III.ÚS 2231/15 #1

Ústavní soud rozhodl dne 13. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Petra Nováka, zastoupeného JUDr. Monikou Forejtovou Ph.D., adresa: Náplavní 2013/1, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. května 2015 č. j. 21 Cdo 1392/2015-99, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2014 č. j. 25 Co 260/2014-84 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. dubna 2014 č. j. 14 C 204/2011-62, za účasti Nejvyššího soudu ČR, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2015, napadá stěžovatel všechna v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 11, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR.

K porušení práva na spravedlivý proces došlo prý tím, že napadená rozhodnutí trpí přepjatým formalismem.

Obecné soudy prý vyložily právní úpravu, kterou v projednávané věci aplikovaly, příliš restriktivně, nevzaly v úvahu všechna tvrzení a námitky stěžovatele, odchýlily se od principu rovnosti účastníků řízení a nedostatečně chránily oprávněné zájmy "slabší strany řízení" tak, jak to předpokládá nový občanský zákoník. Pochybením soudů došlo prý k neoprávněnému a předčasnému nařízení exekuce na majetek stěžovatele, přičemž tato pochybení obecné soudy nenapravily ani v řízení o žalobě pro zmatečnost.

Obecným soudům stěžovatel dále vytýká, že nevzaly v úvahu jeho zdravotní stav. Tvrdí, že v minulosti byl zbaven svéprávnosti a i když je nyní svéprávný, je plně invalidní a jeho "zdravotní stav mu neumožňuje dostatečným způsobem hájit svá práva".

Po zevrubné rekapitulaci dosavadního průběhu a výsledku řízení stěžovatel uvádí, že na platebním rozkaze Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 2. 2012 č. j. 14 C 204/2011-19 byla předčasně a nedůvodně vyznačena právní moc, neboť obvodní soud nevyčkal rozhodnutí o odvolání stěžovatele proti usnesení o odmítnutí jeho odporu. Z toho stěžovatel dovozuje, že exekuce na jeho majetek neměla být vůbec nařízena. Tvrdí dále, že pohledávku žalobkyně Crown Road, s. r. o. (dále jen "žalobkyně") uhradil, stejně jako uhradil i náklady exekuce, aby předešel zbytečnému prodlužování řízení a aby zabránil dalšímu navyšování nákladů.

Stěžovatel zdůrazňuje, že jako nájemce by měl být, jako "slabší strana sporu", v řízení chráněn, neboť podstatou sporu bylo neuhrazené nájemné. Podle názoru stěžovatele bylo jeho procesní postavení ve sporu oslabeno tím, že nemohl dostatečným způsobem hájit svá práva. Stěžovatel rovněž tvrdí, že postupem soudu prvního stupně došlo k porušení jeho práva na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces. Nařízením exekuce stěžovatel ztratil možnost nakládat se svým majetkem a tím bylo porušeno i právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny.

Stěžovatel dále zdůraznil, že pokud soudy na straně jedné dospěly k závěru o existenci zmatečnostních důvodů, měly se těmito důvody zabývat meritorně. Jestliže tak neučinily, porušily prý tak judikaturu Ústavního soudu týkající se tohoto mimořádného opravného prostředku.

II.

Z připojených rozhodnutí se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 4. 2014 č. j. 14 C 204/2011-62 zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se Petr Novák domáhal zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2012 č. j. 14 C 204/2011-29, kterým byl pro opožděnost zamítnut odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 14 C 204/2011-19. Důvodem zamítnutí žaloby pro zmatečnost bylo zjištění, že napadené usnesení není rozhodnutím, kterým byla věc skončena nebo rozhodnutím ve věci samé, které je možné napadnout tímto procesním prostředkem.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2014 č. j. 25 Co 260/2014-84 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a konstatoval, že ačkoli Petr Novák neuvedl konkrétní zmatečnostní důvody, z obsahu žaloby lze dospět k závěru, že uplatnil zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud zdůraznil, že pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost je podstatné, že Petr Novák předmětnou žalobou napadl pouze usnesení soudu prvního stupně (ze dne 9. 7. 2012 č. j. 14 C 204/2011-29), nikoliv již navazující usnesení Městského soudu v Praze (ze dne 7. 12. 2012 č. j. 25 Co 521/2012-46), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o odmítnutí odporu. I kdyby však byla v tomto ohledu žaloba perfektní, nemohl namítaný nedostatek procesní způsobilosti být důvodem tvrzené zmatečnosti, neboť v té době již Petr Novák nebyl zbaven ani omezen ve své způsobilosti k právním úkonům. S ohledem na tehdy platné znění občanského soudního řádu, tj. ve znění účinném do 31. 12. 2012, ostatně nebylo možné napadnout ani navazující usnesení odvolacího soudu.

Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatele proti oběma výše označeným rozhodnutím odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).

III.

Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu jednotlivých námitek je zřejmé, že stěžovatel pouze opakuje důvody, které již uplatnil v průběhu řízení před obecnými soudy (konkrétně jde o odvolací důvody), jimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí zabýval a řádně se s nimi vypořádal.

Nejprve je třeba zdůraznit, že oba obecné soudy se v napadených rozhodnutích zevrubně zabývaly zjišťováním existence či neexistence důvodů zmatečnosti vůči nesprávně napadenému usnesení ze dne 9. 7. 2012 č. j. 14 C 204/2011-29, jímž byl odmítnut odpor pro jeho opožděnost. Proti výše uvedenému rozhodnutí neshledaly obecné soudy žalobu přípustnou pro nesplnění předpokladů stanovených zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v tehdy platném znění; ze stejných důvodů není přípustná ani proti navazujícímu usnesení odvolacího soudu, který usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu potvrdil.

Odvolací soud se zabýval i otázkou naplnění zmatečnostního důvodu z hlediska tvrzeného nedostatku procesní způsobilosti stěžovatele, přičemž i v této otázce byl výsledek jeho zkoumání negativní. Stěžovatel ostatně sám uvedl, že je sice plně invalidní, jeho způsobilost k právním úkonům však v době rozhodování obou soudů nebyla ani omezena. Nebyl proto dán důvod k tomu, aby soud postupoval podle ustanovení § 29 o. s. ř. Možnost ustanovit účastníkovi řízení zástupce z řad advokátů je podmíněna předpokladem osvobození tohoto účastníka od placení soudních poplatků, nezbytnou ochranou jeho zájmů a dále pak žádostí adresovanou předsedovi senátu o ustanovení zástupce po předchozím poučení předsedy senátu. Stěžovatel netvrdil (a ani neprokazoval), že by byl v průběhu řízení před obecnými soudy splněn předpoklad jeho osvobození od soudních poplatků a že tedy existoval důvod pro ustanovení jeho zástupce (§ 30 odst. 1 o. s. ř.).

Nelze tak dospět k závěru, že by se obecné soudy dostatečně nezabývaly z obsahu žaloby dovozenými důvody zmatečnosti. Odvolací soud splnil svoji zákonnou povinnost přezkoumat podanou žalobu pro zmatečnost ze všech hledisek, které z jejího obsahu bylo možné dovodit, přičemž závěry, které ze zjištění především odvolacího soudu vyplývají, nejsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu ani s tehdy platnou právní úpravou.

Se stěžovatelem se nelze ztotožnit rovněž v tom, že by napadená rozhodnutí obou obecných soudů trpěla přepjatým formalismem a že obecné soudy porušily svým postupem procesní práva stěžovatele i jeho právo na spravedlivý proces. Ústavní soud neshledal ani porušení stěžovatelova práva na ochranu vlastnictví.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2015


Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu