Hurbain proti Belgii

Rozsudek velkého senátu ze dne 4. července 2023 ve věci č. 57292/16 – Hurbain proti Belgii

Velký senát soudu rozhodl dvanácti hlasy proti pěti o neporušení článku 10 Úmluvy v souvislosti s tím, že soudy uložily vydavateli novin povinnost anonymizovat v online archivu jeho deníku 20 let starý článek o smrtelné dopravní nehodě, který uváděl plné jméno pachatele.

I. Skutkové okolnosti

Stěžovatelem je vydavatel významného belgického deníku Le Soir. V roce 1994 publikoval deník článek o sérii fatálních autonehod, k nimž došlo během několika málo dní. Jedné z těchto nehod se dopustil pod vlivem alkoholu jistý G. Nehoda vedla ke smrti dvou osob a zranění dalších tří. Článek obsahoval celé jméno G., který již v době nehody pracoval a nadále pracuje jako lékař. V roce 2000 byl G. za nehodu odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody dvou let. Trest si odpykal a v roce 2006 bylo jeho odsouzení zahlazeno. V roce 2008 začal deník Le Soir na internetu zdarma nabízet přístup do svých archivních vydání, a to včetně výše zmíněného článku. Následně G. opakovaně žádal vydavatelství o stažení článku nebo alespoň jeho anonymizaci. Poukázal na to, že po zadání jeho jména webové vyhledávače zobrazují daný článek, a tak se bojí, že jako lékař přijde o pacienty. Když vydavatelství na výzvu nereagovalo, G. ve věci zahájil občanskoprávní řízení. V roce 2013 nařídil soud vydavateli, aby v elektronické archivní verzi článek anonymizoval, tj. nahradil jméno a příjmení G. písmenem X. Odvolací soud tento rozsudek v roce 2014 potvrdil.

II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení článku 10

Stěžovatel namítal, že rozhodnutími vnitrostátních soudů došlo k porušení jeho práva na svobodu projevu zaručeného článkem 10 Úmluvy. Senát třetí sekce Soudu rozhodl dne 22. června 2021 šesti hlasy proti jednomu, že k porušení článku 10 nedošlo. Případ byl na žádost stěžovatele postoupen velkému senátu.

Velký senát uvedl, že příkaz anonymizovat archivní verzi napadeného článku představoval zásah do výkonu práva na svobodu projevu, který byl stanoven zákonem a sledoval legitimní cíl ochrany pověsti nebo práv jiných osob, v tomto případě práva G. na respektování jeho soukromého života. Soud proto dále posuzoval otázku, zda byl zásah nezbytný v demokratické společnosti.

a) Předběžné úvahy týkající se rozsahu věci a použité terminologie

Zatímco většina předchozích případů na poli střetu práva na svobodu projevu a práva na respektování soukromého života se týkala prvotního zveřejnění soukromých informací, v projednávané věci jde o přetrvávající online dostupnost článku původně zveřejněného v roce 1994. Původní článek byl navíc zveřejněn zákonným a nedehonestujícím způsobem. A konečně, jedná se o zprávu, která byla zveřejněna a následně archivována na internetových stránkách zpravodajského média pro účely žurnalistiky, což je záležitost, která se dotýká samotné podstaty svobody projevu.

Pokud jde o prostředky použité k realizaci „práva být zapomenut“, tyto se týkají buď obsahu daného článku (např. jeho odstranění, změna či anonymizace), nebo omezení jeho dostupnosti (zavedených internetovými vyhledávači nebo vydavatelstvem). V tomto rozsudku se Soud rozhodl užívat pojem „vyřazení z databáze“ pro opatření přijatá provozovateli vyhledávačů a termín „deindexace“ pro opatření přijatá vydavatelem novin odpovědným za internetový archiv.

b) Obecné zásady

1. Článek 10 a ochrana digitálních tiskových archivů

Internetové archivy významně přispívají k uchovávání a zpřístupňování zpráv a informací. Představují navíc důležitý zdroj pro vzdělávání a historické bádání, zejména proto, že jsou snadno přístupné veřejnosti a jsou zpravidla zdarma (Times Newspapers Ltd proti Spojenému království, č. 3002/03 a 23676/03, rozsudek ze dne 10. března 2009, § 27 a 45). Tato funkce tisku, stejně jako odpovídající oprávněný zájem veřejnosti na přístupu k archivům, nepochybně spadají pod ochranu článku 10 Úmluvy (M. L. a W. W. proti Německu, č. 60798/10 a 65599/10, rozsudek ze dne 28. června 2018, § 102). Prostor pro uvážení států v otázce rovnováhy mezi soupeřícími právy je přitom větší ve vztahu k novinovým archivům minulých událostí než u aktuálního zpravodajství (Times Newspapers Ltd proti Spojenému království, cit. výše, § 45).

V uplynulém desetiletí se v Evropě vytvořila shoda ohledně významu tiskových archivů. Proto ve specifickém kontextu zpracování osobních údajů na úrovni Evropské unie stanoví nařízení GDPR výslovně výjimku z práva na výmaz osobních údajů, pokud je zpracování údajů nezbytné pro výkon práva na svobodu projevu a informace [čl. 17 odst. 3 písm. a)]. Aby mohl tisk řádně plnit svůj úkol vytvářet archivy, musí být schopen vytvářet a udržovat komplexní záznamy. Vzhledem k tomu, že úlohou archivů je zajistit trvalou dostupnost informací, které byly v určitém okamžiku zveřejněny zákonným způsobem, měly by zpravidla zůstat autentické, spolehlivé a úplné. Integrita digitálních tiskových archivů by proto měla být hlavní zásadou při posuzování každé žádosti o odstranění nebo změnu celého archivovaného článku nebo jeho části, které přispěly k uchování historie. To platí zejména v případech jako tento, kdy soulad článku se zákonem nebyl nikdy zpochybněn. Takové žádosti vyžadují zvláštní ostražitost ze strany vnitrostátních orgánů a důkladné přezkoumání.

2. Článek 8 a ochrana „práva být zapomenut“

Odůvodnění vnitrostátních soudů se v projednávané věci zaměřilo na „právo být zapomenut“, kterého se domáhal G. Tohoto práva se v posledních letech domáhá rostoucí počet osob. Vychází to z jejich zájmu dosáhnout vymazání, změny či omezení přístupu k informacím z minulosti, jež by mohly mít dalekosáhlý negativní dopad na to, jak jsou v současnosti vnímány. Existuje také riziko dalších škodlivých účinků: zaprvé, shromažďování informací, které by mohlo vést k vytvoření profilu dotyčné osoby (viz Google Spain, C-131/12, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. května 2014). Zadruhé, pokud informace nejsou zasazeny do kontextu, může jednotlivec, který si prohlíží online článek o jiné osobě, získal roztříštěný a zkreslený obraz skutečnosti. Navíc, bez ohledu na skutečnou četnost vyhledávání spojeného s konkrétním jménem existuje pro danou osobu neustálá hrozba a obava, že bude kdykoli a v různých souvislostech, jako je např. hledání zaměstnání a obchodní vztahy, nečekaně konfrontována se svými minulými činy nebo veřejnými prohlášeními. Soud se proto zabýval otázkou, zda článek 8 Úmluvy poskytuje ochranu před těmito negativními účinky, a pokud ano, v jakém rozsahu.

Zhodnotil, že „právo být zapomenut“ se objevuje v různých kontextech. Poprvé se objevilo v souvislosti s opětovným publikováním dříve zveřejněných informací soudní povahy tiskem. Později vyvstaly jeho nové aspekty v souvislosti s digitalizací starších článků, která vedla k jejich rozsáhlému šíření na internetových stránkách příslušných novin. Účinek tohoto šíření byl současně umocněn zařazením internetových stránek do vyhledávačů.

Z hlediska Úmluvy je „právo být zapomenut online“ spojeno s právem na ochranu pověsti chráněným článkem 8, a to bez ohledu na to, jaká opatření jsou za tímto účelem požadována (odstranění nebo změna novinového článku v online archivu nebo omezení přístupu k článku prostřednictvím deindexace zpravodajským portálem). Nárok na zapomenutí nepředstavuje dle Soudu samostatné právo chráněné Úmluvou a v rozsahu, v jakém se na něj vztahuje článek 8, se může týkat pouze určitých situací a informací. Soud doposud neaproboval žádné opatření, které by odstraňovalo nebo měnilo informace zveřejněné pro novinářské účely v souladu s právem a archivované na internetových stránkách zpravodajského portálu.

3. Kritéria, která má Soud použít

Za účelem vyřešení střetu práv podle článků 10 a 8 Úmluvy ve věcech týkajících se žádostí o změnu obsahu uloženého v digitálním tiskovém archivu používal Soud v minulosti kritéria shrnutá v rozsudku Axel Springer AG proti Německu (č. 39954/08, rozsudek velkého senátu ze dne 7. února 2012, § 89‒95; srov. také Fuchsmann proti Německu, č. 71233/13, rozsudek ze dne 19. října 2017, § 34, a M. L a W. W. proti Německu, cit. výše, § 96). Naproti tomu v nedávné věci Biancardi proti Itálii (č. 77419/16, rozsudek ze dne 25. listopadu 2021, § 57–71), která se týkala žádosti, aby vlastník internetových novin deindexoval článek, Soud shledal, že je třeba vzít v úvahu nová kritéria, a to délku doby, po kterou byl článek uchováván na internetu, citlivost údajů a závažnost uložené sankce.

Soud konstatoval, že při posuzování je třeba zohlednit specifickou povahu projednávané věci, která spočívá v tom, že se týká digitální archivní verze článku, a nikoli jeho původní verze. S ohledem na potřebu zachovat integritu tiskových archivů i na praxi soudů v členských státech Rady Evropy by se při poměřování soupeřících práv měla zohlednit následující kritéria: (i) povaha archivovaných informací; (ii) doba, která uplynula od událostí, od původního zveřejnění a zveřejnění online; (iii) současný zájem na informacích; (iv) skutečnost, zda osoba, která se domáhá „zapomenutí“, je veřejně známá a její počínání po událostech; (v) negativní dopady další dostupnosti informací online; (vi) stupeň dostupnosti informací v digitálních archivech; a (vii) dopad opatření na svobodu projevu a konkrétněji na svobodu tisku.

Ve většině případů je třeba vzít v úvahu několik kritérií současně, aby bylo možné stanovit, jaká ochrana soukromému životu má být poskytnuta v porovnání s dalšími dotčenými zájmy a s prostředky použitými k zajištění této ochrany. Ochrana soukromého života v souvislosti s uplatněním práva být zapomenut tedy nemůže být posuzována odděleně od prostředků, kterými byla realizována. Je tak nutné provést vyvažování s cílem zjistit, zda s ohledem na váhu soupeřících zájmů a rozsah prostředků použitých v konkrétním případě byla váha přisuzovaná buď „právu být zapomenut“, prostřednictvím práva na respektování soukromého života, nebo svobodě projevu nadměrná.

V této souvislosti Soud ve věci M. L. a W. W. proti Německu (cit. výše, § 97) – stejně jako Soudní dvůr Evropské unie již dříve ve věci Google Spain (cit. výše) – uznal, že vyvažování dotčených zájmů může vést k různým výsledkům v závislosti na tom, zda se žádost o výmaz týká původního vydavatele informací, jehož činnost je obecně jádrem toho, co má chránit svoboda projevu, nebo vyhledávače, jehož hlavním zájmem není zveřejnění původní informace o dotčené osobě, ale zejména usnadnění identifikace všech dostupných informací o této osobě a vytvoření jejího profilu.

Soud připomněl, že stejně jako subjekty údajů nejsou povinny kontaktovat původní internetové stránky, ať už předem nebo současně, aby mohly uplatnit svá práva vůči provozovatelům vyhledávačů, nemůže být ani posouzení žaloby proti vydavateli zpravodajského portálu podmíněno předchozí žádostí o vyřazení z databáze. Podle Soudu si toto rozlišení mezi aktivitami provozovatelů vyhledávačů a činností vydavatelů zpravodajských portálů zachovává při posuzování případného zásahu do svobody projevu založeného žalobou na uplatnění práva být zapomenut svůj význam.

Dle Soudu nelze přehlížet, že povinnost vydavatele anonymizovat článek, který byl původně zveřejněn zákonným způsobem, má odrazující účinek pro svobodu tisku. Soud k tomu zdůraznil, že útok na dobrou pověst osoby, který vyplývá z přetrvávající dostupnosti online archivovaného článku, musí dosáhnout určité míry závažnosti, kterou musí žadatel řádně doložit, aby článek 8 vstoupil do hry.

Ačkoli tedy v rámci vyvažování mezi právem na svobodu projevu a právem na respektování soukromého života mají být obě tato práva považována za stejně hodnotná, neznamená to, že všechna kritéria, která je třeba při vyvažování použít, mají stejnou váhu. Je třeba naplnit zásadu zachování integrity tiskových archivů, což znamená zajistit, aby se změna a tím spíše odstranění archivovaného obsahu omezily na to, co je nezbytně nutné. To je třeba, aby se zabránilo odrazujícímu účinku, který by taková opatření mohla mít na plnění úkolů tisku spočívajících v předávání informací a uchovávání archivů. Při uplatňování výše uvedených kritérií je tedy třeba věnovat zvláštní pozornost řádnému vyvažování zájmů osob, které žádají o změnu nebo odstranění článku, a dopadu žádostí na vydavatele zpráv a na fungování tisku.

c) Aplikace obecných zásad na projednávanou věc

1. Povaha archivovaných informací

Nejprve bylo nutné zjistit, zda se informace týkaly soukromého, profesního nebo veřejného života dotčené osoby a zda měly společenský dopad, nebo zda naopak spadaly do intimní sféry soukromého života, a byly proto zvláště citlivé. Soud ve své nedávné judikatuře označil údaje týkající se trestního řízení za citlivé (Biancardi proti Itálii, cit. výše, § 67). V případě článků v tisku o trestním řízení představuje uvedení individualizovaných informací, jako je celé jméno dotčené osoby, důležitý aspekt (Fuchsmann proti Německu, cit. výše, § 37) a samo o sobě nevyvolává problém podle Úmluvy, a to ani v době prvního zveřejnění, ani v době vložení do online archivu. Vzhledem k tomu, že informace v projednávané věci byly soudní povahy, relevantní byla povaha a závažnost popsaného trestného činu. Článek informoval o několika dopravních nehodách v roce 1994, z nichž jednu způsobil G. Informoval o událostech stručně a objektivně a G. nikdy nenamítal, že by článek měl být opraven. Soud však naznal, že zaznamenané skutečnosti, ačkoli byly tragické, nespadají do kategorie trestných činů, jejichž význam se vzhledem k jejich závažnosti s plynutím času nemění. Kromě toho případ neměl širokou publicitu.

2. Doba, která uplynula od událostí, od prvního zveřejnění a zveřejnění online

Mezi prvotním zveřejněním článku a první žádostí o anonymizaci uplynula značná doba (16 let). Odvolací soud vydal svůj rozsudek zhruba 20 let po prvotním zveřejnění. Po takové době měl dle Soudu G., jehož odsouzení bylo zahlazeno v roce 2006, legitimní zájem na tom, aby mu bylo umožněno znovu se začlenit do společnosti, aniž by mu byla trvale připomínána jeho minulost.

3. Současný zájem na informacích

Bylo třeba zjistit, zda dotčený článek nadále přispíval k diskusi veřejného zájmu, zda získal určitý historický, výzkumný nebo statistický význam a zda byl i nadále relevantní pro účely zasazení nedávných událostí do kontextu. Posouzení je nutné provést z hlediska doby, kdy dotčená osoba podala svou žádost týkající se „práva být zapomenut“. Přínos článku k diskusi veřejného zájmu může přetrvávat v průběhu času, a to buď kvůli samotným informacím, nebo kvůli novým faktorům, kam patří např. pozdější vývoj v původním soudním řízení. Vzhledem ke specifické povaze digitálních tiskových archivů, které se týkají informací, jež jsou jen zřídkakdy aktuální, však jejich současný přínos pro debatu veřejného zájmu není ve většině případů rozhodující. Pokud k takové diskusi nepřispívají, je třeba také zjistit, zda jsou archivované informace zajímavé i pro jiné výše zmíněné účely, např. historické nebo vědecké. Soud se ztotožnil s posouzením vnitrostátního soudu; konstatoval, že dvacet let po událostech, které zjevně neměly historický význam, nepřispěla identita osoby, která nebyla veřejně známou, k veřejnému zájmu na článku. Ten přispěl k veřejné debatě jen z hlediska statistiky k tématu bezpečnosti silničního provozu.

4. Veřejná známost dané osoby a její počínání po událostech

Otázku, zda byla dotyčná osoba veřejně známa, je nutné posuzovat vzhledem o okolnostem případu a ve vztahu k době, kdy podala žádost o „zapomenutí“. Veřejný status osoby může předcházet skutečnostem, o nichž je článek, nebo se se může projevit současně s nimi. Navíc, i když se veřejná známost osoby může v průběhu času snižovat, tato osoba se také z různých důvodů může vrátit do centra pozornosti. V některých situacích může rovněž chování osoby od událostí, které byly předmětem původního článku, odůvodnit zamítnutí její žádosti o „zapomenutí“ (M. L. a W. W. proti Německu, cit. výše, § 108). Naopak skutečnost, že osoba zůstává mimo pozornost médií, může hrát ve prospěch ochrany její pověsti. V projednávané věci G. ani v době původních událostí, ani při umístění článku na internet, ani při podání žádosti o anonymizaci nebyl veřejnosti známý, nevyhledával pozornost médií a jeho případ nepřitahoval širokou publicitu. Naopak dělal všechno proto, aby se hledáčku médií vyhnul.

5. Negativní důsledky další dostupnosti informací online

Aby bylo možné odůvodnit změnu článku v digitálním archivu, musí být dotčená osoba schopna řádně zdůvodnit své tvrzení o vážné újmě, kterou pro ni v soukromém životě článek představuje. Pokud jde o soudní informace, je při posuzování způsobené újmy důležité zohlednit důsledky přetrvávající dostupnosti informací pro opětovné začlenění dané osoby do společnosti. Vedle doby, která uplynula od zveřejnění informace, je třeba zjistit, zda bylo odsouzení dané osoby zahlazeno v rejstříku trestů a zda došlo k její rehabilitaci. Jedná se totiž nejen o zájem odsouzeného, ale také o zájem společnosti jako takové, a o to, že odsouzení jedinci mohou legitimně usilovat o to, aby se po výkonu trestu plně začlenili do společnosti. Nicméně rehabilitace osoby nemůže sama o sobě odůvodnit uznání „práva být zapomenut“.

V projednávané věci Soud neshledal důvod zpochybnit závěry odvolacího soudu, dle nichž by elektronická archivace článku týkajícího se trestného činu neměla vést k vytvoření „virtuálního trestního rejstříku“ u osoby, která si odpykala trest a jejíž odsouzení bylo zahlazeno. Odvolací soud také poukázal na to, že po zadání jména a příjmení G. do internetového vyhledávače se daný článek okamžitě objevil ve výsledcích vyhledávání, což pro G. nepochybně představovalo újmu a bylo způsobilé stigmatizovat ho jakožto lékaře, vážně poškodit jeho pověst v očích pacientů, kolegů a známých a zabránit mu v normálním začlenění do společnosti.

6. Stupeň dostupnosti informací v digitálních archivech

Je třeba zohlednit, že nahlížení do archivů obecně vyžaduje aktivní vyhledávání, které spočívá v zadávání klíčových slov na speciální webové stránce obsahující archivy novin. Při absenci takového vyhledávání tedy článek v digitálních archivech pravděpodobně nepřitáhne pozornost uživatelů internetu, kteří nehledají přesné informace týkající se konkrétní osoby (tamtéž, § 113). Při vyvažování dotčených zájmů je rovněž důležité zjistit míru dostupnosti archivovaného článku, tj. zda byl k dispozici bez omezení a zdarma, nebo zda byl přístup omezen na předplatitele či jinak. V daném případě byl článek zveřejněn v archivu bez omezení a zdarma, což G. nepochybně působilo újmu.

7. Dopad opatření na svobodu projevu a konkrétněji na svobodu tisku

Vzhledem k významu integrity digitálních tiskových archivů by měly vnitrostátní soudy při posuzování těchto sporů a při rozhodování o tom, které z různých možných opatření upřednostnit, vybrat opatření, které jednak nejlépe odpovídá cíli sledovanému žadatelem ‒ za předpokladu, že cíl je odůvodněný ‒ a jednak nejméně omezuje svobodu tisku. Pouze opatření, která splňují tento dvojí cíl, lze dle Soudu být nařízena, i kdyby to znamenalo zamítnutí žaloby osoby, která podala žádost.

Toto posouzení je potřeba provést s ohledem na spektrum dostupných opatření. Provozovatel vyhledávače, který není poskytovatelem obsahu, může provést např. následující: (a) reorganizaci výsledků vyhledávání tak, aby se odkaz na dotčenou internetovou stránku objevil v seznamu výsledků na méně významném místě; b) úplné nebo částečné vyřazení z databáze (týkající se pouze vyhledávání na základě jména dotčené osoby) odstraněním odkazu z indexu vyhledávače. Vydavatel webové stránky pak např. může: (a) odstranit celý text nebo jeho část uloženou v digitálním archivu; (b) anonymizovat údaje o osobě uvedené v textu; (c) přidat k textu poznámku, tj. aktualizovat text prostřednictvím digitální opravy (pokud byly informace nepřesné) nebo prostřednictvím elektronické komunikace (pokud byly informace neúplné); (d) odstranit článek z indexu interního vyhledávače internetových stránek; nebo e) nechat článek zcela nebo částečně (pouze ve vztahu k vyhledávání na základě jména dotčené osoby) deindexovat pro externí vyhledávače.

V projednávané věci se G. rozhodl hájit své zájmy žalobou proti vydavateli (nikoli provozovatelům vyhledávačů), přičemž se domáhal primárně anonymizace článku (a až subsidiárně deindexace). Za těchto okolností a vzhledem k dispoziční zásadě platné v belgickém občanském právu nelze dle Soudu vnitrostátním soudům vytýkat, že své zkoumání omezily na hlavní požadavek G., kterým byla anonymizace článku. Odvolací soud shledal, že nejúčinnějším prostředkem ochrany soukromí G. bez nepřiměřeného zásahu do svobody projevu stěžovatele je anonymizace článku na internetových stránkách novin. Vzal přitom v úvahu význam, který je třeba přikládat integritě archivů. Původní, neanonymizovaná verze článku je stále k dispozici v tištěné podobě a může do ní nahlédnout každý zájemce, čímž i nadále plní svoji inherentní roli archivního záznamu.

Soud již dříve rozhodl, že anonymizace je méně škodlivá pro svobodu projevu než odstranění celého článku (tamtéž, § 105). Týká se totiž pouze jména a příjmení dotyčné osoby a nemá jiný vliv na obsah sdělovaných informací. Povinnost vydavatele anonymizovat článek, který byl původně zveřejněn zákonným způsobem, v zásadě může spadat do „povinností a odpovědnosti“ tisku a limitů, které mu mohou být uloženy. V daném případě však ze spisu neplyne, že by příkaz k anonymizaci v praxi zásadním způsobem omezil způsobilost deníku Le Soir plnit své novinářské poslání.

d) Závěr

Soud shrnul, že vnitrostátní soudy důsledně přihlédly k povaze a závažnosti soudních skutečností, o nichž se v článku informovalo, ke skutečnosti, že článek neměl žádný aktuální, historický nebo vědecký význam, a ke skutečnosti, že G. nebyl veřejně známou osobou. Kromě toho vzaly v potaz vážnou újmu, kterou G. utrpěl v důsledku přetrvávající dostupnosti článku na internetu s neomezeným přístupem, který byl způsobilý vytvořit „virtuální trestní rejstřík“. Anonymizace článku nepředstavovala pro stěžovatele nadměrnou a neproveditelnou zátěž a zároveň znamenala nejúčinnější prostředek ochrany soukromí G. Vzhledem k šíři prostoru států pro uvážení dospěl Soud k závěru, že vnitrostátní soudy pečlivě vyvážily dotčená práva tak, že zásah do práva zaručeného článkem 10 byl omezen na nezbytně nutnou míru, a proto jej lze považovat za nezbytný v demokratické společnosti. Soud tak naznal, že nedošlo k porušení článku 10 Úmluvy.

III. Odlišná stanoviska:

Soudce Krenc ve svém souhlasném stanovisku uznal potřebu nových kritérií pro poměřování práv chráněných články 8 a 10, která lépe vyhovují otázkám vyplývajícím z online archivů. Zdůraznil specifické vlastnosti digitálních tiskových archivů, včetně okamžité a trvalé přístupnosti online informací a dopadu plynutí času na rovnováhu mezi soukromím a svobodou projevu. Uznal důraz na zachování integrity digitálních tiskových archivů, avšak argumentoval, že situace je výrazně jiná, když nejsou online médií volně dostupná. Deník se totiž v roce 2022 stal dostupným pouze předplatitelům. Toto nastavení dle něj snížilo míru potřeby jejich integrity. Uzavřel, že rozsudek by neměl vytvořit precedent pro systematickou anonymizaci v podobných případech.

Soudce Ranzoni ve svém nesouhlasném stanovisku, k němuž se připojili soudci Kűris, Grozev, Eicke a soudkyně Schembri Orland, vyjádřil obavu, že úzký pohled na problematiku aplikovaný většinou představuje ohrožení svobody tisku. Neustálá hrozba změny dříve zveřejněných textů totiž může vést k tomu, že média budou ve svém zpravodajství projevovat větší zdrženlivost, což negativně ovlivní jejich úlohu ve společnosti. Podotkl, že důsledkem je odrazující účinek na svobodu tisku a zdůraznil, že média by mohla v důsledku tohoto přístupu a v očekávání možných žádostí o změnu upustit od uchovávání zpráv v online archivech nebo vynechávat podrobnosti. Poukázal na zásadní rozdíl mezi aktivitami webových vyhledávačů a vydavatelů zpráv. Dle jeho názoru by vyhledávače měly být prvním kontaktním místem pro řešení nároků na právo být zapomenut, čímž by bylo chráněno jádro svobody projevu vydavatelů. Zdůraznil význam ochrany kolektivní paměti a „práva si pamatovat“.

V kontextu projednávané věci dodal, že aby byla změna zákonně publikovaného článku uloženého v digitálním tiskovém archivu oprávněná, musela by být újma, kterou dotčená osoba tvrdí, vážná a řádně doložená. To se v této věci nestalo. Před jakoukoli změnou by dle něj měly soudy nejprve zvážit alternativy, jako je vyřazení z databáze. Změna článku by měla být až krajním opatřením. Uzavřel, že příkaz k anonymizaci elektronické verze článku na internetových stránkách novin nebyl v demokratické společnosti nezbytný, a k porušení článku 10 Úmluvy tedy došlo.