HODINA proti České republice

Rozhodnutí ze dne 3. července 2025 ve věci č. 18381/23 – Hodina proti České republice

Výbor páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl o zjevné neopodstatněnosti stížnosti, jelikož v insolvenčním řízení, ve kterém vnitrostátní soudy schválily reorganizační plán společnosti, jejímž byl stěžovatel akcionářem, nedošlo k porušení jeho práva na ústní slyšení či kontradiktornost řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

I.    Skutkové okolnosti

Stěžovatel patřil mezi akcionáře společnosti, u které došlo v roce 2019 k zahájení insolvenčního řízení a která v následujícím roce požádala insolvenční soud o povolení reorganizace. Společnost předložila insolvenčnímu soudu reorganizační plán, podle kterého se její základní kapitál měl snížit na nulu; všechny stávající akcie, včetně stěžovatelových, se měly zrušit bez náhrady a vydat nové. Ty ale byly upsány už jen hlavním insolvenčním věřitelem. Stěžovatel s plánem nesouhlasil. Měl za to, že sledoval nepoctivý záměr s cílem usnadnit jeho „vytlačení“ (squeeze-out) ze společnosti a namítal také údajnou podjatost znalce, který ocenil majetkovou podstatu. Při ústním jednání před insolvenčním soudem, na němž byl přítomen i stěžovatel, který ale v postavení akcionáře nemohl hlasovat ani klást otázky a vznášet námitky, věřitelé většinou hlasů odsouhlasili znalecký posudek i plán. Stejně tak posléze schválil reorganizační plán společnosti i insolvenční soud. Stěžovatel proti tomu marně brojil před soudy vyšších stupňů a u Ústavního soudu.

II.  Odůvodnění rozhodnutí Soudu

K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy

Stěžovatel krom jiného namítal porušení práva na spravedlivé řízení, protože nebyl vnitrostátními soudy slyšen při jednání, nemohl účinně vznášet námitky proti reorganizaci, resp. se mu nedostalo kontradiktorního řízení.

Soud úvodem připomněl, že z požadavku veřejného projednání před soudem vyplývá až na výjimky i právo účastníka řízení na ústní slyšení. Výjimky se týkají povahy otázek, o kterých se v řízení rozhoduje. Veřejné jednání tak není třeba konat: a) neexistuje-li spor ohledně skutkových okolností, které lze u jednání vyjasnit, takže lze rozhodnout spravedlivě na základě spisu; b) jde-li o čistě právní otázky omezeného rozsahu či nižší míry složitosti; c) jsou-li předmětem řízení vysoce technické otázky (Ramos Nunes de Carvalho e Sá proti Portugalsku, č. 55391/13 a další, rozsudek velkého senátu ze dne 6. listopadu 2018, § 190). Dále Soud podotkl, že případ stěžovatele se týkal až té fáze řízení, v níž vnitrostátní soudy už jen posuzovaly výhodnost reorganizačních opatření. K absenci ústního slyšení tedy nedošlo na počátku, kdy se zjišťuje insolvence, což by vedlo k porušení práva na spravedlivý proces (Exel proti České republice, č. 48962/99, rozsudek ze dne 5. července 2005, § 55–59).

V dané věci stěžovatel namítal jednak nepoctivý záměr reorganizačního plánu, jednak zaujatost znalce. Soud vyšel z toho, že vnitrostátní soudy vysvětlily, že poctivost záměru se týká skutečnosti, zda se dlužník upřímně snaží podle reorganizačního plánu uspokojit většinu věřitelů. To vyžaduje především přezkoumání plánu stran očekávaného uspokojení věřitelů. Soud přitom neshledal důvod odchýlit se od závěru vnitrostátních soudů, podle kterých ústní projednání za daných okolností k posouzení stěžovatelovi námitky nebylo nezbytné. Stejně tak Soud akceptoval, že za okolností dané věci by možnost projednat údajnou zaujatost znalce při ústním slyšení neměla vliv na práva stěžovatele. K nestrannosti znalce vnitrostátní soudy uvedly, že akcionáři nemají právo hlasovat o znaleckém posudku, protože nejsou věřiteli s peněžitým nárokem vůči společnosti. Navíc, i kdyby jiný znalecký posudek ocenil společnost vyšší hodnotou, nemělo by to dopad na postavení stěžovatele. Podle Soudu tak případ nevyvolával podstatné otázky stran objasnění skutkových zjištění ani složitou právní otázku. Zohlednil také, že stěžovatel mohl vznést námitky v písemných podáních a vnitrostátní soudy tyto posoudily na základě spisového materiálu. Soud proto uzavřel, že absence ústního slyšení neodporovala požadavkům podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, protože věc se týkala hledání řešení insolvence, nikoli jejího zjišťování, a vnitrostátní soudy zvážily stěžovatelovy námitky na základě spisu a jeho písemných podání (Varela Assalino proti Portugalsku, č. 64336/01, rozhodnutí ze dne 25. dubna 2002).

K námitce stěžovatele, že nemohl účinně vznést námitky proti reorganizačnímu plánu, Soud zdůraznil, že vznesl své argumenty písemně a vnitrostátní soudy se s jeho námitkami řádně vypořádaly v odůvodněních rozhodnutí, která nebyla svévolná či nerozumná.

K námitce stěžovatele, že se mu nedostalo kontradiktorního řízení, protože odvolací soud změnil náhled na to, zda mají akcionáři právo hlasovat během schůze věřitelů, čímž mu odepřel možnost účinně hájit svou věc, Soud podotkl, že změna byla ve prospěch stěžovatele; jeho hlas proti reorganizačnímu plánu tak byl nakonec vzat v úvahu. V každém případě toto nemohlo nijak změnit celkový výsledek. Uvedená změna právního posouzení odvolacím soudem tedy neohrozila kontradiktornost řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Soud dospěl k závěru, že řízení jako celek bylo spravedlivé, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stížnost je tedy zjevně neopodstatněná a lze ji odmítnout podle čl. 35 odst. 3 písm. b) a odst. 4 Úmluvy. Soud proto rozhodl o nepřijatelnosti stížnosti.