Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným J. D., zast. JUDr.. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 330/2001, ze dne 14. 9. 2001,
t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným dne 21. 2. 2002, který Ústavní soud obdržel o den později se navrhovatel domáhá toho, aby Ústavní soud přijal nález, kterým by zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 330/2001, ze dne 14. 9. 2001. To proto, že uvedeným rozhodnutím bylo porušeno ústavně garantované základní právo navrhovatele na soudní ochranu dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále Listina) a také čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 Listiny.
Z hlediska ust. § 35 a 75 zák. o ÚS, nejdříve zkoumal Ústavní soud, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle čl. 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zák. o ÚS), lze ústavní stížnost podal ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu v Zlíně takto Ústavní soud zjistil, že usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 5 To 330/2001-70, ze dne 14. 9. 2001, bylo navrhovateli doručeno osobně dne 26. 9. 2001. Tímto dnem počala navrhovateli plynout lhůta k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zák. o ÚS) a uplynula takto dnem 24. 11. 2001. Protože tento den připadl na soboru, byl ve smyslu ust. § 63 zák. o ÚS a ust. § 57 odst. 2 občanského soudního řádu posledním dnem lhůty den 26. 11. 2000. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán k poštovní přepravě dne 21. 2. 2002, tedy po lhůtě stanovené k jeho podání. V tomto směru je na místě dodat, že ústavní stížnost je oprávněna podat také fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. o ÚS]. V dané věci se napadené rozhodnutí stalo pravomocným dne 14. 9. 2002 (§ 139 trestního řádu) a takto bylo také označeno. Navrhovateli bylo rozhodnutí odvolacího soudu, jak již uvedeno, doručeno osobně dne 26. 9. 2001, a to způsobem, který respektuje příslušné ustanovení trestního řádu (§ 130 trestního řádu). Zmíněná lhůta pro podání ústavní stížnosti se tak odvíjí ode dne kdy bylo příslušné pravomocné rozhodnutí v trestní věci doručeno stěžovateli a je na něm, jak s ní z pohledu již řečeného naloží. Nelze takto uplatnit stran doručování v trestním řízení výklad natolik extenzivní, který by počítání uvedené lhůty odvozoval od doručení pravomocného rozhodnutí poslednímu z advokátů, kteří stěžovatele v trestním řízení zastupovali, když je nutné mít na zřeteli i pokud možno včasné projednání případně podané ústavní stížnosti. Jenom na okraj nutno poznamenat, že v označeném trestním řízení byl navrhovatel obhajován dvěma advokáty, z nichž jednomu z nich bylo pravomocné rozhodnutí proti kterému navrhovatel brojí, doručeno dne 5. 11. 2001, tedy ve lhůtě, která nepochybně i takto umožnila podat ústavní stížnost včas.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. o ÚS, odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2002