I.ÚS 890/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Janem Valouškem, advokátem, sídlem Velflíkova 1429/6, Praha 6 - Dejvice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 236/2023-41 ze dne 1. února 2024, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 59/2023-49 ze dne 31. srpna 2023, rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje č. j. KUKHK-19749/DS/2023-3/Er ze dne 14. června 2023 a rozhodnutí Městského úřadu Broumov č. j. PDMUBR 10935/2023 ze dne 24. března 2023, spojené s návrhem na zrušení části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, Krajského úřadu Královéhradeckého kraje a Městského úřadu Broumov, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). Ústavní stížnost stěžovatel spojil s návrhem na "zrušení" části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů ("zákon č. 361/2000 Sb.") a s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení "požadovaných v předchozím řízení". Stěžovatel současně požádal o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský úřad Broumov ("městský úřad") písemností č. j. MUBR13270/2021 ze dne 10. května 2021 stěžovateli oznámil dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a vyzval stěžovatele k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Proti záznamu bodů uplatnil stěžovatel námitky, kterými ve své podstatě brojil proti závěru o dosažení 12 bodů a tedy pozbytí řidičského oprávnění. Namítal jak nesprávnost záznamů "plusových" bodů, a to včetně jednotlivého záznamu v hodnotě 7 bodů (evidovaných od 12. prosince 2007 jako záznam č. 14 v souvislosti s trestným činem, za který byl odsouzen Okresním soudem v Náchodě), tak chybějící zápis "záporných" bodů, tedy absenci odpočtu 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy ke dni 16. prosince 2017.

3. Správní orgány a soudy se věcí zabývaly opakovaně - ve třech "kolech", počítáno podle počtu rozhodnutí městského úřadu jako správního orgánu prvního stupně. V prvním kole rozhodoval městský úřad, Krajský úřad Královéhradeckého kraje ("krajský úřad"), Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud") a pak znovu (podruhé) krajský úřad, který první rozhodnutí městského úřadu zrušil. V druhém kole rozhodoval městský úřad a (potřetí) krajský úřad, který druhé rozhodnutí městského úřadu zrušil. V třetím "kole" rozhodoval (potřetí) městský úřad, (počtvrté) krajský úřad, (podruhé) krajský soud a (prvně) Nejvyšší správní soud. Stěžovatel ústavní stížností napadá všechna 4 rozhodnutí z třetího "kola".

4. Městský úřad prvním rozhodnutím ze dne 9. července 2021 zamítl námitky stěžovatele proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Proti rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání, ke kterému přiložil potvrzení o absolvování školení bezpečné jízdy ze dne 16. prosince 2017 a tvrdil, že nemělo dojít k jeho "vybodování", protože mu správní orgány měly po absolvovaném školení bezpečné jízdy odečíst z bodového hodnocení 3 body. Krajský úřad Královéhradeckého kraje ("krajský úřad") rozhodnutím ze dne 16. září 2021 odvolání stěžovatele zamítl a provedený záznam bodů v registru řidičů potvrdil. Krajský soud rozsudkem č. j. 30 A 78/2021-70 ze dne 30. května 2022 zrušil rozhodnutí krajského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský úřad poté odvoláním napadené rozhodnutí městského úřadu zrušil. Městský úřad vydal dne 7. listopadu 2022 druhé rozhodnutí, jehož výrokem 1 potvrdil námitku ve věci odpočtu 3 bodů ze dne 16. prosince 2017 a rozhodl, že stěžovateli bude dodatečně zapsáno do registru řidičů absolvování školení bezpečné jízdy ke dni 16. prosince 2017. Výrokem 2 ostatní námitky zamítl jako nedůvodné a potvrdil záznam těchto bodů v bodovém hodnocení. Proti výroku 2 rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání. Rozhodnutím krajského úřadu ze dne 20. prosince 2022 (v pořadí třetím) bylo rozhodnutí městského úřadu zrušeno jako celek pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena městskému úřadu k novému projednání.

5. Městský úřad pak rozhodl potřetí napadeným rozhodnutím. Námitky stěžovatele proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče v plném rozsahu zamítl a záznam bodů v bodovém hodnocení potvrdil. Tentokrát již neshledal důvodnou ani námitku stěžovatele ohledně absence odpočtu 3 bodů za absolvované školení s odůvodněním, že odečet bodů za školení bezpečné jízdy stěžovateli znemožňuje okolnost, že má v bodovém hodnocení (jednotlivý) záznam ve výši 7 bodů. Městský úřad se zabýval také přestupkem pod bodem 8 bodového hodnocení (pokutový blok ze dne 25. února 2016, u nějž stěžovatel zpochybňoval svůj podpis) a dospěl k závěru, že záznam 2 bodů za tento přestupek byl učiněn na základě spolehlivého podkladu. K námitce stěžovatele, že mu bylo odebráno, resp. přesněji vyjádřeno zaznamenáno (řidič o body za přestupky či trestné činy totiž nepřichází, nýbrž naopak je jako "trestné body" získává) 7 bodů (za trestný čin pod bodem 14 bodového ohodnocení) v době, kdy nebyl držitelem řidičského průkazu, městský úřad uvedl, že i řízení bez řidičského oprávnění bylo pro bodové hodnocení řidiče relevantním trestným činem a v bodovém hodnocení se správně odrazilo zápisem 7 bodů. Proti rozhodnutí městského úřadu podal stěžovatel odvolání, které krajský úřad napadeným rozhodnutím (v pořadí čtvrtým) zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Krajský soud napadeným rozhodnutím zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu, neboť se ztotožnil s výkladem správních orgánů, že stěžovateli nelze odečíst na základě § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. 3 body, když měl v bodovém hodnocení řidiče záznam ohodnocený více než 6 body. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud souhlasil s názorem stěžovatele, že § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. mohl být zákonodárcem formulován lépe a srozumitelněji, dovodil však, že je třeba vykládat toto ustanovení tak, jak to učinily správní orgány a krajský soud, tedy že umožňuje odečtení bodů pouze těm řidičům, kteří nemají více než 10 bodů a zároveň nemají v kartě řidiče záznam za protiprávní jednání hodnocené více než 5 body.

6. Stěžovatel namítá, že městský úřad napadeným rozhodnutím porušil zákaz reformatio in peius a rozhodl přes překážku res iudicata. Stěžovatel totiž brojil odvoláním pouze proti výroku 2 rozhodnutí městského úřadu ze dne 7. listopadu 2022, kterým jeho námitkám nebylo vyhověno. Krajský úřad však zrušil celé odvoláním napadené rozhodnutí, i jeho výrok 1, kterým bylo vyhověno námitce stěžovatele ohledně odpočtu 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy. Městský úřad následně zamítl námitky stěžovatele včetně těch odvoláním nenapadených. Stěžovatel má také za to, že uložený trest v podobě odebrání řidičského oprávnění je v jeho případě nepřiměřeně přísný. Podle napadených rozhodnutí totiž nelze odečíst 3 body za absolvování školení bezpečné jízdy stěžovateli jen z důvodu, že má v bodovém hodnocení řidiče záznam z roku 2007 za porušení právních předpisů ohodnocený 7 body. Stěžovatel má za to, že by se měly plynutím času [§ 123e odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.] odečítat body zaznamenané nejdříve. Stěžovatel uvádí, že text § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. je v jeho poslední části nejasný, proto navrhuje vypustit slova "za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body". V takovém případě nebude benefit odečtu bodů umožněn řidičům, kteří dosáhli více než 10 bodů.

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti - až na dále uvedenou výjimku - příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.

8. Část ústavní stížnosti, kterou se stěžovatel po Ústavním soudu domáhá, aby mu přiznal náhradu nákladů řízení "požadovaných v předchozím řízení", je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud je oprávněn za zákonem stanovených podmínek přiznat stěžovateli pouze náklady za zastupování v řízení před Ústavním soudem (podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta). V odůvodněném případě lze (podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) podle výsledků řízení uložit účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Vždy však jde o náklady řízení vzniklé v řízení před Ústavním soudem.

9. Ústavní stížnost a návrh s ní spojený jsou zjevně neopodstatněné.

10. Návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části (§ 74 zákona o Ústavním soudu). Potom platí, že je-li samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 101/95 ze dne 3. října 1995 (U 22/4 SbNU 351)].

11. Nyní posuzovaná věc je specifická tím, že rozpor zákonného ustanovení, jež bylo ve věci stěžovatele použito, s ústavním pořádkem, je zároveň jedním z hlavních argumentů, proč by napadená rozhodnutí měla představovat zásah do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud se proto výjimečně zabýval nejprve tím, zda ve věci není dán důvod předložit návrh na zrušení právního předpisu plénu Ústavního soudu podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a až následně posouzením samotné ústavní stížnosti.

12. Podle § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností provede záznam v registru řidičů o odečtení 3 bodů z dosaženého počtu bodů řidiči, který podal písemnou žádost o odečtení bodů a neměl ke dni ukončení školení bezpečné jízdy ve středisku bezpečné jízdy v registru řidičů zaznamenáno více než 10 bodů za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body.

13. Důvod pro zrušení části napadeného ustanovení spatřuje stěžovatel v tom, že tato část je matoucí a její výklad způsobuje problém správním orgánům, soudům i odborným organizacím zabývajícím se vzděláváním řidičů. To podle závěru stěžovatele odporuje principům demokratického právního státu a principu důvěry občanů v právo.

14. S tímto závěrem stěžovatele se Ústavní soud neztotožňuje. Není pochyb o tom, že napadené ustanovení není formulováno legislativně zdařile. To připustil v napadeném rozsudku i Nejvyšší správní soud, který uvedl, že podle doslovného jazykového (gramatického) výkladu předmětné ustanovení obsahuje jen jednu výjimku z možnosti odečtení bodů složenou ze dvou dílčích podmínek. Část věty "za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body" by se podle takového výkladu měla vztahovat k návětí "více než 10 bodů", a tudíž by o odečtení 3 bodů za školení bezpečné jízdy mohl žádat jak kdokoliv, kdo by neměl v bodovém hodnocení řidiče více než 10 bodů, tak rovněž ten, kdo by měl více než 10 bodů za protiprávní jednání, z nichž alespoň jedno by bylo ohodnoceno 6 a více body. Následně však s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ohledně mechanické aplikace právních norem dospívá logickým a systematickým výkladem (body 25 až 28 rozsudku) k závěru, že sporné ustanovení stanoví dvě samostatné podmínky, z nichž každá sama znemožňuje odečet bodů za školení bezpečné jízdy. Jednak nesmí být překonána hranice 10 bodů a pak nezávisle na tom řidič nesmí mít v kartě řidiče záznam ohodnocený více než 5 body. Jinak řečeno, odpočet je možný jen tehdy, pokud řidič ke dni ukončení školení nemá zaznamenáno v souhrnu více než 10 bodů a současně žádný z jednotlivých záznamů nedosahuje 6 a více bodů (nepřesahuje 5 bodů). Závěr Nejvyššího správního soudu vychází taktéž z předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které odečtu bodů za ukončení školení bezpečné jízdy může využít jen osoba, která má zaznamenáno spáchání deliktu neohodnoceného více než 5 body, a z komentářové literatury, která zastává shodný výklad (Bušta, P.; Kněžínek, J.: Zákon o silničním provozu. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016). Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku poukázal na to, že výmaz bodů má odrážet chování řidiče, který se po určitou dobu nedopustil protiprávního jednání, případně splnil podmínky § 123e odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.

15. Ústavní soud část § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., tvořenou slovy "za porušení právních předpisů ohodnocená méně než 6 body", hodnotí pouze jako neobratnou formulaci a nikoli jako protiústavní úpravu. Logický a systematický výklad provedený je bezesporu výkladem, který (jako jediný) dává smysl. Koneckonců stěžovatel tím, že žádá zrušení části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. to jen potvrzuje, neboť pokud by byl namístě jiný výklad, nebylo by třeba, aby o zrušení části napadeného ustanovení vůbec žádal.

16. Ústavní soud uzavírá, že za situace, kdy lze dospět k možnosti ústavně souladného výkladu daného ustanovení, jak učinily správní soudy v napadených rozhodnutích, není dán důvod pro jeho zrušení. Návrh stěžovatele na zrušení části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. je proto návrhem zjevně neopodstatněným. Toto rozhodnutí přísluší podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu senátu, neboť plénum si rozhodování v této věci nevyhradilo postupem podle § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu [srov. též čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14 ze dne 25. března 2014, o atrahování působnosti (sdělení č. 52/2014 Sb.)].

17. Ústavní soud neshledal ani pochybení ve způsobu, jakým aplikovaly správní orgány a soudy v dané věci § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní [srov. nález sp. zn. I. ÚS 504/03 ze dne 25. listopadu 2003 (N 138/31 SbNU 227) a na něj navazující judikaturu]. Tak tomu ve věci stěžovatele nebylo.

18. V nyní posuzované věci správní orgány i krajský soud vycházely z toho, že stěžovateli bylo na základě rozsudku Okresního soudu v Náchodě zaznamenáno 7 bodů (což stěžovatel nerozporuje). Měly tedy u stěžovatele za nesplněnou podmínku záznamu více než 5 bodů za jedno porušení právních předpisů [§ 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb.]. Tento jejich závěr je v napadených rozhodnutích přehledně a srozumitelně odůvodněn způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti, proto na něj Ústavní soud odkazuje. Ze správního spisu současně vyplynulo (bod 33 rozsudku Nejvyššího správního soudu), že ačkoliv několikrát došlo k odečtení bodů [postupem podle § 123e odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.], a tedy odečítané body postupně přesáhly 7 bodů, stěžovatel zároveň páchal další přestupky, tudíž nedošlo k úplnému "vynulování" zaznamenaných bodů. Namítá-li proto stěžovatel v ústavní stížnosti, že mu v odečtu bodů za školení bezpečné jízdy bránilo přičtení bodů za protiprávní jednání, kterého se dopustil už před patnácti lety, nelze než souhlasit s Nejvyšším správním soudem, že to byl stěžovatel, kdo znemožnil postupné odečtení bodů v důsledku plynutí času, neboť se dále dopouštěl protiprávního jednání, jehož spáchání zákon sankcionuje přičítáním bodů, a záznam 7 bodů proto nemohl zaniknout.

19. Nejvyšší správní soud se také řádně vypořádal s námitkou, že ačkoliv stěžovatel podal odvolání pouze do výroku 2 rozhodnutí městského úřadu ze dne 7. listopadu 2022, krajský úřad rozhodnutím ze dne 20. prosince 2022 zrušil celé rozhodnutí městského úřadu. Nejvyšší správní soud uvedl, že rozhodnutí městského úřadu zrušil krajský úřad pro celkovou nepřezkoumatelnost, neboť z něj nebylo možné zjistit, jakého celkového počtu bodů stěžovatel dosáhl, a ve výroku chyběl údaj, jaký počet bodů se potvrzuje a k jakému dni. Rozhodnutí shledal krajský úřad nepřezkoumatelným také pro nedostatek důvodů.

20. Podle § 82 odst. 3 správního řádu platí, že směřuje-li odvolání jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.

21. V posuzované věci je podstatné, že možnost odpočtu bodů za účast na školení bezpečné jízdy je - jak je popsáno výše - podmíněna tím, že řidič ke dni ukončení školení nemá jednotlivý záznam s bodovým ohodnocením vyšším než 5 bodů (a současně k takovému okamžiku nemá v souhrnu záznam s více než 10 body, což ke dni 13. prosince 2017 stěžovatel neměl, proto o tuto podmínku zde nejde). Stěžovatel takový jednotlivý záznam ohodnocený více než 5 body (konkrétně 7 body) měl a jednou z uplatněných námitek zamítnutých výrokem 2 druhého rozhodnutí městského úřadu sporoval jeho správnost, žádal o opravu záznamu těchto bodů z důvodu, že mu byly zaznamenány ("odebrány") neoprávněně v době, kdy nebyl držitelem řidičského průkazu.

22. Posouzení důvodnosti námitky neprovedení záznamu o odpočtu 3 bodů z důvodu absolvování školení bezpečné jízdy smí být provedeno až po posouzení důvodnosti námitky nesprávnosti jednotlivého záznamu v hodnotě 7 bodů. Záznam za porušení právních předpisů ohodnocený 6 a více body ze zákona možnost odečtu 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy vylučuje.

23. Rozhodnutí o stěžovatelově námitce proti záznamu 7 bodů tak souvisí (tvoří nedílný celek) s rozhodnutím o stěžovatelově námitce absence záznamu odpočtu 3 bodů za školení bezpečné jízdy. Městský úřad se pouze splněním druhé podmínky stanovené v § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. (absence záznamu za porušení právních předpisů spojeného s 6 a více body) ve svém druhém rozhodnutí - nesprávně - nezabýval, což sám v napadeném rozhodnutí připustil. To však není důvod k závěru, že výrok 1 druhého rozhodnutí městského úřadu samostatně nabyl právní moci, když ho stěžovatel odvoláním nenapadl. Výrok, kterým městský úřad rozhodl o námitce stěžovatele, týkající se záznamu za porušení právních předpisů ohodnocené 7 body, tvoří ve smyslu § 82 odst. 3 správního řádu z popsaných důvodů jeden celek s výrokem rozhodujícím o tom, zda je možno stěžovateli zaznamenat odpočet 3 bodů za absolvování školení bezpečné jízdy.

24. Navíc je třeba dodat, že stěžovatel v ústavní stížnosti ani nenavrhuje zrušení třetího rozhodnutí krajského úřadu ze dne 20. prosince 2022. I kdyby tak krajský úřad skutečně nedbal překážky věci rozhodnuté (a zrušil by oba výroky rozhodnutí městského úřadu za situace, kdy by výrok 1 již samostatně nabyl právní moci), bez zrušení třetího rozhodnutí krajského úřadu by městský úřad v dalším řízení znovu musel rozhodovat o všech námitkách stěžovatele, tedy i o námitce týkající se odpočtu bodů za školení bezpečné jízdy. Ústavní soud také nepřehlíží, že námitku překážky věci rozhodnuté akcentoval stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti.

25. Jak pak uvedl již Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku, v navazujícím řízení před městským úřadem je přijetí nového ? pro stěžovatele nyní nepříznivého - rozhodnutí o odečtu bodů za školení bezpečné jízdy možné.

26. Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 880/2008 ze dne 28. ledna 2009 (U 1/52 SbNU 743) konstatoval, že pro oblast správního trestání nelze z ústavněprávních předpisů dovodit všeobecný zákaz změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele, takový zákaz nelze odvodit ani z práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani z čl. 36 odst. 1 Listiny, či z čl. 2 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě. Ústavní soud v citovaném usnesení neshledal takový všeobecný a bezvýjimečný zákaz ani na úrovni obyčejného práva, když správní řád sice v § 90 odst. 3 stanoví, že odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, zároveň však obsahuje výjimky pro případy, kdy odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem.

27. V nyní posuzované věci krajský úřad v pořadí třetím rozhodnutím zrušil druhé rozhodnutí městského úřadu pro nepřezkoumatelnost jako celek a věc městskému úřadu vrátil k dalšímu řízení. Pro následný postup orgánu prvního stupně po zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení správní řád žádná zvláštní pravidla omezující možnosti rozhodnutí nestanoví. V dalším řízení má účastník řízení plnohodnotnou možnost bránit se proti skutkovým i právním závěrům správního orgánu, včetně případné korekce závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozhodnutí. Hlavní smysl omezení změny uložené sankce k horšímu v odvolacím řízení přitom spočívá právě v tom, aby účastníkovi řízení bylo umožněno na přísnější posouzení věci reagovat adekvátní obranou ještě v rámci správního řízení. To je při vrácení věci správnímu orgánu prvního stupně naplněno tím spíše. Tak i ve věci stěžovatele bylo městským úřadem následně prováděno nové dokazování, jehož výsledky (s nimiž se stěžovatel seznámil a dne 7. března 2023 se k nim vyjádřil) vedly k vydání napadeného rozhodnutí městského úřadu, proti němuž měl stěžovatel možnost opět podat odvolání, což také učinil.

28. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat. Stěžovatel toliko polemizuje s argumentací správních orgánů a soudů v rovině běžného zákona a nesouhlasí zejména s jejich výkladem § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Odlišný názor stěžovatele na aplikaci právní úpravy však opodstatněnost ústavní stížnosti založit nemůže.

29. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení části § 123e odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh, aby byla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení "požadovaných v předchozím řízení" Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. S ohledem na výrok tohoto usnesení již Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2024


Jan Wintr v. r.
předseda senátu