Přehled
Usnesení
Senát Ústavního soudu ve složení předseda JUDr. Tomáš Lichovník, soudce JUDr. Vladimír Sládeček (soudce zpravodaj) a zastupující soudce JUDr. Pavel Rychetský rozhodl ve věci návrhu České republiky - Okresního soudu Brno-venkov, jednajícího Mgr. Petrem Jirsou, předsedou soudu, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 3173/38, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Věc sp. zn. IV. ÚS 953/15 se postupuje k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
Odůvodnění
I.
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 31. 3. 2015, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2014 č. j. 21 Cdo 1440/2014-456, pokud jde o část výroku, že rozsudek krajského soudu se mění tak, že žalované (stěžovatelka) bylo uloženo zaplacení částky 35 100 Kč s ohledem na použití násobku 3 podle § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelka s částí výroku II nesouhlasí a považuje jej za zásah do svého základního práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu. Zpětně přiznané nároky se jeví jako rozporné se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 ze dne 10. 7. 2014 (161/2014 Sb.), o nichž se stěžovatelka domnívá, že materiálně dopadají nejen na platové nároky soudců založené v letech 2013 a 2014 (které byly předmětem posouzení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 28/13), nýbrž že dopadají obecně rovněž na nároky eventuálně založené v letech 2011 a 2012, které byly předmětem napadeného rozsudku Nejvyššího soudu, neboť materiální podmínky pro jejich aplikaci jsou v obou uvedených obdobích naplněny v zásadě totožným způsobem. Pokud Nejvyšší soud obecné závěry Ústavního soudu nezohlednil a přiznal svým výrokem zpětně nároky založené v letech 2011 a 2012, a to za principiálně totožné situace, jakou posuzoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13, porušil tím základní práva účastnice řízení (stěžovatelky). Obě posuzovaná období se totiž liší formálně toliko v zákonem původně stanovené výši tzv. násobku (2,5 násobek, resp. 2,75 násobek), nikoliv však v aspektech, které byly pro citované závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 rozhodné.
II.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby příslušný senát postoupil věc plénu Ústavního soudu, neboť se jedná o závažnou problematiku, kterou se plénum Ústavního soudu dlouhodobě zabývá v řízení o abstraktní kontrole norem a konečně lze považovat za vhodné, aby problematika platů soudců byla (po přibližně patnácti letech) završena nálezem pléna, který nedá prostor pro další vývoj právního názoru jednotlivých senátů a otázku platových nároků soudců judikatorně uzavře.
Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14, o atrahování působnosti, si plénum Ústavního soudu podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci.
IV. senát, příslušný k projednání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 953/15 podle rozvrhu práce na rok 2015 ze dne 1. 1. 2015 č. j. Org. 1/15, s ohledem na závažnost věci a skutečnost, že o platech soudců je rozhodováno plénem Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 9/05, Pl. ÚS 13/08, Pl. ÚS 34/04, Pl. ÚS 33/11, Pl. ÚS 11/02, Pl. ÚS 16/11, Pl. ÚS 43/04, Pl. ÚS 12/10, Pl. ÚS 16/2000, Pl. ÚS 55/05, Pl. ÚS 18/99, Pl. ÚS 13/99, Pl. ÚS 23/09, Pl. ÚS 20/11, Pl. ÚS 17/10), rozhodl, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.
V Brně, dne 8. září 2015
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu