Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, a soudců Pavla Rychetského a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele Davida Janečky, Věznice Olomouc, právně zastoupeného advokátem Mgr. Jiřím Slováčkem, Štěpánská 640/45, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015 sp. zn. 70 Nt 3560/2015 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2015 sp. zn. 9 To 177/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 8. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel byl usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2015 sp. zn. 70 Nt 3560/2015 vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, v níž mimo jiné namítal, že v průběhu jeho zadržení nebyla dodržena 48 hodinová lhůta stanovená v čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Tuto stížnost Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 4. 6. 2015 sp. zn. 9 To 177/2015 zamítl.
S právním názorem obecných soudů stěžovatel zásadně nesouhlasí, neboť podle čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") musí být zadržená osoba mimo jiné nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že od zadržení běží 48 hodinová lhůta pro odevzdání zadržené osoby soudu. Dle komentářové literatury, odevzdáním soudu nutno rozumět fyzické předvedení před soudce (srov.Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Wolters Kluwer, Praha: 2012, s. 235, bod 41 in fine).
Stěžovatel byl zadržen dne 11. 5. 2015 v 10:15 hod. a před soudce byl předveden až v rámci vazebního zasedání, které bylo zahájeno dne 13. 5. 2015 ve 13:00 hod.
Z napadených rozhodnutí obecných soudů se podává, že návrh státního zástupce na vzetí obviněného do vazby byl doručen soudci Městského soudu v Brně dne 13. 5. 2015 v 8:20 hod., tj. ve lhůtě 48 hodin dle § 77 odst. 1 tr. ř., přičemž však obviněný nebyl soudci zároveň odevzdán. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že dne 13. 5. 2015 ráno byl ještě v cele předběžného zadržení v Olomouci. Teprve v době cca kolem oběda byla vypravena jeho eskorta z Olomouce do Brna s tím, že byl převezen přímo do budovy Městského soudu v Brně, kde bezprostředně následovalo ve 13 hod. vazební zasedání. Lhůta 48 hodin od zadržení, ve které musí být obviněný fyzicky předveden před soudce, tak nebyla podle stěžovatele dodržena. Podle stěžovatele musí být ve lhůtě 48 hodin kumulativně splněny dvě skutečnosti, a to odevzdání zadržené osoby soudu a podání návrhu na vzetí této osoby do vazby. V opačném případě musí být zadržená osoba propuštěna na svobodu, což se však nestalo.
Dalším ustanovením trestního řádu, které odpovídá výkladu zastávaným stěžovatelem, je § 33 odst. 5 tr. ř., podle kterého musí být obviněný po svém zadržení poučen mimo jiné o maximální lhůtě, po kterou může být omezen na svobodě, než bude odevzdán soudu. Výklad, který zaujaly oba obecné soudy, nemůže obstát ani při srovnání čl. 8 odst. 3 Listiny a čl. 8 odst. 6 Listiny. Podle posledně zmíněného ustanovení je třeba, aby omezení osobní svobody osoby držené nebo převzaté bez jejího souhlasu do ústavní zdravotnické péče bylo ve lhůtě do 24 hodin oznámeno soudu. Již z pouhého odlišení obou výrazů, které ústavodárce použil, t. j. výrazu "odevzdat" a výrazu "oznámit", je patrné, že se v obou případech musí jednat o jiný význam. Výklad, který zaujaly oba obecné soudy, však mezi oběma situacemi žádný rozdíl nečiní.
Závěrem své ústavní stížnost nastiňuje stěžovatel další možný výklad ustanovení čl. 8 odst. 3 Listiny, a to ten, že by postačovalo, aby byl obviněný ve lhůtě 48 hodin odevzdán soudu, jakožto instituci. Nicméně v předmětném případě nelze aplikovat ani tento výklad, neboť obviněný byl přivezen k soudu až v poledních hodinách, tedy po uplynutí lhůty 48 hodin.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústřední námitkou stěžovatele je tvrzení, podle něhož nebyl předán soudu ve lhůtě 48 hodin od svého zadržení. Vycházel přitom ze skutečnosti, že k jeho zadržení došlo dne 11. 5. 2015 v 10:15 hod. a před soudce byl předveden až 13. 5. 2015 ve 13:00 hod. Stěžovateli lze dát zapravdu v tom smyslu, že jím uvedený odkaz na odbornou literaturu skutečně hovoří o faktickém předání obviněného soudu ve lhůtě 48 hodin, nicméně podle náhledu čtvrtého senátu z ustanovení čl. 8 odst. 3 Listiny nic takového neplyne. Při výkladu daného ustanovení Listiny je třeba vycházet z toho, jaké povinnosti jsou ukládány orgánům státní moci v souvislosti s omezením osobní svobody obviněného. Ve lhůtě 48 hodin musí být zadržená osoba seznámena s důvody zadržení, musí být vyslechnuta a uplynutím lhůty musí být propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Pro obecné soudy je pak v čl. 8 odst. 3 in fine stanovena povinnost obviněného ve lhůtě 24 hodin vyslechnout a rozhodnout o vazbě. Pokud by měl mít obviněný možnost ve lhůtě 48 hodin předstoupit před soudce, jak se dožaduje stěžovatel, pak je otázkou, proč ústavodárce svěřuje povinnost výslechu soudem do 24hodinové lhůty určené pro rozhodování soudu. Bráno čistě pragmaticky, soudce se nemůže na výslech obviněného připravovat v okamžiku, kdy je mu tento předveden do soudní síně. Soudci musí být dána možnost se na výslech připravit, případně přizpůsobit svůj pracovní program vzniklé situaci. Z toho důvodu je mu pak také uložena povinnost obviněného vyslechnout a o jeho vazbě rozhodnout v rozmezí 24 hodin. Podle náhledu Ústavního soudu není možné, aby soudce vyslýchal obviněného beztoho, aniž by se předem seznámil s tvrzenými důvody vazby. Ústavní soud považuje za podstatné především to, že jakmile je státním zástupcem podán návrh na uvalení vazby, je zřejmé, že ve věci bude jednat a rozhodovat soud, a to v Listinou zaručené lhůtě 24 hodin. Podle náhledu Ústavního soudu je zcela podružné, zda se obviněný nachází po uplynutí 48 hodinové lhůty přímo v budově soudu. Zásadní je, že od podání návrhu státního zástupce se obviněný nachází v dispozici soudu a k jeho pokynu může být kdykoliv před soud předveden. V souvislosti s uvedeným nelze přehlížet, že v průběhu plynutí jak 48hodinové lhůty, tak i 24hodinové lhůty má omezení osobní svobody stěžovatele stále stejného jmenovatele, a to státní moc. Z uvedeného důvodu je tak pro výklad pojmu "odevzdání" rozhodné podání návrhu státního zástupce na uvalení vazby a nikoliv to, zda bude obviněný bezprostředně po uplynutí 48 hodin předveden před soudce.
Již z výše vyloženého plyne, že čtvrtý senát Ústavního soudu neshledal důvody, pro které by se odklonil od právní praxe obsažené např. v usneseních sp. zn. IV. ÚS 2137/14, IV. ÚS 559/10, II. ÚS 4237/12, III. ÚS 202/11 nebo IV. ÚS 175/10.
V souladu se zásadou minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů Ústavní soud shledal, že v postupu ve věci rozhodujících soudů nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítajících se do roviny protiústavnosti. Obecné soudy interpretovaly a aplikovaly trestní řád ústavněprávně konformním způsobem, a proto Ústavní soud nemohl přisvědčit tvrzení stěžovatele o porušení jeho tvrzených základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. září 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu