III.ÚS 498/02

III. ÚS 498/02
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele P. F., zastoupeného JUDr. J. X., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2002 sp. zn. 4 To 25/2002 a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 20. prosince 2001 sp. zn. 28 T 5/2000, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu loupeže dle ustanovení § 234 odst. 1, 3 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 12 let. Uvedl, že podle jeho přesvědčení důkazy v trestním řízení provedené svědčí v jeho prospěch či vzbuzují mnohé pochybnosti, výpovědi spoluobžalovaného označil za značně nevěrohodné a účelové, přestože se trestného činu nedopustil, byl na základě nesprávného hodnocení důkazů odsouzen. Jejich hodnocení učiněné soudy považuje za postup v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i s právy zaručenými v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci se ve svém vyjádření ze dne 30. června 2003 odvolal na obsah stížností napadeného rozsudku.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně a usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 760/2002 zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud dne 13. listopadu 2002 odmítl dovolání obviněného dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu - usnesení dovolacího soudu ústavní stížností napadeno nebylo. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, který přezkoumal v souladu s § 254 trestního řádu rozsudek soudu I. stupně, opodstatněně shledal jeho rozhodnutí, pokud jde o výrok o vině, tj. o spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 a 3 tr. zákona obžalovaným, správným, ve výroku o uloženém trestu pak odvolání důvodným částečně, na základě čehož výši trestu v rozsahu 14 let snížil na dobu 12 let. Odvolací soud se v rozhodnutí a jeho odůvodnění vypořádal se všemi obžalovaným uplatněnými námitkami, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč v hodnocení důkazů o jednání obviněného v postupu soudu I. stupně nezjistil rozpor s § 2 odst. 6 tr. řádu. Vzhledem k obsahu námitek v ústavní stížnosti lze na rozsáhlé a přiléhavé odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci v dalším odkázat. Je třeba uvést, že jmenovaný soud ve veřejném zasedání projednal odvolání jak stěžovatele, tak odsouzeného M. R. a J. P. a hodnocení všech provedených důkazů, jak z odůvodnění rozsudku vyplývá, učinil i po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2004