III.ÚS 1517/09 #1

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného ve věci návrhu stěžovatelů T. K., J. K., nezl. A. K., zastoupené rodiči Ing. J. K., CSc. a H. K., Ing. J. K., I. D., M. H., A. P. a A. Š., zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, na vyloučení soudce Jana Musila z projednávání a rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. prosince 2001, č. j. 30 Ca 235/2001-34, proti rozhodnutí Okresního úřadu Pardubice - Pozemkový úřad č. 4285 ze dne 12. července 2001, č. j. PÚ-1980/99, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2000, č. j. 30 Ca 137/2000-29, 31 Ca 139/2000-17, takto:

Odůvodnění:


Pod sp. zn. III. ÚS 1517/09 je u Ústavního soudu vedena ústavní stížnost stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. prosince 2001, č. j. 30 Ca 235/2001-34, proti rozhodnutí Okresního úřadu Pardubice - Pozemkový úřad č. 4285 ze dne 12. července 2001, č. j. PÚ-1980/99, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2000, č. j. 30 Ca 137/2000-29, 31 Ca 139/2000-17. Podle rozvrhu práce byla tato věc přidělena III. senátu Ústavního soudu, ve složení Jan Musil, Vladimír Kůrka a Jiří Mucha a připadla soudci zpravodaji Janu Musilovi.

Stěžovatelé vznesli námitku podjatosti soudce Jana Musila. Uvedli, že soudce zpravodaj Jan Musil byl za bývalého totalitního režimu prokurátorem, tedy i členem KSČ. Přihlášení se k členství v KSČ je podle stěžovatelů ztotožněním se s ideologií této strany, která instalovala a po desetiletí udržovala na území Československa zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný režim potlačující lidská práva. Kauza stěžovatelů je věcí, která má svůj původ ve zločinech komunismu, ke kterým na území Československa docházelo již od podzimu roku 1944. S ohledem na výše uvedené má být Jan Musil soudcem vyloučeným z projednávání věci stěžovatele.

Soudce zpravodaj Jan Musil ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že ke stěžovatelům nemá žádný osobní vztah, k předmětné věci nemá jiný než úřední vztah, a tudíž se vzhledem k jeho poměru k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich právním zástupcům podjatý necítí.

Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 je soudce též vyloučen, pokud byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedené podmínky nejsou v projednávaném případě splněny. Nezjistil, že by soudce zpravodaj Jan Musil měl poměr k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich právním zástupcům a nejsou pochybnosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj Jan Musil nebyl v téže věci činný ani při výkonu jiné funkce nebo povolání. Členství v KSČ nelze považovat ani za činnost ve smyslu § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Tento závěr přijímá Ústavní soud též s ohledem na svoji dosavadní judikaturu, týkající se vyloučení soudců.

IV. senát Ústavního soudu, který podle platného rozvrhu práce rozhoduje o vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu, dospěl k závěru, že soudce zpravodaj Jan Musil není vyloučen z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. Proto rozhodl podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 13. července 2009


Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu