II.ÚS 2304/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Martinou Pixovou, advokátkou, sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2025 č. j. 101 Co 36/2025-595 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. listopadu 2024 č. j. 30 P 42/2024-406, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a J. H. a nezletilého J. H. jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že úprava poměrů nezletilého byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nc 6038/2022-73, jež nabylo právní moci dne 9. 8. 2022, kterým byla schválena dohoda stěžovatele (dále též "otec") a vedlejší účastnice (dále jen "matka") o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý"), který byl svěřen do péče matky a otec se zavázal s účinností od 1. 8. 2022 platit na jeho výživu částku 3 000 Kč měsíčně. Styk otce s nezletilým byl upraven v každém sudém týdnu od čtvrtka 16:00 hodin do pondělí lichého týdne do 8:00 hodin se speciální úpravou vánočních, velikonočních a letních prázdnin.

3. Návrhem podaným dne 5. 2. 2023 otec žádal nařídit výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým s odůvodněním, že mu matka ve stycích bránila s tvrzením, že je nezletilý nemocný. Návrhem podaným dne 30. 1. 2024 žádal otec změnu úpravy péče tak, že nezletilý bude svěřen do jeho výlučné péče, popř. střídavé péče obou rodičů.

4. Matka s návrhem otce na změnu péče a na výkon rozhodnutí nesouhlasila s tím, že otec svá tvrzení účelově vykonstruoval. Navrhla, vzhledem k nástupu nezletilého do přípravného ročníku základní školy a skutečnosti, že ho otec v pátek sudého týdne do školy nevodí, ač je nezletilý předškolákem a má povinnou školní docházku, upravit jeho styk s nezletilým od pátku 15:00 hodin do neděle 18:00 hodin a dále dvě odpoledne v lichém týdnu dle dohody rodičů. Současně navrhla zvýšení výživného na částku podle úvahy soudu.

5. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") byly zamítnuty návrhy stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí (výrok I.) a na změnu péče o nezletilého (výrok II.), dále byl zamítnut návrh matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým (výrok III.) a otci byla uložena s účinností od 1. 9. 2024 povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně (výrok IV.). Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nc 6038/2022-73, ve výroku I. bod 2. týkající se vyživovací povinnosti otce (výrok V.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

6. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým, kromě běžného styku upraveného v rozsudku okresního soudu, v období prázdnin způsobem v rozsudku podrobně konkretizovaným (výrok I.). Dále byl rozsudek okresního soudu ve výroku IV. změněn tak, že s účinností od 1. 9. 2024 je nadále otec povinen platit na výživu nezletilého částku 6 500 Kč měsíčně (výrok II.). Nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 5. 2025 otci nevznikl (výrok III.). Ve výroku II. byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok IV.). Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nc 6038/2022-73, bylo-li jím rozhodováno o výši výživného a úpravě styku otce s nezletilým pro období prázdnin a svátků (výrok V.). Odvolací řízení o odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu bylo zastaveno (výrok VI.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VII.).

II.
Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že jeho současný styk s nezletilým je nedostatečný, že matka usiluje o minimalizaci jeho péče o nezletilého, neposkytuje mu zásadní informace o nezletilém, vylučuje jej z rozhodování o významných záležitostech nezletilého a nijak nezletilého na styk s ním nepřipravuje, což obecné soudy ve svých rozhodnutích nezohlednily. Má za to, že soudy se odchýlily od judikatury Ústavního soudu, podle které je upřednostňovaným režimem společná či střídavá péče obou rodičů. Je toho mínění, že svěření nezletilého do střídavé péče, byť asymetrické, by mohlo vést alespoň k tomu, že matka pozbude pocitu, že je jediným rodičem nezletilého a může o něm samostatně rozhodovat. Soudy podle něj pominuly přání nezletilého, že si přeje být ve stejném rozsahu u otce i u matky. Uvádí, že okresní soud neprovedl pohovor s nezletilým, čímž porušil právo dítěte být slyšeno. Pochybení spatřuje také v tom, že soudy odmítly provést znalecké zkoumání účastníků. V této souvislosti znovu poukazuje na to, že nezletilý vyrůstá v konfliktním a nevhodném prostředí a že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci.

8. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy se odchýlily od ustálené judikatury Ústavního soudu týkající kvalifikované změny poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve věci péče a styku o nezletilého (konkrétně soudy podle něj nepřihlédly k tomu, že matka brání jeho styku s nezletilým, není schopna zajistit nezletilému vhodné výchovné prostředí, nevzaly v úvahu ani nástup nezletilého do základní školy a jeho přání), dále odlišného posouzení otázky zájmu na stabilitě výchovného prostředí (soudy podle něj nepoměřovaly zájem na stabilitě výchovného prostředí s významností nastalých změn), odlišného posouzení otázky nevhodné komunikace mezi rodiči (soudy pominuly, že matka s ním odmítá komunikovat, a to i v otázkách zdraví či školy nezletilého, ač horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže podle judikatury sama o sobě vést k vyloučení střídavé péče), odlišného posouzení otázky vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů (soudy podle něj neprovedly k otázce dojíždění do školy žádné dokazování), odlišného posouzení podmínky míry zachování identity nezletilého a jeho rodinných vazeb (tvrdí, že o matce před nezletilým nikdy nehovoří v negativním smyslu, naopak matka svůj negativní postoj k němu projevuje i před nezletilým, k čemuž soudy nepřihlédly), odlišného posouzení tzv. presumpce střídavé péče a odlišného posouzení otázek spojených s výživným (nezohlednily, že matka si přivydělává pečením narozeninových dortů, ani k jeho nákladům na dopravu syna z bydliště matky do jeho bydliště a zpět).

9. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel podotýká, že krajský soud z nepochopitelných důvodů nově určil, že jeho styk s nezletilým na Štědrý den bude probíhat nikoli v lichém, ale v sudém roce, když naposledy s nezletilým trávil Štědrý den v roce 2021 (na Štědrý den v roce 2023 matka stěžovateli nezletilého nepředala z důvodu jeho nemoci). Má za to, že krajský soud s nejvyšší pravděpodobností měl své rozhodnutí dopředu připraveno a rozhovor s nezletilým (který nejprve opomněl provést a provedl ho až po připomínce právního zástupce matky) vedl tendenčně tak, aby o něj své rozhodnutí mohl opřít. Podle stěžovatele z předložených důkazů jednoznačně plyne, že nekomunikujícím rodičem je matka, nikoli on. Je přesvědčen, že soudy nedostály své povinnosti hledat řešení, které by bylo v nejlepším zájmu nezletilého.

10. Následně stěžovatel ústavní stížnost doplnil o zprávu X. ze dne 18. 8. 2025, podle které nezletilý projevuje silné přání trávit čas u otce i matky rovnocenně a že v bydlišti matky probíhají konflikty matky s její rodinou, při nichž nezletilý pociťuje strach. Dále stěžovatel poukazuje na to, že zpráva upozorňuje na možné negativní ovlivnění optimálního vývoje bytovými podmínkami u matky (koupání ve vaničce pro miminka). Soudy podle něj neověřily skutečný stav věci.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto reaguje jen na taková pochybení obecných soudů, která vyvolávají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody, nebo je alespoň ohrožují. Ústavní soud se proto zabývá pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele.

13. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že ve věcech rodinného práva zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

14. Převážná část námitek stěžovatele směřuje proti hodnocení důkazů ze strany rozhodujících soudů. Úkolem Ústavního soudu však není důkazy přehodnocovat, případně z nich vyvozovat vlastní skutkové závěry.

15. V řízení bylo provedeno řádné a důkladné dokazování, na základě kterého okresní soud ani krajský soud neshledaly, že by matka manipulovala nezletilého proti stěžovateli či bránila jejich styku, nebo že by podmínky u ní a její péče byly pro nezletilého nevyhovující, jak stěžovatel tvrdí. Na základě šetření v místě bydliště matky bylo naopak zjištěno, že byt matky je běžně vybaven, nezletilý v něm má množství hraček i dostatek oblečení. Prostředí bylo shledáno jako vhodné a bezpečné pro nezletilého. Tvrzení stěžovatele, že je nezletilý zanedbán, bylo rovněž v průběhu řízení vyvráceno. Mateřská škola naopak poukázala na zhoršené chování nezletilého a změnu v jeho projevech po pobytu u otce (drzé slovní reakce, nevhodné připomínky vůči dospělým, negativní vyjadřování o matce), zatímco po pobytu u matky působí nezletilý klidněji a reaguje přiměřeně.

16. Rozhodující soudy zdůraznily, že v úrovni vztahů mezi rodiči a jejich vzájemné komunikaci nedošlo v průběhu řízení k výraznému zlepšení a nic na tom nezměnila ani dlouhodobá spolupráce rodičů s Centrem pro rodinu T., kam rodiče docházeli od ledna 2024 do dubna 2025, a kde každý z rodičů také prosazoval svůj postoj a názor, přestože součástí rodičovské odpovědnosti je i vzájemná informační povinnost rodičů o věcech týkajících se zájmů nezletilého dítěte a způsob předávání informací by neměl být zatěžován osobními postoji rodičů a mít případný negativní dopad do sféry nezletilého.

17. Z napadených rozhodnutí se podává, že procesní a participační práva nezletilého byla naplněna dostatečně. Okresní soud provedl dne 4. 7. 2024 prostřednictvím kolizního opatrovníka v místě bydliště matky s nezletilým pohovor, při kterém nezletilý mimo jiné uvedl, že se mu více líbí u mamky, s níž chce být více než s taťkou, k němuž jezdí občas a na něhož se trošku těší. Uváděl, že u táty bydlí brácha D. a teta M., která ho dřív bila, ale už je to s ní vyřízené, už ho nebouchá. Byla zlá, ale teď už je hodná. Mamka o M. hovoří jako o tetě M., M. o mamce řekla, že je "sračka", už to neříká. Rodiče si ho vyzvedávají ve školce, pokud tam není, tak se rodiče hádají ohledně peněz pro něho. Chodí na fotbal, který ho moc baví. Uváděl, že dole v domě bydlí zlý pán. Odmítl, že by to byl jeho děda, protože je zlý. Mamka se s ním trošku hádá. Z interakcí s matkou byl podle kolizního opatrovníka zřejmý oboustranně vřelý vztah, matka přiměřeně a ihned reagovala na potřeby nezletilého, který se k ní obracel s důvěrou.

18. Před krajským soudem nezletilý mimo jiné uvedl, že brzy půjde do první třídy, do školy se těší jen trochu, aktovku nemá. S mamkou bydlí v domě i M. a děda. Oba jsou na mamku zlí. Mamka mu zakazuje se s nimi bavit. Když je u taťky, občas tam přijedou. Při pohovoru o M. a dědovi byl podle krajského soudu nezletilý zaražený. Dále uvedl, že u obou rodičů by chtěl být stejně, protože je to spravedlivé. Sdělil, že ví, že táta nechce, aby byl u mamky tak dlouho, je naštvaný a pro taťku je to "nefér". U taťky bydlí přítelkyně M., která je hodná. Když byl nezletilý menší, tak byla taky...(tuto větu nezletilý nedokončil, schovával se pod stůl). Táta si s přítelkyní o mamce šeptají, nezletilého posílají do pokojíčku. Někdy slyší, co si šeptají, je to sprosté slovo. Táta mu dává peníze. K dotazu na sprostá slova nezletilý uvedl, že se mu asi spíše zdá, že takto taťka o mamce mluví. K dotazu, jaký je táta, nezletilý uvádí, že je hodný. Kupuje mu věci, dovoluje mu hrát jednu hodinu denně na počítači a jednu hodinu denně na mobilu, a když prší, prodlouží mu to ještě o hodinu. Mamka je taky hodná, na rodičích nezletilého nic nerozčiluje. Když byl naposledy u taťky, slíbil mu, že mu pořídí králíčka a dá kartičku Roblox za 600 Kč. Také mu kupuje Colu, když si o ni nezletilý řekne.

19. Ústavní soud judikuje, že přání dítěte, o jehož péči se v řízení rozhoduje, je nepopiratelně jedním z podstatných hledisek rozhodování soudů. Dítě má mimo jiné právo, aby během řízení dostalo možnost své názory vyjádřit (viz čl. čl. 12 Úmluvy o právech dítěte). Soudy musí tento názor při svém rozhodování pečlivě zvážit [viz např. nález ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. II. ÚS 2866/17 (N 39/88 SbNU 535)]. To samozřejmě neznamená, že soudy mají rozhodovat pouze tak, jak si děti přejí, přihlédnout musí i k dalším významným skutečnostem [viz např. nález ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607) či usnesení ze dne 27. 6. 2024 sp. zn. I. ÚS 308/24)]. Obecně platí, že čím starší dítě je, tím větší má jeho názor váhu. U mladších dětí, zejména těch v předškolním věku, musí soud hodnotit jejich názor s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti [srov. např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)].

20. Podmínky střídavé péče jsou v dané věci splněny tím, že oba rodiče mají pokrevní pouto s nezletilým, oba jsou schopni zajistit jeho bezproblémový vývoj a jiné potřeby, a deklarovaným přáním nezletilého je být v péči obou rodičů rovnoměrně. Je však třeba zdůraznit, jak správně učinil již krajský soud, že i v případě, kdy jsou splněna kritéria u obou rodičů ve zhruba stejné míře, mohou nastat specifické okolnosti týkající se konkrétního dítěte, které brání jeho svěření do střídavé péče, resp. kdy střídavá péče by nebyla v souladu s jeho nejlepším zájmem. Je tomu tak kupříkladu i tehdy, představovala-li by pro dítě nepřiměřenou zátěž (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1544/15).

21. Ústavní soud po posouzení věci shledal, že obecné soudy postupovaly správně, když nevycházely pouze z přání nezletilého coby dítěte v předškolním věku, ale zhodnotily konkrétní okolnosti projednávaného případu. Nezletilý ve snaze žádného rodiče neupřednostnit u krajského soudu sice uváděl, že chce být u obou rodičů stejný počet dnů, avšak v řízení vyšlo najevo, že je oběma rodiči ve svém postoji ovlivňován a nevědomě obsahy sdělení přizpůsobuje podle toho, se kterým z rodičů momentálně je. Oba rodiče prokazatelně nevhodně zatahují nezletilého do sporu o jeho péči. Z pohovoru provedeného s nezletilým před odvolacím soudem vyplynulo, že otec nezletilému slibuje pořízení domácích zvířat, nabízí mu sladkosti, Coca Colu, kupuje počítačové hry. Tím se dopouští nepřímé manipulace nezletilým, přičemž není schopen respektovat matku jako kompetentního rodiče. Zejména nelze přehlížet negativní vztah mezi družkou otce a matkou projevující se v negativním hodnocením matky ze strany družky, a to i za přítomnosti nezletilého (bylo zjištěno, že otec spolu se svou partnerkou se vyjadřuje směrem k matce negativně a ve sporu matky s jejími příbuznými se přiklání na stranu příbuzných matky a setkává se s nimi ve své domácnosti i za přítomnosti nezletilého, ač je nezletilý v domácnosti matky přítomen konfliktům těchto osob s matkou, které ho zatěžují). Je zřejmé, že takové jednání je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilého, neboť jím otec dává před nezletilým najevo, že nerespektuje matčinu rodičovskou odpovědnost, čímž rozhodně neposiluje citovou vazbu nezletilého k matce.

22. Není pochyb o tom, že nezletilý potřebuje vzhledem ke svému věku a životní etapě, kdy nastupuje do první třídy základní školy, klidné a podporující prostředí. Na základě shora specifikovaných skutečností a za stavu, kdy cesta do školy z místa bydliště otce trvá cca 45 minut, jak otec vypověděl před odvolacím soudem, a kdy nezletilý v případě pobytu u otce musí navštěvovat ranní školní družinu (ač otec deklaroval připravenost domluvit se zaměstnavatelem úpravu pozdějšího nástupu do zaměstnání, aby nezletilý nemusel vstávat v brzkých ranních hodinách, nestalo se tak), se Ústavní soud přiklonil k závěru, že na straně matky nejsou dány žádné otcem tvrzené důvody, pro které by nadále nebyla vhodným vychovatelem nezletilého.

23. Jak konstatoval již krajský soud, k tomu, aby bylo možné dospět k závěru, že je třeba změnit předchozí pravomocné rozhodnutí soudu ve věci rodičovské odpovědnosti, je třeba, aby došlo ke změně poměrů s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte. Změna poměrů, která by odůvodňovala změnu předchozích soudních rozhodnutí, však v dané věci shledána nebyla. Stěžovateli nelze na základě zjištěného skutkového stavu věci přisvědčit v tom jeho mínění, že špatná komunikace je pouze na straně matky, kterou se snaží vylíčit negativně. Jeho přístup naopak vypovídá o jeho nedostatečném respektu k rodičovské roli matky. V řízení bylo bez pochybností prokázáno, že oba rodiče jsou kompetentními vychovateli. Vzhledem k tomu, že dříve provedená úprava péče o nezletilého při absenci podstatné změny poměrů za současného stavu nadále zajišťuje naplnění jeho nejlepšího zájmu, rozhodly soudy důvodně, když návrh otce na změnu péče zamítly.

24. Namítá-li stěžovatel neprovedení znaleckého zkoumání účastníků ke zjištění rodičovských kompetencí a případné manipulace rodičů nezletilým, krajský soud jasně vysvětlil, že o přebírání názoru obou rodičů jednoznačně svědčí způsob chování nezletilého při pohovoru před odvolacím soudem, zpráva zařízení T. i zpráva Mateřské a základní školy V. Z provedeného dokazování shledal, že rodičovské kompetence obou rodičů jsou sníženy v důsledku jejich dlouhodobého sporu o nezletilého (u matky tím, že odmítá řešit s otcem záležitosti nezletilého přímo bez ingerence odborníků, u otce tím, že zneužívá socioekonomické situace matky ve svůj prospěch). Za takového stavu je zřejmé, že stěžovatelem požadované znalecké zkoumání by bylo důkazem nadbytečným. Rovněž tvrzení otce, že je matka v přátelském vztahu s ředitelkou mateřské školy a z tohoto důvodu vyzněla zpráva školy v její prospěch, krajský soud odmítl s odůvodněním, že daná mateřská škola se k věci vyjadřovala již dříve a otec proti její zprávě žádnou takovou námitku neuplatnil.

25. Tvrdí-li stěžovatel, že krajský soud údajně z nepochopitelných důvodů nově určil, že jeho styk s nezletilým na Štědrý den bude probíhat nikoli v lichém, ale v sudém roce, je třeba mu přisvědčit, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí se nepodává, co krajský soud k této změně (z lichého roku na sudý) vedlo. Krajský soud s ohledem na vyšší věk nezletilého (nástup do první třídy základní školy), jeho citové pouto k otci a na zájem rozvíjet jejich vzájemný vztah rozšířil dosavadní rozsah styku otce s nezletilým mimo jiné i během vánočních prázdnin tak, že v každém sudém kalendářním roce bude nezletilý s otcem od 22. 12. od 16:00 hodin do 25. 12. do 17:00 hodin a v každém lichém kalendářním roce od 25. 12. od 17:00 hodin až do 2. 1. následujícího kalendářního roku do 17:00 hodin. Byť podle této úpravy nebude nezletilý s otcem přímo na Štědrý den v roce 2025, ale až v roce 2026, nejde o pochybení ústavněprávního rozměru, protože pro celkové období vánočních prázdnin je nastavený rozsah péče ze strany otce v souladu s nejlepším zájmem nezletilého.

26. Žádné pochybení neshledal Ústavní soud ani v otázce stanovení výše výživného. V řízení byly zjištěny všechny podstatné okolnosti, které jsou významné pro posouzení možností, schopností a majetkových poměrů obou rodičů, jakož i pro posouzení odůvodněných potřeb nezletilého. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu se také výslovně podává, že zohlednil i náklady stěžovatele na dopravu nezletilého při realizaci styku s ním a rovněž přihlédl ke skutečnosti, že matka si přivydělává pečením narozeninových dortů a úklidem v domácnostech (viz bod 114 odůvodnění). Stěžovatel se tak mýlí, když tvrdí, že soudy ke zmíněným skutečnostem nepřihlédly a nezabývaly se jimi.

27. Ústavní soud konstatuje, že z rozhodnutí okresního soudu i krajského soudu vyplývá, že oba uvedené soudy se předmětnou věcí řádně zabývaly a přihlédly ke všem pro posouzení věci významným skutečnostem. Při svém rozhodování vycházely z judikatury Ústavního soudu a respektovaly závěry tohoto soudu. Přihlédly k nejlepšímu zájmu nezletilého a své závěry pečlivě vysvětlily. Jejich rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně souladná. Je třeba mít na paměti, že cílem opatrovnického řízení není nalézt takové řešení, které vyhovuje rodičům, nýbrž řešení, které bude v co nejlepším zájmu nezletilého dítěte při současném respektování práv jejich rodičů.

28. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovateli dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž mu žádný z rozhodujících soudů neupřel jeho ústavně zaručená práva. Obecně skutečnost, že soud přistoupí při svých myšlenkových úvahách k jinému hodnocení provedených důkazů, než které by za správné považovala ta či ona strana sporu, případně, že na základě tohoto hodnocení důkazů dospěje soud k právnímu závěru, s nímž se některý z účastníků řízení neztotožňuje, nelze považovat za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

29. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2025

Pavel Šámal v. r.
předseda senátu