Přehled
Digesta
Část IV: Výklad různých ustanovení Charty
Článek 17 Právo dětí a mladých lidí na sociální, právní a ekonomickou ochranu
Děti a mladí lidé mají právo na přiměřenou sociální, právní a ekonomickou ochranu.
Dle čl. 17 odst. 1 s cílem zajistit účinný výkon práva dětí a mladých lidí vyrůstat v prostředí, které podporuje plný rozvoj jejich osobnosti a jejich tělesných a duševních schopností, se smluvní strany zavazují, že buď přímo, nebo ve spolupráci s veřejnými a soukromými organizacemi přijmou veškerá vhodná a nezbytná opatření, jejichž cílem je
a) zajistit dětem a mladistvým, s přihlédnutím k právům a povinnostem jejich rodičů, péči, pomoc, výchovu a vzdělávání, které potřebují, zejména tím, že zajistí zřízení nebo zachování institucí a služeb, které jsou k tomuto účelu dostatečné a přiměřené;
b) chránit děti a mladistvé před zanedbáváním, násilím nebo vykořisťováním;
c) poskytovat ochranu a zvláštní pomoc ze strany státu dětem a mladým lidem dočasně nebo definitivně zbaveným podpory rodiny.
Příloha: Rozumí se, že toto ustanovení se vztahuje na všechny osoby mladší 18 let, ledaže by podle práva rozhodného pro dítě bylo zletilosti dosaženo dříve, aniž jsou dotčena ostatní zvláštní ustanovení stanovená Listinou, zejména článek 7. To neznamená povinnost zajistit povinné vzdělávání do výše uvedeného věku.1
Článek 17 je vykládán ve světle Úmluvy OSN o právech dítěte.2 Ukládá státům pozitivní závazek přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby děti mohly účinně uplatňovat své právo vyrůstat v prostředí příznivém pro rozvoj jejich osobnosti a fyzických a duševních schopností.3 Státy, které toto ustanovení přijaly, musí přijmout veškerá vhodná a nezbytná opatření, aby zajistily dětem a mladistvým, s přihlédnutím k právům a povinnostem jejich rodičů, péči, pomoc, výchovu a vzdělávání, které potřebují.4 Povinnost států, které jsou smluvní stranou Charty, přijmout veškerá vhodná a nezbytná opatření k zajištění toho, aby děti a mladí lidé měli pomoc, kterou potřebují, je úzce spojena s opatřeními zaměřenými na zmírnění a vymýcení dětské chudoby a sociálního vyloučení.5 To platí také v případech, kdy jsou dětská chudoba a sociální vyloučení způsobeny nebo zhoršeny krizí v oblasti veřejného zdraví, jako je pandemie Covid-19.6
Článek 17 se týká následujících otázek:
- Právní postavení dítěte;7
- Práva dětí ve veřejné péči;8
- Ochrana dětí před násilím, špatným zacházením a zneužíváním;9
- Děti ve střetu se zákonem;10
- Právo na pomoc.11
Právní postavení dítěte
Článek 17 Charty nepřipouští žádnou diskriminaci mezi dětmi narozenými mimo manželství a dětmi narozenými v manželství, např. pokud jde o vyživovací povinnost a dědické právo.12 Článek 17 zaručuje právo dítěte znát v zásadě svůj původ.13 Výbor zkoumá postupy, které jsou k dispozici pro určení mateřství a otcovství, a zejména situace, kdy určení mateřství nebo otcovství není možné a kdy je omezeno právo dítěte znát svůj původ.14 Pokud jde o minimální věk pro uzavření manželství, byly vzneseny otázky ohledně důvodů rozdílného minimálního věku pro uzavření manželství pro muže a ženy ve smluvních státech.15 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, by měly srovnat minimální věk pro uzavření manželství pro ženy a muže.16 Vzhledem k rostoucímu počtu dětí v Evropě, které jsou registrovány jako děti bez státní příslušnosti, musí státy, které jsou smluvní stranou Charty, přijmout opatření ke snížení počtu dětí bez státní příslušnosti (například zajistit, aby bylo identifikováno každé dítě migrantů bez státní příslušnosti, zjednodušit postupy pro získání státní příslušnosti a přijmout opatření k identifikaci dětí neregistrovaných při narození).17 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí rovněž přijmout opatření k usnadnění registrace narození, zejména pro zranitelné skupiny, jako jsou Romové, žadatelé o azyl a děti v neregulérní situaci.18
Právo na vzdělání
Článek 17 v obou svých odstavcích zaručuje právo všech dětí na vzdělání.19 Pokud však státy přijaly oba odstavce článku 17, posuzuje se tato otázka podle čl. 17 odst. 2.20 Pokud stát ratifikoval také článek 15, pak se vzdělávání dětí se zdravotním postižením posuzuje podle tohoto ustanovení, nikoli podle čl. 17 odst. 2 Rrevidované charty.21
Děti ve veřejné péči
Rodina je přirozeným prostředím pro růst a blaho dítěte a rodiče mají hlavní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.22 Státy, které jsou smluvní stranou této Charty, musí přijmout veškerá nezbytná právní, finanční a provozní opatření, aby postupně poskytly všem malým dětem nejvhodnější služby péče v rodinném a komunitním prostředí rodinného typu, zejména dětem mladším tří let.23
Jakékoli omezení nebo omezení opatrovnických práv rodičů by mělo vycházet z kritérií stanovených v právních předpisech a nemělo by jít nad rámec toho, co je nezbytné pro ochranu a nejlepší zájem dítěte a sanaci rodiny.24 Dlouhodobá péče o děti mimo jejich domov by měla probíhat především v pěstounských rodinách vhodných pro jejich výchovu, nebo pouze v případě nutnosti v ústavech.25 Mělo by se usilovat o opětovné začlenění dítěte do rodiny a měly by být zajištěny kontakty s rodinou během umístění, pokud to není v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.26 Děti umístěné v zařízeních mají právo na co nejvyšší míru uspokojení svých citových potřeb a tělesné pohody, jakož i na zvláštní ochranu a pomoc.27 Tato zařízení musí poskytovat podmínky podporující všechny aspekty růstu dítěte.28 Jednotka v zařízení pro děti by měla mít takovou velikost, aby se podobala domácímu prostředí, a neměla by tedy pojmout více než 10 dětí.29 Umístění dítěte by mělo být pravidelně přezkoumáváno s ohledem na nejlepší zájem dítěte.30 Dětem žijícím v zařízeních musí být přiměřeně zaručena základní práva a svobody, jako je právo na nedotknutelnost, soukromí, vlastnictví a setkávání s osobami blízkými dítěti.31 Přípustná jsou pouze taková omezení práva na nedotknutelnost, soukromí a majetek, která jsou nezbytná pro bezpečnost, fyzické a duševní zdraví a vývoj dítěte nebo zdraví a bezpečnost ostatních.32 Podmínky pro případné omezení svobody pohybu a pro izolaci jako kázeňské opatření nebo trest by měly být rovněž stanoveny v právních předpisech a měly by být omezeny na to, co je nezbytné pro účely výchovy mladého člověka.33 Vnitrostátní právo musí poskytovat možnost podat odvolání proti rozhodnutí o omezení rodičovských práv, o převzetí dítěte do veřejné péče nebo o omezení práva na styk s nejbližší rodinou dítěte.34 Dále musí existovat postup pro podávání stížností na péči a zacházení v zařízeních.35 Musí existovat odpovídající dohled nad systémem péče o děti a zejména nad příslušnými zařízeními.36 Pokud jsou dětské domovy provozovány soukromými poskytovateli a pěstounské rodiny jsou najímány soukromými agenturami, musí smluvní státy zajistit, aby existovaly mechanismy pro zajištění odpovídající péče odpovídající kvality.37 Umístění musí být výjimečným opatřením a je odůvodněno pouze tehdy, pokud je založeno na potřebách dítěte, konkrétně pokud setrvání v rodinném prostředí představuje pro dítě nebezpečí.38 Finanční podmínky nebo materiální situace rodiny by neměly být jediným důvodem pro umístění.39 Za všech okolností by měly být nejprve prozkoumány vhodné alternativy umístění s přihlédnutím k názorům a přáním vyjádřeným dítětem, jeho rodiči a dalšími členy rodiny.40 Pokud je obecně známo, že určitá skupina dětí je nebo by mohla být vystavena nepřiměřenému riziku umístění do péče ve srovnání s většinou populace, jako je tomu v případě romských dětí a dětí se zdravotním postižením, mají smluvní státy povinnost shromažďovat údaje o rozsahu tohoto problému.41 Shromažďování a analýza těchto údajů (s náležitými zárukami ochrany soukromí a před jiným zneužitím) je nezbytné pro formulování odpovídající politiky a přijetí vhodných opatření k zajištění sociální a ekonomické ochrany, kterou dané děti potřebují, resp. potřebují.42
Z článku 17 vyplývá povinnost zahájit a pokračovat v procesu deinstitucionalizace tím, že účinně zpřístupní komunitní služby rodinného typu všem malým dětem, které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí nebo jsou dočasně či definitivně zbaveny podpory rodiny.43 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, přitom musí podniknout kroky k dosažení cílů Charty v přiměřené lhůtě, s měřitelným pokrokem a s maximálním využitím dostupných zdrojů.44 Pokud tak neučiní, porušuje článek 17.45
Ochrana dětí před násilím, špatným zacházením a zneužíváním
Vnitrostátní právo států, které jsou smluvní stranou Charty, musí zakazovat a trestat všechny formy násilí na dětech, včetně všech forem tělesných trestů, a to ve všech prostředích.46 Jedná se o jednání nebo chování, které by mohlo narušit tělesnou integritu, důstojnost, vývoj nebo psychickou pohodu dětí.47 Příslušná ustanovení musí být dostatečně jasná, závazná a přesná, aby soudy nemohly odmítnout jejich použití na násilí na dětech.48 Kromě toho musí státy, které jsou smluvní stranou Charty, jednat s náležitou péčí, aby zajistily, že takové násilí bude v praxi odstraněno.49
Děti ve střetu s právem
Výbor se domnívá, že právo na sociální a ekonomickou ochranu předpokládané v článku 17 se již dlouho považuje za právo vztahující se na děti ve střetu se zákonem.50 Povinnost států, které jsou smluvní stranou Charty, ve smyslu článku 17 „přijmout veškerá vhodná a nezbytná opatření“ k zajištění účinného výkonu tohoto práva, včetně „zřízení nebo zachování vhodných institucí nebo služeb“, se nutně vztahuje na ta opatření, instituce a služby, které jsou specifické pro postavení dětí ve střetu se zákonem.51
Odklon
Článek 17 zahrnuje povinnost vypracovat a přijmout opatření ke snížení zvláště škodlivých účinků styku se soudním systémem a zajistit, aby bylo omezeno nebezpečí, které takový styk představuje pro blaho a vývoj dítěte.52 Jedním z hlavních způsobů, jak toho lze dosáhnout, je odklonění dětí od formálních procesů a zařazení do účinných odklonových programů v souladu s mezinárodními normami o právech dítěte.53 Je možné ponechat na uvážení států, které jsou smluvní stranou Charty, aby rozhodly o přesné povaze a obsahu odklonových opatření a přijaly nezbytná legislativní a jiná opatření k jejich provedení.54 Pokud jde o formu, kterou mohou mít taková odklonová opatření, lze vytvořit různé komunitní programy, jako jsou veřejně prospěšné práce, dohled a vedení určenými úředníky, rodinné konference a další možnosti restorativní justice, včetně odškodnění obětí.55 Všechna odklonová opatření musí být v souladu s lidskými právy dítěte a v jeho nejlepším zájmu.56 To zahrnuje zajištění dodržování právních záruk v této souvislosti, jako je zajištění právní pomoci týkající se odklonu nabízeného dítěti a možnost přezkumu opatření.57 Neposkytnutí alternativ (odklonu) k formálnímu soudnímu řízení pro děti mladší věku trestní odpovědnosti představuje porušení článku 17 Charty.58
Procesní záruky
Podle článku 17 Charty musí děti požívat přiměřené úrovně ochrany bez ohledu na formální označení a povahu řízení (trestní nebo občanskoprávní) ve vnitrostátním právu.59 Přiměřená ochrana musí být poskytnuta dětem mladším věku trestní odpovědnosti jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem.60 Věk trestní odpovědnosti nesmí být příliš nízký.61 Neměl by být nižší než 14 let a státy by měly usilovat o postupné zvyšování minimálního věku trestní odpovědnosti.62 I když děti mladší než věk trestní odpovědnosti nemohou být trestně odpovědné, musí jim být poskytnuta odpovídající právní procesní ochrana, protože toto řízení pro ně může mít významné důsledky z hlediska jejich sociální a ekonomické ochrany.63 Trestní řízení týkající se dětí a mladistvých musí být přizpůsobeno jejich věku a řízení týkající se mladistvých musí být vedeno rychle.64 Přijetí opatření s ohledem na záměr státu vytvořit systém větší ochrany dětí mladších než věk trestní odpovědnosti by nemělo vést k tomu, že dětem bude poskytnuta menší a/nebo slabší právní procesní ochrana než dospělým.65
Právo na právní pomoc
Dětem mladším 18 let, než je věk trestní odpovědnosti, by měl být nápomocen advokát, aby porozuměly svým právům a řízení, které se na ně vztahuje, a mohly si tak připravit obhajobu.66 Kromě toho by měly mít ve všech případech možnost získat právní pomoc od počátku řízení a zejména během výslechu policií. Státy by měly zajistit, aby dítěti pomáhal advokát, pokud si dítě nebo zákonný zástupce takovou pomoc nezajistí.67 Pomoc advokáta je navíc nezbytná v situacích, kdy zájmy rodičů/zákonných zástupců jsou v rozporu se zájmy dítěte a kdy je v nejlepším zájmu dítěte vyloučit rodiče/zákonné zástupce z účasti na řízení.68 Povinné samostatné právní zastoupení dětí má proto zásadní význam ve fázi přípravného řízení.69 Poskytování právní pomoci dětem ve střetu se zákonem by nemělo být ponecháno na libovůli orgánů, a to ani v souvislosti s přípravnou fází řízení.70 Dětem by měl být během výslechu nápomocen rodič, zákonný zástupce nebo jiná důvěryhodná osoba.71 Ti mají za úkol poskytovat dítěti obecnou psychologickou a emocionální pomoc, a tím přispívat k efektivním výsledkům, nelze však od nich očekávat dostatečné znalosti právních otázek týkajících se práv dítěte a systému dětské justice.72 Dětem by mělo být přiznáno právo být informovány o obsahu konečného usnesení policejního orgánu.73 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, mohou zvolit prostředky a opatření, která k tomu v praxi použijí.74
Děti ve vazbě
Nezletilé děti by měly být zadržovány pouze výjimečně, a to na krátkou dobu, než proběhne soudní řízení pro závažné trestné činy, a v takových případech by měly být odděleny od dospělých osob.75
Trest odnětí svobody by měl být mladým pachatelům ukládán pouze výjimečně. Měly by být pouze krátkodobé a délka trestu musí být stanovena soudem.76 Tresty by měly být pravidelně přezkoumávány.77 Mladí pachatelé by navíc neměli vykonávat trest společně s dospělými vězni.78
Samostatné uvěznění dítěte po dobu až čtyř týdnů není v souladu s článkem 17.79
Dětem, které byly uznány vinnými z trestných činů, by mělo být umožněno udržovat kontakt s rodinou, mimo jiné tím, že budou umístěny co nejblíže rodině a bude jim umožněno přijímat korespondenci a návštěvy.80
Právo na pomoc
Článek 17 Charty stanoví, že nezletilé osoby musí mít možnost získat ochranu, která je přiměřená jejich věku a nebezpečí, jemuž jsou kvůli němu vystaveny.81 Článek 17 zaručuje právo dětí, včetně dětí v neregulérní situaci a nezletilých osob bez doprovodu, na péči a pomoc, včetně lékařské pomoci a vhodného ubytování.82
Článek 17 zahrnuje pomoc, kterou má poskytnout smluvní stát, pokud je nezletilá osoba bez doprovodu nebo pokud rodiče nejsou schopni takovou pomoc poskytnout.83 Použití čl. 17 odst. 1 písm. b) má zvláštní význam, protože jeho neuplatnění zřejmě vystaví řadu dětí a mladých lidí vážnému ohrožení jejich života nebo tělesné integrity.84 Jelikož se oblast působnosti článků 31 odst. 2 a 17 do značné míry překrývá, posuzuje výbor otázku práva nezletilých osob bez doprovodu na přístřeší v rámci působnosti čl. 31 odst. 2, pokud smluvní státy přijaly obě ustanovení.85
Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí přijmout nezbytná a vhodná opatření, aby nezletilým osobám bez doprovodu zajistily potřebnou péči a pomoc a aby je ochránily před zanedbáváním, násilím nebo vykořisťováním, což představuje vážné ohrožení výkonu jejich nejzákladnějších práv, jako je právo na život, psychickou a fyzickou integritu a respektování lidské důstojnosti.86
Systém přijímání nezletilých cizinců bez doprovodu musí respektovat důstojnost dětí.87
Děti migrantů bez doprovodu musí být co nejrychleji umístěny do vhodné přijímací struktury a jejich potřeby musí být pečlivě posouzeny.88 Okamžitá pomoc je skutečně nezbytná a umožňuje posoudit materiální potřeby mladých lidí, včetně potřeby lékařské a psychologické péče, aby bylo možné sestavit plán podpory dítěte.89 Toto posouzení je často rozhodující pro účinnost práva na azyl.90
Zadržování nezletilých bez doprovodu v čekacích místnostech společně s dospělými a/nebo ubytování nezletilých bez doprovodu v hotelech bez pomoci opatrovníka, zejména pokud se jedná o dlouhodobé období (tj. týdny nebo dokonce měsíce) a bez služeb odpovídajících věku, nemůže být v nejlepším zájmu dítěte a porušuje článek 17.91
Děti bez doprovodu by neměly být zbavovány svobody a zadržení nelze odůvodnit pouze tím, že dítě je bez doprovodu nebo odloučené, nebo jeho migračním či pobytovým statusem nebo jeho nedostatkem.92 Výbor se rovněž domnívá, že zadržení dětí na základě jejich imigračního statusu nebo statusu jejich rodičů je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.93
Je třeba přijmout opatření k nalezení alternativ k zajištění rodin žadatelů o azyl a zajistit, aby ubytovací zařízení pro děti migrantů v neregulérní situaci, ať už s doprovodem nebo bez něj, byla vhodná a náležitě monitorovaná.94 Zajištění na policejních stanicích nebo v uzavřených zařízeních, a to ani na krátkou dobu, nemůže být alternativou k řádnému přístřeší a ubytování odpovídajícímu věku a potřebám dětí bez doprovodu.95
Medicínské posouzení věku může mít pro nezletilé vážné důsledky a používání kostních testů k určení věku nezletilých cizinců bez doprovodu je nevhodné a nespolehlivé.96 Používání takových testů je proto v rozporu s čl. 17 odst. 1 Charty.97
Pro nezletilé cizince bez doprovodu musí být bezodkladně ustanoven opatrovník ad hoc.98 Účinný systém opatrovnictví pro děti migrantů bez doprovodu a odloučené děti je předpokladem pro zajištění nejlepšího zájmu a péče a pomoci těmto dětem, jak vyžaduje čl. 17 odst. 1 Charty.99 Státy, které jsou smluvní stranou Charty, by proto měly ustanovit opatrovníka bez zbytečného odkladu, jakmile je identifikováno migrující dítě bez doprovodu nebo odloučené dítě, včetně dítěte uprchlíka a žadatele o azyl.100 Bez opatrovníka mohou být tyto děti vystaveny vážným rizikům v oblasti ochrany a může jim být nadále upírána řada práv, včetně účinného přístupu k právní pomoci a k azylovému řízení.101
Opatrovník by měl mít potřebné odborné znalosti v oblasti péče o děti, aby bylo zajištěno, že budou chráněny zájmy dítěte a že budou náležitě pokryty potřeby dítěte, mimo jiné tím, že opatrovník bude působit jako spojovací článek mezi dítětem a orgány, agenturami a osobami, které péči poskytují.102 Pokud jde o jmenování, povinnosti a úkoly poručníků, měly by se státy, které jsou smluvními stranami Charty, řídit zásadami obsaženými v doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o účinném poručnictví nad dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi v souvislosti s migrací, přijatém dne 11. prosince 2019 (CM/Rec(2019)11, dodatek, zejména zásady 2 a 3).103
Dětská chudoba
Rozšířenost dětské chudoby ve smluvním státě, ať už je definována nebo měřena v peněžním či vícerozměrném vyjádření, je důležitým ukazatelem účinnosti úsilí státu o zajištění práva dětí a mladých lidí na sociální, právní a ekonomickou ochranu.104 Povinnost smluvních států přijmout veškerá vhodná a nezbytná opatření k zajištění potřebné pomoci dětem a mladým lidem je úzce spojena s opatřeními zaměřenými na zlepšení a odstranění dětské chudoby a sociálního vyloučení.105
Výbor proto při posuzování závazků státu podle článku 17 Charty zohlední míru dětské chudoby.106
Je třeba přijmout opatření ke snížení dětské chudoby, včetně nepeněžních opatření, jako je zajištění přístupu ke kvalitním a dostupným službám v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, bydlení atd.107
Je třeba zajistit účast dětí na práci zaměřené na boj proti dětské chudobě.108
Ustanovení čl. 17 odst. 2 s cílem zajistit účinný výkon práva dětí a mladých lidí vyrůstat v prostředí, které podporuje plný rozvoj jejich osobnosti a jejich fyzických a duševních schopností, se smluvní strany zavazují, že buď přímo, nebo ve spolupráci s veřejnými a soukromými organizacemi přijmou veškerá vhodná a nezbytná opatření, jejichž cílem je poskytnout dětem a mladým lidem bezplatné základní a střední vzdělání, jakož i podporovat pravidelnou školní docházku.
Dodatek: Rozumí se, že toto ustanovení se vztahuje na všechny osoby mladší 18 let, ledaže by podle práva, které se na dítě vztahuje, dosáhly zletilosti dříve, aniž by byla dotčena ostatní zvláštní ustanovení stanovená Chartou, zejména článek 7.109
To neznamená povinnost poskytovat povinné vzdělání až do výše uvedeného věku.110
Článek 17 vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou Charty, vytvořily a udržovaly vzdělávací systém, který je dostupný a účinný.111
Kvalita výuky
Státy, které jsou smluvní stranou Charty, musí zavést a udržovat dostupný a účinný systém vzdělávání.112 Fungující systém základního a středního vzdělávání zahrnuje přiměřený počet škol spravedlivě rozdělených po zeměpisné oblasti (zejména mezi venkovské a městské oblasti).113 Velikost tříd a poměr učitelů a žáků musí být přiměřený.114 Musí existovat mechanismus kontroly kvality výuky a používaných metod ve veřejných i soukromých vzdělávacích institucích.115
Vzdělávání musí být povinné až do dosažení minimálního věku pro vstup do zaměstnání.116
Charta stanoví, že povinnosti podle tohoto ustanovení mohou být plněny přímo nebo prostřednictvím zapojení soukromých subjektů.1179 V tomto ohledu má Výbor na paměti Abidžanské obecné zásady o lidskoprávních závazcích států poskytovat veřejné vzdělávání a regulovat zapojení soukromých subjektů do vzdělávání.118 Připomíná, že požadavek, aby státy respektovaly svobodu rodičů zvolit si jinou než veřejnou vzdělávací instituci, ponechává beze změny povinnost podle Charty poskytovat bezplatné kvalitní veřejné vzdělávání.119 Stejně tak nabídka vzdělávacích alternativ ze strany soukromých subjektů nesmí být na újmu přidělování zdrojů na veřejné vzdělávání nebo jinak narušovat jeho dostupnost a kvalitu.120 Státy jsou navíc povinny přísně regulovat zapojení soukromého sektoru do vzdělávání a dohlížet na něj, aby nedocházelo k narušování práva na vzdělávání.121
Osobní rozsah
Všem dětem musí být zajištěn rovný přístup ke vzdělávání. V tomto ohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost zranitelným skupinám, jako jsou děti z menšin, děti žádající o azyl, děti uprchlíků, děti v nemocnicích, děti v péči, těhotné dospívající, dospívající měsíce, děti zbavené svobody atd.122 V případě potřeby je třeba přijmout zvláštní opatření k zajištění rovného přístupu těchto dětí ke vzdělávání.123 Zvláštní opatření pro romské děti by však neměla zahrnovat zřízení samostatných škol nebo tříd vyhrazených pro tuto skupinu.124
Pokud jde o děti se zdravotním postižením, jejich právo na vzdělání je zaručeno jak v čl. 17 odst. 1 a 2, tak v čl. 15 odst. 1 a v článku 10.125 Vzhledem ke zvláštnostem těchto různých ustanovení se však přednostně použije článek 15. Až státy, které jsou smluvní stranou Charty, přijmou článek 15, Výbor se bude zabývat otázkou přístupu dětí se zdravotním postižením ke vzdělávání podle tohoto ustanovení.126 Děti se zdravotním postižením by měly mít přístup k inkluzivnímu vzdělávání ve smyslu článku 17127 (stejně jako takový přístup požadovaný podle článku 15).
Přístup ke vzdělání má zásadní význam pro život a rozvoj každého dítěte. 128 Odepření přístupu ke vzdělání prohloubí zranitelnost dítěte s neregulérním pobytem.129 Proto děti bez ohledu na svůj pobytový status spadají do osobní působnosti čl. 17 odst. 2.130 Kromě toho jsou smluvní státy podle čl. 17 odst. 2 Charty povinny zajistit, aby děti s neregulérním pobytem na jejich území měly účinný přístup ke vzdělání stejně jako jakékoli jiné dítě, a to i děti, které již dosáhly věku povinné školní docházky.131
Státy, které jsou smluvní stranou Charty, jsou podle čl. 17 odst. 2 Charty povinny zajistit, aby děti, které se neoprávněně zdržují na jejich území, měly účinný přístup ke vzdělání stejně jako kterékoli jiné dítě.132 Přístup ke vzdělání má zásadní význam pro život a rozvoj každého dítěte.133 Odepření přístupu ke vzdělání prohloubí zranitelnost dítěte, které se na území nachází neoprávněně.134 Opatření v oblasti neformálního vzdělávání poskytovaná nestátními subjekty (např. nevládními organizacemi) nemohou nahradit integraci dětí migrantů do veřejného vzdělávacího systému.135
Náklady na vzdělávání
Podle čl. 17 odst. 2 musí být základní a střední vzdělání bezplatné.136 To se vztahuje na základní vzdělávací systém.137 Kromě toho musí být skryté náklady, jako jsou knihy nebo uniformy, přiměřené a musí být k dispozici pomoc, která omezí jejich dopad na nejzranitelnější skupiny.138
Školní docházka
Je třeba přijmout opatření na podporu školní docházky a aktivně snižovat počet dětí, které předčasně ukončí nebo nedokončí povinnou školní docházku, a míru záškoláctví.139
Státy, které jsou smluvní stranou Charty, mají při navrhování a provádění opatření na boj proti záškoláctví určitý prostor pro uvážení.140
Opatření proti šikaně
Je třeba přijmout opatření k zavedení politiky proti šikaně ve školách, tj. opatření týkající se zvyšování povědomí, prevence a intervence.141
Hlas dítěte ve vzdělávání
Zajištění práva dítěte být vyslyšeno v rámci vzdělávání má zásadní význam pro realizaci práva na vzdělání ve smyslu čl. 17 odst. 2.142 To vyžaduje, aby státy, které jsou smluvní stranou Charty, zajistily účast dětí v širokém spektru rozhodování a činností souvisejících se vzděláváním, a to i v kontextu specifického vzdělávacího prostředí dětí.143
1 Příloha k Evropské sociální chartě (revidované) – řada evropských smluv – č. 163
2 Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k článku 17; World Organisation against Torture (OMCT) proti Irsku, č. 18/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 7. prosince 2004, odst. 55
3 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 134
4 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 134
5 Stanovisko ke Covidu 19 a sociálním právům přijaté dne 24. března 2021
6 Stanovisko ke Covidu 19 a sociálním právům přijaté dne 24. března 2021
7 Závěry 2019, Arménie
8 Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k článku 17
9 Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k článku 17
10 Závěry 2019, Arménie
11 Závěry 2019, Arménie
12 Závěry XVII-2 (2005), Malta
13 Závěry XV-2 (2001), Francie
14 Závěry XV-2 (2001), Francie
15 Závěry XV-2 (2001), Francie; Závěry 2011, Ukrajina
16 Závěry XV-2 (2001), Francie; Závěry 2011, Ukrajina
17 Závěry 2019, Arménie
18 Závěry 2019, Arménie
19 Mental Disability Advocacy Center (MDAC) proti Bulharsku, č. 41/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. června 2008, odst. 34
20 Mental Disability Advocacy Center (MDAC) proti Bulharsku, č. 41/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. června 2008, odst. 34
21 Závěry 2019, Rakousko
22 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 135
23 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 144
24 Závěry XIX-4 (2011), výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1, citující Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
25 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
26 Závěry XIX-4 (2011), výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
27 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
28 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
29 Závěry 2005, Moldavská republika; Závěry XVII-2 (2005), Malta
30 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 143
31 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
32 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
33 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
34 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
35 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
36 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
37 Závěry XXI-4 (2019), Spojené království
38 Závěry XIX-4 (2011), výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
39 Závěry XIX-4 (2011), výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
40 Závěry XIX-4 (2011), výkladové stanovisko k článku 16 a čl. 17 odst. 1
41 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 172, citující European Roma Rights Center (ERRC) proti Itálii, č. 27/2004, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 7. prosince 2005, odst. 23
42 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 172, citující European Roma Rights Center (ERRC) proti Itálii, č. 27/2004, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 7. prosince 2005, odst. 23
43 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 145
44 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 146
45 European Roma Rights Centre (ERRC) and Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) proti České republice, č. 157/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 17. června 2020, odst. 165
46 Závěry 2005, Moldavská republika; Association for the Protection of all Children (APPROACH) Ltd proti Irsku, č. 93/2013, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 2. prosince 2014, odst. 53-54; Závěry 2019, Belgie
47 World Organisation against Torture (OMCT) proti Portugalsku, č. 34/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2006, odst. 19-21
48 World Organisation against Torture (OMCT) proti Portugalsku, č. 34/2006, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 5. prosince 2006, odst. 19-21
49 Association for the protection of all children (APPROACH) Ltd. proti Belgii, č. 98/2013, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. ledna 2015, odst. 47
50 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 45
51 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 45
52 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 120
53 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 120
54 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 121
55 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 121
56 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 123
57 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 123
58 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 124
59 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 85
60 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 86
61 Závěry 2011, Irsko; Závěry XIX-4 (2011), Spojené království
62 Závěry 2019, Francie
63 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 86
64 Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
65 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 85
66 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 93
67 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 93
68 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 99
69 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 99
70 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 94
71 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 98
72 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 98
73 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 104
74 International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice, č. 148/2017, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2020, odst. 106
75 Závěry 2005, Francie; Závěry XIX-4 (2011), Dánsko; Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
76 Závěry 2011, Norsko; Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
77 Závěry 2019, Bosna a Hercegovina
78 Závěry 2011, Belgie; Závěry XV-2 (2001), výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
79 Závěry XXI-4 (2019), Dánsko
80 Závěry XV-2, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 1
81 European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 97
82 International Federation of Human Rights Leagues (FIDH) proti Francii, č. 14/2003, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. listopadu 2004, odst. 36; Defence for Children International (DCI) proti Nizozemsku, č. 47/2008, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 20. října 2009, odst. 70-71; European Federation of National Organisations working with the Homeless (FEANTSA) proti Nizozemsku, č. 86/2012, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 2. července 2014, odst. 50
83 Defence for Children International (DCI) proti Belgii, č. 69/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 23. října 2012, odst. 73
84 Defence for Children International (DCI) proti Belgii, č. 69/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 23. října 2012, odst. 73
85 European Committee for Home-Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 173
86 Defence for Children International (DCI) proti Belgii, č. 69/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 23. října 2012, odst. 82
87 European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 138
88 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 157
89 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 157
90 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 157
91 European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 100-101
92 Závěry 2019, Andorra
93 Závěry XXI-4 (2019), Spojené království
94 Závěry 2019, Maďarsko
95 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 176
96 European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 106 a odst. 108
97 European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 113
98 European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 158
99 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 165
100 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 165
101 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 165
102 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 165
103 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 165
104 Závěry 2019, Andorra
105 Závěry 2019, Andorra
106 Závěry 2019, Andorra
107 Závěry 2019, Andorra
108 Závěry 2019, Andorra
109 Příloha k Evropské sociální chartě (revidované) – řada evropských smluv – č. 163
110 Příloha k Evropské sociální chartě (revidované) – řada evropských smluv – č. 163
111 Závěry 2003, Bulharsko
112 Závěry 2003, Bulharsko
113 Závěry 2003, Bulharsko
114 Závěry 2003, Bulharsko
115 Závěry 2003, Bulharsko
116 Závěry 2003, výkladové stanovisko k článku 17
117 Závěry 2019, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2 – Soukromý sektor zapojený do vzdělávání
118 Závěry 2019, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2 – Soukromý sektor zapojený do vzdělávání
119 Závěry 2019, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2 – Soukromý sektor zapojený do vzdělávání
120 Závěry 2019, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2 – Soukromý sektor zapojený do vzdělávání
121 Závěry 2019, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2 – Soukromý sektor zapojený do vzdělávání
122 Mental Disability Advocacy Center (MDAC) proti Bulharsku, č. 41/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. června 2008, odst. 34, citující Závěry 2003, Bulharsko
123 Mental Disability Advocacy Center (MDAC) proti Bulharsku, č. 41/2007, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 3. června 2008, odst. 34
124 Závěry 2011, Slovensko
125 Závěry 2003, Bulharsko; European Action of the Disabled (AEH) proti Francii, č. 81/2012, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 11. září 2013, odst. 25
126 Závěry 2019, Andorra
127 Závěry 2019, Bosna a Hercegovina
128 Médecins du Monde - International proti Francii, č. 67/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 11. září 2012, odst. 128
129 Závěry 2011, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2
130 Závěry 2011, výkladové stanovisko k čl. 17 odst. 2
131 Médecins du Monde - International proti Francii, č. 67/2011, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 11. září 2012, odst. 128; European Committee for Home Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 114/2015, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 24. ledna 2018, odst. 125
132 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 201
133 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 201
134 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 201
135 International Commission of Jurists (ICJ) and European Council for Refugees and Exiles (ECRE) proti Řecku, č. 173/2018, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 26. ledna 2021, odst. 207
136 Závěry 2003, Bulharsko
137 Závěry 2003, Bulharsko
138 Závěry 2003, Bulharsko
139 Závěry 2003, Bulharsko
140 European Committee for Home-Based Priority Action for the Child and the Family (EUROCEF) proti Francii, č. 82/2012, rozhodnutí o odůvodněnosti ze dne 19. března 2013, odst. 31
141 Závěry 2019, Andorra
142 Závěry 2019, Andorra
143 Závěry 2019, Andorra