III.ÚS 188/02

III. ÚS 188/02

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky Z. O., zastoupené JUDr. J. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2002, č. j. 20 Co 378/2001-107, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčena v právech, která jsou zaručena čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že současně podala u Nejvyššího soudu ČR proti rozsudku soudu II. stupně dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, když za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. j. 22 Cdo 1798/2002-127 bylo zjištěno, že dne 17. prosince 2002 jmenovaný soud na základě stěžovatelkou podaného dovolání zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2002, č. j. 20 Co 378/2001-107, a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
S ohledem na zjištění, že stížností napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen soudem dovolacím, je nepochybné, že návrh nesměřuje proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovatelce
poskytuje - o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, jako o poskytnutém procesním prostředku, rozhodnuto nebylo. Proto byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2003