Přehled

Datum rozhodnutí
14.1.2026
Rozhodovací formace
Významnost
4
Typ rozhodnutí

Usnesení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Feneše, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 307/2025-59 ze dne 18. listopadu 2025 a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi č. j. 11 C 93/2025-42 ze dne 10. září 2025 spojené s návrhem na zrušení § 1 odst. 2 písm. a) a b), § 3 odst. 2 a § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) ve znění účinném do 31. března 2024, § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a České kanceláře pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 16. prosince 2025 domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí. S ústavní stížností spojil návrh na zrušení shora uvedených ustanovení právních předpisů.

2. Napadeným rozsudkem okresní soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 7 905 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 6 767 Kč (výrok I). Dále rozhodl, že povinnosti uložené výrokem I je stěžovatel povinen plnit ve splátkách 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s kteroukoliv splátkou (výrok II). Okresní soud v Chrudimi stěžovatele poučil, že proti rozsudku není přípustné odvolání.

3. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích odmítl stěžovatelovo odvolání (výrok I) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Ústavní soud si od okresního soudu vyžádal kopii doručenky, z níž ověřil, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen 15. září 2025. Jelikož proti rozsudku nebylo přípustné odvolání, je třeba dvouměsíční lhůtu k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) počítat již od doručení rozsudku okresního soudu. Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla tak podána opožděně.

5. Napadené usnesení krajského soudu je usnesením, jímž bylo odmítnuto odvolání. Proto proti němu bylo možno podat žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu, což stěžovatel neučinil. Ústavní stížnost je proto nepřípustná pro nevyčerpání opravných prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádné důvody pro mimořádný postup podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a tyto důvody neshledal ani Ústavní soud.

6. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel podal ústavní stížnost, aniž by byl zastoupen advokátem. S ohledem na to, že u stížnosti byly dány důvody odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu, bylo by zbytečným formalismem vyzývat stěžovatele k odstranění vady spočívající v nedostatku právního zastoupení.

7. Ústavní soud tak ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděný a dílem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Návrh na zrušení ustanovení právních předpisů jakožto návrh akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti, proto ho Ústavní soud rovněž odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 14. ledna 2026


Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu