II.ÚS 2661/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele A.A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Ing. Dušanem Kopřivou, advokátem, sídlem Slovanská 504/43, Plzeň, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 10. července 2025 č. j. 1 VZT 481/2024-84 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 28. února 2025 č. j. 2 KZV 15/2022-254, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, odboru obecné kriminality, oddělení obecné kriminality, Karlovy Vary, ze dne 17. 2. 2025 č. j. KRPK-25518-211/TČ-2020-190070 bylo zahájeno trestní stěžovatele pro pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinného do 31. 12. 2024, a přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku.

3. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání byla v záhlaví označeným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni (dále jen "krajské státní zastupitelství") podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta jako nedůvodná.

4. Následně podal stěžovatel žádost o vykonání dohledu proti usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství s odůvodněním, že nesouhlasí s postupem dozorového státního zástupce, který sám rozhodl o jeho stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoliv k tomuto postupu vydal dne 7. 1. 2025 pod č. j. 2 KZV 15/2022-231 pokyn.

5. K podnětu stěžovatele k výkonu dohledu věc přezkoumala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") a napadeným vyrozuměním stěžovateli sdělila, že v činnosti nižšího státního zastupitelství nezjistila žádné porušení zákonného postupu, proto podnět jako nedůvodný odložila. Zdůraznila, že pokyn k vyšetřování vydaný státním zástupcem krajského státního zastupitelství dne 7. 1. 2025 pod č. j. 2 KZV 15/2022-231 není pokynem k zahájení trestního stíhání, nýbrž toliko pokynem k doplnění prověřování ve věci.

6. Nutno dodat, že stěžovatel byl původně rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2024 č. j. 2 T 1/2022-1098 uznán vinným pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, pokračujícím zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedený rozsudek byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 21. 10. 2024 č. j. 3 To 52/2024-1175 částečně potvrzen, avšak ohledně části jednání stěžovatele byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření s odůvodněním, že pro tuto část jednání nebylo zahájeno trestní stíhání. Následně bylo proto vydáno rozšiřující usnesení o zahájení trestního stíhání (sub bod 2.).


II.
Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti opětovně namítá, že bylo dozorovým státním zástupcem krajského státního zastupitelství rozhodnuto o jeho stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, ačkoliv dozorový státní zástupce dal k zahájení jeho trestního stíhání pokyn (konkrétně pokyn k vyšetřování ze dne 7. 1. 2025 č. j. 2 KZV 15/2022-231). Je přesvědčen, že věc měla být předložena k rozhodnutí o stížnosti vrchnímu státnímu zastupitelství.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele.

10. V nyní posuzované věci státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství v napadeném vyrozumění jasně a srozumitelně vysvětlila, že z obsahu písemnosti adresované policejnímu orgánu a nazvané "Obv. A. A. - pokyn k vyšetřování" je zřejmé, že nejde o pokyn k zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160 trestního řádu, nýbrž že jde o pokyn státního zástupce krajského státního zastupitelství policejnímu orgánu toliko k doplnění prověřování ve věci, a to v intencích uvedeného rozsudku vrchního soudu, jako soudu odvolacího, jímž byla vrácena do přípravného řízení část jednání stěžovatele.

11. Stěžovateli, lze sice přisvědčit, že státní zástupce užil nevhodný název pokynu ("k vyšetřování", které se zásadně provádí až po zahájení trestního stíhání), ale Ústavní soud vyšel z obsahu tohoto pokynu a po prostudování předmětné písemnosti, která byla přiložena k ústavní stížnosti, se ztotožnil s názorem státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství, že státní zástupce krajského státního zastupitelství v uvedeném sdělení toliko rozebral procesní a důkazní situaci, která vznikla v důsledku výše zmíněného rozsudku vrchního soudu, a konstatoval, jaké další důkazy bude případně třeba doplnit. Pokyn ani souhlas k zahájení trestního stíhání zde není výslovně uveden a nelze ho dovodit ani z obsahu písemnosti. Tento závěr je podpořen i pasáží přípisu, že "(v) důsledku rozhodnutí vrchního soudu ... se trestní řízení proti obv. A. A. nachází v současné době v té fázi, že zatímco o skutcích vůči nezl. B B. (jedná se o pseudonym) a C.C. (jedná se o pseudonym) bylo pravomocně rozhodnuto, tak ohledně skutku pod bodem 1 a) je obviněný trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu PČRKŘP ÚO Cheb, č. j. KRPK-25518-48/TČ-2020-190272 s tím, že ovšem s ohledem na zákaz reformace in peius by v následné obžalobě musely být vynechány všechny pasáže o týrání nezl. D.D. (jedná se o pseudonym) a ponechány jen pasáže o sexuálně motivovaném jednání, a ohledně jednání pod bodem 1 b) není zatím trestní stíhání obviněného účinně zahájeno, jde toliko o podezření. Vrchní soud v Praze v odst. 31 rozsudku dále konstatuje, že jednání obv. A. spočívající v tom, že držel videonahrávku s možným pornografickým obsahem zachycující nezl. B. B., by mohlo teoreticky naplnit znaky přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 trestního zákoníku, kdy tímto činem se orgány činné v trestním řízení zatím vůbec nezabývaly." Také z toho je zřejmé, že s ohledem na složitou procesní situaci po uvedeném rozsudku vrchního soudu nelze použitý název písemnosti (Obv. A. A. - pokyn k vyšetřování) přeceňovat a jen na základě něho dovozovat, že zde byl minimálně "souhlas, byť podmíněný..." s rozšířením trestního stíhání stěžovatele pro skutek vedený pod bodem 1 a) rozsudku vrchního soudu", jak namítá v ústavní stížnosti (bod 11) stěžovatel.

12. Řádně odůvodněným závěrům státního zástupce krajského státního zastupitelství i státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství nemá Ústavní soud co vytknout. Napadená rozhodnutí byla vydána v souladu s platnými právními předpisy a byla jasně a srozumitelně odůvodněna. V procesním postupu krajského státního zastupitelství ani vrchního státního zastupitelství nebyla s ohledem na výše uvedené zjištěna výkladová ani aplikační libovůle, která by svědčila o dotčení stěžovatelova práva na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

13. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. října 2025

Pavel Šámal v. r.
předseda senátu