II.ÚS 3689/14 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti Ing. Bohumila Federmanna, zastoupeného Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem Náměstí 71/11, Valašské Meziříčí, podané proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 29. 5. 2012, č. j. 15 Nc 3454/2009-184, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2013, č. j. 10 Co 744/2012-235, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2014, č. j. 26 Cdo 2090/2014-281, za účasti Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

[1.] Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 11. 2014 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

[2.] Stěžovatel uvádí, že Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, zamítl jeho návrh na zastavení exekuce. Tento návrh podal, neboť se domníval, že seznam přihlášených pohledávek (na jehož základě byla exekuce vedena) nemohl být způsobilým exekučním titulem. Odvolací a dovolací soud pak tento postup nalézacího soudu aprobovaly.

[3.] Stěžovatel brojí především proti klíčovému meritornímu argumentu, jenž byl opakován obecnými soudy všech stupňů. Podle tohoto argumentu byl seznam přihlášek pro zjištěnou pohledávku způsobilým exekučním titulem, neboť stěžovatel (úpadce v předcházejícím konkursním řízení) tuto pohledávku stanoveným způsobem nepopřel. Předmětnou pohledávku bylo dle obecných soudů možno popřít pouze v přezkumném jednání podle ustanovení § 21 an. zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (v tehdy účinném znění), což stěžovatel neučinil. Z přezkumného jednání se sice stěžovatel omluvil (podle obecných soudů však nikoliv včas a řádně), avšak o odročení nepožádal.

[4.] Stěžovatel však namítá, že se k přezkumnému jednání nemohl dostavit, neboť správce konkursní podstaty mu (protiprávně) zadržoval finanční prostředky, a tudíž si nemohl dovolit ani cestu k soudu do Ostravy. S ohledem na uvedené trvá stěžovatel na tom, že seznam přihlášených pohledávek nemohl být způsobilým exekučním titulem, a exekuční řízení proto mělo být zastaveno.

[5.] Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

[6.] Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

[7.] Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že pokud by úpadce (vinou protiprávního jednání správce konkursní podstaty) neměl finanční prostředky ani k tomu, aby se dostavil k přezkumnému jednání, jistě by mu tuto situaci nebylo možno přičítat k tíži. Tato - v zásadě jediná - stížnostní námitka tudíž v obecné rovině může být do určité míry relevantní. Jak ovšem Ústavní soud ověřil, obecné soudy se s touto opakovaně uplatňovanou námitkou velmi podrobně a přesvědčivě vypořádaly a proti argumentům, na jejichž základě ji odmítly, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních výhrad.

[8.] Ústavní soud v prvé řadě poukazuje na skutečnost, že stěžovatel - byť mu bylo předvolání k přezkumnému jednání doručeno s více než měsíčním předstihem - odeslal svou omluvu až těsně před jeho konáním (soudu byla doručena až den před nařízeným jednáním). Navíc v této omluvě nepožádal o odročení a na své osobní účasti netrval.

[9.] Zejména však Ústavní soud připomíná argument obecných soudů, podle něhož mohl i posléze (byl-li by stěžovatel z účasti na přezkumném jednání protiprávně vyloučen) požádat konkursní soud, aby do upraveného seznamu přihlášených pohledávek zapsal jeho popření. To však stěžovatel neučinil. Ani argument stěžovatele, podle něhož úmysl popřít pohledávku sdělil správci konkursní podstaty (nikoliv ovšem soudu), proto nemůže na právním hodnocení situace nic změnit.

[10.] Z uvedených důvodů Ústavní neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k dotčení - či snad dokonce porušení - stěžovatelem tvrzených základních práv. S ohledem na uvedené byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2015

Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu