Přehled

Datum rozhodnutí
10.11.1998
Rozhodovací formace
Významnost
3
Typ rozhodnutí

Právní věta


Jak již Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně
konstatoval, je věcí státu organizovat své soudnictví tak, aby
principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány.
Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži těch, kteří
od soudu právem očekávají ochranu svých práv v "přiměřené lhůtě".
V daném případě bylo prokázáno, že Krajský obchodní soud v Praze
nejedná o právech stěžovatele v přiměřených časových dimenzích
a svou nečinností zasahuje do jeho ústavně chráněných práv.

Nález

Ústavní soud

rozhodl dne 10. listopadu 1998 v senátě ve věci
ústavní stížnosti P. V., zastoupeného JUDr. Z. K., advokátem AK,
proti nečinnosti soudu a průtahům v soudním řízení ve věci sp. zn.
3 Cm 353/94 Krajského obchodního soudu v Praze, za účasti
Krajského obchodního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Krajskému obchodnímu soudu v Praze se ukládá, aby
nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 3 Cm
353/94 a aby neprodleně v této věci jednal.

Odůvodnění.
Svou ústavní stížností došlou Ústavnímu soudu dne 12. 8.
1998 napadá stěžovatel nečinnost a průtahy v soudním řízení ve
věci sp. zn. 3 Cm 353/94 Krajského obchodního soudu v Praze, neboť
tento soud po dobu čtyř let nebyl schopen nařídit ve stěžovatelově
věci jednání, přestože jiné jeho spory vyřídil v podstatně kratší
době. Stěžovatel má za to, že touto nečinností soudu jsou
porušována jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 90
Ústavy ČR, jakož i v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud
uložil svým nálezem Krajskému obchodnímu soudu v Praze
nepokračovat v průtazích ve věci shora uvedené spisové značky
a v této věci jednat.
Krajský obchodní soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 21.
10. 1998 rozvedl důvody, z jakých dosud nebylo nařízeno ústní
jednání, s tím, že podle jeho názoru ve vyřizování v této věci
k průtahům nedochází.

Z obsahu spisu sp. zn. 3 Cm 353/94 Krajského obchodního soudu
v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, podnikající pod
obchodním jménem P. V. - M., se žalobou, došlou Krajskému
obchodnímu soudu v Praze dne 10. 1. 1994, domáhá proti žalované
spol. s r. o. G. v P. zaplacení částky 257 400,-- Kč
s příslušenstvím. Krajský soud v Praze vydal v předmětné věci
platební rozkaz ze dne 2. 9. 1994, čj. 63 Ro 31/94-7, který
žalovaný napadl odporem. Krajský obchodní soud vyzval žalovaného
k vyjádření k žalobě a stanovil mu lhůtu do 14. 7. 1995, kterou
poté přípisem ze dne 14. 8. 1995 prodloužil o 15 dnů. Tento přípis
soudu byl posledním úkonem ve věci, přestože stěžovatel dne 4. 6.
1997 žalobní návrh doplnil a opětovně nařízení jednání urgoval,
a to současně i postupem podle ustanovení § 29 a násl. zákona ČNR
č. 436/1991 Sb.

Podle článku 90 Ústavy ČR jsou soudy povolány
především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly
ochranu právům. Článek 38 odst. 2 Listiny mimo jiné stanoví, že
každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných
průtahů. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním je proto třeba
přisvědčit stěžovateli v tom, že v řízení ve věci sp. zn. 3 Cm
353/94 Krajského obchodního soudu v Praze dochází k porušování
jeho ústavně zaručených práv. Podstatným pro toto konstatování je
způsob, jakým krajský obchodní soud přistupuje k projednání věci.
Po dobu tří let i přes opakované urgence stěžovatele nejenže
neučinil žádný procesní úkon, ale od června 1997 nedoručil
žalovanému k vyjádření změnu žalobního návrhu stěžovatele, jenž
sám vyjádření žalovaného k původnímu žalobnímu návrhu i přes
uplynutí stanovené lhůty nemá k dispozici dodnes. Námitky soudu,
že k těmto průtahům došlo v důsledku obecně známé a u tohoto soudu
také existující přetíženosti, lze stěží akceptovat. Jak již
Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatoval (viz IV.
ÚS 55/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 2, str.
35, C. H. Beck, Praha, 1995, I. ÚS 5/96, tamtéž - sv. 6, str.
335, IV. ÚS 466/97), je věcí státu organizovat své soudnictví tak,
aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány.
Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži těch, kteří
od soudu právem očekávají ochranu svých práv v "přiměřené lhůtě".
V daném případě bylo prokázáno, že Krajský obchodní soud v Praze
nejedná o právech stěžovatele v přiměřených časových dimenzích
a svou nečinností zasahuje do jeho ústavně chráněných práv.

Ústavní soud proto ústavní stížnosti pro porušení článku 90
Ústavy ČR a článku 38 odst. 2 Listiny podle ustanovení § 82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. b) citovaného zákona uložil
Krajskému obchodnímu soudu v Praze, aby dále nepokračoval
v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 3 Cm 353/94 a aby
v této věci neprodleně jednal.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.



V Brně dne 10. listopadu 1998