III.ÚS 2991/22 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. srpna 2022 č. j. 7 Afs 90/2022-32 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 10. března 2022 č. j. 59 Af 29/2021-49, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností ze dne 31. 10. 2022 se stěžovatel domáhá přezkoumání v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně uvádí, že odmítá všechny soudce Ústavního soudu z důvodu pochybností o jejich nepodjatosti.

2. Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci. Důvodem zastavení řízení bylo nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.

3. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost trpící řadou formálních a obsahových nedostatků a v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

4. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že se stěžovatel již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, přičemž svůj postup (jímž vědomě nedodržuje požadavek povinného zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků podání.

5. Stěžovatel však i v posuzované věci zvolil postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti.

6. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a určení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Jak však již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

7. Za dané procesní situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání. Stejně jako ve věcech vedených např. pod sp. II. ÚS 1845/10, sp. zn. III. ÚS 2998/11, sp. zn. I. ÚS 1117/14, sp. zn. II. ÚS 1364/21, sp. zn. I. ÚS 1077/22, sp. zn. III. ÚS 2653/22 a dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2022


Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj