Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) ve svém rozhodnutí ze dne 16. července 2019 dospěl k závěru, že oznámení týkající se sterilizace šesti romských žen mezi lety 1982 až 2001 je nepřijatelné pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy (viz § 8.1 a násl. přiloženého rozhodnutí v anglickém jazyce).
Přehled
Anotace
Rozhodnutí Výboru OSN pro odstranění diskriminace žen ze dne 16. července 2019 ve věci oznámení č. 102/2016 – J. D. a ostatní proti České republice
Výbor OSN pro odstranění diskriminace žen (CEDAW) ve svém rozhodnutí ze dne 16. července 2019 dospěl k závěru, že oznámení týkající se sterilizace šesti romských žen mezi lety 1982 až 2001 je nepřijatelné pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy (viz § 8.1 a násl. přiloženého rozhodnutí v anglickém jazyce).
I. Skutkové okolnosti
Oznámení podalo šest romských žen, které byly údajně obětmi nucené sterilizace, k níž mělo v pěti případech dojít mezi lety 1982 a 1990 a v jednom případě v roce 2001. Žádná z oznamovatelek se neobrátila na vnitrostátní orgán nadaný rozhodovací pravomocí s cílem dosáhnout nápravy namítané situace.
II. Odůvodnění rozhodnutí Výboru
Oznamovatelky tvrdily, že v České republice neexistují účinné vnitrostátní prostředky nápravy, které by vedly k odškodnění za nucené sterilizace žen, ke kterým v minulosti docházelo. Otázka možnosti promlčení nebo naopak nepromlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích byla sporná. Nejvyšší soud v roce 2008 změnil svůj právní názor a vyslovil, že právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku je právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době. Následně Ústavní soud vyslovil, že vznesení námitky promlčení může odporovat dobrým mravům.
Vláda uvedla, že všechny oznamovatelky si musely být plně vědomy sterilizace a jejích důsledků nejpozději v roce 2001. Posouzení účinnosti prostředků nápravy se tudíž vztahovalo k tomuto datu. Žádná z oznamovatelek nepodala žalobu na ochranu osobnosti. Stížnosti podané dvěma oznamovatelkami k veřejnému ochránci práv nelze považovat za prostředky nápravy. Vnitrostátní soudy v některých případech přiznaly sterilizovaným ženám náhradu nemajetkové újmy a rozhodly o nepromlčení nároku na peněžní náhradu pro rozpor s dobrými mravy.
CEDAW konstatoval, že pochybnosti o účinnosti vnitrostátního prostředku nezbavují oznamovatele povinnosti takový prostředek vyčerpat, a učinil závěr, že oznámení je nepřijatelné pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.