrát zabývalo a dospělo k závěru, že podnět důvodný není. Z tohoto důvodu, jak to také bylo navrhovateli
2

I. ÚS 324/96


sděleno, ministr svého práva nevyužil a podnět ke stížnosti pro porušení zákona nepodal.
Na základě těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že se v tomto případě jedná o návrh zjevně neopodstatněný, neboť ministr spravedlnosti není ze zákona povinen podat stížnost pro porušení zákona, ale pouze za určitých podmínek oprávněn. Uvedeným postupem ministerstva spravedlnosti tedy nemohlo dojít k porušení žádného základního práva ani svobody navrhovatele, jak to ve svém návrhu tvrdí.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., návrh odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 28. ledna 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR


3