III.ÚS 3142/14 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti Miroslava Slavíka, zastoupeného JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova 525, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014 č. j. 21 Cdo 1465/2014, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2013 č. j. 58 Co 242/2013-231 a usnesení JUDr. Milana Makariuse, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-západ, ze dne 9. 4. 2013 č. j. 156 EX 1570/12-51, takto:

Odůvodnění:

I.

1. Včas podanou a z hlediska zákonem stanovených formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 9. 2014, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu namítaného porušení jeho práva na spravedlivý proces a práva na bydlení.

2. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 27. 2. 2007 č. j. 12 Nc 3295/2007-18 byla na majetek stěžovatele jako povinného nařízena exekuce pro vymožení jeho dluhu vůči oprávněné Jaroslavě Tomečkové ve výši 1 639 600 Kč s příslušenstvím. K provedení exekuce mělo dojít prodejem několika nemovitostí nacházejících se v k. ú. Z., včetně stavby, ve které stěžovatel bydlel se svojí manželkou a synem. Za tímto účelem se dne 9. 4. 2013 konala veřejná dražba, na níž soudní exekutor JUDr. Milan Makarius, Exekutorský úřad Praha - západ (dále též "soudní exekutor"), udělil svým usnesením z téhož dne č. j. 156 EX 1570/12-51 příklep vydražiteli těchto nemovitostí. Toto usnesení bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "odvolací soud") ze dne 24. 10. 2013 č. j. 58 Co 242/2013-231. Jeho následné dovolání bylo zamítnuto usnesením ze dne 24. 6. 2014 č. j. 21 Cdo 1465/2014.

3. Stěžovatel je přesvědčen, že pro udělení příklepu nebyly splněny zákonné podmínky a že exekuční řízení, v jehož rámci k dražbě došlo, mělo být zastaveno z důvodu překážky litispendence. Již v roce 2006 byla totiž k vymožení stejné pohledávky oprávněné nařízena jiná exekuce. Návrhy na zastavení obou exekucí podal stěžovatel 1. 2. 2010, v případě exekuce, které se týká ústavní stížnost, však o něm bylo rozhodnuto až (zamítavým) usnesením ze dne 20. 4. 2011 č. j. 12 Nc 3295/2007-206, kdy již bylo první exekuční řízení zastaveno (k čemuž došlo v únoru 2010).

4. V další části ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily, zda v dané věci nebyly dány důvody pro změnu rozhodnutí o udělení příklepu podle § 336k odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle jeho názoru měly přistoupit k rozšířenému výkladu tohoto ustanovení, a za důvod zrušení považovat též protizákonné jednání vydražitele, jehož se měl dopustit s ohledem na způsob, jakým se několik dní po dražbě ujal držby vydražených nemovitostí. Dalším důvodem zrušení pak měla být skutečnost, že předmětná dražba se konala za situace, kdy ještě nebylo rozhodnuto o dovolání stěžovatele proti usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2012 č. j. 58 Co 211/2012, 58 Co 545/2012-580. Tímto rozhodnutím byla exekuce částečně zastavena; ve zbytku byl ovšem návrh na její zastavení zamítnut, případně bylo řízení o něm z důvodu litispendence zastaveno. Dne 2. 4. 2013 podal stěžovatel zároveň návrh na odklad exekuce a dne 4. 4. 2013 návrh na její zastavení, o nichž rovněž nebylo rozhodnuto. Stěžovatel namítá i skutečnost, že mu v době provedení dražby nebyla známa přesná částka, která již byla vymožena, a ohrazuje se proti veškerým nákladům exekuce, které bez jeho zavinění vznikly od roku 2006.

5. Příklep neměl být udělen ani s ohledem na skutečnost, že soudní exekutor JUDr. Milan Makarius nebyl v době, kdy vydal dražební vyhlášku, pravomocně pověřen k provedení exekuce. Tento soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne 17. 12. 2012 č. j. 156 EX 1570/12-5 o konání dražebního jednání nařízeném ještě předchozím pověřeným soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, a následně jej usnesením ze dne 22. 2. 2013 č. j. 156 EX 1570/12-30, po několika odročeních termínu jeho konání, odročil na 9. 4. 2013. Usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 12. 2012 č. j. 12 Nc 3295/2007-606, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 12. 2012 č. j. Nc 3295/2007-615, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 3. 2013 č. j. 58 Co 50/2013-675, na jehož základě byl pověřen provedením exekuce, nicméně nabylo právní moci až dne 13. 3. 2013, tedy po vydání prvně uvedených usnesení. Dražební vyhláška tak podle stěžovatele byla vydána předčasně.

6. Součástí ústavní stížnosti je podrobné shrnutí celého průběhu exekuce, jakož i důsledků, které její provedení mělo a má na stěžovatele a jeho rodinu, a to pokud jde o jejich životní, majetkovou, rodinnou či zdravotní situaci. Stěžovatel zdůrazňuje, že až do doby, než se dostal do druhotné platební neschopnosti, poctivě splácel svůj dluh a měl zájem jej i dále platit. Když se ale sám měl prostřednictvím dražby domoci prodeje majetku svého dlužníka, což by mu umožnilo získat prostředky k uhrazení svého dluhu, učinila oprávněná procesní úkon, v jehož důsledku došlo k odročení jejího konání. Tato dražba se tak místo v roce 2006 konala až v roce 2010, navíc s mnohem menším výtěžkem, než jakého bylo lze očekávat v původním termínu.

II.

7. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a k ní přiloženého rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

8. Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity řízení před ním pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tento závěr se uplatní i v dané věci.

9. S jednotlivými námitkami stěžovatele, jež byly shrnuty výše, se ve svém rozhodnutí vypořádal již Nejvyšší soud. K tvrzené překážce litispendence poukázal na pravomocné usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 4. 2011 č. j. 12 Nc 3295/2007-206, který zamítl návrh stěžovatele na zastavení řízení, neboť v době jeho rozhodování již bylo dříve zahájené exekuční řízení zastaveno. Nejvyšší soud se podrobně zabýval i námitkou nesprávného výkladu § 336k odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, podle něhož "odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona." V této souvislosti uvedl, že důvodem změny usnesení o příklepu podle tohoto ustanovení nemůže být jednání vydražitele, k němuž došlo až po udělení příklepu k nemovitostem. Ani tato námitka proto nebyla důvodná.

10. Namítá-li stěžovatel předčasnost vydání dražební vyhlášky, pak lze opět odkázat na závěr Nejvyššího soudu, který s poukazem na § 171 odst. 2 o. s. ř. konstatoval, že není-li výslovně v usnesení stanoveno jinak, je usnesení soudu podle § 44b zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekutorské činnosti (exekutorský řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vykonatelné již doručením účastníkům exekučního řízení a oběma soudním exekutorům a že od tohoto okamžiku - bez zřetele na případné podané odvolání - pokračuje nově pověřený soudní exekutor v provádění exekuce. Z tohoto důvodu jsou zachovány i účinky úkonů, které soudní exekutor provedl poté, co byl usnesením příslušného soudu pověřen provedením exekuce. Není přitom podstatné, zda toto rozhodnutí již bylo pravomocné.

11. Porušení zákona nelze spatřovat ani v tom, že dražba proběhla dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na odklad exekuce a o jeho dovolání. Z ustanovení § 54 odst. 1 a 2 exekučního řádu vyplývá, že pokud by šlo o návrh, který je zjevně svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva, či pokud by návrh obsahoval stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto, může soudní exekutor konat. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podal-li povinný návrh na odklad exekuce z důvodu, že podal dovolání, jakož i proto, že mu dřívější soudní exekutor nesdělil aktuální výši dluhu, šlo o zřejmě bezúspěšné bránění práva. Ve vztahu k dovolání poznamenal, že jeho podání nemá suspenzivní účinek. Dále uvedl, že sdělením ze dne 15. 1. 2013 soudní exekutor povinnému vyčíslil zůstatek pohledávky ke dni 11. 12. 2012, a následně mu sdělil, že vykonávaná pohledávka byla zcela vyčíslena v příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaném soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, proti němuž povinný podal námitky, a vyčíslil doposud vzniklé náklady exekuce. Povahu zřejmě bezúspěšného bránění práva měl návrh na odklad exekuce i z hlediska ostatních skutečností, kterými byl odůvodněn.

12. Ústavní soud považuje uvedené závěry obecných soudů za náležitým a přesvědčivým způsobem odůvodněné a nespatřuje v nich svévoli ani žádný jiný kvalifikovaný exces, jenž by v dané věci otevíral prostor pro jeho kasační zásah. V jejich důsledku zjevně nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Jen pro úplnost je třeba poznamenat, že ostatními námitkami směřujícími zejména proti jednání oprávněné, ať už v období před zahájením exekučního řízení nebo v jeho průběhu, se Ústavní soud v tomto řízení zabývat nemohl, protože samotné nebyly způsobilé zpochybnit obsah napadených rozhodnutí.

13. Z těchto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2015



Jan Musil v. r.
předseda senátu