I.ÚS 344/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra, o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 392/2025 ze dne 13. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 50/2017 ze dne 26. 9. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 4 T 50/2017 ze dne 7. 5. 2020, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2020, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 5 písm. c) trestního zákoníku a byl mu uložen mj. peněžitý trest ve výměře 715 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činila 5 600 Kč, takže celková výše peněžitého trestu činila 4 004 000 Kč. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo podle § 344 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o přeměně zbytku uvedeného peněžitého trestu na trest odnětí svobody v trvání 1 029 dnů, tj. 2 roků a 299 dnů, přičemž pro výkon tohoto trestu byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou.

3. Proti napadenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

4. Stěžovatel namítá, že k přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody došlo v důsledku nerespektování hmotněprávních ustanovení o dobytnosti peněžitého trestu a možnosti upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu. V uvedené přeměně spatřuje neuvážené uložení trestní sankce a duální potrestání. Připomíná, že trestná činnost, za kterou byl uznán vinným, byla spáchána v letech 2009-2010, a uvádí, že od té doby vede řádný život, má stabilní zázemí, rodinu a práci, ve zkušební době podmíněného odsouzení se osvědčil a nahradil způsobenou škodu. Tvrdí, že již uložením peněžitého trestu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť bylo zřejmé, že je tento trest nepřiměřený a s ohledem na jeho majetkové poměry nemůže být splacen. Podle jeho názoru byl tak peněžitý trest uložen v rozporu s § 68 odst. 6 trestního zákoníku (ve znění účinném k 7. 5. 2020).

5. Stěžovatel dále tvrdí, že obvodní soud měl postupovat podle § 342a odst. 1 trestního řádu a rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu. Trest odnětí svobody, na který mu byl přeměněn peněžitý trest, považuje za nepřiměřený, takže mělo být buď upuštěno od výkonu zbytku peněžitého trestu, nebo měla být uložena méně postihující trestní sankce. Přeměna peněžitého trestu na trest odnětí svobody je podle jeho názoru rozporná s účelem a funkcemi trestu.

6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Zároveň však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 455/05 ze dne 24. 4. 2008 (N 74/49 SbNU 119) nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 1124/09 ze dne 22. 7. 2010], protože rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Tento přístup je třeba vztahovat i na rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu nebo o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1167/19 ze dne 14. 5. 2019 či sp. zn. III. ÚS 624/25 ze dne 12. 3. 2025). Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v posuzované věci nedošlo.

8. Ústavní soud musí jako irelevantní hodnotit stěžovatelovy námitky směřující vůči samotnému uložení peněžitého trestu. Ústavní stížnost nesměřuje proti rozsudku, jímž byl tento trest uložen, ale až proti následnému rozhodnutí o jeho přeměně.

9. Otázkou možného upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu se obvodní soud podrobně zabýval, neboť - jak plyne z bodu 3 napadeného usnesení obvodního soudu - stěžovatel o toto upuštění v červenci 2025 požádal (přičemž pro případ, že by soud této žádosti nevyhověl, žádal o přeměnu peněžitého trestu na trest obecně prospěšných prací). Obvodní soud pak v bodě 10 napadeného usnesení konstatoval, že podmínky pro upuštění od výkonu (zbytku) peněžitého trestu stanovené v § 342a trestního řádu nebyly splněny, a tento závěr náležitě odůvodnil. V bodech 13 a 14 napadeného usnesení pak vysvětlil, proč nepřistoupil k přeměně peněžitého trestu na trest obecně prospěšných prací. Stěžovatel v ústavní stížnosti na tuto argumentaci nereaguje a Ústavní soud ji považuje za přesvědčivou a nenachází v ní žádnou ústavněprávně relevantní vadu.

10. Ústavní soud konečně konstatuje, že přistoupily-li obecné soudy k přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody, byly vázány přepočtovým pravidlem uvedeným v § 69 odst. 2 trestního zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), takže neměly žádnou možnost, jak výměru trestu odnětí svobody snížit.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2026


Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu