Přehled
Usnesení
IV. ÚS 626/02
Ústavní soud rozhodl dne 6. listopadu 2002 o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. B. V., advokátem, proti průtahům v řízení před obecnými soudy,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 18. 9. 2002 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud nálezem uložil Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou neprokračovat v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 38/2001 a neprodleně v této věci jednat. V ústavní stížnosti uvádí, že u jmenovaného soudu podal v únoru 2001 návrh na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 6 C 596/92, neboť po podaném dovolání zjistil existenci skutečností, které nemohl použít v původním řízení a které mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Podané dovolání bylo odmítnuto a řízení před dovolacím soudem bylo ukončeno, o čemž stěžovatel informoval Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou v červnu 2001 a žádal, aby bylo provedeno řízení o obnově. Dopisem ze dne 16. 5. 2002 podal k předsedovi okresního soudu stížnost na průtahy, na který obdržel odpověď s tím, že přednostně jsou vyřizovány věci staršího data a o povolení obnovy bude rozhodováno až na ni dle časové chronologie přijde řada. Stěžovatel se však obává, že oddalováním vyřízení věci i po dobu několika let může o svůj nárok přijít, a tvrdí, že nečinností okresního soudu jsou porušována jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť přetíženost soudu nemůže jít k tíži těch, kdo očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Procesní postup při vyřizování stížností na průtahy v řízení před obecnými soudy je upraven v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Pokud stěžovatel nesouhlasil se způsobem vyřízení své stížnosti předsedou Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou, měl ze zákona k dispozici další procesní prostředek, a to stížnost k předsedovi příslušného krajského soudu, který podle ustanovení § 126 odst. 2 citovaného zákona dbá o plynulost soudního řízení soudů v jeho obvodu a k tomu účelu podle písm. c) citovaného ustanovení vyřizuje stížnosti. Dále podle ustanovení § 174 odst. 1 písm. b) citovaného zákona je oprávněn přešetřit způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj