I.ÚS 819/14 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti 1/ Městské části Praha - Křeslice, sídlem Praha 10, Štychova 2, 2/ Ing. Václava Šepse a 3/ Jaroslavy Řehákové, zastoupených JUDr. Michalem Bernardem, advokátem se sídlem v Táboře, Příběnická 1903, o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, takto:

Odůvodnění

Soudkyně JUDr. Kateřina Šimáčková přípisem ze dne 12. srpna 2015 oznámila předsedovi II. senátu, že v projednávané věci je dán důvod jejího vyloučení podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; soudkyně Šimáčková se sice na vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (č. j. 3 Ao 9/2011-237) nepodílela, byla však členkou rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, jenž v dané věci rozhodoval usnesením ze dne 11. 6. 2013 č. j. 3 Ao 9/2011-219, přičemž stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že napadené rozhodnutí dostatečně nereflektuje právě závěry přijaté uvedeným rozhodnutím rozšířeného senátu (v otázce aktivní procesní legitimace stěžovatelů).

Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce z projednání a rozhodování věci vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Jelikož JUDr. Kateřina Šimáčková byla činná v téže věci jako členka (a soudkyně zpravodajka) rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, jenž v rámci daného řízení rozhodoval usnesením ze dne 11. 6. 2013 č. j. 3 Ao 9/2011-219, je podmínka vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednávání a rozhodování předmětné věci splněna.

Na základě ustanovení § 38 odst. 1 a ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 10 odst. 1 rozvrhu práce (Org. 36/15) proto rozhodl II. senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2015


Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu