Rivadulla Duró proti Španělsku

Rozhodnutí ze dne 12. října 2023 ve věci č. 27925/21 – Rivadulla Duró proti Španělsku

Výbor páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že odsouzením stěžovatele k trestu odnětí svobody a peněžitému trestu za zveřejnění příspěvků ospravedlňujících terorismus a hanobících královskou rodinu a bezpečnostní složky nedošlo k porušení jeho svobody projevu dle článku 10 Úmluvy, neboť odsouzení naplňovalo naléhavou společenskou potřebu a vnitrostátní soudy dostatečně vážily proti sobě stojící zájmy.

I.    Skutkové okolnosti

Stížnost podal španělský raper, který na sociální síti Twitter zveřejnil několik kontroverzních příspěvků. První série příspěvků vyjadřovala podporu odsouzeným členům teroristické skupiny, druhá hanobila španělskou monarchii a třetí urážela bezpečností složky státu. Kromě toho v srpnu 2016 publikoval video, ve kterém obvinil španělského krále ze zpronevěření veřejných financí, zavraždění svého bratra, utrácení peněz za prostitutky, opilectví, mafiánství a dalších činů. Následně také uveřejnil rapovou píseň, ve které dále hanobil královskou rodinu.

V roce 2018 byl stěžovatel odsouzen za veřejné schvalování terorismu. Byl mu uložen trest odnětí svobody v délce devíti měsíců a peněžitý trest ve výši 5 040 eur. Vedle toho byl odsouzen za trestný čin urážky koruny s peněžitým trestem ve výši 10 800 eur a urážky státních institucí s peněžitým trestem ve výši 13 500 eur.

Stěžovatel byl již dříve odsouzen za schvalování terorismu k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce dvou let. Po novém odsouzení, které bylo předmětem projednávané věci, došlo k pozastavení podmíněného trestu uloženého v předchozí věci a stěžovatel byl umístěn do výkonu trestu odnětí svobody.

II.  Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy

Stěžovatel namítal porušení svobody projevu podle článku 10 Úmluvy. Soud zhodnotil, že odsouzení stěžovatele zjevně představovalo zásah do jeho svobody projevu. Tento zásah byl proveden na základě zákona a sledoval legitimní cíl ochrany národní bezpečnosti a veřejného pořádku. Soud tedy dále zkoumal pouze jeho nezbytnost v demokratické společnosti.

a) Odsouzení za veřejné schvalování terorismu 

Nejprve se Soud zabýval odsouzením stěžovatele za schvalování terorismu. Odkázal na věc Jorge López proti Španělsku (č. 54140/21, rozhodnutí ze dne 20. září 2022), kde stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V této věci stěžovatel taktéž zveřejnil své písně, které oslavovaly terorismus. Písně byly dostupné online a hrány na koncertech, tudíž měly potenciál oslovit velké množství lidí. Soud v tomto případě zhodnotil, že písně mohly být vnímány jako přímé či nepřímé ospravedlňování násilí, nenávisti a netolerance a že šly daleko za limit povolené kritiky. Soud také shledal, že rozhodnutí vnitrostátních soudů byla rozumná, jelikož byla založena na dostatečném vyvažování proti sobě stojících zájmů.

Uvedené závěry jsou dle Soudu plně použitelné i v projednávané věci. Ohledně projevů, které mohou podněcovat k násilí, Soud zohledňuje tyto faktory: zda k projevu došlo v rámci napjaté politické nebo společenské situace; jestli může být projev ve svém celkovém kontextu považován za přímé nebo nepřímé podněcování nebo ospravedlňování násilí, nenávisti či netolerance, a konečně způsob, jakým byl projev učiněn a jeho přímá či nepřímá způsobilost vést ke škodlivým následkům (Erkizia Almandos proti Španělsku, č. 5869/17, rozsudek ze dne 22. června 2021, § 40–41).

V případě stěžovatele bylo jeho odsouzení odůvodněno tím, že jeho příspěvky na Twitteru ospravedlňovaly a oslavovaly terorismus a osoby odsouzené za členství v teroristických organizací a vyvolávaly nenávist a svár. Dle Soudu se nejednalo o postih za pouhý nesouhlas s politickou ideologii jiných, ale spíš o sankci za podněcování, u něhož existovalo riziko, že třetí osoby – rozvášněné stěžovatelovy výroky – se mohou dopustit skutečného násilí proti konkrétním institucím a skupinám, podobně jako odsouzení teroristé zmiňovaní v příspěvcích stěžovatele. Tyto příspěvky byly navíc jednoduše a volně dostupné na internetu, a měly tak potenciál dostat se k velkému počtu osob, včetně mládeže.  Obecným poselstvím příspěvků bylo, že uchýlení se k násilí a terorismu je opodstatněné. Dle Soudu tyto výroky dalece přesahují to, co lze považovat za protestní projev, a tudíž jdou i nad rámec akceptovatelných limitů kritiky. Vnitrostátní soudy přitom pečlivě vážily soupeřící zájmy dle kritériích definovaných v judikatuře Soudu.

Nakonec zbývalo posoudit povahu a závažnost uložených sankcí, a to zejména odnětí svobody v délce devíti měsíců. Soud přihlédl k tomu, že stěžovatel byl už dříve odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody pro obdobný trestný čin. Bez toho předchozího trestu by stěžovatelovo odsouzení v projednávané věci nevedlo k odnětí svobody. Soud proto uzavřel, že odsouzení a uložený trest nebyly nepřiměřené sledovanému legitimnímu cíli a prohlásil stížnost v této části za zjevně neopodstatněnou.

b) Odsouzení za urážku koruny a státních institucí

Dále Soud posuzoval stěžovatelovo odsouzení za urážku koruny a státních institucí. Připomněl, že v těchto případech zkoumá, jestli vnitrostátní orgány zajistily spravedlivou rovnováhu mezi svobodou projevu a ostatními právy a hodnotami dle Úmluvy (Perinçek proti Švýcarsku, č. 27510/08, rozsudek velkého senátu ze dne 15. října 2015, § 274).

Soud odlišil projednávaný případ od případu Otegi Mondragon proti Španělsku (č. 2034/07, rozsudek ze dne 15. března 2011), ve kterém shledal porušení článku 10 Úmluvy za hanobení krále. V projednávaném případě byly skutkové okolnosti odlišné, a proto vedly k odlišnému závěru. Za prvé, stěžovatel nebyl politik volený lidem, ale zpěvák. Jeho projev byl psaný, nikoliv mluvený, a částečně i nahraný na video, z čehož lze usuzovat, že šlo o výsledek promyšleného procesu. Příspěvky obsahovaly opakovaná obvinění ze závažných trestných činů, a to bez jakýchkoliv důkazů. Dále bylo pro Soud relevantní, že potrestání za tento trestný čin bylo pouze finanční povahy. Soud také přihlédl k tomu, že stěžovatel učinil projev na sociálních sítí, kde se k němu jeho fanoušci mohli dostat zdarma. Zásah tedy nebyl nepřiměřený sledovanému cíli. I v této části proto Soud prohlásil stížnost za zjevně neopodstatněnou.