I.ÚS 119/02

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného advokátem JUDr. T. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:


Stěžovatel ústavní stížností ze dne 12. 2. 2002, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 2. 2002, napadl v záhlaví označené rozsudky obecných soudů, kterými byl uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle ustanovení § 128 odst. 2, 4 trestního zákona. Za to jej Vrchní soud v Praze odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a uložil mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu 3 let.

Stěžovatel podal proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 61/2002. Zároveň podal ve prospěch stěžovatele k Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti JUDr. J. B., kterou navrhl, aby byly oba citované rozsudky obecných soudů zrušeny (sp. zn. 4 Tz 24/2002). Proto Ústavní soud usnesením ze dne 17. 4. 2002, č.j. I. ÚS 119/02-52, rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a uvedl, že řízení bude pokračovat až poté, co Nejvyšší soud ČR o dovolání stěžovatele a o stížnosti pro porušení zákona rozhodne.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 Tdo 61/2002, Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost. Nejvyšší soud ČR však současně rozsudkem ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 4 Tz 24/2002, zrušil oba ústavní stížností napadené rozsudky Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, uvedené v záhlaví tohoto usnesení, neboť shledal, že jimi byl porušen v neprospěch stěžovatele zákon. Zároveň Nejvyšší soud přikázal Městskému státnímu zástupci v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky obecných soudů, napadené ústavní stížností, Ústavní soud dovodil, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť trestní řízení ve věci stěžovatele bude dále pokračovat. Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyužil všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustný návrh [§ 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona].


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.


V Brně dne 6. srpna 2002




JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj