III.ÚS 2148/15 #1

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Město Žlutice, adresa: Velké Náměstí 144, 364 52 Žlutice, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, 360 Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. června 2015 č. j. 27 EXE 750/2015-22 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Jiřího Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1 se sídlem Karlovo nám. 17, 120 00 Praha 2 ze dne 21. dubna 2015 č. j. 099 EX 1516/15-10, spojené s návrhem na zrušení § 14b odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech a JUDr. Jiřího Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 17. 7. 2015 napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podle názoru stěžovatele úhrada nákladů exekuce uložená povinnému ve výši 484,- Kč je zcela nepřiměřená nákladům výkonu rozhodnutí, které účelně vynaložil stěžovatel, jako oprávněný. Aplikací ustanovení § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen "advokátní tarif" v projednávané věci prý oba soudy nejednaly v souladu s principy rovnosti účastníků řízení. Nerovnost podle názoru stěžovatele spočívá v tom, že náklady byly stanoveny "obecným způsobem", zejména podle advokátního tarifu. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením právních úkonů soudem jako "jednoduchých a typově shodných", považuje napadené ustanovení advokátního tarifu za nesystémové a neústavní, neboť "sankcionována" jsou jen řízení, jejichž předmětem je částka nepřevyšující 50 000,- Kč, přičemž u vyšších částek toto omezení neplatí. V neposlední řadě je podle názoru stěžovatele nesystémové, že stanovená odměna advokáta ve výši 100,- Kč za každý úkon právní služby nedosahuje ani nejnižší úrovně zaručené mzdy, tj. 110,- Kč za hodinu.

Proto stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí za současného zrušení § 14b odst. 2 advokátního tarifu.

II.

Z napadených rozhodnutí se zjišťuje, že JUDr. Ivo Luhan, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 1 ve věci oprávněného Města Žlutice proti povinnému Jaroslavu Berkovi pro zaplacení 14 400,- Kč s příslušenstvím, příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. 4. 2015 č. j. 099 EX 1516/15-10 rozhodl o nákladech oprávněného tak, že uložil povinnému zaplatit oprávněnému 484,- Kč. Náklady oprávněného spočívají v odměně za zastupování, náhradě hotových výdajů určených paušální částkou na jeden úkon právní služby a DPH v základní sazbě. Soudní exekutor při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 88 odst. 1 exekučního řádu a § 14b odst. 2 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu.

Usnesením ze dne 8. 6. 2015 č. j. 27 EXE 750/2015-22 Okresní soud v Karlových Varech potvrdil napadený příkaz k úhradě nákladů exekuce.

III.

Po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.


Nejprve považuje Ústavní soud za nutné znovu připomenout, že ve své již ustálené judikatuře mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutné vycházet z teze, podle níž Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze ho proto považovat za další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout je v těch případech, kdy jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Z hlediska námitek stěžovatele v projednávané věci jde především o otázku výkladu jednoduchého práva, což v zásadě spadá do působnosti obecných soudů. Ústavní soud k otázce interpretace a aplikace norem jednoduchého práva uvádí, že by byl v takovém případě oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by nesprávná interpretace a aplikace norem jednoduchého práva dosáhla v konkrétní věci ústavně právní relevance.

Ústavní soud je sice oprávněn rozhodování o nákladech řízení podrobit svému přezkumu, to však pouze z hlediska, zda napadená rozhodnutí nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. jestli z hlediska své intenzity zásahu do základního práva nepředstavují závažný exces (viz např. nález ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06, dostupný jako N 27/44 SbNU 319).

V přezkoumávané věci k žádnému extrémnímu vybočení nedošlo, přičemž je třeba zdůraznit, že Okresní soud v Karlových Varech své usnesení řádně odůvodnil a zabýval se i řadou námitek, které stěžovatel opakuje i v nyní projednávané ústavní stížnosti.

Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelem uváděná ústavně zaručená práva, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný. Stejně tak odmítl i návrh s ní spojený, neboť jde o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti (§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2015


Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu