III.ÚS 770/02

III. ÚS 770/02

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. L. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2002 sp. zn. 8 To 361/2002, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí jeho stížnosti proti rozhodnutí soudu I. stupně, který nevyhověl jeho návrhu na povolení obnovy řízení, vedeného u bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně. Tímto soudem byl dne 19. prosince 1952 ve věci sp. zn. Vt 66/52 odsouzen pro trestný čin vyhýbání se služební povinnosti dle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona a uložen mu trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. S ohledem na nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 285/97, II. ÚS 187/2000 a další, podal návrh na obnovu řízení u Městského soudu v Brně, který jej však dne 12. července 2002 usnesením sp. zn. 6 Nt 524/2001 zamítl, odvolací soud stížnost napadající toto rozhodnutí pak zamítl s tím, že návrh na obnovu řízení neobsahoval žádné relevantní skutečnosti, a proto v řízení o něm postupoval v souladu s § 278 odst. 1 tr. řádu. Stěžovatel uvedl, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím soudu bylo zasaženo do práv, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a poukázal na řadu soudních rozhodnutí, jimiž v souladu s označenými právy bylo návrhu na obnovu řízení ze stejných důvodů - pro obsah nálezů Ústavního soudu, vyhověno.
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Brně ve svém vyjádření ze dne 23. ledna 2003 poukázala na obsah předmětného rozhodnutí a navrhla zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal usnesení soudu I. stupně ze dne 12. července 2002 č. j. 6 Nt 524/2001-35 v souladu s § 147 odst. 1 tr. řádu a rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy trestního řízení vedeného u bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně opodstatněně shledal v souladu s obsahem § 278 odst. 1 tr. řádu. V odůvodnění usnesení se vypořádal s námitkami stěžovatele s tím, že odlišný či nový výklad práva nemůže být okolností odůvodňující povolení obnovy řízení a opodstatněně také konstatoval, že výsledek řízení a rozhodování jiných soudů v obdobných věcech není pro řízení a rozhodnutí soudu ve věci jeho návrhu závazný. Nutno uvést, že i stěžovatelův poukaz na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 285/97 a II. ÚS 187/2000 je bezpředmětný - tato se nevztahovala k obnově trestního řízení a k důvodům jejího povolení, ve věci sp. zn. I. ÚS 26/01 pak bylo řešeno porušení zásady "ne bis in idem", kdy byl stěžovatel opakovaně v roce 1992 a 1993 odsouzen pro trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle § 272d odst. 3 tr. zákona. Pokud jde o důvody k obnově trestního řízení, lze dodat, že způsobilost najevo nově vyšlých skutečností změnit původní rozhodnutí je třeba posuzovat podle právního stavu existujícího v době vydání rozhodnutí původního, tedy ex tunc, a k případným změnám hmotného práva nelze jako k rozhodné skutečnosti odůvodňující povolení obnovy řízení přihlížet, nejde-li o použití ustanovení § 71 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení dle ustanovení trestního řádu - ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě následně zrušeného předpisu však zůstávají nedotčena - práva a povinnosti podle nich ale již nelze vykonat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2004