Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky v právní věci ústavní stížnosti navrhovatelky K. zastoupené advokátkou JUDr. M. W., proti:
1. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 270/2002,
2. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 272/2002,
3. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 273/2002,
4. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 30 Ca 274/2002,
5. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 96/2002,
6. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 97/2002,
7. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 98/2002,
8. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 99/2002,
9. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 23 C 100/2002,
10. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002. čj. 30 Ca 200/2002,
11. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2002. čj. 30 Ca 201/2002,
12. rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek ze dne 6. 9. 2002, čj. RKP/vol-46/2002,
13. rozhodnutí Okresního úřadu Karviná ze dne 6. 9. 2002, čj. RKP/vol-1039/2002,
14. rozhodnutí Magistrátu m. Ostravy ze dne 6. 9. 2002, čj. Vnitř./5320/2002/La,
15. rozhodnutí Okresního úřadu Přerov ze dne 6. 9. 2002, čj. VV/5549/02,
16. rozhodnutí Okresního úřadu Olomouc ze dne 6. 9. 2002, čj. RVV/7130/02,
17. rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo ze dne 6. 9. 2002, čj2231/2002-volby/Ly,
18. rozhodnutí Okresního úřadu Vyškov ze dne 6. 9. 2002, čj. 3/02-386,
19. rozhodnutí Okresního úřadu Uherské Hradiště ze dne 6. 9. 2002, čj. 1385/2002,
20. rozhodnutí Okresního úřadu Žďár nad Sázavou ze dne 6. 9. 2002, čj. RVV/446/02/Fr,
21. rozhodnutí Magistrátu m. Plzně ze dne 6. 9. 2002, čj. Vnitř./1280/02,
22. rozhodnutí Okresního úřadu Cheb ze dne 6. 9. 2002, čj. VV-1043/02,
spojené s návrhem na zrušení § 61 odst. 2, písm. a), e) a § 62 odst. 2, písm. c) a e) zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu, ve znění pozdějších předpisů (dále volební zákon), t a k t o :
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud obdržel elektronickou poštou dne 2. 12. 2002 a dne 5. 12. 2002 písemně poštou návrh, jímž se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedená rozhodnutí, jimiž byla odmítnuta její přihláška k registraci pro volby do Senátu podle § 62 odst. 2 písm. e) volebního zákona, (ke zrušení navržená rozhodnutí č. 12-22), a soudní rozhodnutí, kterými byly zamítnuty návrhy na zrušení rozhodnutí o odmítnutí přihlášek k registraci (ke zrušení navržená rozhodnutí č. 1 až 11).
Stěžovatelka v odůvodnění své stížnosti uvedla, že podala přihlášku k registraci pro volby do Senátu ve volebních obvodech Znojmo, Vyškov, Uherské Hradiště, Žďár nad Sázavou, Ostrava-město, Karviná, Frýdek-Místek, Olomouc, Přerov, Plzeň a ?heb. Po výzvě okresního úřadu odstranila ve stanovené lhůtě všechny závady na přihlášce samotné (§ 61 odst. 1 volebního zákona), avšak nepřipojila k ní potvrzení o složení kauce 20.000,- Kč dle § 61 odst. 2 písm. e) volebního zákona. Registrační úřady proto její přihlášku nezaregistrovaly. Stěžovatelka se domáhala soudní ochrany podle § 86 volebního zákona, soudy však její návrhy usnesením zamítly.
Stěžovatelka je toho názoru, že přihlášky zaregistrovány být měly. Své tvrzení podpořila vlastním výkladem ust. §§ 60 - 62 volebního zákona a namítla, že krajský soud se její právní argumentací vůbec nezabýval. Z uvedeného dovodila, že usnesením krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý a veřejný proces zakotvené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), pasivní volební právo a právo na svobodnou soutěž politických stran/sil, zakotvené v Ústavě České republiky a čl. 21 Listiny základních práv a svobod, i právo na svobodné volby dle "čl. 3 Úmluvy" (správně čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení výše uvedených ustanovení volebního zákona, a to, "pokud by Ústavní soud nerozhodl ve prospěch stěžovatelky". Neústavnost citovaných ustanovení spatřuje ve třech důvodech: 1/ protiústavní je jakákoli kauce, 2/ kauce 20.000,- Kč je příliš vysoká a 3/ protiústavní je každé zákonné ustanovení omezující svobodnou soutěž politických stran/sil. Nastínila návrhy de lege ferenda, jak upravit volební kauce, poukázala na judikaturu Ústavního soudu a uvedla důvody svého tvrzení. Následně v části XII. ústavní stížnosti uvedla pod písmeny a) až w) argumenty, jimiž se dle jejího názoru Ústavní soud ve své judikatuře dosud nezabýval.
Ústavní soud posoudil obsah napadeného rozhodnutí i dalších podkladů pro rozhodnutí zaslaných stěžovatelkou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v postupu registračních úřadů (tj. okresních úřadů a magistrátů) ani v postupu soudů neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení volebního zákona, použitých v projednávané věci.
Jádrem ústavní stížnosti a návrhu s ní spojeného je nesouhlas stěžovatelky se zněním napadeného ust. § 61 odst. 2 písm. e) volebního zákona. Ústavní soud ovšem neshledává důvod odchýlit se od názoru, který vyjádřil v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 32/02 ze dne 27. 9. 2002, kterým odmítl pět identických návrhů Krajského soudu v Ostravě na zrušení stejného ustanovení cit. zákona. Stejný názor byl vyjádřen i v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002, Pl. ÚS 37/02 ze dne 3. 10. 2002, Pl. ÚS 36/02 ze dne 15. 11. 2002 a IV. ÚS 708/02 ze dne 2. 12. 2002.
V těchto jmenovaných rozhodnutích Ústavní soud zaujal názor, že volební kauce mají své specifické odlišnosti v systému poměrného zastoupení, který platí pro volby do Poslanecké sněmovny, a jiné v souvislosti s většinovým systém platným pro volby do Senátu. Specifické rysy jsou spjaty s odlišnou charakteristikou obou volebních systémů, z nichž první je založen především na principu výběru a diferenciace a na základním hodnotovém kritériu proporcionality reprezentace politických sil vůči počtu jimi získaných hlasů, zatímco druhý zdůrazňuje význam volební diferenciace jako východisko pro politickou integraci ve prospěch vyjádřené většiny.
Volební kauce v případě voleb do Senátu tedy představují určitou záruku vážnosti úmyslu volební strany realizovat ústavně zaručená základní politická práva, zakotvená především v čl. 21 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy řečeno: funkcí volební kauce v malých volebních obvodech v rámci většinového volebního systému je odrazovat od realizace pasivního volebního práva takové jednotlivce a skupiny jednotlivců, kteří hodlají kandidovat z jiných než z vážných politických důvodů a jejichž předpokládané šance na volební úspěch jsou nereálné. Stanovená částka 20.000,- Kč nepředstavuje diskriminační opatření ani ve formálním (tzv. přímá nerovnost) ani v neformálním (tzv. nepřímá nerovnost) smyslu. Volební kauce je formálně upravena pro všechny kandidující subjekty stejně a její výše není tak nepřiměřená, že by z politické soutěže apriori fakticky vylučovala subjekty, které hodlají svoji kandidaturu pojmout vážně.
Zákonné stanovení volebních kaucí ve volbách do Senátu PČR respektuje obecné požadavky, kladené na tvorbu zákonů: podmínky dostupnosti zákona, jeho srozumitelnosti a předvídatelnosti následků, které vyvolá. Volební zákon je nesporně dostupný, stanovení volebních kaucí splňuje rovněž požadavek srozumitelnosti a následek nesplnění povinnosti složení volební kauce, tedy odmítnutí přihlášky kandidáta k registraci, byl a je zřejmý a předvídatelný. Domněnce o principiální protiústavnosti volebních kaucí v rámci většinového volebního systému nesvědčí ostatně ani argument komparativní, neboť volební kauce jsou v řadě demokratických zemí s tímto volebním systémem známy (jejich příkladmý výčet viz. např. J. Filip, K otázce ústavnosti volebních kaucí, in: Časopis pro právní vědu a praxi č. 2/1996, str. 273).
Ústavní soud tedy konstatuje, že zákonné stanovení volební kauce v předmětné výši ve volbách do Senátu PČR respektuje ústavní kautely, vymezené zejména v čl. 5 Ústavy ČR, v čl. 21 a 22 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že napadená usnesení orgánů veřejné moci vycházela z textu zákona, jehož obsah, jak výše uvedeno, neshledává Ústavní soud rozporným s ústavním pořádkem, a ani interpretace aplikovaných ustanovení nikterak nevybočila z ústavních mezí, nezbylo, než ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítnout jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2003 Vojtěch Cepl
předseda senátu