I.ÚS 534/02

I. ÚS 534/02


Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci návrhu - ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. K. T., zastoupené JUDr. Z. R., advokátem, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 220/02, takto:

Návrh se odmítá.


Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. II. ÚS 220/02, a "předání věci k projednání věci samé senátu Ústavního soudu".

K takto koncipovanému návrhu Ústavnímu soudu nezbývá, než konstatovat, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tomuto soudu neposkytuje prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit svá vlastní rozhodnutí. V důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví je řízení před Ústavním soudem v České republice řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Na tuto skutečnost byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí upozorněna, když byla v souladu s citovaným zákonem řádně poučena, že proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (ust. § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Možno doplnit, že k vydání navrhovaného rozhodnutí není Ústavní soud (ani žádný jiný orgán veřejné moci v ČR) oprávněn, jelikož se stěžovatelka domáhá něčeho jiného, než o čem může tento soud podle Ústavy ČR a zákona o Ústavním soudu rozhodovat. Ústavní soud má přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nesmí překračovat. Jinému právnímu názoru stěžovatelky, obsaženému v odůvodnění jejího návrhu, nelze s odvoláním na shora vyložené přiznat relevanci.

Z uvedených důvodů byl návrh usnesením odmítnut v souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 6. května 2003

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu