II.ÚS 2051/15 #1

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. Josefa Davida Bujárka, právně zastoupeného JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, 674 01 Třebíč, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2015, č. j. 4 Co 13/2015-176, takto:

Odůvodnění:

I.
1. Ústavní soud obdržel dne 10. 7. 2015 návrh stěžovatele na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2015, č. j. 4 Co 13/2015-176, bylo v řízení, jehož předmětem je porušení autorských práv stěžovatele (žalobce) k jím vytvořenému architektonickému dílu (architektonická a urbanistická studie sportovního areálu MFK Karviná), změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se připouští vstup společnosti COPLAN Project s.r.o. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného. Odvolací soud shledal právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení, neboť má zejména za to, že procesní soud při meritorním rozhodování o všech nárocích žalobce (stěžovatele) bude muset jako předběžnou otázku řešit autorství žalobce k dílu a následně otázku licence k užití díla v rozsahu, jenž žalobce vytýká žalovanému Statutárnímu městu Karviná.

3. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2015, č. j. 4 Co 13/2015-176, podává stěžovatel ústavní stížnost.

II.
4. Stěžovatel namítá, že připuštěním vedlejšího účastenství byla narušena rovnost zbraní. Má za to, že soud rozhodl o připuštění vedlejšího účastenství pouze na základě důvodů potenciálně tvrzené odpovědnosti za vady vedlejšího účastníka (společnosti COPLAN Projekt s.r.o.) vůči žalovanému, jakož i údajného nedostatku informací pro vedení sporu na straně žalovaného (Statutárního města Karviná). Soud však tyto důvody nikterak neprověřoval a jedná se pouze o tvrzení bez jakýchkoli důkazů. Stěžovatel namítá, že se společností COPLAN Projekt s.r.o. vede jiný soudní spor, kde tato společnost může všechny výhrady vůči stěžovateli uplatnit. Dále poukazuje na to, že je to právě stěžovatel, kdo jako pán sporu určuje, koho bude žalovat a proč. Stěžovatel má v úmyslu jako svědky navrhovat i členy statutárního orgánu společnosti COPLAN Projekt s.r.o. a proto není žádoucí, aby měla společnost postavení vedlejšího účastníka s přístupem do spisu.

III.
5. Ústavní soud, jak již mnohokrát ve své judikatuře konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.

6. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti.

7. Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu ústavněprávních principů, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377).

8. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že se o takový případ nejedná. Ústavní stížnost představuje pouze pokračující polemiku stěžovatele s právním závěrem odvolacího soudu ohledně existence právního zájmu společnosti COPLAN Project s.r.o. na výsledku řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 56/2012, která však neposunuje projednávanou věc do roviny ústavněprávní.

9. Ústavní soud již ve svých nálezech ze dne 8. 12. 2004 sp. zn. I. ÚS 553/03 a ze dne 5. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 2036/08 konstatoval, že hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků, resp. posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, to však za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Institut vedlejšího účastenství neslouží tedy pouze k ochraně zájmů třetí osoby (vedlejšího účastníka), ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil. Zdůraznil též, že právní zájem vedlejších účastníků na výsledku řízení je nutno posuzovat ve všech souvislostech daného případu a že zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské řízení sporné.

9. Ústavní soud má za to, že odvolací soud řádně, srozumitelně a logicky zdůvodnil, proč shledal naplnění podmínek podle § 93 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a umožnil vstup společnosti COPLAN Project s.r.o. jako vedlejšího účastníka na straně žalované.

10. Odvolací soud dospěl k závěru, že obecný soud bude při posuzování nároků žalobce (stěžovatele) řešit jako předběžnou otázku autorství stěžovatele k předmětnému dílu a následně otázku licence k užití tohoto díla v rozsahu, jenž stěžovatel vytýká Statutárnímu městu Karviná. Při řešení těchto otázek bude nepochybně dotčen právní zájem vedlejšího účastníka - společnosti COPLAN Projekt s.r.o., který učinil kolidující skutková tvrzení ve vztahu k tvrzením stěžovatele. Vyřešení naznačených předběžných otázek patrně bude mít dopad do odpovědnosti společnosti COPLAN Projekt s.r.o. vůči Statutárnímu městu Karviná z titulu vadného díla. V intencích závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5263/2009, který definoval vedlejší účastenství jako pomoc ve sporu, pak odvolací soud přisvědčil též tomu, že Statutární město Karviná nemá dostatek informací potřebných k obraně před útokem stěžovatele v nyní vedeném řízení.

11. Stěžovatelovy námitky představují pokračující polemiku s právními závěry odvolacího soudu. S většinou těchto námitek se odvolací soud již v odůvodnění vypořádal a není nutné na ně ze strany Ústavního soudu znovu reagovat. Namítá-li stěžovatel, že jako pán sporu sám určuje, koho bude žalovat a proč, Ústavní soud poznamenává, že tato námitka nijak nesouvisí s institutem vedlejšího účastenství. I přesto, že ustanovení § 93 odst. 3 občanského soudního řádu stanoví, že vedlejší účastník má stejná práva a povinnosti jako účastník, je zřejmé, že vedlejšímu účastníku jako třetí osobě v řízení nemůže být uloženo soudním výrokem o věci samé žádné právo ani povinnost. Současně je to pouze žalobce, a nikoli vedlejší účastník, kdo je oprávněn disponovat řízením nebo jeho předmětem.

12. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil tím, že připustil vedlejší účastenství společnosti COPLAN Projekt s.r.o. Rozhodnutí odvolacího soudu zohledňuje všechny souvislosti daného případu, je řádně a srozumitelně odůvodněné a stěžovatelův pouhý nesouhlas je neposunuje do roviny ústavněprávní.

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky, byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2015

Jiří Zemánek v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu