III.ÚS 2592/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti I. Š., zastoupené Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou, se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. června 2024, č. j. 14 Co 124/2024-879, a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 14. března 2024, č. j. 0 P 92/2021-684, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, R. Ú. a nezletilého N. Ú., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Okresní soud napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do péče otce a upravil asistovaný styk stěžovatelky s nezletilým každé pondělí a každého 23. 12. od 13:45 do 15:45 hod. s tím, že v případně uzavření pomáhající organizace dne 23. 12. se styk uskuteční prostřednictvím videohovoru. Dále okresní soud uložil stěžovatelce platit výživné pro nezletilého a zaplatit dluh na výživném. Tím změnil předchozí rozsudek upravující poměry nezletilého tak, že o nezletilého pečovala stěžovatelka a otec se s nezletilým stýkal.

2. Svěření nezletilého do péče otce odůvodnil okresní soud především tím, že v době společné péče stěžovatelky a jejího přítele o nezletilého měl nezletilý značné modřiny. Tyto modřiny si do určité míry mohl nezletilý způsobit sám, neboť trpí středně těžkou mentální retardací s projevy auto i heteroagrese. V době péče otce o nezletilého však projevy autoagrese a heteroagrese u nezletilého mizí, modřiny nemá, je klidnější a zlepšuje se jeho psychický stav. Je proto v jeho zájmu, aby o něj nadále pečoval otec. Úzký asistovaný styk nezletilého se stěžovatelkou upravil okresní soud z toho důvodu, že stěžovatelka stále žije se svým přítelem, kterého se nezletilý bojí a od jehož příchodu do společné domácnosti se zdravotní stav nezletilého zhoršil.

3. K odvolání stěžovatelky krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Souhlasil se svěřením nezletilého do péče otce, kde prospívá mnohem lépe než u stěžovatelky. Styk nezletilého se stěžovatelkou by měl být podle krajského soudu v budoucnu širší. V současné době však stěžovatelka již tři měsíce nevyužila ani okresním soudem upravený asistovaný styk, aniž by k tomu uvedla omluvitelný důvod. Dále nevyužila ani nabídku orgánu sociálně-právní ochrany dětí, aby se s nezletilým bez účasti jejího partnera stýkala o víkendu. Krajský soud proto úzký rozsah asistovaného styku ponechal.


II.
Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 96 Ústavy, čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.

5. Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení a zdůrazňuje specifika péče o zdravotně postižené dítě. Přestože stěžovatelka o nezletilého 10 let příkladně a bezproblémově pečovala, upravily obecné soudy její styk s nezletilým na pouhé dvě hodiny týdně. Asistovaný styk nezletilého rozruší, což se může negativně promítnout do hodnocení stěžovatelky pracovníky asistovaného centra, čemuž se stěžovatelka snaží zabránit. Obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav. Nesprávně převzaly vyjádření mentálně postiženého nezletilého jako podklad svých rozhodnutí. Autoagrese nezletilého mohla vycházet z žárlivosti nezletilého na přítele stěžovatelky. Příčinu autoagrese u nezletilého však obecné soudy nezjišťovaly. Obecné soudy měly nechat zpracovat znalecký posudek k posouzení výchovných schopností rodičů a k posouzení nezletilého. Otec je vyléčený domácí násilník.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.

7. Stěžovatelka především polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, která zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají (nález sp. zn. I. ÚS 2864/09). Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry či překročení mezí daných zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) Ústavní soud neshledal. Při hodnocení sdělení nezletilého obecné soudy přihlédly ke zdravotnímu postižení nezletilého, které mu brání srozumitelně a konzistentně vyjadřovat svůj názor (bod 68 rozsudku okresního soudu) a nevycházely pouze z něj (např. bod 9 rozsudku krajského soudu). Nedostatek zjištěného skutkového stavu nelze shledat ani v nezjištění konkrétní příčiny agresivního chování nezletilého. Pro hodnocení současného nejlepšího zájmu nezletilého je podstatné, že k tomuto chování v současné době u otce nedochází, zatímco v nedávné péči stěžovatelky k němu docházelo. Může se přitom ukázat, že projevy agrese nezletilého s péčí stěžovatelky nijak nesouvisí. To lze nejlépe zjistit při využití asistovaných styků nezletilého se stěžovatelkou, kterých však stěžovatelka bezdůvodně několikrát nevyužila. Stěžovatelkou tvrzené rozrušení nezletilého při asistovaném styku z provedeného dokazování nevyplývá (viz např. bod 51 rozsudku okresního soudu).

8. V řízení nebylo nutné nechávat zpracovat znalecký posudek ke zkoumání rodičovských schopností rodičů, neboť naplnění rodičovských kompetencí u obou rodičů (u stěžovatelky bez účasti jejího přítele) dostatečně plyne z ostatních provedených důkazů (bod 9 rozsudku krajského soudu, bod 26 rozsudku okresního soudu). Stěžovatelka v tomto ohledu pomíjí, že obecné soudy svěřily nezletilého do péče otce nikoliv z důvodu, že by byl lepším rodičem, ale v důsledku zlepšení zdravotního stavu nezletilého v péči otce. K požadavku stěžovatelky na zkoumání příčiny agrese nezletilého, a to i prostřednictvím znalce, se Ústavní soud vyjadřoval již výše. Obecné soudy navíc využily odborného posouzení nezletilého psychiatričkou (bod 9 rozsudku krajského soudu).

9. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou, že její styk s nezletilým je v současné době upraven velmi úzce. Ztotožňuje se však zároveň v tomto s krajským soudem, že k rozšíření styku může dojít až poté, co stěžovatelka začne využívat současně upraveného styku. Není v zájmu nezletilého, aby se na styk se stěžovatelkou připravil, těšil se na ni a ona se poté opakovaně ke styku nedostavila. Je nutné zdůraznit, že stěžovatelka měla možnost se s nezletilým vidět i nad rámec upraveného styku, této možnosti však bezdůvodně nevyužila.

10. Na závěr Ústavní soud vyjadřuje nesouhlas ve vztahu k formulacím užitým krajským soudem v bodu 11 odůvodnění jeho rozsudku, kterými hodnotil psychickou nevyrovnanost matky při jednání. Podle Ústavního soudu tato část odůvodnění svědčí o nepochopení náročné situace stěžovatelky a o necitlivém přístupu k ní. Její rozrušení při jednání bylo za daného průběhu řízení zcela pochopitelné (viz záznam jednání na č. l. 847 spisu sp. zn. 0 P 92/2021). Tento nedostatek nevede k žádnému ústavněprávnímu deficitu rozhodnutí, je však třeba apelovat na krajský soud, aby důsledně dodržoval povinnost přistupovat k účastníkům řízení především v opatrovnických věcech citlivě a s empatií.


IV.
Závěr

11. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2024


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu