Přehled
Abstrakt
Právní věta
Nález
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 20. srpna 2015 sp. zn. III. ÚS 3214/13 ve věci ústavní stížnosti Stavotherm revital, s. r. o. v likvidaci, se sídlem Olomouc-Holice, Na Krejnici 530/22, zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, proti výroku III usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 sp. zn. 40 Co 1066/2012 o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 č. j. 40 Co 1066/2012-114 ve výroku III bylo porušeno stěžovatelčino právo garantované ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 č. j. 40 Co 1066/2012-114 se ve výroku III zrušuje.
Odůvodnění
I.
1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označený výrok usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v její exekuční věci.
2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci tímto usnesením změnil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2012 č. j. 51 EXE 6330/2012-16 tak, že zamítl návrh na nařízení exekuce na stěžovatelčin majetek, a ústavní stížností napadeným výrokem rozhodl, že oprávněná ani stěžovatelka nemají právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
3. Tento výrok odůvodnil odvolací soud tím, že v řízení neúspěšná oprávněná by byla sice povinna nahradit stěžovatelce jí účelně vynaložené náklady exekučního řízení, dle obsahu spisu jí však "žádné náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva nevznikly".
4. Stěžovatelka však v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud zjevně přehlédl, že jí podané odvolání bylo sepsáno advokátem, jenž rovněž řádně doložil plnou moc; má proto za to, že jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v odměně advokáta za převzetí věci a sepsání odvolání, neboť takové náklady jí oproti mínění odvolacího soudu vznikly.
II.
5. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření účastníka řízení toliko odkázal na "závěry vyjádřené v důvodech svého rozhodnutí", pročež nebylo toto vyjádření zasíláno stěžovatelce k eventuální replice.
6. Oprávněná (společnost TRADIX UH, a. s.) se svého postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti (konkludentně) vzdala.
III.
7. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Z níže uvedených důvodů Ústavní soud seznal, že ústavní stížnost je důvodná.
9. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že se ve své rozhodovací praxi k otázce náhrady nákladů řízení vyjadřuje rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [usnesení sp. zn. IV. ÚS 10/98 ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 130/98 ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. I. ÚS 30/02 ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. III. ÚS 255/05 ze dne 13. 10. 2005 (v SbNU nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) a usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]; povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, povýtce způsobuje, že zde není zjevná reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Východisko pro připouštěnou výjimku se pojí se zásadou, že o protiústavní výsledek jde tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení z výkladového nebo aplikačního standardu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, a představuje tím nepředvídatelnou libovůli.
10. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1817/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 81/49 SbNU 177) a nálezu sp. zn. III. ÚS 1203/11 ze dne 16. 6. 2011 (N 117/61 SbNU 711) Ústavní soud zdůraznil, že "z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenze, ... pokud v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu je obsažen prvek libovůle, svévole nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti". Podle právního názoru vysloveného v nálezu sp. zn. I. ÚS 1531/07 ze dne 12. 11. 2007 (N 189/47 SbNU 461) "otázka náhrady nákladů ... dosahuje ústavněprávní dimenze zejména tehdy, jestliže postup soudu vybočuje z pravidel upravujících toto řízení v důsledku závažného pochybení soudu". To pak platí i v případě, že se tak stane "z důvodu nedostatečného seznámení se s obsahem příslušného spisového materiálu" [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459) a nález sp. zn. III. ÚS 953/12 ze dne 14. 6. 2012 (N 122/65 SbNU 591)]; proto výrok založený "na věcně nesprávných argumentech" nemůže požadavkům spravedlivého procesu dostát (srov. citovaný nález sp. zn. III. ÚS 290/06).
11. Přestože se tedy jedná "toliko" o rozhodování o nákladech řízení, považuje Ústavní soud - navzdory jinak deklarované zdrženlivosti - za nutné dát najevo, že i taková rozhodnutí mají potenciál, jde-li o vadnost kvalifikovanou (viz výše), svým významem zasáhnout do sféry práva účastníka na efektivní soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. i do práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.
IV.
12. Rekapitulované závěry mají zjevnou relevanci i pro posouzení ústavní stížnosti v dané věci, neboť právě takovými (kvalifikovanými) vadami ústavní stížností napadený výrok vskutku trpí, byť odvolací soud ve vyjádření k ústavní stížnosti se k ní nezná, resp. nikterak nereflektuje, ačkoli mu byla dána příležitost k oponentuře.
13. Z vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že stěžovatelčino odvolání, jež došlo soudu prvního stupně dne 5. 11. 2012, bylo sepsáno jejím zástupcem - advokátem (viz č. l. 26) a ve spise je rovněž založena i příslušná plná moc, datovaná dnem 28. 8. 2012 (č. l. 28).
14. Odvolací soud tedy očividně pominul (přehlédl), že stěžovatelka byla v odvolacím řízení zastoupena advokátem, a učinil tomu odpovídající flagrantně nesprávný závěr, že jí žádné náklady řízení (jako účastníku nezastoupenému) nevznikly.
15. Ve smyslu v předchozím prezentovaného výkladu zásad (a hranic) ústavněprávního přezkumu je zřejmé, že tím nastala situace, jež je způsobilá založit důvod pro kasační rozhodnutí Ústavního soudu.
16. Napadeným výrokem odvolacího soudu vskutku bylo - způsobem postiženým v obecné poloze v bodu 10 shora - porušeno ústavně zaručené stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a na tomto základě musel Ústavní soud ústavní stížnosti vyhovět. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 6. 2013 č. j. 40 Co 1066/2012-114 ve výroku III podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto zrušil.