I.ÚS 2085/15 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. S. M., 2. N. M., 3. D. M. a 4. A. J. M., zastoupených Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 sp. zn. 19 Co 61/2015 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. prosince 2014 sp. zn. 0 P 156/2014, za účasti Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 4 a P. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatelé s odkazem na údajné porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora uvedených rozsudků obecných soudů.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. prosince 2014 sp. zn. 0 P 156/2014 bylo na návrh P. M. (vedlejšího účastníka řízení před Ústavním soudem) rozhodnuto tak, že výživné otce P. M. pro N. M. a nezletilé děti D. M. a A. J. M., naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu Praha - západ, č. j. 11 Nc 137/2009 - 45 ze dne 5. 10. 2009 částkami 38 000 Kč měsíčně pro výživu N., 30 000 Kč pro výživu nezletilé D. a 22 000 Kč měsíčně pro výživu nezletilého A. J., se počínaje dnem 1. 12. 2014 snižuje na částky 8 000 Kč měsíčně pro N., 6 000 Kč měsíčně pro výživu nezletilé D. a 4 000 Kč měsíčně pro výživu nezletilého A. J. Výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám matky nezletilých (S. M.).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 1. dubna 2015 sp. zn. 19 Co 61/2015 uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména uvedli, že soudy prý řádně nezkoumaly v rámci změny příjmu otce veškeré okolnosti, svědčící o jeho životní úrovni. Ačkoliv i podle nich soud prvního stupně své rozhodnutí vystavěl detailně, údajně se vyrovnal převážně s otázkou příjmu, změny příjmu a tím, zda nedošlo v rámci změny příjmu k zaviněnému snížení příjmu otce. Na účelovost postupu otce měl prý soud mimo jiné usuzovat i z takové okolnosti, že otec na jednání v červenci nemluvil o rozvodu se stávající manželkou, ani o odloučení se současnou manželkou a na jednání za dva měsíce se již prezentoval rozvodem manželství. Stěžovatelé se domnívají, že na jejich případ dopadá obdobně např. věc řešená Ústavním soudem nálezem pod sp. zn. II. ÚS 1619/07.

5. Rovněž upozornili na chybu odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění rozsudku na první stránce konstatoval, že "soud prvního stupně zvýšil shora označeným rozsudkem výživné". Stěžovatelé si prý nejsou jisti, zda se jedná pouze o prostou písařskou chybu, či odvolací soud vycházel z toho, že došlo ke zvýšení výživného, ačkoliv došlo naopak ke snížení výživného. Z uvedených důvodů navrhli, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

6. Ústavní soud vzal v úvahu předložená tvrzení stěžovatelů, přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud již mnohokrát ve své judikatuře zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí, perfekcionisticky vyhledávající veškerá v úvahu připadající pochybení. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy ve své jurisdikci respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.

8. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly a v odůvodnění pak svá rozhodnutí zcela logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodnily. Podrobně rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Lze konstatovat, že stěžovatelé v ústavní stížnosti pokračují v polemice se soudy na úrovni jimi aplikovaného práva. Nepřípustně očekávají, že napadená rozhodnutí Ústavní soud podrobí dalšímu - v zásadě instančnímu přezkumu. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Závěry Ústavního soudu, vyslovené v nálezu pod sp. zn. II. ÚS 1619/07, nebyly napadenými rozhodnutími nijak porušeny.

9. Jak konstatoval Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém obsáhlém odůvodnění, po rozvodu byly všechny tři děti svěřeny do matčiny péče žijící v USA (stěžovatelka S. M.) a otec (P. M.) se zavázal platit na ně měsíčně částkami 38 000 Kč pro výživu N. , 30 000 Kč měsíčně pro výživu D. a 22 000 Kč měsíčně pro výživu A. J. Matka byla bez příjmu, v domácnosti, pracovala bez nároku na mzdu jako dobrovolnice - trenérka softbalového týmu a lektorka angličtiny ve škole, kterou navštěvoval A. J.. Otec P. M. byl zaměstnán s průměrným měsíčním čistým výdělkem okolo 330 000 Kč. Bydlel v pronajatém bytě, kde na poplatcích spojených s bydlením měsíčně zaplatil okolo 16 000 Kč. Matka spolu s dětmi bydlela v rodinném domě, kde náklady spojené s jejich bydlením hradil rovněž otec nezletilých. Celkově tak na své bydlení a bydlení matky a dětí vynaložil přes 30 000 Kč měsíčně. Po 25 800 Kč měsíčně splácel hypotéku a hradil veškeré náklady spojené s docházkou dětí do školy a jejich zájmovou činností. Dětem navíc dával kapesné.

10. K 31. 7. 2014 byl mezi otcem dětí a jeho tehdejším zaměstnavatelem ukončen pracovní poměr dohodou. Důvodem bylo zrušení pobočky, kterou řídil. Následně nastoupil do svého současného zaměstnání, kde pracuje rovněž jako ředitel společnosti, leč s příjmem okolo 40 000 Kč měsíčně čistého. Žádné jiné příjmy nemá. Bydlí v pronajatém rodinném domě, kde na poplatcích spojených s bydlením měsíčně zaplatí asi 23 000 Kč. Jeho majetkové poměry se tedy výrazně změnily a proto požádal o snížení výživného. Podotknul přitom, že značnou část svých úspor utratil právě za děti, kdy hradil také jejich cesty do České republiky. Podle soudu bylo prokázáno, že za dobu, která uplynula od posledního rozhodnutí o výživném, došlo k propastnému snížení příjmu otce dětí. K možnostem jeho dalšího pracovního uplatnění bylo zjištěno, že v současné době pracuje v souladu se svým vzděláním. S ohledem na jeho věk (49 let) a na zavedenou praxi jsou možnosti jeho dalšího zaměstnání ve sféře, ve které doposud pracoval, jen velmi omezené. Potvrzeními společnosti PWC, s. r. o. a Patria, a. s. bylo zjištěno, že u těchto společností se ucházel o zaměstnání, ovšem bezvýsledně. S ohledem na všechny tyto skutečnosti měl soud za to, že příjem otce dětí se jím nezaviněně snížil s tím, že v současné době je zaměstnán v souladu se svými možnostmi a schopnostmi. Proto soud výživné snížil.

11. Matka ani zletilá N. s návrhem otce nesouhlasily s tím, že pokud dojde ke snížení výživného, není v možnostech matky zajistit dětem dosavadní životní standard. Vyčíslily náklady na děti, jejich školu i další činnosti s tím, že děti pravidelně navštěvují psychologa, chiropraktika, fyzioterapeuta a A. J. hraje hokej a fotbal. Poukázaly na to, že zejména zletilá N. studuje prestižní soukromou vysokou školu s vysokým školným (63 000 USD ročně), kterou si mohla dovolit jen díky výživnému. Otec uvedl, že z příjmů dosahovaných ze závislé činnosti v ČR nelze uspokojit nadstandardní potřeby dětí v USA, kdy jenom školné N stojí přes 1,5 mil. Kč. Zmínil, že i v USA lze studovat levněji. Poukázal na to, že i přes razantně snížený příjem hradil až do listopadu 2014 výživné v plné výši, tj. 90 000 Kč měsíčně. Jeho životní úroveň se samozřejmě podstatně snížila. Uvedl, že se snažil udržovat vztah s dětmi, což bylo vzhledem ke vzdálenosti velmi nákladné, když jenom za letenky dětí z USA do ČR a zpět vynaložil zhruba 500 000 Kč, platil jim dary, dovolené atd. Kromě toho platil k rukám matky i výživné.

12. Jak k uvedenému případu doplnil Městský soud v Praze, rozhodující jako soud odvolací, otec prokázal, že se jeho poměry od poslední úpravy výrazně změnily. Byl nucen ukončit původní výnosné zaměstnání a nepodařilo se mu najít zaměstnání s podobným finančním ohodnocením. Jeho původní životní úroveň byla velmi vysoká a podílely se na ní adekvátně i jeho děti, které se nyní musí přizpůsobit snížené životní úrovni. Nelze pochybovat o tom, že náklady dětí jsou v USA vyšší, stejně jako celkový životní standard, nicméně pro stanovení výživného otci, který žije a pracuje v ČR, je třeba vycházet z jeho poměrů a finančních možností.

13. Tyto právní závěry jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů (čl. 82 Ústavy) a nevykazují žádné znaky protiústavnosti. Ústavní soud připomíná, že pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních. Stejně tak posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

14. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že základním kamenem judikatury, dotýkající se obdobných věcí, je zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Soudy si pro své rozhodnutí opatřily dostatek podkladů a vzaly do úvahy všechny podstatné a pro věc rozhodné skutečnosti; vedle zřejmého nesouladu a neshody mezi rodiči pak především zájem nezletilých dětí, podepřený jejich relevantně a dostatečně zjištěným názorem a vývojem vztahů mezi jednotlivými členy rodiny. Ostatně i kolizní opatrovník nezletilých (Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí) akceptoval snížení výživného, jelikož bylo nutno zohlednit aktuální majetkovou a výdělkovou situaci otce nezl. s tím, že bylo prokázáno, že za dobu, která uplynula od posledního rozhodnutí o výživném, došlo ke snížení jeho příjmu.

15. Jen pro úplnost nutno uvést, že pokud stěžovatelé upozornili na chybu odvolacího soudu, který ve svém odůvodnění rozsudku na první stránce konstatoval, že "soud prvního stupně zvýšil shora označeným rozsudkem výživné", jedná se zcela zjevně o prostou písařskou chybu. Odvolací soud nemohl omylem vycházet z toho, že došlo ke zvýšení výživného, ačkoliv došlo naopak k jeho snížení, když celé pokračování odůvodnění jeho rozsudku svědčí o tom, že rozhodoval odpovědně a v souladu s podstatou celého případu; to je ostatně patrné i ze shora citovaných pasáží.

16. Stěžovatelům se nezdařilo prokázat jimi namítané porušení základních práv a proto byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. srpna 2015


Ludvík David v. r.
předseda senátu