I.ÚS 263/02

I. ÚS 263/02


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R., a. s., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 8 Cmo 13/2000, ze dne 24. 1. 2002, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 18 Cm 119/98, ze dne 16. 5. 2000, takto:

Návrh se odmítá.


Odůvodnění:

Podání navrhovatelky bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 9. 5. 2002 a směřovalo proti rozhodnutím obecných soudů uvedeným ve výroku tohoto usnesení.

Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví. Především součástí návrhu nebyla plná moc pro advokáta JUDr. J. H., který návrh sepsal a podepsal (§ 30 a 31 cit. zák.). V návrhu nebylo uvedeno, která základní práva či svobody byly porušeny a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 cit. zák.).

Na základě shora uvedených skutečností byla navrhovatelka přípisem ze dne 10. 6. 2002 vyzvána Ústavním soudem, aby výše uvedené nedostatky podání odstranila a současně jí byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 10 dnů ode dne doručení výzvy navrhovatelce. Na základě telefonického hovoru se zástupcem společnosti R., a. s., vyšlo najevo, že mu o podání ústavní stížnosti není nic známo. Lhůta stanovená Ústavním soudem k odstranění nedostatků návrhu skončila dne 24. 6. 2002, doplnění plné moci, která však není zvláštní plnou mocí pro zastupování v řízení před Ústavním soudem, bylo doručeno až dne 10. 7. 2002. Ani další vady návrhu odstraněny nebyly, proto Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 19. srpna 2002


Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu