II.ÚS 94/99 — Přerušení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí

Ústavní soud

rozhodl v senátu a ve věci ústavní stížnosti AG
R., spol. s r. o., a AG F., spol. s r.o., oba zastoupeni JUDr. Z.
J., za účasti účastníka řízení Katastrálního úřadu Opava, proti
rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě ze dne 7. 1. 1991, č. j.
V2 5693/98, takto:

Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 22. 2. 1999 podání stěžovatelů AG
F., spol. s r. o., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě ze
dne 7. 1. 1991, č. j. V2 -5693/98, vedené pod sp. zn. I.ÚS 94/99,
a návrh AG R., spol. s r. o., na zrušení téhož rozhodnutí
Katastrálního úřadu v Opavě, vedený pod sp. zn. II.ÚS 94/99.
Usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. I.ÚS
94/99, byly oba návrhy spojeny do jednoho řízení ve smyslu § 63
zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 112 o. s.
ř. s tím, že obě ústavní stížnosti budou nadále vedeny pod sp. zn.
II.ÚS 94/99.

Ve včas podané ústavní stížnosti brojí navrhovatelé proti
shora označenému rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě, kterým
bylo podle § 29 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní
řád), přerušeno řízení o povolení vkladu zástavních práv do
katastru nemovitostí s odůvodněním, že tomuto vkladu brání
poznámka určení právního vztahu soudem ze dne 31. 1. 1996 a ve
věci bude možno rozhodnout teprve poté, co příslušný soud ve věci
podané určovací žaloby pravomocně rozhodne.

Stěžovatelé tvrdí, že rozhodnutím katastrálního úřadu
o přerušení řízení došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 2,
odst. 3, odst. 4 a čl. 11 odst. 1. a odst. 4 Listiny základních
práv a svobod. Navrhovatelé zdůrazňují, že k rozhodnutí
o přerušení řízení nebyl účastník řízení oprávněn v případě, že na
příslušném listu vlastnictví je pouze zapsána poznámka určení
právního vztahu soudem, neboť z žádného zákona nevyplývá, že
poznámka na LV je překážkou možnosti povolení vkladu dalších práv
do katastru nemovitostí. Poznámka je podle názoru navrhovatelů
pouze úkonem přísl. katastrálního úřadu, který vyznačuje
skutečnost nebo poměr, vztahující se k nemovitosti či vlastníku
a nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práv. Katastrální úřad,
podle názoru navrhovatelů, není rovněž oprávněn k řešení
předběžných otázek, které náleží pouze do pravomoci soudů.
Označený účastník řízení tak podle tvrzení stěžovatelů svým
postupem překročil meze svojí pravomoci a omezil tak údajně
vlastnická práva stěžovatelů, neboť s věcí nemohou nadále volně
disponovat či ji převádět na jiný subjekt. K omezení vlastnických
práv stěžovatelů prý došlo bez zákonného podkladu, když nebyla
splněna podmínka veřejného zájmu a zaplacení adekvátní náhrady.

Z napadeného rozhodnutí účastníka řízení ze dne 7. 1. 1999,
č. j. V2 -5693/98, Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím
katastrální úřad podle § 29 zák. č. 71/1967 Sb. přerušil řízení
o povolení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí.
Důvodem pro přerušení řízení byla skutečnost, že převod zástavního
práva k nemovitostem je omezen v souvislosti s řízením, vedeným
u Krajského obchodního soudu v Ostravě ve věci č. j. V3 1044/97
a V3 2354/97. V souvislosti se skutečností, že na LV č. 3810 pro
obec O., kat. území O.-p. je vyznačena poznámka určení právního
vztahu soudem ze dne 31. 1. 1996, účastník řízení vyhodnotil tuto
poznámku jako předběžnou otázku a řízení ve věci shora označené
přerušil do doby určení právního vztahu soudem.

Ústavní soud si po zjištění, že ústavní stížnost splňuje
náležitosti, uvedené v přísl. ustanoveních zák. č. 182/1993 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, a není tedy důvod pro její
odmítnutí, vyžádal od účastníka řízení písemné vyjádření k ústavní
stížnosti a správní spis, vztahující se k podané ústavní
stížnosti.

Katastrální úřad v Opavě, jako účastník řízení, ve svém
vyjádření doručeném Ústavnímu soudu dne 22. 11. 1999 nejprve
zdůraznil, že v rámci řízení o povolení vkladu zástavního práva do
katastru nemovitostí postupoval podle zák. č. 265/1992 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, a ve smyslu § 3 odst. 2 cit. zákona,
jakož i podle § 40 a § 29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Účastník řízení dále uvádí, že ve smyslu shora citovaných
právních předpisů postupoval i v řízení zahájeném dne 9. 12.
1998, vedeném pod č. j. V3 2354/97. Rozhodnutí o přerušení řízení
napadené stěžovateli je odůvodněno tak, že návrhu stěžovatelů na
vklad zástavního práva předchází řízení o povolení vkladu práva
věcného břemene, vedené u téhož kat. ú. pod č. j. V3 1044/97 a č.
j. V3 2354/97.

Obě tato řízení byla již zahájena v r. 1997 a týkají se
nemovitostí, zapsaných na LV č. 3810 pro kat. ú. O. - p. Rovněž
řízení vedené pod č. j. V3 2354/97 a V2 5693/98, se týkají těchže
nemovitostí, uvedených na shora označeném výpisu z LV. Z těchto
důvodů, dovozuje účastník řízení, nelze v těchto řízeních fakticky
pokračovat, neboť podle ustanovení § 12 odst. 2 zák. č. 265/1992
Sb., ve znění pozdějších předpisů, se pořadí zápisů do katastru
nemovitostí řídí (pokud zákon nestanoví jinak) dobou, ve které byl
návrh na zápis doručen přísl. kat. úřadu.

Zásada priority zápisu do katastru platí bez výjimky
a zaručuje, že jednotlivé zápisy v katastru nemovitostí budou na
sebe navazovat a nebudou ve vzájemném rozporu. V předmětné věci to
znamená, že nejprve musí být dokončeno řízení vedené pod č. j. V3
1044/97, poté řízení vedené pod č. j. V3 2354/97 a teprve poté věc
vedená pod č. j. V2 5693/98. Tento postup vyplývá přímo ze zákona
a není v rozporu se žádným ustanovením Ústavy a Listiny základních
práv a svobod.

K přerušení řízení vedeného pod č. j. V3 1044/97 došlo proto,
že ohledně tímto řízením dotčených nemovitostí byla ve smyslu
§ 9 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, vyznačena poznámka o určení právního vztahu soudem na
základě žaloby o určení neplatnosti smlouvy, kterou vlastník AG
real, spol. s. r. o., nabyl vlastnictví k nemovitostem zapsaným na
LV č. 3810 pro kat. ú. O. - p. Tato poznámka byla zapsána dne 14.
8. 1996 na základě žádosti společnosti F. spol. s r. o.



V této souvislosti a s ohledem na probíhající řízení
o neplatnosti smlouvy účastník řízení nemohl již vyhodnotit jako
předběžnou otázku platnost smlouvy, uzavřené mezi AG R., spol. s.
r. o. a F. spol. s r. o. Ve smyslu § 40 správního řádu a podle §
29 odst. 1 správního řádu řízení přerušil. Účastník řízení
zdůrazňuje, že právě tato ustanovení správního řádu jej zavazují
přerušit řízení o povolení vkladu, pokud bylo soudem zahájeno
řízení o předběžné otázce (platnosti smlouvy), a nemůže si již
tedy tuto předběžnou otázku vyhodnotit sám. Současně poukázal
účastník řízení ve věci předběžné otázky i na znění § 5 odst. 1
písm. e) zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které
umožňuje kat. úřadu přezkoumávat skutečnosti v citovaném
ustanovení uvedené. Při posuzování této otázky je podle názoru
účastníka řízení rovněž jeho povinností posoudit i nabývací titul,
kterým je dokladováno vlastnické právo subjektu, který
s nemovitostí smluvně nakládá. V případě, že o platnosti listiny
je vedeno řízení před soudem, bylo povinností katastrálního úřadu
řízení o povolení vkladu přerušit a vyčkat pravomocného rozhodnutí
soudu.

Za oprávněnou považuje účastník řízení pouze námitku
stěžovatelů, že řízení před krajským soudem ve věci shora označené
trvá příliš dlouho a postavení stěžovatelů se po dobu soudního
řízení stává právně nejistým. Tuto skutečnost však účastník řízení
nemůže ovlivnit a své rozhodnutí ve věci přerušení řízení považuje
za správné a zákonné.

K doplnění skutkových okolností, vztahujících se k ústavní
stížnosti, účastník řízení uvedl, že ve věci určovací žaloby
učinil již v r. 1998 dotaz na Okresní soud v Opavě a v květnu
1999 na Krajský obchodní soud v Ostravě. Dne 7. 6. 1999 obdržel
odpověď, že řízení v předmětné věci není dosud pravomocně
rozhodnuto. Ze zaslaného spisu Katastrálního úřadu Opava Ústavní
soud zjistil, že ve správní věci vedené pod č. j. V2 5693/98,
obdržel účastník řízení dne 9. 12. 1998 návrh stěžovatelů na vklad
zástavního práva k nemovitostem, vedeným na výpise z LV č. 3810.
Dne 7. 1. 1999 přerušil účastník řízení rozhodnutím podle § 29
zák. č. 71/1967 Sb. řízení s odůvodněním, že převod zástavního
práva k nemovitostem je omezen v souvislosti s řízením, vedeným
u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 76/97,
přičemž na předmětném listu vlastnictví pro k. ú. O. - p. je
vyznačena poznámka určení právního vztahu soudem ze dne 31. 5.
1996. Účastník řízení v souvislosti s předběžnou otázkou přerušil
řízení do doby určení právního vztahu soudem.

Dne 31. 5. 1996 obdržel účastník řízení žádost společnosti
F., spol. s r. o., o vyznačení poznámky na přísl. listu
vlastnictví ve smyslu zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, na základě skutečnosti, že kupní smlouva, která byla
podkladem zápisu byla uzavřena v omylu, takže spol. F. spol. s r.
o. se obrátila s určovací žalobou k soudu. Přílohou této žádosti
byl stejnopis žaloby s prezentačním razítkem Okresního soudu
v Opavě.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tvrzení stěžovatelů,
obsažená v ústavní stížnosti, mají oporu v listinných dokladech,
založených ve správních spisech účastníka řízení. Stěžovatelé svým
návrhem brojí jednak proti vyznačení poznámky na předmětném listu
vlastnictví, ze kterého podle jejich názoru účastník řízení
nezákonným způsobem vyvozuje hodnocení ke kterému není ve smyslu
§ 5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
oprávněn a dále napadají údajně neoprávněné přerušení řízení ve
věci vkladu vlastnických práv. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zák.
č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zapíše katastrální
úřad poznámku mimo jiné k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch
má být poznámka zapsána. Podaný žalobní návrh shora jmenované
spol. směřuje na určení vlastnických práv a žalobce se jím domáhá
u přísl. soudu vydání takového rozhodnutí, které by postavilo
najisto vlastnictví nemovitostí v katastru zapsaných. Smyslem
poznámky je proto upozornit subjekty nahlížející do katastrálních
operátů, že u dané nemovitosti může být vlastníkem někdo jiný než
ten, kdo je doposud jako vlastník v katastru zapsán. Účastník
řízení proto postupoval v souladu s již cit. ustanovením § 9 odst.
1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud
u přísl. nemovitostí poznámkou vyznačil podaný žalobní návrh na
určení vlastnických práv.

Ustanovení § 5 odst. 1 cit. zákona taxativním způsobem
vymezuje z jakých hledisek přezkoumává katastrální úřad v řízení
o povolení vkladu skutečnosti právně významné před vydáním
rozhodnutí. S ohledem na charakter řízení před katastrálním úřadem
se jedná o přezkoumávání listin, odůvodňujících provedení vkladu.
V případě, že správní orgán má pochybnosti o platnosti předmětných
smluv z důvodu podané určovací žaloby s tím, že na posouzení
předběžné otázky o vlastnictví k předmětným nemovitostem závisí
i správné rozhodnutí o vkladu práv do katastru nemovitostí, je
tento katastrální úřad povinen řízení přerušit až do doby
rozhodnutí soudu o vlastnických vztazích. Tuto možnost mu dává
správní řád ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1, který při řešení
předběžné otázky umožňuje správnímu orgánu ve smyslu § 29 odst.
1 zák. č. 71/1967 Sb. právní řízení přerušit bylo-li u soudu, a to
i po podání návrhu na vklad, zahájeno řízení o předběžné otázce
jejíž vyřešení má nebo může mít vliv na rozhodnutí katastrálního
úřadu. Rozhodování o existenci či neexistenci věcného prává přitom
nepřísluší katastrálnímu úřadu, ale soudu. Katastrální úřad si
nemůže proto o této otázce zjednat jasno sám, ale musí vyčkat
pravomocného rozhodnutí soudu.

Ústavní soud v souvislosti s podanou ústavní stížností
poukazuje na závěry, uvedené v usnesení Ústavního soudu ze dne 5.
5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 48/97, kde se uvádí, že v řízení
o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá
platnost příslušné smlouvy, ale pouze listinu na základě které má
být vklad povolen, a to pouze z hledisek uvedených v již cit.
ustanovení § 5 odst.1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. Pokud by při zkoumání této listiny překročil meze své
přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod. V dané věci však Ústavní soud pochybení
účastníka řízení, které by zakládalo porušení cit. článku Listiny
základních práv a svobod, nezjistil a nesouhlasí rovněž s tím, že
by rozhodnutím napadeným ústavní stížností mohlo dojít k porušení
citovaných článků Listiny. Podaná ústavní stížnost je proto
nedůvodná a Ústavní soud je nucen jí v plném rozsahu zamítnout (§
82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 25. ledna 2000