III.ÚS 1923/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Salače, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou, sídlem Kalefova 404/15, Mladá Boleslav, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. května 2025 č. j. 4 As 223/2024-33, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Středočeského kraje, sídlem Zborovská 11, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu z důvodu jeho tvrzeného rozporu s čl. 11 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh, se podává, že stěžovatel realizoval stavbu domnělé místní komunikace, za níž se podle § 11a odst. 1 písm. b) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, nestanoví odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu.

3. Magistrát města M. B. v stěžovateli stanovil povinnost zaplatit odvod. Vedlejší účastník svým rozhodnutím ze dne 22. 3. 2023 č. j. 064356/2022/KUSK (dále jen "rozhodnutí vedlejšího účastníka") rozhodnutí magistrátu potvrdil. Rozhodnutí vedlejšího účastníka stěžovatel úspěšně napadl správní žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), jenž předmětné rozhodnutí zrušil a věc vrátil vedlejšímu účastníkovi k dalšímu řízení. Proti rozhodnutí krajského soudu však podal vedlejší účastník kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud pak rozsudkem ze dne 5. 9. 2024 č. j. 51 A 25/2023-107 rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Proti posledně označenému rozsudku krajského soudu podal vedlejší účastník opětovně kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II.
Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel, jenž napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí v plném rozsahu, má zejména za to, že závěry Nejvyššího správního soudu zasahuje do jeho soukromých práv a zásady rovnosti účastníků řízení. Tímto formalistickým postupem je legalizován nezákonný postup, který se příčí dobrým mravům, stěžovatelovu legitimnímu očekávání v rámci správního řízení a základním zásadám právního řádu České republiky.

6. Výklad Nejvyššího správního soudu nemá při rozlišení místní a účelové komunikace oporu ve skutečné realizaci záměru a odhlíží od skutečného stavu, který v posuzované věci panuje. Stěžovatel nadto podotýká, že napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu opomíjí rozdíl mezi výměrami pozemků, jež podléhají odvodu.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.

8. Ústavní stížnost není přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

9. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat mimo jiné fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Na ústavní stížnost je tudíž nutné nahlížet jako na procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, zásady minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti jiných orgánů veřejné moci, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 15. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 82/25, či ze dne 23. 4. 2025 sp. zn. III. ÚS 1071/25), se podává, že pravomoc Ústavního soudu je založena primárně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit jinými zákonnými procesními prostředky. Na základě výše uvedeného pak Ústavní soud činí opakovaně závěr, že zásadně nelze připustit ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 21. 2. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), body 29 a 30; nález ze dne 18. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 2371/11 (N 159/66 SbNU 373)].

10. Procesním důsledkem napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu je, že věc se vrací zpět krajskému soudu, který o ní bude znovu rozhodovat. Ač bude krajský soud v dalším řízení obecně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, nelze v této fázi řízení předjímat jeho výsledek. Nejde proto o věc zcela před správními soudy pravomocně skončenou z hlediska § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

11. Ústavní soud pro úplnost dodává, že v tomto případě nelze postupovat cestou aplikace výjimky podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel se v ústavní stížnosti tohoto postupu ostatně nedovolává a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení mohly svědčit.

12. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že v posuzované věci nedochází k odepření spravedlnosti (denegationis iustitiae). Stěžovatel bude moci uplatnit své námitky v rámci případného řízení o ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci, rozhodne-li se ji podat. Ústavní soud by se pak eventuálně mohl zabývat i shora uvedenými tvrzeními stěžovatele o porušení jeho základních práv.

13. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh, který je nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 31. července 2025

Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj