III.ÚS 2067/15 #1

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. T., zastoupeného JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kozí 10, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. června 2015 č. j. 4 To 36/2015-6104 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2015 sp. zn. 40 T 11/2014, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

Návrhem ve smyslu § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli a dalším devíti obviněným byla dne 18. srpna 2014 státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Brně podána obžaloba, v níž je obviněným kladeno za vinu spáchání rozsáhlé trestné činnosti majetkového charakteru kvalifikované převážně jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

Právní zástupkyně stěžovatele opakovaně vznesla námitky proti písemnému vyhotovení protokolů o hlavním líčení v předmětné trestní věci ze dne 23. března 2015, 13. dubna 2015, 14. dubna 2015, 4. května 2015, 18. května 2015, 19. května 2015 a 20. května 2015. Námitky směřovaly proti tomu, že v úvodní části protokolů o hlavním líčení jsou jako poškozené uvedeny společnosti multigate a. s. a Merkur Casino a. s. Jmenované společnosti přitom podle názoru stěžovatele nemají v trestním řízení postavení poškozených, neboť jim nevznikla žádná škoda, což podle něj obě společnosti shodně potvrdily ve svých písemných vyjádřeních adresovaných soudu.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. května 2015 sp. zn. 40 T 11/2014 soud podle § 57 odst. 1 trestního řádu námitky stěžovatele zamítl.

O stížnosti proti zamítavému usnesení prvostupňového soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 1. června 2015 č. j. 4 To 36/2015-6104 tak, že stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl jako nedůvodnou.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí, přičemž převážně opakuje svoje námitky uplatněné v řízení před obecnými soudy. Zdůrazňuje zejména, že obě výše jmenované společnosti již v přípravném řízení jednoznačně prohlásily, že jim žádná škoda nevznikla, což opětovně potvrdily v reakci na písemnou výzvu předsedkyně senátu rozhodujícího v dané věci. Podle stěžovatele tudíž tyto společnosti nemají postavení poškozeného ve smyslu § 43 trestního řádu a jsou-li v protokolu z hlavního líčení označeny jako poškozené subjekty, jde o údaj nepravdivý. V čem má za této situace spočívat protiústavní zásah do jeho základních práv, stěžovatel konkrétně neuvedl.

Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než orgán činný v trestním řízení. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Namítá-li stěžovatel, že k zásahu do jeho základních práv došlo chybnou protokolací hlavního líčení v jeho trestní věci spočívající v nesprávném označení společností multigate a. s. a Merkur Casino a. s. jako poškozených subjektů, musí Ústavní soud jeho návrh hodnotit jako podaný předčasně, a tedy jako návrh nepřípustný. Jak již konstatoval stížnostní soud, stěžovatel směšuje své námitky směřující proti důkaznímu postupu soudu s námitkami proti procesnímu postupu soudu při evidenci přítomnosti osob u hlavního líčení. Stěžovatel se svou argumentací fakticky snaží vyvrátit, že by jeho jednáním byla jmenovaným společnostem způsobena jakákoliv škoda. Avšak posouzení, zda skutečně došlo ke škodě na cizím majetku a jaký subjekt byl případně poškozen, bude možné určit až z výsledků dokazování, a bude tedy v prvé řadě úkolem nalézacího soudu. Jeho závěry mohou být případně korigovány soudem druhého stupně, jakož i soudem dovolacím.

Z výše uvedeného je patrno, že za současné procesní situace není Ústavní soud oprávněn o návrhu stěžovatele rozhodnout, aniž by se dostal do rozporu se shora formulovanou zásadou subsidiarity ústavní stížnosti. Cesta k zásahu Ústavního soudu by se stěžovateli otevřela až po faktickém skončení trestního řízení, ve chvíli, kdy již nebude mít k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svých práv.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2015


Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj