II.ÚS 3602/18 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Petera Baža, 2) Františka Nistora, 3) Radka Švába, 4) Romana Švába, všech zastoupených Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, AK se sídlem Myslíkova 23, Praha 1, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2018 č. j. 40 A 14/2018-65, ze dne 30. 10. 2018 č. j. 40 A 16/2018-77 a ze dne 15. 10. 2018 č. j. 40 A 14/2018-9, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí z důvodu tvrzeného zásahu do jejich základních práv a svobod podle čl. 3 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 a 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

2. Ve dnech 5. a 6. října 2018 se konaly komunální volby do Zastupitelstva města Most. Volební kampaň dvou kandidujících subjektů, Otevřená radnice Most a Sdružení Mostečané Mostu, byla dle názoru stěžovatelů značně rasistická, až nenávistná. Součástí tzv. volebního desatera Sdružení Mostečané Mostu byl bod "Postavíme vesnici pro lůzu" a na reklamních plochách strany byla použita hesla typu "Nepřizpůsobivé není třeba řešit, ale vyřešit" či "Neumíš se chovat, nemůžeš s námi žít". Dále se během volební kampaně objevovaly v tiskovině Zpravodaj Krušnohor, kterou vydává bytové družstvo Krušnohor, jehož předseda a řada členů kandidovali za Sdružení Mostečané Mostu v komunálních volbách, články útočící na obyvatele romské národnosti. Volební strana Otevřená radnice Most rozšiřovala letáky s heslem "Jen deratizační prostředky na tu havěť nestačí". Volební strana Otevřená radnice Most nezískala ve volbách mandát žádný, Sdružení Mostečané Mostu získalo 8 mandátů z celkových 45.

3. Stěžovatelé, kteří se jako voliči zapsaní ve stálém seznamu voličů vedeném Městským úřadem města Most předmětných voleb zúčastnili, podali ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") návrh na vyslovení neplatnosti voleb a návrh na vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a všech jejich případných náhradníků zvolených do zastupitelstva za volební stranu Sdružení Mostečané Mostu. Namítali, že ze strany výše uvedených volebních stran došlo k porušení pravidel volební kampaně. Hesla šířená těmito stranami pomocí letáků, reklamních ploch a tisku jsou neslučitelná s hodnotami demokratického právního státu a vyvolala ve městě silnou vlnu xenofobie a pocit strachu a méněcennosti v občanech romské národnosti. Volby tak nelze považovat za demokratické. I pokud by k hrubému ovlivnění výsledku voleb nedošlo, nenávistnou volební kampaní byl narušen ústavní pořádek, a je proto třeba volby považovat za neplatné.

4. Krajský soud nejprve usnesením č. j. 40 A 14/2018-9 vyloučil návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů k samostatnému řízení. V záhlaví označenými usneseními č. j. 40 A 14/2018-65 a č. j. 40 A 16/2018-77 následně oba návrhy zamítl. Úvodem svého přezkumu konstatoval, že návrh na neplatnost voleb je důvodný, pokud došlo k porušení některého zákonného ustanovení upravujícího průběh voleb a tato protizákonnost hrubým způsobem ovlivnila výsledek voleb. V posuzovaném případě nedošlo podle krajského soudu způsobem vedení volební kampaně zmiňovaných volebních stran k zasažení svobody rozhodování voličů. Soud nemůže být morálním arbitrem průběhu voleb. Ačkoli si váží snahy stěžovatelů o kultivaci průběhu voleb v jejich městě, k dosažení namítaných cílů nelze využít institutů volebního soudnictví.

5. V podstatě shodnou argumentaci jako v předchozím řízení stěžovatelé předkládají i nyní v ústavní stížnosti. Mají za to, že volební kampaň měla silný rasistický podtext a některá použitá hesla lze bez váhání označit za typická pro nacistickou ideologii. Způsobem vedení volební kampaně došlo k porušení zásady rovnosti zakotvené v čl. 3 Listiny, a tím i k ohrožení demokratického právního řádu. Volební kampaň rovněž ovlivnila celkové naladění ve společnosti, vyvolala vlnu xenofobie a silný pocit strachu a méněcennosti u občanů romské národnosti. K argumentaci krajského soudu namítají, že zvolený algoritmus přezkumu nezahrnuje všechny případy možného zrušení voleb. Volby lze zrušit i tehdy, pokud zde převažuje zájem na ochraně demokratického právního státu nad zájmem na minimalizaci zásahu soudu do vůle voličů. Výklad krajského soudu popírá principy zakotvené v čl. 4 a čl. 5 Ústavy a mohl by zapříčinit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu (čl. 9 odst. 3 Ústavy), přičemž stěžovatelé připomínají, že soudy jsou povinny vykládat zákony ústavně konformním způsobem. Podle stěžovatelů je zcela irelevantní, zda došlo k ovlivnění svobodné vůle voličů, což ostatně ani nenamítali, rozhodné je, zda byly volební kampaní narušeny základní demokratické principy vyplývající z ústavního pořádku. Stěžovatelé rovněž brojí proti vyloučení návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů Sdružení Mostečané Mostu k samostatnému řízení. Domnívají se, že soud měl nejprve posoudit celkový průběh voleb, a pokud by dospěl k závěru, že pochybení v rámci volební kampaně nebyla převažující, měl vyhovět pouze návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů, čímž by minimalizoval zásah do vůle voličů. Závěrem stěžovatelé upozorňují, že podle současné právní úpravy nelze zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů. Občané tak nemají v případě vyostřené a nenávistné volební kampaně žádné prostředky obrany. Navrhují, aby Ústavní soud dovodil protiústavnost neexistence předvolební soudní ochrany.

6. Průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí je účastníkům znám, Ústavní soud proto pokládá jejich podrobnější rekapitulaci za neúčelnou.

7

. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobami oprávněnými a řádně zastoupenými. Před posouzením jejího obsahu se Ústavní soud nejprve zabýval přípustností ústavní stížnost v rozsahu, ve kterém směřuje proti v záhlaví označenému usnesení č. j. 40 A 14/2018-9, kterým bylo rozhodnuto o vyloučení návrhu na vyslovení neplatnosti volby kandidátů k samostatnému řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V případě vyloučení návrhu k samostatnému projednání řízení před obecnými soudy stále pokračuje. Ačkoli proti danému rozhodnutí neexistuje samostatný opravný prostředek, ústavní stížnost je předčasná, neboť námitky proti tomuto úkonu lze uplatnit při napadení konečného rozhodnutí ve věci. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost z části odmítnout jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti proti rozhodnutím č. j. 40 A 14/2018-65 a č. j. 40 A 16/2018-77 a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

9. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jinak tomu není ani v případě, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu o návrhu na neplatnost voleb. Tato skutečnost totiž nestaví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v rámci volebního soudnictví. Nejde o procesní prostředek srovnatelný s opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora [čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy, § 85 a násl. zákona o Ústavním soudu], který je určený pro přezkum volebního výsledku. Ústavní soud proto pouze zkoumá, zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové nedostatky však v projednávané věci shledány nebyly.

10. Ústavní soud ve vztahu k soudní kontrole voleb setrvale připomíná, že lid je zdrojem veškeré státní moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy) a mimo jiné se v této roli podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Z článku 21 odst. 4 Listiny lze dovodit právo zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce po stanovené časové období. S výjimkou nejzávažnějších pochybení v proceduře musí státní moc, reprezentovaná zde volebními soudy, zachovávat zdrženlivost ve své ingerenci a vyvarovat se aktivismu. Nelze pominout fakt, že v samotném institutu voleb se projevuje "samoočistný" efekt, tedy že se v pravidelných termínech opakují a již volby následující mohou přinést změnu a nápravu, o niž se postarají sami voliči [nález ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10 (N 56/60 SbNU 693)].

11. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Zákonná úprava volebního soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek "automatické" zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle zásady přiměřenosti [nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.)]. Úprava soudního přezkumu voleb je přitom založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru, nebo alespoň možné příčinné souvislosti [nález sp. zn. III. ÚS 3673/14 ze dne 10. 2. 2015 (N 32/76 SbNU 417)].

12. V posuzované věci stěžovatelé brojili proti způsobu vedení volební kampaně volebními stranami Otevřená radnice Most a Sdružení Mostečané Mostu, který považovali za rasistický, vyvolávající strach a xenofobii a odporující základním principům demokratického právního státu. Ačkoli Ústavní soud rozumí pohoršení a znepokojení nad směřováním české politické a volební kultury, z citovaných principů soudního přezkumu voleb je zřejmé, že namítaná porušení právních, a především etických a morálních norem nepředstavují vadu volebního procesu, kterou by bylo možné napravit cestou volebního soudnictví. Použitá hesla nebyla namířena proti ostatním kandidujícím subjektům a nemohla ani jinak deformovat vůli voličů. Jak ostatně sami stěžovatelé přiznali, nebyla zde žádná příčinná souvislost mezi v kampani použitými hesly a ovlivněním výsledku voleb. Přistoupil-li by Ústavní soud na argumentaci stěžovatelů, a upustil od požadavku příčinné souvislosti mezi vadou volebního procesu a ovlivněním výsledku voleb, dal by tím prostor k možnému budoucímu maření volebního procesu ze strany kandidujících subjektů. Návrh na vyslovení neplatnosti volby zvolených kandidátů stěžovatelé nijak nekonkretizovali, nebyla tak prokázána dostatečná souvislost mezi zvolením konkrétního kandidáta a namítanou vadou volební kampaně, která by mohla vést při zachování zásad přiměřenosti a zdrženlivosti k vyslovení neplatnosti volby daného kandidáta.

13. Jak konstantně v souladu s výše zmiňovanou zásadou zdrženlivosti volebních soudů upozorňuje Nejvyšší správní soud (naposledy např. ve vztahu k prezidentské volební kampani v usnesení ze dne 15. února 2018 č. j. Vol 16/2018-33), součástí volební kampaně jsou často zjednodušující, zkratkovitá či expresivní vyjádření. To, že se volební subjekt rozhodne získat hlasy vyvoláváním strachu a působením na nejnižší pudy voličů, je z morálního i společenského hlediska jistě zavrženíhodné, není nicméně v moci soudů, aby toto chování za současné právní úpravy korigovaly. Je především na protikandidátech a občanské veřejnosti, aby se dokázali s kontroverzními názory vypořádat a komunikovat voličům své vlastní postoje (na problematickou kampaň ostatně média poukazovala, viz např. SVOBODOVÁ, I. IQ bublajícího bahna. Respekt, č. 38/2018). Mají-li stěžovatelé pocit, že podobná vyjádření nemají mít místo ve veřejném prostoru, či že dokonce hraničí s nacistickou ideologií, lze k jejich potření využít cesty civilněprávní prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti či trestněprávní podáním trestního oznámení pro trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob (§ 356 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

14. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že výklad podústavního práva obecným soudem v projednávané věci neporušil naříkaná základní práva stěžovatelů, stejně tak nemá zdejší soud ústavněprávních výhrad proti v rozhodnutích obsaženým skutkovým závěrům včetně způsobu odůvodnění. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

15. Se stěžovateli je třeba souhlasit, že česká právní úprava vad volebního procesu, volebních deliktů a vůbec pravidel vedení volební kampaně je značně kusá, umožňující pouze zásah v podobě zneplatnění voleb či volby kandidáta, což je však ve většině případů vzhledem k jeho závažnosti nástroj nepoužitelný. Na tuto skutečnost již několikrát upozornily jak Ústavní soud [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 73/04 ze dne 26. 1. 2005 (N 17/36 SbNU 185; 140/2005 Sb.), či odlišné stanovisko soudkyň Kateřiny Šimáčkové a Vlasty Formánkové k usnesení sp. zn. Pl. ÚS 27/13 ze dne 5. 11. 2014], tak i odborná veřejnost (srov. MADEJ, M. Čestná a poctivá volební kampaň pohledem práva. Právník, č. 9/2018, str. 763-773). K namítané protiústavnosti absence jiných právních nástrojů k ochraně volebního procesu však Ústavní soud jednak uvádí, že může plnit pouze roli tzv. negativního zákonodárce, přičemž protiústavnost nečinnosti zákonodárce lze vyslovit pouze ve zcela výjimečných případech [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 20/05 ze dne 28. 2. 2006 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)]. V posuzovaném případě se nadto Ústavní soud návrhem nemohl vůbec zabývat, neboť návrh jednotlivce na zrušení zákona či vyslovení protiústavnosti právní úpravy má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud ústavní stížnosti, jak plyne z § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2162/13 ze dne 24. 9. 2013).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018


Ludvík David, v. r.
předseda senátu