III.ÚS 1219/22 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. C., zastoupeného Mgr. Lucií Martin Nešporovou, advokátkou se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 1. 2022 č. j. 50 Nc 6350/2021-210 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022 č. j. 12 Co 49/2022-249, takto:

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv dle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 1 Ústavy České republiky.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se návrhem na předběžné opatření domáhal navrácení dětí do místa obvyklého bydliště, případně navrhoval styk s dětmi každý měsíc od 8. do 18. kalendářního dne v měsíci. Nalézací soud rozhodl o návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření tak, že zamítl návrh otce na to, aby matka navrátila nezletilé (12 a 7 let) do místa jejich obvyklého bydliště (výrok I.) a nařídil předběžné opatření, podle kterého je stěžovatel oprávněn a povinen se stýkat s nezletilými vždy od 10. kalendářního dne každého měsíce od 8:00 hodin do 17. kalendářního dne v měsíci do 16:00 hodin a upravil místo předání nezletilých (výrok II.). Městský soud v Praze výše citovaným rozhodnutím usnesení nalézacího soudu potvrdil.

3. Stěžovatel brojí proti tomu, že jednostranným jednáním matky, která se s dcerami odstěhovala z místa obvyklého bydliště, byl připraven o každodenní styk s dětmi a soudy toto její jednání potvrdily. Tím soudy při rozhodování o předběžném opatření zasáhly do jeho práva na rodinný život, a také do práv dětí na péči obou rodičů. Zároveň brojí proti stanovenému styku s dětmi v časové dotaci pouhých sedmi kalendářních dní v měsíci.

4. K vlastnímu předmětu ústavní stížnosti Ústavní soud poznamenává, že přistupuje velmi zdrženlivě k přezkumu rodinně právních věcí, do nichž zasahuje jen v případech skutečně extrémních. Rozhodování v této navýsost citlivé oblasti je zásadně doménou obecných soudů, které, se znalostí spisu a vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s orgánem sociálně právní ochrany dětí, mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit konečné rozhodnutí, jež bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájmy nezletilých dětí.

5. V posuzované věci rozhodnutí obecných soudů vycházela pouze z listinných důkazů, neboť nalézací soud nezahájil řízení ve věci samé z důvodu podání návrhu stěžovatele na zahájení řízení o úpravě poměrů k nezletilým a řízení o rozvod manželství u maďarského soudu a také z důvodu odročování řízení. Vzhledem k těmto okolnostem rozhodnutí soudu vycházela především z relevantních informací zúčastněných osob, včetně orgánu právní ochrany dětí (mj. z proběhlých pohovorů s nezletilými) a z opatrovnického spisu. Ústavní soud má za to, že rozhodnutí obecných soudů nepostrádají zákonný základ a jsou odůvodněna.

6. Odůvodnění nevyhovění stěžovatelovu návrhu na čtrnáctidenní střídavou péči je stručné a poukazuje se v něm na obecné okolnosti jako je věk nezletilých a časovou náročnost zaměstnání stěžovatele. Při posuzování náležitostí odůvodnění styku nezletilých se stěžovatelem Ústavní soud vzal především v potaz naléhavost a nutnost úpravy tohoto styku za situace, kdy rodiče nezletilých se nejsou schopni na tomto domluvit, s důrazem na zatímní charakter napadených rozhodnutí. Tvrzení obou stran sporu budou předmětem řízení ve věci samé před obecnými soudy, které budou vždy povinny svá rozhodnutí činit s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu nezletilých.

7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2022


Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu