III.ÚS 6/2000 — Znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Ing. A. D., zastoupeného JUDr. R. H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 1999, sp. zn. 6 To 131/99, a Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 1edna 1999, sp. zn. 2 T 97/98,
t a k t o :

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 1999, sp. zn. 6 To 131/99, a Okresního soudu v Blansku ze dne 21. ledna 1999, sp. zn. 2 T 97/98, s tím, že podle jeho názoru soudy obou stupňů porušily čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, když jej odsoudily pro spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, aniž by vyčíslily v jaké výši byl jinému opatřen neoprávněný majetkový prospěch či v jaké výši vznikla jeho jednáním škoda. To považuje za závažné pochybení, neboť, jak je přesvědčen, výše škody je jedním ze základních znaků pro zjištění, zda se v daném případě jedná o trestný čin či nikoliv. Z rozhodnutí soudu nelze dovodit ani přezkoumat jakou škodu způsobil a zda tedy jeho jednání mělo intenzitu a společenskou nebezpečnost trestného činu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 2 T 97/98 a ústavní stížností napadených rozsudků soudů obou stupňů zásah do práv navrhovatele shledán nebyl. Krajský soud v Brně se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, použití § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Je třeba uvést, že s ohledem na znění tohoto ustanovení tvrzení navrhovatele o nezbytnosti zjištění výše škody či neoprávněného majetkového prospěchu pro naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele neobstojí.
Pro výše uvedené, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2000