Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Bazcom, a. s., se sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem totožným se sídlem stěžovatelky, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 8. 2011, čj. 7 EC 7/2010 - 30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, jímž byla žalovanému V. Š. uložena povinnost zaplatit stěžovatelce 1.015,- Kč s úrokem z prodlení a na nákladech řízení 300,- Kč. Podle stěžovatelky okresní soud, jako orgán veřejné moci, porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na právní pomoc zakotvené v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ústavní povinnosti uložené mu v čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR. Svým postupem způsobil i porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rovněž omezil právo soutěžitele na podnikání zakotvené v čl. 26 Listiny. Stěžovatelka sice navrhla zrušení celého rozsudku, ale z jejích argumentů v ústavní stížnosti je zřejmé, že směřují pouze proti výroku o nákladech řízení.
Ze své evidence Ústavní soud zjistil, že tato ústavní stížnost patří mezi řadu návrhů podaných stěžovatelkou v době od 21. 9. 2011 do 22. 12. 2011. Jedná se o několik desítek ústavních stížností, které jsou zcela shodné co do obsahu i tvrzeného porušení základních práv. Všechny směřují proti rozsudkům Okresního soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval o žalobách na zaplacení pohledávek z přepravy, které původně vznikly Dopravnímu podniku města Ústí nad Labem, který je postoupil stěžovatelce.
Prvních 57 ústavních stížností stěžovatelky bylo usnesením ze dne 15. 11. 2011 spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2777/11, které skončilo usnesením ze dne 27. 12. 2011, kterým byly všechny ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.
Vzhledem ke skutečnosti, že i tato ústavní stížnost je v základních parametrech shodná s ústavními stížnostmi, o nichž bylo již rozhodnuto, postačí z důvodu hospodárnosti řízení v plném rozsahu odkázat na odůvodnění usnesení ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11, jehož obsah je stěžovatelce znám. Ústavní soud proto shledal zcela nadbytečným cokoli z argumentů stěžovatelky opakovat či k věci dodávat.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu