Přehled
Usnesení
I. ÚS 606/02
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoňem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. D. K., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 4 To 57/02, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 1 Nt 357/2001, takto:
Ústavní stížnosti se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 8. 10. 2002, a doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 10. 2002, se J. J. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označeného usnesení Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Označeným usnesením zamítl Vrchní soud v Praze stížnost stěžovatele proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, skončeného pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. 4 T 18/96, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 1998, sp. zn. 4 To 40/98.
Předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, kdy návrh splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může se jím zabývat také věcně.
Jedna ze základních procesních podmínek pro podání ústavní stížnosti je zakotvena v § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zákonná lhůta 60 dnů je lhůtou procesně právní, a její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout ani prodloužit, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele byla v projednávaném případě stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 4 To 57/02, a kterou stěžovatel napadl ústavní stížností. Od data doručení tohoto usnesení stěžovateli a jeho právnímu zástupci, ke kterému došlo podle kopie dodejek dne 9. 8. 2002, je tedy nutno počítat 60 denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti, která tak skončila dne 7. října 2002. Jelikož ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 8. 10. 2002 (viz razítko na doporučené listovní zásilce), jedná se o návrh podaný zjevně opožděně.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2003
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu