Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky BigBoard Praha, a.s., sídlem Na strži 2097/63, Praha 4, zastoupené JUDr. Martinem Solilem, advokátem, sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2026 č. j. 70 C 108/2025-67, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Ředitelství silnic a dálnic s.p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl námitku žalované stěžovatelky ohledně nedostatku pravomoci civilního soudu. Rozhodl tak v řízení o zaplacení částky 302 962,92 Kč představující náhradu nákladů za odstranění reklamního zařízení specifikovaného v žalobě.
2. Stěžovatelka toto rozhodnutí obvodního soudu napadá ústavní stížností, přičemž se dovolává porušení svého základního práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nadále má za to, že ve věci není dána pravomoc civilních soudů, neboť žalobce, vedlejší účastník řízení, vystupuje jako subjekt veřejného práva s vrchnostenským postavením. Namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, z níž dovozuje přípustnost ústavní stížnosti i proti dílčím procesním rozhodnutím.
3. Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou, jež je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud se dále zabýval její přípustností ve smyslu § 75 téhož zákona.
4. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
5. Jak Ústavní soud konstatoval např. v nálezu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04, jedná se zejména o procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím, a tedy nikoli proti dílčím procesním rozhodnutím. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, v níž v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo nelze-li případný zásah do práv odčinit jiným způsobem. Jinými slovy, musí nastat situace, v níž se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. II. ÚS 597/06).
6. V případě stěžovatelky o takovou věc nejde. Stěžovatelka napadá rozhodnutí o námitce nedostatku pravomoci soudů, přičemž je zjevné, že řízení dosud nebylo ukončeno a nadále pokračuje. Nebylo tak (ani zatímně) rozhodnuto o právních poměrech účastníků řízení, a tudíž ani nebylo bezprostředně zasaženo do jejich ústavně zaručených práv. Nic na tom nemůže změnit ani to, že stěžovatelka s určením pravomoci civilních soudů v tomto řízení nesouhlasí. Ústavní soud takto postupoval již dříve (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí námitky nedostatku pravomoci soudů srov. obdobně usnesení ze dne 10. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2168/23, ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3281/20, nebo ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3582/11).
7. Jelikož má stěžovatelka s ohledem na stále probíhající řízení, což Ústavní soud ověřil z databáze infoSoud, k dispozici procesní prostředky k ochraně svých práv, tedy odvolání [ § 201 o. s. ř. ve spojení s § 205a písm. a) o. s. ř.], žalobu pro zmatečnost [§ 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], případně dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí nepřípustná. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji soudce zpravodaj odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne března 13. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj