I.ÚS 2461/14 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Riedela, zastoupeného JUDr. Filipem Štípkem, advokátem, se sídlem Hradiště 96/6-8, Ústí nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2013 č. j. 11 Co 588/2013-80 a proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 11. 2012 č. j. 30 C 987/2011-59, takto:

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zejména právo na spravedlivý proces.

2. Stěžovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Litoměřicích domáhal zaplacení částky 112 000 Kč tvořené dvěma částkami ve výši 90 000 Kč a 22 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že jde o půjčky zajištěné směnkami vlastními, které dlužník ke dni splatnosti ani částečně neuhradil. Po smrti dlužníka stěžovatel pohledávku přihlásil do dědického řízení, kde žalovaní pohledávku neuznali a nereagovali ani na následnou výzvu k úhradě dluhu. Okresní soud žalobu ve vztahu k vedlejším účastnicím zamítl, protože stěžovatel neunesl důkazní břemeno, kdy musel prokázat, že uzavřel smlouvu o půjčce peněz i to, že peníze dlužníkovi skutečně předal. Výpověď stěžovatele ani předložené směnky podle okresního soudu neprokázaly to, že by byly mezi stěžovatelem a dlužníkem uzavřeny smlouvy a půjčce, ani to, že peníze byly fakticky předány.

3. Stěžovatel se proti rozsudku okresního soudu odvolal. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy. Kromě navrženého důkazu směnkami a účastnického výslechu měl okresní soud přihlédnout i k dalším okolnostem, které vyšly najevo a nepřímo vypovídají o tom, že smlouva o půjčce byla uzavřena. Zemřelý dlužník obě směnky podepsal a je nepravděpodobné, že by je stěžovatel stále měl, pokud by dlužník půjčku již vrátil. Závěr soudu prvního stupně, že předložené směnky mohly zajišťovat jiný závazek, stěžovatel považoval za spekulativní. Pokud soud k takovému závěru dospěl, měl se zaměřit na to, zda byl tento závazek splněn a následně přiznat nárok i z jiného právního titulu, protože soud není vázán právní kvalifikací nároku. Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil, když na základě obsahu účastnických výpovědí podle něj bylo zřejmé, že stojí zcela proti sobě a žádné z nich nelze přiznat větší míru věrohodnosti nežli výpovědi druhé. Soud se ztotožnil se závěrem, že předložené směnky nemohou prokazovat faktické předání peněz, stěžovatel neunesl důkazní břemeno, a proto nemohlo být žalobě vyhověno z titulu nevrácených půjček, ani z titulu jiných.

4. Ve věci bylo následně stěžovatelem podáno dovolání. To bylo v části nároku na zaplacení částky 22 000 Kč odmítnuto dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Ve zbývající části Nejvyšší soud dovolání rovněž odmítl, neboť stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Konkrétně podle Nejvyššího soudu nijak nerozvedl konstatování, že napadené rozhodnutí vychází z řešení otázky hmotného práva, kterou dovolací soud dosud nevyřešil. Dále podle soudu stěžovatel ve skutečnosti nenapadal právní posouzení věci soudem, ale nesprávná skutková zjištění, která nejsou způsobilým dovolacím důvodem. Další námitku stěžovatele, že soud není vázán právní kvalifikací věci učiněnou žalobcem a měl mu tak přiznat nárok na zaplacení peněz z titulu směnek, odmítl Nejvyšší soud s tím, že skutek ve sporném řízení se odvíjí zejména od žaloby a stěžovatel směnky uplatnil jen jako důkaz tvrzených půjček.

II. Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel napadá rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem i Okresního soudu v Litoměřicích ústavní stížností.

6. Podle stěžovatele představují obě napadená rozhodnutí faktické upírání možnosti domoci se plnění, které stěžovateli po právu náleží a to v důsledku přepjatého formalistického výkladu práva ze strany obecných soudů. Okresní soud odmítl uznat předložené směnky jako plnohodnotné důkazy o poskytnutých půjčkách, když stěžovatel jiné důkazy ani předložit nemohl, protože druhá strana uzavřených smluv zemřela. Rozhodnutí soudu spočívá také na spekulativním závěru, že směnky mohly zajišťovat i jiný závazek dlužníka, aniž by uvedl, o jaký závazek by se mělo jednat. Takovéto závěry opřené o pouhé spekulace jsou dle stěžovatele v civilním procesu zcela nepřijatelné a nepřezkoumatelné. Tento postup v každém případě porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces.

7. Rozsudek odvolacího soudu pak podle stěžovatele v podstatě jen kopíruje odůvodnění okresního soudu a nijak se nepřezkoumatelností ani dalšími namítanými nedostatky nezabývá.

8. Stěžovatel je přesvědčen, že svůj nárok před soudem dostatečně prokázal. Pokud soudy měly sebemenší pochybnosti, zda směnky skutečně zajišťují půjčky, měly tento jiný vztah přesně identifikovat, přesně jej vymezit, právně jej kvalifikovat a na tomto základě nárok stěžovateli přiznat. Oba soudy měly tedy žalobě vyhovět.

9. Právem očekávaný požadavek právní jistoty nebyl dodržen a respektován, protože soudy nerozhodly v souladu s právním řádem a předvídatelným a spravedlivým způsobem. Dle stěžovatele je naprosto nepřípustné, aby dva druhy jednoho a téhož typu soudního řízení skončily za zcela shodných podmínek dvěma různými, nadto protichůdnými způsoby. Oba soudy naznačily, že ve směnečném řízení by stěžovatel byl pravděpodobně úspěšný. Takovýto stav je podle stěžovatele neúnosný, založen na přepjatě formalistickém přístupu obou obecných soudů a není ústavně konformní.

III. Hodnocení Ústavního soudu

10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti dle článku 87 Ústavy České republiky, jeho úkolem proto není přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů z hlediska zákonnosti. Ústavnímu soudu ovšem náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, a v rámci toho uvážit, zda řízení před obecnými soudy bylo jako celek spravedlivé.

11. Stěžovatel činí závěry o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí okresního soudu z pochybností, které tento soud ve věci měl a stěžovatel je neunesením důkazního břemena nerozptýlil. Pokud soud tvrdí, že "směnka může být vystavena z různých důvodů, nejen jako potvrzení smlouvy o půjčce, či zajištění smlouvy o půjčce, ale i jiných závazkových právních vztahů a tedy směnka sama o sobě neprokazuje, že mezi žalobcem a dlužníkem došlo k uzavření právě smlouvy o půjčce, a že došlo k faktickému předání peněz ve stanovené výši", nelze hovořit o čistě spekulativních závěrech. S tímto argumentem se navíc vypořádal už soud odvolací a na jeho odůvodnění tak v tomto lze odkázat.

12. Za protiústavní nelze považovat ani to, že krajský soud do jisté míry kopíruje odůvodnění okresního soudu, pokud jeho závěry považuje za věcně správné. Ústavní soud se neztotožňuje s tvrzením, že soudy nerozhodly předvídatelným a spravedlivým způsobem, stěžovatel byl poučen o důsledcích neunesení důkazního břemena, soudy odůvodnily, proč jeho nárok nebyl dostatečně prokázán a dokonce jej opakovaně odkazovaly do jiného typu soudního řízení.

13. Stejně tak nelze souhlasit se závěrem stěžovatele, že je nepřípustné, aby směnečné řízení a soudní řízení o závazku z půjčky dopadlo různými, nadto protichůdnými, způsoby. Pokud by mezi oběma způsoby nebyly zřejmé rozdíly, které mohou zapříčinit různé výsledky obou řízení v případě využití stejných důkazů, argumentace a podobně, byla by existence jednoho z nich zcela zbytečná. Potenciální úspěch v jednom řízení rozhodně neznamená jistý úspěch v tom druhém a tento závěr není možné považovat za důsledek přepjatého formalismu soudů. Soudy neignorovaly předložené směnky jako důkazy, pouze jim nestačily pro prokázání tvrzených půjček mezi stěžovatelem a dlužníkem.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů zásah do základních práv stěžovatele, nezbylo mu než odmítnout ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2015


Ludvík David, v. r.
předseda senátu