III.ÚS 2726/15 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele B. T., t. č. ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 21, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015 sp. zn. 14 To 57/2015, takto:

Odůvodnění:

Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť je toho názoru, že jím byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1, čl. 3, čl. 6 odst. 1, 2, 3 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Současně navrhl, aby Ústavní soud odložil jeho vykonatelnost.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 4. 2015 č. j. 11 Nt 51/2015-149 rozhodl tak, že: 1/ Vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Ruské federace pro spáchání trestného činu podvodu podle části 4 čl. 159 trestního zákoníku Ruské federace (ve znění Federálního zákona ze dne 7. 3. 2011 č. 26-FZ) je přípustné, a 2/ Žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby se zamítá (§ 94 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních).

Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 tr. řádu napadené usnesení zrušil ve výroku pod bodem 1/ a rozhodl tak, že podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vydání stěžovatele je přípustné, a to za současného přijetí záruk Generální prokuratury Ruské federace uvedených v žádosti o vydání ze dne 30. 1. 2015 sp. zn. 81/3-747-14. Dále Vrchní soud v Praze rozhodl, že stížnost vyžádaného (stěžovatele) proti výroku napadeného usnesení pod bodem 2/ se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítá.

Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

V projednávané věci považuje Ústavní soud uvedené podmínky za splněné. Výkon napadeného rozhodnutí je potenciálně způsobilý závažného zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, přičemž s ohledem na prozatím nahlížený ústavněprávní kontext věci a z toho vyplývající procesní postupy (nutnost vyžádat si spis a vyjádření) není možno o ústavní stížnosti rozhodnout neodkladně. Ústavní soud proto návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím - na druhé straně - jakkoliv předjímal výsledek vlastního řízení o ústavní stížnosti (srov. kupř. usnesení o odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1015/14 ze dne 15. 4. 2014).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2015


Jan Musil v. r .
předseda senátu Ústavního soudu